Vesmírní dýleři 2 - 10. Zjevení

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

Náboženský obřad v ohromné chrámové lodi započal gigantickým venkovním ohňostrojem, který byl odpálen kolem hranic celého města. Kdyby věřící uměli létat, právě teď by viděli, že město do vesmíru září jako monstrózní povadlý čůrák.
Vnitřek byl zaplněný a na oltáři ve stylu DJ pódia stál Pong oblečený ve zlatém kung-fu hábitu s pozlacenými vlasy a vousem. Za ním u stolu plného jídla seděl Blázen, Karlos, Urgha, Kokot a nezapomnělo se ani na Doktora. Sloužící kněžky kmitaly a nosily na stůl nejvybranější lahůdky z místních lesů, luk, řek a jezer. Pong započal svátost.
„Vážení oddaní poddaní zmrdi, dnes oslavíme konec jedné velké práce a začátek nové. Pokud jste si toho ještě nevšimli, tak v bočních lodích jsou stánky s alkoholem a perníkem, takže kdo nemá ještě řádně naloženo, má nyní příležitost. Dnešní večer máte všechno zdarmááá..!!“ zakřičel Pong, až se dřevěná klenba otřásla. Zvedl bradu do výšky a prohlížel mlčící dav. Poté ještě dodal.
„Jenom na novicky mi nikdo nešáhne nebo mu čůrák upadne. Nechť je obřad zahájen,“ zvedl meče do vzduchu a naznačil mase, že se má uprostřed rozestoupit. Chrámové zlaté dveře zavrzaly a vstoupil průvod nahých řádových čekatelek. Ponga osvětlily dva proudy světel a všechno začalo zářit zlatou barvou. Spustila pochodová hudba a mladá děvčata erotickými pohyby prošla až ku svému bohovi. Jejich strážci měli velké starosti s odrážením nadržených jedinců, kteří se drali k průvodu nabuzení chlastem a fetem zdarma.

Během několika následujících minut nastala jedna z největších hromadných orgií v dějinách souložení a Pong prožíval nirvánu.
Z oltáře byl solidní výhled, Karlos pustil věřícím nějaké náboženské písně v elektronické taneční podobě a Kokot přinesl několik velmi výkoných stroboskopických blikačů.
„Šéfe, tak to mám rád, jsem párty king!!!“ křičel rozjařený Číňan, jenž byl obklopen davem věřících fanynek, kterým sypal perník rovnou do nosních dírek.
„Kapitáne, tohle bude solidní masakr, jestli ty lidi vyjedou všechen dostupnej sajrajt,“ naklonila se Urgha k Bláznovi.
„Děvče, je mi to jasný, už sem instruoval Kokota, aby vzal Doktora a v průběhu času se nenápadně vypařili připravit Kapku o odletu. Nejspíš zmizíme ve spěchu. Víš mám takovej divnej vnitřní pocit, že tady sme to trošku přehnali,“ odpověděl šeptem Blázen.
„Rozumím,“ odpověděla Urgha a trochu se uklidnila. Byla sice spokojená s dílem, jenž vytvořila, ale možný důsledky ji vnitřně trochu děsily.
Karlos se bavil a bylo mu celkem jedno, jaký osud bude mít tahle šílenost, protože věděl, že ho čeká čistá postel a civilizace.

„Šéfe, já sem jim ještě do cisterny s vodou nalil LSD a vysypal pár kilo extáze, aby měli zážitek, na jakej do smrti nezapomenou,“ řekl v průběhu akce Pong Bláznovi.
„Ty vole, ty jim chceš připravit pořádnej dojezd,“ odpověděl Kapitán.
„No,“ zamyslel se Pong, „budou to mít trošku těžší a předpokládám, že si budou ráno muset už poradit sami.“
„Ty vole, Pongu, seš docela chytrej, už sem měl pocit, že ti vlezlo hraní boha do mozku jako Zentaurský červ,“ koukal Blázen Pongovi do očí a hledal lež.
„Šéfe, byl to báječnej pocit a jak rychle stavěli, to sem v životě neviděl,“ zasmál se Pong a na malou chvilku odmlčel. Věděl, že tím Blázna trochu rozhodí.
„Šéfe, já vím, kde je moje místo. Kokot s Doktorem už zmizeli do lodi, že?“
„Jo, odešli a my půjdeme za chvíli, takže to běž nějak zařídit, ať zpanikařej až ráno,“ řekl Blázen a šel Karlosovi prozradit, že za chvíli odlétají.

Velký obrácený kříž nad oltářem stroboskopicky blikal jak o život, absolutně přendaní domorodci stále provozovali skupinový mrd a stáli nekonečné fronty na chlast a drogy. Jídlo došlo dávno. Nikdo už neměl šanci zaregistrovat, že DJ je dávno automatický a opakuje deset písniček z usb flashky stále dokolečka.
Karlos, Urgha a Blázen stáli pod blikajícím náboženským symbolem a pozorovali Ponga, který svolal nejužší kruh vedení své církve a cosi jim vysvětloval.
Kapitán kouřil joint a přemýšlel. V podstatě viděl šílenou apokalypsu a totální zotročení úplně celý planety během několika týdnů trvajícího mejdanu. Najednou jakoby se mu navalilo od podbřišku a málem vyhodil posledního lahváče z žaludku. Odplivl slinu a zíral nad Ponga směrem ke zvonici.
Z šedivého oparu vyplaval tuleň a zvětšoval se. Když dosáhl nadživotní velikosti, z mlhy s pšouknutím vyskočil červený balónek, kterým začal živočich radostně žonglovat na svém nose. Blázen zíral a tuleň pomalu přibližoval. Vplul do konopného dýmu, hluboce se nadechl a česky promluvil.
„Kapitáne Blázne, úplně takhle jsem si nápravu škod nepředstavoval, viděl jsem to úplně jinak, ale teď už se nedá nic dělat a v podstatě víra jako víra. Úkol bych považoval za splněný, protože čas běží a tebe čeká důležitý úkol. Síla a moc Zakázané říše roste a výpady eunucha Ho začínají být častější a agresivnější. Dost si ho totiž nasral.“
„To by mohla být pravda,“ přivřel oči Blázen a vyfoukl oblak dýmu, „ale mohl si za to zmrd sám, protože se mi sral do života. Mě sou jeho problémy ukradený a on je línej za mnou přijít s normální obchodní nabídkou za ten nesmysl, kterej hledá a já bych měl mít.“
„Souhlasím,“ sklonil hlavu tuleň a zachytil míček ploutví, „jenže už v tom jedeš a musíš ho dorazit.“
„Proč já, respektive my?“
„Protože jste vyhráli nad Temným kolegiem a máte za sebou mocné přátele.“
„Všechno tenkrát byla souhra pouhých okolností,“ pokusil se Blázen snížit význam tuleňova tvrzení.
„To je celkem možné, ale na nastávající časy to nemá vůbec vliv,“ řekl mořský tvor.
„Dobře, když teoreticky seženu přes Kokota nějaký tajný zbraně z tajných archívů a teoreticky se rozhodnu Zakázanou říši vyhladit, tak kde ji mám kurva hledat?“ zkusil ze sebe Kapitán shodit zodpovědnost.
„S touto otázkou jsem počítal a proto jsem tady. Mám pro tebe souřadnice, jenž jsem pro jistotu zapsal na tento mezidimenzionální kus papíru,“ ukázal ploutví do prostoru, kde se vynořila s plonknutím rulička papíru.
„Takže až se teoreticky rozhodneš přikázat Pongovi, aby prakticky vyhladil celou civilizaci, máš údaje na papíře,“ dodal tuleň, nadhodil balónek nad nos, párkrát zažongloval a zmizel.
Kapitán Blázen zíral a ne úplně přesně rozuměl tomu, čeho byl právě svědkem. Každopádně na zemi ležela rulička papíru, kterou zvedl a rozmotal. Četl nějaká čísla a kroutil hlavou.
„Hele, viděli ste toho tuleně taky?“ opovážil se po krátké chvilce zeptat.
„Kapitáne?“ díval se nechápavě Karlos.
„Kapitáne?“ nahodila Urgha udivený výraz.
„Nic, nic ste neviděli, asi mi už hrabe, potřebuju se v klidu vyspat. Vyrazíme, ne?“
„Mohli bysme,“ zazněla odpověď.
„Tak běžte někdo pro Ponga,“ řekl Blázen a dost ho bolela hlava.

Urgha došla k Pongovi a skupině jeho nejvěrnějších.
„Už můžeme jít, všechno sem jim vysvětlit a půjdou nás doprovodit,“ řekl Číňan.
„Je to bezpečný?“
„Urgho, je a musí to být,“ odpověděl Pong a sjel pohledem oddané věřící.

Venku v ulicích vládlo peklo. Domy byly pohlcovány plameny, zfetovaní nazí věřící kopulovali mezi hromadami stavebního materiálu či se vzájemně zabíjeli různými předměty. Nad městem se vznášel křik znásilňovaných, umírajících a řev nadržených ozbrojených skupin pronikal do všech pórů kůže. Pach krve, mrdky a alkoholu vlezle zalézal do nosních dírek a nešlo mu nijak uniknout. Pong zapřáhl církevní pohlaváry do zlatého vozu, sám vylezl na střechu, aby ho bránil před nemyslícím davem a vyrazili napříč městem k místu odletu, kde čekal Kokot s Doktorem.

Pong měl dost práce a jeho meče nepřestávaly vydávat světelné záblesky odražené záře ohně. Z čepelí stékala krev vyjetých bezmozků a Urgha těžkým kladivem srážela ty, na které Pong nedosáhl. Bylo to vlastně docela napínavé a i Kapitán Blázen si zastřílel expanzními střelami z automatické zbraně ráže .357.
„Šéfe, tohle miluju,“ křičel Pong a nepřestával pokrývat okolí směsí vnitřností, krve, kůže a kusů masa.

Pravda, zábava to byla převeliká, ale jejich chrámoví tažní koně doklusali k branám, respektive k tomu co z nich zbylo, v polovičním počtu koňských sil. Z kočáru dávno zmizela zlatá barva a celý byl pokryt stékající krví. Svatá trojice na jeho střeše na tom nebyla nejlépe. Krví zlití od hlavy až k patě působili na míjející trosky lidí jako démonický vůz bohů smrti.
Čím víc se vzdalovali od města, které pomalu začínal pohlcovat bůh ohně, tím víc si začínali uvědomovat, jaké je kolem nich ticho.
„Kapitáne,“ špitla Urgha.
„Já vím, zalezem do kočáru a Pong nás odveze až k lodi. Žejo, Pongu,“ otočil se Blázen.
„Šéfe, rozkaz!“ zasmál se Číňan a švihl mocně koně železným bičem.

Kapka na louce zářila jako nová. Venku čekal Kokot a byl očividně rád, že vidí svého vůdce.
„Můj vůdce, konečně. Kapka je připravená k okamžitému odletu,“ přivítal příchozí.
„Výborně, to rád slyším,“ vyšel Blázen z kočáru a za ním ostatní.
„Vy teda vypadáte,“ konstatoval Kokot a skoro se pousmál.
„Pongu, pojď, mizíme domů,“ křikl Blázen.
„Šéfe, hned jsem za vámi, jen tu ještě něco dodělám,“ odpověděl Pong.

Číňan odpoutal své věrné koně a seřadil je do řady.
„Víte, vážím si vaší oddanosti, ale nemůžu vás nechat žít. Nechce se mi nějak složitě vysvětlovat, že sme s váma trošku vyjebali, abysme zabili čas, než tady kámoš opraví naši technologicky vyspělou loď.“
Mezi kněžími zašumělo překvapení.
„Jo, slyšíte dobře, vaši odpadlíci měli celou dobu pravdu. A víte co, nechám dva z vás žít, abyste šířili pravou pravdu,“ cynicky se Pong usmál a jak řekl, tak vykonal. Dva zcela šokem oněmělé borce nechal nahé utéct a rozloučil se s nimi temným démonickým smíchem.
„Ty seš fakt blázen,“ řekl Blázen, mocně vyfoukl a nabídl Pongovi lahváče vyzdobeného kapkami rosy.
„A teď domů.“

O dva dny později seděli v jídelně na Základně a jedli míchaná vejce sypaná parmezánem.
„Ty, Kokote, už si zjistil, co je na těch souřadnicích?“ zeptal se Blázen.
„Můj vůdce, podle nejtajnějších map z tajného archívu je v těch místem smrtící radioaktivní zóna, přes kterou se nedá dostat a dodneška je celý kus toho vesmíru označený jako ‚Země nikoho‘.“
„Hm, čichám čichám dobrodružství, mám totiž pro Ponga úkol,“ řekl Kapitán.
„Šéfe? Vy pro mě máte úkol?“
„Pongu mám.“
„Šéfe, jakej?“
„Vymažeš z mapy celou civilizaci.“
„Šéfe? To ste vymyslel sám?“ rozzářila se Pongova očka.
„Ne, ty vole. To mi poradil tuleň.“

1 2 3 4 5 6 7