1 2 3 4 5 6 7 8

Bob zamířil slabé světlo podle hlasu a našel vedle Blázna na holé zemi ležící lidské tělo zabalené do plátna.
„Kdo to kurva je? Kokote, můžeš pořádně posvítit?“ sklonil se Pong nad tělem.
Kokot přepnul oči do režimu osvětlování a konečně bylo vidět, kde jsou. Ocitli se v nějaké spoře vybavené pohřební místnosti zatarasené velkým kamenem.
„Kapitáne, von asi ještě žije,“ řekla Urgha, která odhalila vousatou a vlasatou tvář.
Kokot ztlumil světlo a podíval se také.
„Můj vůdce, ten člověk je skutečně živ. Má sice nějaké zranění na boku, které naštěstí nepoškodilo orgány a proražené ruce a nohy. By mě zajímalo, kdo mu to udělal. Urgho můžeme mu nějak pomoci?“
„Krvácení je zastavené, ale potřebuje péči, aby se dal do pořádku.“
„Musíme se dostat ven,“ řekl Blázen a prohlížel zátaras u vstupu.
„Kokote, můžeš s tím pohnout?“
„Můj vůdce, bez problému,“ odpověděl Kokot a postavil se k úkolu čelem. Opřel se o balvan a začal ho valit na stranu.

Venku u ohně seděli dva strážci a popíjeli víno.
„Taková kravina, hlídat mrtvýho, aby neutekl,“ povídal první.
„Pilát se ho bojí, ale netusím komu může ublížit,“ odpovídal druhý.

Z opileckého rozhovoru je vyrušil jakýsi šramot. Chvíli jim trvalo, než si uvědomili, že přichází z místa, které hlídali. Oba současně otočili hlavy a spatřili pruh světla, který se dral ven rozšiřujícím otvorem z jeskyně. Kámen se odvalil úplně a oni spatřili postavu, které z očí vycházelo mocné světlo.
„U Jupitera, co se to děje?“ vykřikl jeden z nich, odhodil zbraň a dal se na bleskový úprk.
„Počkej na mě, já se asi posral!“ zakřičel druhý a rychle opustil stanoviště, aniž by vyčkal dalších událostí.

„Můj vůdce, někdo tady tábořil,“ řekl Kokot, který zhasl světla, protože jasná noční obloha s měsícem v úplňku ozařovala okolní palmy a hromady písku.
„Ty vole, my sme někde v poušti,“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, pokud se má hvězdná mapa neplete, nacházíme se na blízkém východě v době ukřižování Ježíše Krista.“
„Ale to si děláš prdel, to je přímo Ježíš osobně?“ podivil se Blázen a zapálil brko.
„Má pravdu, Kapitáne. Akorát sem se trošku spletl a měli jsme se zde objevit před ukřižováním a ne po. Tady s tou polomrtvolou moc neuděláme. Necháme ho tady a vypadneme.“
„Bobe? To ho chceš nechat umřít?“ ošklivě se podívala Urgha.

Bob se rozhlédl po skupině a bylo vidět, že usilovně přemýšlí.
„Dobře, zachráníme ho, stejně už je oficiálně mrtvý a může začít nový život.“
„Takže Bobe můžeme změnit historii?“ zeptal se opatrně Blázen.
„Tady ano, ale musím požádat našeho přítele Ponga, aby se zdržel veškerého zabíjení vojáků či civilistů.“
Pong se blbě podíval a pomyslel si cosi o pakárně.
„Můžu aspoň navštívit bordel?“ aspoň se zeptal.
„Pokud máš být sám sobě předkem, tak nutně musíš. Teď musíme okamžitě vypadnout, než se vrátí vojáci a začne blázinec. Nesmí nás tu najít,“ řekl Bob a rozhlížel se po cestě.

Popadli tělo a odešli rychle do tmy. Udělali celkem dobře, protože asi o čtvrt hodiny později přišla skupina vojáků s loučemi a nějakou vyšší šarží.
„Tak vy říkáte, že ten chlap vstal z mrtvých, svítil očima, odvalil balvan z vchodu a odešel?“
„Přesně tak to bylo, centurione,“ řekl jeden ze strážných.
Velitel si prohlížel místo činu, obešel ohniště, podíval se do jeskyně a pak zvedl ze země kozí měch, otevřel jej a přivoněl.
„Tak chlap se svítícíma očima, říkáte? Si děláte prdel ožralové, vás nechám popravit a ošukat oslama.“
„Centurione, centurione, opravdu se to tak stalo,“ vyděšeně poklekli strážci na kolena a mlátili hlavami do země.
„To vám budu věřit, takovejch lidí sem zabil a nikdo z mrtvejch nevstal. Vy dva mamrdi se potkáte s Plutem a poznáte žár jeho pecí,“ zuřil centurion.

„Našli jste nějaké stopy?“ zeptal se, když vychladl.
„Centurione, je tu několik stop vycházejících z jeskyně, které mizí na cestě mezi jinými stopami,“ řekl jeden z vojáků.
„Moment, jak vycházejících z jeskyně? To dovnitř nikdo nevešel?“ divil se centurion.
„Vypadá to tak, sám tomu nerozumím,“ odpověděl voják.
„Pilát nebude mít radost. To se mu nebude příliš líbit. Ještě aby se tady rozšířila víra v zmrtvýchvstání. Tady balíme a vracíme se zpět do města,“ rozhodl centurion, odešel ke svému koni, naskočil a čekal až se jeho vojáci seřadí. V hlavě měl zvláštní zmatek, protože rozum mu říkal, že je něco špatně, ale duše chtěla věřit.

Měsíc osvětloval cestu a stíny palem se komíhaly v lehkém vánku.
„Bobe, co budem dělat?“ zeptal se potichu Blázen a odpálil joint.
„Blázne, ty vole nehul. Plán zrovna vymejšlím. Musíme hlavně zmizet z očí, za chvíli bude svítání a my jsme zasraně nápadní.“
„Moje historické mapy říkají, že by tu měla být osada,“ vstoupil do rozhovoru Kokot.
„Ano, tam míříme. Musíme najít Marii, Ježíšovu matku,“ odpověděl Bob.
„Neprozradí nás?“ začal Pong s obavami.
„Držte huby,“ odsekl Bob a zrychlil krok.

Noc pomalu odcházela, když se před nimi objevila osada s několika domy. Bob zamířil k tomu největšímu s velkým nápisem.
„Šéfe? Překládá můj překladač dobře a vidím nápis ‚Bordel‘?“ podivil se Pong, kterého již nějaké obavy opustily.
„Pongu, taky to vidím,“ řekl Blázen a podíval se po Bobovi.
„No co se divíte? Ste si mysleli, že Marie byla nějaka chudá mařka z chatrče? Tady jsme původně měli začít. Pobavit se s holkama, zakalit s Ježíšem a pokecat s místňákama. S Ježíšem je fakt legrace, protože když s ožere má fakt humorný teorie o tom, že by se lidi měli přestat zabíjet a místo válek by měli pěstovat mír. V míru pít, fetovat a hlavně pořád souložit. Jo, kdyby von nebyl debil a ožralej neprovokoval Římany, mohl žít a časem zdědit po matce podnik. Doprdele je někdo doma?“ zaklepal nervózně Bob ještě jednou na dveře.

„Kdo to ruší? Máme kurva zavřeno,“ ozval se hrubý ženský hlas.
„Alžběta, ségra Marie. Vostrá holka,“ špitl Bob.
„To sem já, Bob.“
„Si měl přijet před týdnem, ne?“ zeptal se hlas.
„Zdržel sem se na cestě. Nežvaň a otevři dveře. Někoho vezem a musí okamžitě zmizet z ulice.“

Zarachotila závora a dveře se otevřely.
„Doprdele...“ řekla odulá ženská tvář.
„Alžběto, ty zase chlastáš, že jo? Jo, je to von, Ježíš, ještě žije, ale potřebuje ošetřit,“ vyhrkl Bob a začal se tlačit s Ježíšem v Kokotově náručí do dveří.
„Doprdele…,“ zmohla se opět Alžběta na jediné slovo, pak se nadechla a z plných plic zařvala do dvora.
„Mariéééé…!!!“

Skupina se mezitím nacpala do domu, Pong zavřel dveře, zkontroloval závoru a vydal se prozkoumat dům.
„Mariéééé!!!“ zakřičela znovu Alžběta.
„Drž hubu a přines hostům nějakej chlast a probuď děvky,“ řekl Bob a díval se do horního patra, kde se konečně rozsvítilo světlo.
„Bobe, před dvěma hodinama sme zavřeli, budou unavený,“ začala se pomalu vracet Alžběta do reality.
„Tak kurva vyber nejsvěžejší a di otevřít ten posranej bar,“ odsekl Bob a furt se díval směrem k rozsvícenému oknu.

Alžběta odběhla a do atria se na chvíli vrátilo ticho, než ho přerušila Urgha.
„Kapitáne, nepůjdeme si sednou ke stolu? Tady ten ležící chudák je všem, zdá se, úplně ukradenej.“
„Počkej chvíli, něco se děje,“ ukázal Blázen k rozsvícenému oknu, které sledoval spolu s Bobem.

1 2 3 4 5 6 7 8