„Tak to bylo docela tvrdý přistání,“ řekl suše Blázen a nepřestával pálit joint.
„Můj vůdce, trochu jo, ale musím se dát do oprav. Čeká mě hodně práce. Pong by mohl provést strategický průzkum okolí, protože senzory zaregistrovaly živé bytosti,“ odpověděl Kokot.
„Voni sou tady obyvatelé?“ podivil se Karlos.
„Vypadá to tak, ale žádná vyspělá civilizace, nezjišťuji jakoukoliv průmyslovou aktivitu, kromě toho, že ….,“ zastavil se Kokot v myšlence a pozoroval obrazový výstup z průzkumného dronu.
„Co to je…?“ ozval se společný údiv.
„Můj vůdce, vypadá to, že si tady byl někdo pěkně zastřílet,“ konstatoval Kokot a sledoval ohromné krátery v zemi, které byly vidět z výšky.
„No, pěkný, ale už nikdo v blízkém okolním vesmíru není, tak se na to vyserem, uděláme opravy a zmizíme. Jo a Kokote, nemáš ještě jeden vaporizér? Protože ten omamnej olej fakt není špatnej,“ navrhl Blázen plán.
„Můj vůdce, rozumím a mám, akorát byste to neměl hulit jako jointy, přeci jen je ten olej 99.666% koncentrát čistého THC,“ podal robot Kapitánovi požadované věci.
„Proč?“
„Můj vůdce, proč? Protože byste mohl mít docela solidní halucinace,“ odpověděl Kokot.
„Ale… Kokote,“ zamyslel se Blázen a vzpomněl obelisku s ohromným tuleněm, „dobře, budu opatrný.“
Vložil na odpařovací destičku pořádnou kapku a zapnul ohřev.

Kapitán Blázen stál v nákladním prostoru a prohlížel škody. Vrata byla urvaná a vzala sebou i kus pláště.
„Ty vole, Kokote, tohle tady asi neopravíš.“
„Můj vůdce, ani nemám v plánu. Chladicí okruh potřebuje primárně technický zásah, automaty opraví malé věci na plášti, ale vrata skutečně nechám až domů,“ řekl Kokot a odešel.
Kapitán osaměl, protože Karlos zůstal na velitelském můstku u strojů a Pong s Urghou zajišťovali perimetr.
Stál v otvoru do lodi a kouřil z vapíku. Najednou měl pocit, že se něco v periferním vidění pohnulo.
Otočil hlavou a spatřil před Kapkou středně velkého tuleně bez míčku, který ho pozoroval.
„Co to kurva…?“
„Blázne, musíš přivést místní obyvatelstvo na správnou cestu a napravit škody, které zde napáchala vyspělá civilizace,“ řekl tuleň.
„Co že kurva? Co to meleš, co z toho budu mít?“
„Informace, ale musíme tě nejdřív prověřit, jestli si je zasloužíš. Někdo po to tobě jde a máš opět nepřítele na život a smrt,“ řekl tuleň před tím, než zmizel.
„Kurva jaký informace? Já vím, že po nás jde eunuch Ho a že od něj musíme vesmíru odlehčit. Kde si kurva?“ šokovaně se Kapitán podíval po vaporizéru, odložil ho a zapálil raději brko.

„Ty, Pongu, už ste zpátky? Jak to tady vypadá? Bezpečno?“
„Šéfe, bezpečno, akorát sme narazili na stopy nějaký primitivní civilizace. Kovy sice znaj, ale jsou to zemědělci a lovci, v podstatě pravěk. Nehrozí od nich nebezpečí.“
„Myslíš Pongu?“ ukázal Blázen k lesu, ze kterého vyšlo větší množství ozbrojených domorodců.
„Šéfe, amatéři. S nima sem rychle hotovej. Mám je pobít všechny?“ zeptal se Pong a vytáhl oba meče. Oči mu zářily krvelačností a vyspeedované tělo mistra kung-fu bylo připravené vrhnout do do víru smrtícího masakru.
„Pongu, já nevím,“ zamyslel se Blázen a musel myslel na tuleně a jeho proslov, „počkáme s čím přijdou a kdyžtak jich pár zabiješ demonstrativně. To by mohlo stačit k odrazení dalších.“
„Šéfe..?“ odsekl Pong, ale poslechl.

Od domorodců se oddělila skupina a nesla na piedestalu dřevěnou tesanou sochu. Když se přiblížili, Blázen rozpoznal postavu, kterou již dobře znal. Eunuch Ho.
„Co to kurva…? Tahle výprava je čím dál divnější,“ propadl Blázen krátkému zoufalství. Oogle překladač však začal překládat.
„Cizinci, vítejte u nás a přivítejte našeho nového boha Ho,“ řekl domorodec, který vypadal, že by mohl všem velet.
„Nezdravíme nové ani staré bohy,“ odpověděl Kapitán klidně.
„Naši staří bohové také nevyžadovali úctu od návštěvníků, ale nový bůh tomu přikazuje. Viděli jsme jeho sílu, kterou zničil naše vesnice,“ pokračoval náčelník.
„To nejsou bohové, ale zmrdi s technologickou převahou. Co pro vás udělali?“
„Ponížili tak, jak to staří bohové nikdy před tím nedokázali,“ odpověděl muž.
„To vy jako potřebujete?“ podivil se Blázen a podíval po Pongovi. Ten nic neříkal a jen čekal.
„Někdo nám musí připomínat, že jsme jen nicotné zrnka písku v ohromném vesmíru,“ odpověděl vůdce skupiny.
„Vy znáte vesmír?“ nepřestával se divit Blázen.
„Ano, pozorujeme ho každou noc a každý rok z něj přichází smrtící paprsky, jenž některé z nás zabijí. To staří bohové dělali, abychom na ně nezapomněl. Až nedávno přišli jíní praví skuteční bozi.“
„Myslíte, že se budou vracet pravidelně, aby vás ponižovali?“ zeptal se Blázen, který naprosto ničemu nerozuměl.
„Věříme tomu, teď přivítejte a pozdravte boha Ho,“ skončil rozhovor velící muž a rozhostilo se ticho.
„Ani hovno, tady Pong je můj bůh smrti a teď vám ukáže, kdo je tady kurva pravej bůh. Pongu, můžeš jich pár nějak elegantně zabít, aby pochopili, kdo je tady Šéf?
„Šéfe, vy ste můj bůh,“ zasmál se Pong a vyrazil předvést některé ze svých uměleckých tanečních čísel, během kterých zkrátil o hlavy a údy většinu doprovodu. Zůstal stát náčelník a pár mužů, kteří se třásli strachy, až jim hovna tekla po vnitřních částech stehen.
Pong se rozhlédl po malém bojišti a rozřezal několik břich, vyházel střeva a do vyprázdněných těl se vychcal a vysral.
„Šéfe, mám si vyhonit? To poníží jejich mrtvý jako nic jinýho. Se ptám, protože vím, že to nevidíte rád. Urgho, pojď mi pomoct,“ zeptal se krví a perníkem nabuzený Pong.
„Ty vole, Pongu, jestli myslíš, že je to nutný,“ odpověděl Kapitán a raději se otočil. Tohle skutečně vidět nechtěl.

Naprosto zostuzený vůdce domorodců zůstal konsternovaně stát a nevěřil naprosto ničemu, co právě běželo před jeho očima. Jeho přeživší soudruzi padli v mdlobách k zemi a v hlavě mu problikla jedna jediná otázka.
„Kde je můj nový bůh?“
Klekl před Pongem na kolena a sklonil čelem k zemi. Pong se vyrovnal a podíval po Bláznovi.
„Šéfe…?“
„No co Pongu, budeš muset pár dní dělat boha a snad jim během toho nějak vysvětlíme, jak to s tou vírou ve skutečnosti je.“
„Šéfe, velmi rád,“ zasmál se Pong a povýšeně pohlédl na klečícího muže. Šel k němu blíže, rozšlapal sochu Ho a položil nohu na záda poníženého.
„Teď budu já tvůj nový bůh a myslím, že si viděl na vlastní oči, jakou mocí vládnu. Tak to půjdeme říct těm ostatním buranům a zaostalým vesničanům a případně jim předvedu názornou ukázku, kdyby se snažili nějak protestovat. Vstávej zmrde,“ kopl do klečící hlavy domorodců a vypadal spokojeně.

Náčelník vesnice se zvedl pomalu ze země a měl příšernou hrůzu v očích. Vydal se s Pongem vstříc druhům čekajícím u lesa, kteří vypadali velmi nervózně ze scenérie, kterou měli před sebou.
„Všichni poslouchejte, já jsem dočasně váš nový bůh a všichni mě budete poslouchat. Viděli ste, co umím a já nikde nevidím toho čůráka Hoa, takže teď všichni poklekněte.“
V davu to zašumělo.
„Dělejte zmrdi a ty jim něco pověz,“ řekl a kopl do hlavní hlavy místního společenstva.
„Poslechněte ho,“ zamektal, ale nestačilo to. Pong se nadechl, vytáhl jeden meč a krátce předvedl několik triků, po nichž padlo k zemi několik různě zohavených zkrvavených těl. A pro větší efekt vytáhl pár jehel, kterými předvedl šaolinskou magii, po které oběti začaly zaživa a bez viditelného zranění krvácet ze všech otvorů, než jim explodovaly hlavy.
„Dobře ty Pongu,“ byl slyšet Blázen, který se šel podívat blíž, jak si Pong vede.
„Šéfe, vypadá to, že asi už pomalu chápou, kdo je tady novej bůh,“ zasmál se Pong, otřel o košilku nějakého mrtvého děťátka meč a uschoval ho. Spokojeně pozoroval domorodce, jak jdou postupně na kolena a hlavy srážejí k zemi.
„Tak teď můžeme začít s rekonstrukcí a záchranou civilizace,“ řekl Blázen a pořádně potáhl z brka.