Vesmírní dýleři 2 - 10. Zjevení

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

Blázen, Pong, Karlos a Urgha stáli uprostřed nového náměstí s velkou Pongovou nadživotní sochou z místního kamene podobného mramoru a rozhlíželi se vůkol. Radnice, hotely, hospody a velký vykřičený dům se zlatým vstupem již byli hotové a pracovníci dokončovali vnitřní výzdobu.
„Šéfe, půjdeme na inspekci,“ ukončil kochání Pong a vyrazil přes čerstvě položený trávník k bordelu. Tvrdě pracující věřící padali čely k zemi a vzdávali úctu svému živoucímu bohu s doprovodem. Pongův bič s ocelovými jehličkami dopadal na záda těch, kteří nebyli dostatečně rychlí a zbytečně očumovali.
„Je na ně zbytečně přísnej,“ špitla Urgha.
„Disciplína a poslušnost musí být. Nesmí zapomenout, kdo je tady bůh,“ odpověděl Pong, který otázku slyšel.
Blázen dělal, že nic neslyšel, protože v duchu s Číňanem souhlasil.

Zlatými dveřmi vešli do svého budoucího podniku a Urgha okamžitě začala kontrolovat postup prací na vnitřní výzdobě. Chtěla všude náboženské motivy a stěny byly vyzdobeny reliéfy s podobiznami celé Bláznovy posádky v různých situacích, znázorňujících minulé hrdinské činy typu zabití Temného kolegia či Pongovi temní démoni, se kterými bojoval během pátrání po Bláznovi.
Kapitán zabral místo u barového pultu, který ještě voněl čerstvým dřevem a představoval si, jak to bude vypadat, až bude v podniku pořádně zahuleno a po baru potečou litry alkoholu, který vylijí opilci padající pod vlivem k podlaze. Představoval si dýlera u záchodu s kvalitním perníkem a prvotřídní marihuanou.

„Co to má bejt? Kdo to dělal?“ ozval se křik Urghy, který přilákal Pongovu pozornost a okamžitě nechal čáry na baru čárama na baru.
„To je strašný, něco tak děsivýho sem v životě neviděla,“ křičela Urgha. „Co se stalo?“ přiběhl Pong.
„Podívej se sám,“ řekla Urgha a ukázala na plastiku.
„Co… co…?? Co to kurva? Tos udělal ty?“ rozčílil se Pong a uťal hlavu nejbližšímu řemeslníkovi.
„Kdo to byl? Kterej zmrd to byl?“ křičel Pong a nepřestával stínat hlavy.
„Pongu, co to děláš?“ přiběhl Blázen, který naprosto nechápal, která odbíjí.
„Šéfe, podívejte se, co si to ti zmrdi dovolili!“
Kapitán Blázen pozvedl hlavu a chvíli trvalo, než mu došlo v čem je zádrhel. Neznal Urghu detailně jako Pong, ale že ji někdo znázornil se dvěma kozama poznal dobře.
„Tak tohle někdo pořádně posral,“ konstatoval suše a šel ven, protože na náměstí byl slyšet řev naštvaného boha.

Jatka trvala asi dvacet minut a zůstalo po nich náměstí pokryté vrstvou mrtvol a loužemi s desítkami litrů krve. Ti, kteří přežili Pongovo běsnění, se krčili v bočních uličkách či různých výklencích a klepali hrůzou z božího hněvu.
„Ty vole, Pongu, tohle se zapíše do jejich dějin jako solidní apokalypsa. Ode dneška určitě už nikdo nezkusí ani omylem naštvat svého boha,“ smál se Blázen a hulil brko.
„Šéfe, asi sem to trochu přehnal,“ odpověděl Pong a pozoroval zkázu, kterou zanechal.
„Hlavně nedávej najevo emoce, tví věřící by si to mohli špatně přebrat,“ plácl Kapitán Ponga po zádech.
„Šéfe, jasný,“ srovnal záda Pong, natáhl z meče lajnu a šel vstříc svým ovečkám.
„Tak zmrdi, už nikdy se mě nesnažte nasrat. Ten hajzl, kterej vojebal svoji práci a mý bohyni vyrobil jen dvě kozy, je snad mrtvej a jestli není, tak ať se radši zabije sám a dobrovolně, protože jinak pozabíjím další lidi.“
Nastalo ticho, ve kterém probíhalo vzájemné podezřívání. Asi po třech minutách se zvedla jedna ruka a promluvil zkroušený hlas.
„To sem byl já, chtěl sem si ulehčit práci a myslel sem, že to nikdo nepozná.“
„Já jsem BŮH! Ty vole, já vidím všechno! Teď co s tebou po těch všech jatkách?“
„Zabijete mě?“ zeptal se opatrně hlas.
„Ne, pojď sem,“ řekl klidně Pong a sledoval, jak se dav rozevřel a vyšel trhan.
„Poklekni a plaz se v krvi mezi mrtvými,“ poručil bůh a oddaný padl k zemi.

Chvíli trvalo, než se připlazil a Kapitán Blázen začínal být nervozní.
„Šéfe, už jenom chvíli,“ řekl Pong, který vycítil počínající nudu. Vytáhl ostrý nožík a když muž ležel u jeho nohou, zvedl mu hlavu a vyřezal na čelo nápis „ZMRD“.
„Nikdo ho nesmí zabít, ale každej z vás ho může zneužít dle jakékoliv libosti. Jo, a kdo ho zabije, ten zaujme jeho místo. Je vám to jasný?“ zeptal se Pong velmi hlasitě. Po krátkém davovém přemýšlení se ozvalo jednohlasné „Rozumíme!“.
„Tak a teď všichni do práce,“ rozkázal Pong a účastníci srocení zmizeli jak pára nad hrncem.

Pongova pozice nedotknutelného boha byla tímto definitivně potvrzena a již nikdo si nedovolil udělat jedinou chybičku. Naprosto stoprocentně dokonalé město rostlo jako z vody a začalo růst ještě rychleji, když Urgha zavedla třísměnný stavební provoz. Planeta totiž byla celkem solidně zalidněná a nových věřících byl dostatek.

Jednoho krásného odpoledne, několik dní po předchozích událostech během projížďky ve zlatém kočáře taženém zcela nahými chrámovými kněžkami, povídá Pong Bláznovi.
„Šéfe, je to paráda, když sme domorodcům dovolili objevit kolo, co? Vidíte, jak se práce zrychlily, když každá dvojice pracovníků dostala k dispozici kolečko a nemusí už tahat hlínu se sutí v kýblech.“
„Ty vole, Pongu, připadám si jako paša,“ řekl Kapitán a posunul brokátový polštář vypletený zlatou nití a naplněný nejjemnějším peřím ptačích mláďátek. Úplně zapomněl, že v druhé ruce drží brko a propálil do něj velkou díru. Pong povzdychl, vytáhl ruku z okénka a ukazováčkem naznačil, že má někdo přijít. Krátce nato v hlubokém předklonu přišel sloužící a pokorně promluvil.
„Čehož žádáš, ó nejmocnější Bože?“
„Potřebuju vyměnit polštář a to rychle, nebo zemřeš.“
„Mocný, hned jsem zpět,“ spěšně se rozloučil sluha a Pong spokojeně otevřel oroseného lahváče.
„Vem ještě basu piv, docházej nám,“ vystrčil hlavu z okna vozu a zakřičel za odbíhajícím.
„Šéfe, přímo božskej servis,“ úchylně se zasmál a pořádně promnul bradku.
Neujeli ani dvě sta metrů, když byl sloužící zpět s pomocníkem a nesl nový polštář a rovnou dvě basy lahváčů.
„Pane bože, dejte je do chlaďáku, ať zbytečně nesteplaj,“ podali basičky pootevřenými dveřmi Pongovi.
„Nebojte se malí a nicotní, bude o ně dobře postaráno. A vy večer přiveďte manželky nebo nějaký jiný holky, který obětujete jako poděkování za další den, kterého jste se díky mě mohli dožít.“
„Óóó, velký a mocný Bože, jak přikazuješ, óóóó,“ odpověděli sloužící v hlubokém úklonu a zmizeli z dohledu.
„Pongu, ty oběti, byly nutný? Služek slasti tu máme fakt dost,“ zeptal se Blázen.
„Šéfe, jenom kvůli principu,“ zasmál se Pong a natáhl ruku se studeným lahváčem k pozdravu, Blázen nelenil a cinknul hrdlem o hrdlo.

„Kde ste byli tak dlouho?“ přivítala Blázna s Pongem Urgha.
„Ale, nějaký problémy s polštářem,“ mávl rukou Kapitán.
„Dobře, my sme právě dokončili závodiště s arénou pro souboje odsouzených k smrti. Zítra konečně dojde k zahájení výstavby továren určených k výrobě omamných látek. Karlos právě kontroluje zaměření základů,“ pověděla Urgha a urovnala koženou velmi sexy modrou pracovní uniformu z nejdražších látek zdobenou drahými kameny.
„Sekne ti to, kotě. Co si to takhle veřejně rozdat, aby místní viděli jak mrdá bůh?“ odvážně Pong pochválil oblečení.
„Pongu později, teď mám krámy, pardon práci,“ odsekla Urgha s nepatrným úsměvem v obličeji.
„Kapitáne, rád vás vidím. Chcete se podívat na novou arénu? Navrhl jsem pro nás luxusní výhled,“ pozdravil nově příchozí Karlos, který přišel z inspekce a právě sundaval zlatou ochrannou přilbu.
„Kde ste vzali tolik zlata, sakra?“ zeptal se Blázen.
„Šéfe, tahle planeta je na něj bohatá, odvezeme si domů solidní vejslužku,“ řekl Pong.
„Jak jde vůbec oprava Kapky?“ ozval se Karlos.
„Kokot povídal, že ještě tak tři týdny, objevil nějaká ložiska prazvláštních kovů, takže se vrhnul i do opravy pláště,“ odpověděl Blázen a upil z lahváče.
„Dobře, to by nám mohlo stačit k dokončení celého města. Pěkně se nám rozrostlo a těch lidí, který sem dobrovolně přišli za Pongovou vírou v Nejsvětějšího Mistra. Jak much,“ odpověděl Karlos.

1 2 3 4 5 6 7