1 2 3 4 5 6 7 8

„Divný je, že tady nikdo není,“ ozval s Pong, když šli prázdnou chodbou.
„Podle záznamů probíhá výměna směn a obsluha velínu se chystá k tragickému experimentu,“ vysvětlil Kokot.

„Stůjte, kdo ste?“ ozval se přísný hlas. Otočili se a spatřili vojáka, který na ně mířil kalašnikovem.
„Já sem Blázen, tohle je Pong, Kokot, Urgha a Bob,“ řekl Blázen.
„Co tady děláte?“
„Jsme delegace z Moskvy. Přátelé vědci ze spřátelených zemí mírového bloku zde studují mírové využití jádra a účastní se vědeckého experimentu, dokazující kvalitu sovětské technologie,“ řekl Kokot úřední řečí.
„Bumážku máte?“ odpověděl voják.
„Bumážku? Jo bumážku, tu máme. Soudruhu Pongu, ukažte tady soudruhovi vojákovi naši bumažku,“ otočil se Kokot k Pongovi. Ten sice netušil o čem to mluví, ale bezpečně pochopil, že má toho debila s akáčkem zneškodnit. Strčil ruku pod obleční a pomalým krokem se přibližoval k uniformovanému muži. Ten na něj stále mířil, ale než mu došlo, že Pong není přátelským soudruhem, hlavou mu projela kovová jídelní hůlka.

„Tohle mi fakt chybělo, střelba po divoký pravěký zvěři je prdel, ale tohle je fakt koníček a zábava,“ říkal si Pong sám pro sebe, když táhl mrtvého vojáka do nejbližších dveří.
„Musíme jít dál, nebude jedinej a my nemáme žádný zbraně,“ řekl Bob a vypadal velmi nervózně.
„Máme Ponga,“ zasmál se Blázen a vypustil hromadu kouře.

Pokračovali chodbou, opatrně se proplížili kolem místnosti údržbářů, kteří se chystali na konec směny a řešili spolu běžné životní věci jako děti, nové auto, návštěvu rodičů a ženské.

„Budeme se muset rozdělit,“ řekl Bob, když zastavili v místě křížení chodeb.
„Proč?“ zeptal se Blázen.
„Já půjdu támhle naproti ke generátorům, zamknu se, připojím k nim časový ovladač a snad se mi podaří dobít baterie aspoň na skok do vašich časů.“
„Jakože by ses, Bobe, nemusel vrátit domů?“ zeptal se Kokot.
„Ne, ale ve vaší době už nebude zkurvenej problém s energetickejma zdrojema. Urgha zůstane se mnou a vy půjdete obsadit velín, protože budu potřebovat vaši součinnost. Kokote, nedobíjíme baterky nafukovací panny, ale chystáme se pořádně podojit atomovou elektrárnu.“

Kokot, který zdá se již pochopil Bobův plán, kývl na Blázna a Ponga a vydali se chodbou k řídící místnosti. Bob s Urghou zmizeli za dveřmi a řev generátorů přehlušil křik překvapené obsluhy.
„Můj vůdce, pojďte za mnou a Pongu dávej pozor, zatím je klid, ale až obsadíme centrálu, vypukne chaos.“

Svižným tempem je Kokot provedl útrobami elektrárny, prošli reaktorovou místností a zamířili podle ukazatelů k řídící místnosti.
„Stát,“ řekl Pong.
„Co se děje?“
„Šéfe, jsme na místě, čekám až odejdou ti dva zmrdi od dveří a můžeme vtrhnout na tu bandu vědátorů.“

Pong vyčkával dokud muži v bílých pláštích neodešli a rychlým kung-fu krokem přiběhl ke dveřím.
Počkal až dorazí Kokot s Bláznem, pomalu otevřel a vstoupil. Počkal, dokud za sebou Kapitán nezavře, nezajistí dveře a nezapálí brko.
„Tady soudruzi nemůžete kouřit,“ otočil se jeden z bílých plášťů.
„Ale můžeme, nyní opusťte svá stanoviště, tady Kokot vše převezme za vás.“
„My nemůžeme opustit svá místa,“ oponoval vědec.
„Ale můžete, tady ta holka má několik pádných argumentů. Teď konec keců a všichni támhle do rohu ke skříním,“ vytáhl Pong svůj meč a ukázal jím směrem, kde si představoval všechny mít.
„Šéfe, mám je pozabíjet?“
„Nech je Pongu, brzo budou mít svých vlastních problémů dost. Jen hlídej, aby sem nikdo nevlezl a nikdo neutekl,“ odpověděl Blázen, sedl si do křesla šéfinženýra, kouřil joint, klepal popel na zem a díval se do monitorů bezpečnostních kamer. Hodiny ukazovaly 1:15:34 a jeden z monitorů zobrazoval Bobovu horečnou práci u generátorů.

„Kokote, co dál?“ zeptal se Pong.
„Teď hlídej, já musím najít komunikátor do generátorovny. Kde se spíná hovor?“ otočil se Kokot s obsluze, která se třásla v rohu.
Jeden z mužů opatrně ukázal rukou a Kokot si ihned povšiml.
„Bobe, sem připraven,“ řekl do mikrofonu.
„Fajn, já taky, za chvíli to můžeme spustit,“ odpověděl Bob a kontroloval tlusté kabely, vedoucí k malému přístroji.

Kokot pobíhal okolo panelů a přenastavoval ovladače.
„Co to děláte, člověče?“ ozval se jeden ze zajatců.
„Zachraňuji vám kůži, vy jste kdo?“
„Já sem Djatlov, zástupce šéfinženýra, vždyť nás všechny odpaříte,“ odpověděl chlápek.
„Naopak, pane inženýre. Ten váš plánovaný test povede k nevyhnutelný havárii a jen díky nám nedojde k většímu průseru, který by vymazala půlku kontinentu ze všech map,“ odpovídal klidně Kokot a mezitím se stále věnoval ovladačům.
„Bobe, já jsem připraven. Parametry nastaveny, kvůli budoucím důkazům začnu provádět pokus a za chvíli odstavím turbíny.“
„Rozumím, Kokote, jsem připraven,“ odpověděl Bob a zamával do kamery.

Hodiny ukazovaly 1:22:50 a muž jménem Djatlov neustával ve výkřicích, že všichni zemřou, což Ponga přestalo bavit, tak ho srazil pěstí k zemi.
„Můj vůdce, připravte se na menší zmatek. Mimochodem, tohle už se muselo stát a ne jednou,“ otočil se Kokot k Bláznovi, který zrovna zapálil nové brko.
„Cože?“ nechápavě se zeptal Blázen.
„Můj vůdce, jen obyčejná časová smyčka, připravte se. Bobe, za pár sekund dostaneš svoji energii,“ přepnul Kokot několik přepínačů a podíval se na hodiny - 1:23:42.

Na jednom z monitorů byl vidět montér, který skákal v reaktorové místnosti před kamerou a ukazuje kamsi dozadu. Blázen potáhl a sklonil se blíž k monitoru. Jasně viděl víka na reaktoru nadskakují párou, která se snažila dostat ven všemi možnými cestami.

V 1:23:47 se ozvala první exploze a celá místnost otřásla. Světla zhasla a automatický systém spustil nouzové osvětlení.
„Co to doprdele bylo?“ zakřičel Pong.
„Šéfe, jste v pořádku?“
„Jo sem, co to kurva bylo?“ ozval se Bláznův hlas.
„Můj vůdce, první exploze, Bob je s Urghou v pořádku,“ odpověděl s klidem Kokot a sledoval ovládací pult. Monitor ukazoval smějícího se Boba obklopeného Čerenkovovým zářením a zvednutým palcem na znamení, že je všechno v nejlepším pořádku.
„Jaká první exploze...,“ chtěl se ještě Blázen, kterého zaujala jedna věc.

Někdo začal bušit do dveří, ale všechno ustalo v 1:23:58, kdy se ozvala druhá exploze a celá místnost rozhýbala. Nouzové osvětlení zhaslo.

„Mrdat, jebat, kunda drát, kde mám jointa?“ kašlal Blázen a zvedal se země.
„Kokote, to si nás nemohl upozornit, že to bude šlupka jako kráva?“
„Můj vůdce, slyším, že jste v pořádku. Musíme za Bobem a pak rychle pryč, měřím prudký nárůst radiace.“
„To je ta ‚kovová příchuť‘, kterou cítím na jazyku?“ zeptal se s obavou v očích Blázen.
„Ano, nějaký izotopy, kterým nevadí tlustý betonový stěny. Pongu, jsi v pořádku?“ rozhlížel se Kokot a našel Ponga, který se zvedal zpod převráceného stolu.
„Šéfe, to byla slušná mrda,“ smál se a oklepával prach.
„Mizíme,“ zavelel Kokot a vyrazil dveře, které blokovaly popadané trubky a několik lidských těl.

Chodbami procházeli jak nejrychleji mohli. V nastalém zmatku si jich nikdo naprosto nevšímal, protože všichni měli svých vlastních problémů dost. Ozývaly se výkřiky o zraněných, mrtvých a útoku imperialistů. Čím víc se přibližovali k místnosti s generátory, přibývalo zkrvavených postav v kdysi bílých pláštích, které v šoku vybíhaly ze dveří a křičely nesrozumitelná slova.
„Šéfe, ty vole, to je apokalypsa,“ konstatoval Pong, když se vyhýbal přetrhaným živým elektrickým drátům a zraněným pracovníkům.
„To je, snad jsou Bob s Urghou v pořádku,“ tiše řekl Blázen a nepřestával kouřit.

1 2 3 4 5 6 7 8