Vesmírní dýleři - 24. Konec počátku konce

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

„Jste všichni v pořádku?!“ křičel Blázen a držel ruce na uších, aby neslyšel okolní rámus.
„Jo, jsme,“ odpověděl Jack a mocně se napil z láhve.
„Vypněte už někdo ten zasranej rámus, divadlo skončilo,“ zakřičel znovu Blázen.
Kokot poslechl, vypnul přehrávač a zvuk umírající vesmírné lodi konečně utichl.
„Doufám, že nám na to skočili a myslí si, že jsme mrtví,“ zamyslel se Pong a drtil krystal perníku.
„Musíme počkat na zprávu z mé průzkumné lodi, ale chvíli to potrvá. Kde jsme se vůbec ocitli?“ zeptal se Jednooký.
„Já nevím, senzory hlásí, že jsme obklopeni pevnou hmotou,“ odpověděl Kokot.
„Jak je to možný?“ ozvala se Urgha.
„Moment. Vypadá to, že výbuch atomovky, který se měl vydávat za explozi motorů, mírně posunul druhý konec červí díry a my jsme se ocitli…,“ mluvil Kokot až se zarazil.
„Kde jsme se ocitli?“ zvědavě se ptal Blázen.
„Můj vůdce, v jednom z měsíců obíhajícího kolem planety Temného kolegia.“
„Fajn, takže zatím o nás neví?“ zeptal se znovu Kapitán.
„Pravděpodobně zatím nejspíš ne,“ odpověděl Kokot a pečlivě studoval výstupy ze senzorů.
„Výborně, takže mám čas připravit plán uniku z měsíčního sevření,“ řekl jízlivě Blázen a začal balit nového jointa.

Bylo vypito několik lahví a vyfetováno pár gramů drog, než Kokot vítězoslavně zajásal.
„Heuréka!“
„Co, ty vole plechovej heuréka?“ zeptal se znaveně Pong.
„Mám to!“
„Co máš, ty vole, nenapínej,“ zahučel Karlos.
„Malej hyperprostorovej skok. Pane Jednooký, i naše stará technologie může být k něčemu dobrá,“ řekl Kokot.
„Je velká šance, že nás odhalí,“ oponoval Jednooký.
„S tím se počítá, Doktor vytvoří dostatečně velkou červí díru, která by měla odvést pozornost senzorů od měsíce. Dobrej plán, ne?“ pochválil se Kokot.
„Ty vole, docela jo,“ souhlasil zpovzdálí Pong a pozvedl láhev absinthu, kterou mu zrovna podal Karlos.

„Všichni připraveni?“ zeptal se Kokot.
„Jasně, spusť to,“ mávl rukou Blázen a v druhé ruce držel kouřící joint.
„Doktore, můžeš začít,“ řekl zase Kokot.

Nedaleko měsíce, ve kterém uvízli, se začal otáčet vesmírný odpad a zanedlouho se objevila anomálie, které se rozrostla do černé díry. Přesně v tento okamžik veškeré planetární senzory zaměřily svoji pozornost na nový objekt a proto vůbec nezaregistrovaly, že na odvrácené straně měsíce vznikla druhá anomálie, ze které vyplula Kapka a okamžitě zmizela pod maskovacím polem.

„Vypadá to, že nás nezaregistrovali,“ přemýšlel Kokot nahlas a kontroloval výstupy ze senzorů.
Karlos začal Kapku navádět na oběžnou dráhu a všichni si všimli, že je ještě červí díra otevřená.
„Doktore, můžeš to zavřít,“ řekl Kokot a Doktor odpověděl.
„Jasný,“ ozval se plechový hlas a před nimi se odehrálo zvláštní divadlo. Z červí díry vyjela velká nahá prdel a vysrala velký hovno směrem k planetě.
„Doktore…?“ ozvalo se udivených několik hlasů na můstku.
„Dovolil jsem si malý kvantový vtípek,“ ozval se z reproduktoru kovový smích.
„Doktore…,“ povzdechl si Blázen a mocně potahal z jointa.
„Kapitáne, já vím, už končím,“ zasmál se znovu Doktor a obří prdel zmizela v červí díře, která se s pšouknutím zavřela a zmizela.
Sondy, které vyrazily zkoumat díru, vypadaly zmateně.
„Chtěl bych vidět, jak se dole debilové tváří,“ zasmál se Pong a šňupl lajnu.
„Já taky, ale čeká nás práce,“ vstoupil do zábavy Jednooký, který se tedy také nijak nenudil a sjížděl s Karlosem kokain jakoby to byla mouka s cukrem.
„Kokote, prozkoumej planetu a zkus najít bezpečný místo, ne příliš daleko od paláce Temného kolegia,“ obrátil se Jednooký ke Kokotovi, který už věnoval svoji pozornost podrobnému skenu povrchu.

„Můj vůdce, našel jsem místo, kde můžeme přistát,“ ohlásil zanedlouho Kokot.
„Dobře, přistaň a buď pokud možno co nejméně nápadný,“ odpověděl Jednooký, aniž by čekal na Bláznovy rozkazy. Ten jenom mávl rukou, ať se udělá, co je potřeba.

Neviditelná Kapka zamířila k povrchu planety, pouze při průchodu atmosférou maskovací pole vykázalo malé výpadky, takže na planetě vyvolali v řídícím centru debatu, proč nezjistili ten meteor a jak byl asi velký. Ostatně gigantická prdel je stále zaměstnávala, protože si nedokázali tento vesmírný úkaz vysvětlit a museli poslat zprávu Temnému kolegiu.

„Nevím, jak si mám vysvětlit toto znamení neznámého původu, ale mám pocit, že si náma někdo pěkně vytírá prdel,“ temně hromoval Matkopíchač a členové kolegia temně přitakávali.
„Mocný, kdo by to mohl být? Nikdo nemá takovou ohromnou prdel a tak destruktivní hovno, který zničilo desítky hektarů už tak do mrtě zničenýho území,“ zeptal se opatrně temně Šoustal.
„Netuším,“ zamručel Matkopíchač a napil se zhluboka z láhve.

Kapka přistála v malém údolí mezi vysokými horskými stěnami a stále zůstala maskována.
Kapitán Blázen se zvedl a podíval se na pana Jednookého.
„Já si dovolím vybrat, kdo s námi půjde.“
„Nemám problém, Kapitáne,“ poněkud vyjetě se zasmál Jednooký. Blázen potáhl z jointu a podíval se po posádce.
„Bude to klasika. Já, Pong, Kokot a Urgha, zbytek tady počká na další rozkazy. Nějaký námitky?“
„Kapitáne, žádnej problém,“ odpověděl Karlos a zbytek posádky pokyvoval hlavou.
„To jsem rád, že si rozumíme. Váš čas určitě přijde, ale chceme ještě chvíli zůstat nenápadní,“ dokončil Blázen proslov k posádce.

Z maskovacího pole se vynořilo několik postav, které opatrně našlapovaly v rudém písku.
„Můj vůdce, kyslík je zde v nižší koncentraci, ale dýchatelný.“
„Taky sem si Kokote všiml, že jsem nezdechl,“ zasmál se Blázen a zapálil brko.
„Joint mi tady hoří, takže všechno je v nejlepším pořádku.“
„Šéfe, vy ste vtipálek, ale musím vám všem říct, že tahle planeta asi není tak úplně mrtvá, jak se původně zdálo,“ ozval se Pong.
„Co se ti nezdá?“ zeptal se Blázen.
„Tady na zemi leží nějaký polosežraný zvíře a hodně velký stopy vedou směrem naší cesty,“ řekl Pong a v hlase mu bylo cítit počínající vzrušení lovce a zabijáka.
„Šéfe, myslím, že tady se nudit nebudu,“ zasmál se a jal se zkoumat nejbližší okolí.

„Asi vyrazíme, ne?“ řekl netrpělivý Jednooký.
„Můžeme,“ hlasitě odpověděl Pong.
„Je to tady bezpečný?“ ozval se Blázen.
„Šéfe, nechci vám lhát, fakt není. Viděl jsem velký a nehezký věci, ale nezbývá nám nic jiného než se vydat vstříc dobrodružství.“
„Pongu fajn, ale nemáme toho dobrodružství v poslední době hodně a nebylo by jednodušší vrátit se do Kapky a odletět na místo v klidu?“
„Blázne, to nejde, nemůžeme kolegiu jen tak zaklepat na vrata. Musí poznat naši sílu, jinak nás k sobě nepustí,“ rozhořčil se Jednooký.
„To sou zase ty vaše příšerný ezosračky, žejo?“ pokrčil rameny Blázen a potáhl otráveně z jointu.

1 2 3 4 5 6 7 8