Vesmírní dýleři 2 - 10. Zjevení

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

„Můj vůdce, chcete nějaké rady jak být bohem? Velmi těžká otázka pro velmi dlouhý rozhovor, na který nyní nemám čas. Možná by jste mohl načerpat několik základních odpovědí v brožuře pro začínající bohy. Mám pocit, že je jedna kopie v lodní knihovně.“
„Ehm, Kokote, my tady máme knihovnu? Že to slyším poprvé,“ překvapeně se zatvářil Blázen.
„Můj vůdce máme, malá s pár stovkami knížek, ale nikdo po nich nikdy nepátral, tak jsem místnost poklidil a zamkl.“
„Kde je?“
„Dveře vedle záchodu,“ řekl Kokot.
„Ty jo, já sem vždycky myslel, že je to úklidovej kumbál,“ rozesmál se Kapitán.
„Můj vůdce, knížky už nikoho netáhnou. Kokot konec,“ cvaklo ve vysílačce.

Blázen zapálil brko a šel se podívat po doporučené literatuře. Došel k dveřím „kumbálu“, setřel jemný prachový nános z kliky, otevřel univerzálním klíčem a vstoupil.
Místnost byla nečekaně plná regálů s knížkami. Usedl k malému stolu s židlí a spustil elektronický rejstřík, ve kterém chvíli hledal podle klíčových slov typu „bůh“ a „začátečník“. Nějakou chvíli pátrání zabralo, ale nakonec úspěšně Kokotem doporučenou knihu našel. Nebyla to žádná velká bichle, pouze několikastránková brožurka s nejdůležitějšími radami a doporučeními.
Zapálil velké brko a začal listovat stránkami, aby zjistil, zda-li mu dílo nějakého Johna DeBilla k něčemu bude. Rady to byly vskutku užitečné.

„Nedávejte najevo strach. Raději ho překonejte bitím věřících.“
„Naučte věřící stavět velké sochy a svatyně.“
„Dopřejte služebníkům chleba a her, aby měli pocit, že na ně stále myslíte.“
„Obětiny vyžadujte v podobě potravin, drahých kovů či živých věřících nezávisle na věku a pohlaví.“
„Postarejte se o věřící akorát tak, aby v zimě nezdechli zimou a neztráceli zbytečně víru. Živobytí by měli obstarávat vlastními silami a jeho nedostatek považovat za test víry.“
„Sešlete na věřící občas nějakou pohromu v podobě náletů vražedného či všežravého hmyzu či krutých smrtelných nemocí doprovázených hnilobou, krví, puchýři a hnisem.“
„Vyžadujte v těchto krutých časech krvavé lidské oběti.“
„Pokud se objeví někdo, kdo bude tvrdit že je pravý bůh, dokažte věřícím, že existuje jenom jeden bůh a to vy. Sami nejlépe víte, že žádní bozi neexistují.“
„Občas vykonejte nějaký menší ‚zázrak‘. Oddaní poddaní je mají rádi.“

„Ty vole, to sou rady,“ kroutil Blázen hlavou, odložil vajgl do plechovky na vajgly, zvedl se a šel ven na čerstvý vzduch.
Venku už Pong ve svém novém božství rozdával úkoly. Domorodci byli roztříděni do skupin podle věku a pohlaví, čemuž také odpovídaly přidělené práce. Dřevěná svatyně svižně rostla ze země a řemeslníci začali pokrývat střechu došky.
„Šéfe, pojďte sem, nechal sem pro nás postavit střechu nad hlavou, odkud můžeme pozorovat věřící a taky zde budou vykonávány obřady. Tedy do doby, než postavíme něco většího,“ volal Pong.
„Já ti nevím, ale koukám, že je to tady docela pohodlný a veranda pěkná s výhledem na pracující,“ pochválil stavbu Blázen a posadil se do houpacího křesla vedle stolečku s popelníkem a oroseným lahváčem.
„Šéfe, pro vás,“ zasmál se Pong a šel rozdávat další rozkazy.

„Hele, ty Pongu, co je to za lidi, kterejm si rozdal práci?“
„Šéfe, všechno jsou to kolaboranti z řad místních, ze kterejch sem za žrádlo navíc udělal kněžský klér své nové církve Nejsvětějšího Mistra.“
„Ty vole, ty seš vychcanej. Kdy bude oběd?“ řekl Blázen a kouřil joint.
„Brzo, v kuchyni už kouřej hrnce,“ odpověděl Pong a sledoval pracující. Urgha pobíhala davem a sem tam občas někoho pořádně zbičovala devítiocasým bičem s vpleteným žiletkovým drátem.

Stavba hlavního chrámu odsýpala přesně podle Pongových plánů. Asi pátý den po přistání vylezl z Kapky Kokot, kterého zaujala rozsáhlá stavební aktivita v blízkém okolí. Ze začátku nebyl úplně vidět tvar, ale vlastní chrámová loď vypadala jako kosmické plavidlo a to hodně vysoké.
„Můj vůdce, co se to tady děje?“ zeptal se, když došel k prvnímu svatostánku, kde seděl Blázen na verandě a pozoroval proudy nových věřících, kteří přicházeli z blízkého a vzdáleného okolí, aby se poklonili novým bohům.
Pong samozřejmě nezapomínal udržovat morálku a pravidelně dvakrát denně pořádal veřejné popravy, během kterých osobně vykonával tresty smrti, jenž také sám uděloval. Chrámový stánek s výčepem piva, lihovin, spolu s nějakými opékanými uzeninami byl jedním z nejvýdělečnějších církevních statků, hned po předraženém prodeji palivového pohřebního dříví pozůstalým.

„Kokote, Pong provozuje svoji vlastní církev a docela mu to de, řekl bych,“ pozdravil lahváčem Blázen příchozího soudruha.
„Můj vůdce, to vidím a zírám, co dokázali za pár dnů postavit.“
„Nazdar Kokote, dobrý, žejo? Zrovna sme s Urghou řešili, že je na čase, aby pro sebe věřící konečně postavili nějaký haly na spaní a pak se vrhneme do výstavby města. Jak dlouho ti bude ještě trvat oprava?“ přivítal ho Pong, který se s bohyní Urghou vracel z inspekčního kolečka po staveništi a byl velmi pyšný na velkou náboženskou stavbu.
„Pongu, pár týdnů ještě určitě. Rozvody chlazení jsou úplně na hadry. Doktor se spojil s Musky, ale nemají na nás nyní čas. Prý žijeme, čímž je všechno v pořádku.“
„To sou celý voni, tak se zase vrať do práce. Pokud se budeš nudit, přijď na kus řeči a pokochat našimi věrnými,“ s úsměvem odpověděl Blázen, otevřel dalšího lahváče a opět se ukájel tím krásným pohledem na tvrdě pracující masu lidí.

„Ty vole, Pongu, mě se ten božskej stav docela líbí,“ povídá Blázen Pongovi, který se skláněl s Urghou nad modelem budoucího města. Měl všechno promyšlené, hospoda, hotel a bordel v centru. V okolí obchody, parky a další bordely. Všude hodně soch. Pong, Kapitán, Urgha, vlastně úplně celá posádka a to každý několikrát v různých velikostech a pózách.
Zatím však tisíce zotročených domorodců opustilo své zemljanky a primitivní obydlí ze starých prkýnek a stěhovali se do novotou vonících dřevěných baráků s luxusními čtyřpatrovými dřevěnými palandami. Pong je nechal zhotovit podle Kokotových návrhů inspirovaných slavnou filmovou trilogií Dovolená s Vůdcem, Vůdce v Osvětimi a Hudba z Dachau.

Každý večer probíhala pravidelná společná modlitba, během které Pong přijal tři nevinné panny jako poděkování za uplynulý den a během přijímacího aktu z nich udělal chrámové kněžky. Pořád bylo u nich doma plno a Blázen s Karlosem rádi přijali role božích druhů. Urgha před vším utekla do sakristie, kde raději věnovala pozornost plánům vznikajícího města.
„Šéfe, to je paráda. Přemýšlím, že to tady pojmenuju podle sebe,“ řekl rozjařený Pong, který právě dokončil přijímací akt druhé jeptišky, „běž na sebe hodit bílej hábit a kotě, sedni si támhle k ostatním holkám, ještě se během večera párkrát uvidíme.“
„Ty vole, Pongu, úplně jako v bordelu, akorát neplatíme,“ odpověděl Blázen, odklepl popel a užíval si společnost tří úplně nahých novicek.
„Šéfe, ne abyste je odpanil, ty sou až na zejtra.“
„Pongu, neser, už to takhle jedu pár dnů a nic si nepoznal, ty vole,“ rozesmál se Blázen a natáhl jednu z Karlosových lajn. Pong nic neřekl a raději ukázal na poslední čekatelku obřadu zasvěcení.

1 2 3 4 5 6 7