1 2 3 4 5 6 7 8

Za zvuků válečné vřavy proběhla menší hostina a několik jointů na rozloučenou, Urgha si užila dlouhých objetí s jinou realitou a skupina se rozdělila.
„Dostaňte se co nejdál, až přijde ten správný okamžik, bude to zasraně velký,“ řekl závěrem druhý Kapitán Blázen a spolu se svým Pongem se vrhl do zabíjení.

Utíkali na druhý konec skleníku a u dveří se naposledy ohlédli. Dostali pár minut času, který museli využít jak nejlépe mohli. Vyšli ven a po oranžové půdě se běželi k druhé palácové bráně, která se rýsovala několik stovek metrů před nimi.

„Můj vůdce, přišel čas na laser ve vašich hodinkách,“ pověděl Kokot, když stáli pod branou.
„Už zase?“ zasmál se Blázen a raději moc nepřemýšlel, vložil joint do úst a začal laserem pálit díru do brány. Nebyla tak masivní jako první, takže práce celkem odsýpala.

„Šéfe, měl byste stejně zrychlit,“ ponoukal Blázna Pong, protože viděl, že ze skleníku vyběhli první postavy.
„Šéfe, asi prorazili,“ otočil se Pong k Bláznovi, když se ozvala mohutná exploze a doširoka rozlil mohutný oheň, který pálil vše, co mu přišlo do cesty.
„Šéfe, tak to byla asi ta chvíle, o které vaše ‚já‘ z jiné reality hovořilo,“ konstatoval Pong.

Blázen zíral, ale nepřestával řezat bránu.
„Pongu, ty vole, byli to hrdinové,“ ocenil oběť svého dvojníka a v tu chvíli odpadl kus kovu a odhalil díru dovnitř paláce.
„Ale teď čeká nás poslední etapa a konečně skončíme tohle sraní. Chci se válet v lehátku na pláži na Havaji, pít pivo a kouřit jointy,“ dodal.
„Šéfe, to já taky,“ souhlasil Pong a vstoupili do kamenné chodby.

Zpoza výklenků se proti nim vyřítila palácová ochranka v černých hábitech a andělskými křídly na zádech. Pong byl lehce překvapen létajícími černými anděly, ale tento malý problém nebylo ani třeba řešit paprskomety neb kung-fu hvězdice je sundaly tiše a rychle.
„Šéfe, zůstaňte mezi námi, Kokot na vás dohlídne zezadu a mistr Jednooký mi řekne, kudy kurva mám jít,“ zamručel Pong a současně zabíjel přibíhající ochranku.
„Pongu, pořád rovně až na úplnej konec k dalším velkým dveřím,“ odpověděl Jednooký a postavil se vedle něj.
„Zase dveře, ty vole, to je zkurveně plochej příběh, že plošší už ani bejt nemůže. Nešlo by tuhle pasáž přeskočit, že bysme se najednou ocitli na konci chodby?“ zamumlal Pong.
„Ne, nemohli, vítězství ve válce si musíš zasloužit.“
„Šéfe, já se z něj zblázním,“ podíval se Pong po Bláznovi, který pokuřoval joint a nic neříkal. Všichni mlčeli, tak se Pong dal do pohybu.

Zanechávali za sebou chodbu plnou mrtvol s křídly. Sem tam ležely odseknuté perutě, hlavy a jiné části údů. Pong se cítil suverénně a nepřátele likvidoval chirurgickou přesností a pan Jednooký prožíval jistou zbytečnost, protože na něj zůstaly jen drobky toho, co náhodou přežilo.
Postupně se probojovali k velkým dveřím, které chránilo šest velkých oblud v sadomasochistických kožených oblecích s velkými sekerami a halapartnami, jejichž sádlo se třáslo i při drobném pohybu.
„Uškvařte je paprskometama, ať se nezdržujeme, tohle věčný zabíjení mě začíná nudit,“ řekl Blázen a odhodil vajgl.
„Šéfe, teď ne, tyhle si chci vychutnat,“ odporoval Pong tónem, který nedával na vybranou, i když Jednooký se o to pokusil.
„Pongu…“
„Ne, ustupte,“ nedal si říct Pong a připravil se k boji. Šest sudů sádla vázaných v kůži pochopilo, že tenhle malej šikmookej prcek chce jít na férovku a zabušili rukama do svých hrudí.
„Šéfe, bude to rychlý, nebojte se,“ zasmál se Pong začal jeden ze svých kung-fu tanečků.

První tři obludy přišly o své ruce a nohy dřív, než si uvědomili, že Pong je zasraně rychlej.
„Hele, dělá svoje oblíbený trupíky,“ sklonil se Blázen k Jednookému a podal mu čerstvě zapálený brko.
Urgha s Kokotem sledovali Pongův souboj a hlasitě mu fandili. Další dvě hroudy sádla Pong rozpáral od rozkroku ke krku a vyhřezlá střeva se zamotala sádelníkům mezi nohy, takže upadli a v bolestech se snažili vrátit své vnitřnosti do původního místo.
„To je taky jeho oblíbenej trik,“ řekl Blázen a vzal si od Kokota lahváče, který ho vyndal ze zavazadla. Jednooký obdivně pokýval hlavou a ťuknutí lahváči se rozhodně nebránil.
Zbývající ochránce dveří byl nečekaně rychlý a Pong se rozhodl toho využít. Měl rád rychlé protivníky, kterým dával plané naděje na vítězství. Stačilo mu několikrát se poodkrýt, aby mohl soupeř provést výpad svými sekyrami a při každém výpadu mu Pong uštědřil zásah mečem do tlustého těla tak, že po chvíli byl chlap pokryt krvavými řezy po celém těle.
Hora sádla nepochopila smysl celého Pongova snažení a neustávala v zuřivých útocích, který každý takový útok elegantně odrazil a opětoval. Kožený oblek pomalu odpadával a tlusťoch krvácel z celého těla.

„Už chápeš, čeho se Pong snaží dosáhnout?“ zeptal se Blázen Jednookého, přiťukli si láhvemi a podali brko.
„Už jo, poněkud morbidní způsob, kterak nechat pomalu svoji oběť vykrvácet, aniž by si toho v zápalu boje všimla.“
„Přesně tak,“ usmál se Blázen a upil z láhve.

Poslední obránce začal polevovat a uvědomil si svoji ztrátu krve. Byla to přesně chvíle, kdy mu hlavou prolétla myšlenka, že přichází konec, který bude tímto tempem přicházet zkurveně dlouho. Zapřel se o jednu ze svých seker a krátce přemýšlel.
„Ne, aby ses ty zmrde chtěl vzdát,“ zamručel Pong a usekl mu ruku, která svírala sekeru hrotem zaraženou v podlaze.
„Nechci, ale taky nechci dlouho umírat. Připravils mi pomalou sviňskou smrt, čůrákohule,“ řekl a díval se Pongovi do očí.
„Schválně, baví mě to, ale jestli chceš, můžu ti čestně zkrátit utrpení,“ odpověděl Pong a tlustý zkrvavený muž pokýval hlavou.
„Šéfe, tak já skončím a můžeme si jít pokecat s těma Temnejma debilama,“ otočil se k Bláznovi, který právě dopil láhev.
„Jo, skonči to, my už sme zase načatý,“ Kapitán podal Jednookému láhev a zapálil nové brko. Nastalo ticho, které přerušilo švihnutí meče, po kterém se ozvala dutá rána.

„Dobrá bitka,“ spokojeně se protáhl Pong a převzal od Kokota jedno lahvový. Jednooký překročil mrtvoly a zatlačil do pravého křídla dveří, které se zcela v tichosti pootevřelo.
„To sou snad první dveře, který nevržou,“ podotkla Urgha, když vešla do velké haly, v jejímž středu se nacházel velký kamenný stůl, okolo kterého sedělo několik postav v temných kápích.
„Zase debilové v černejch kápích,“ řekl Blázen, když kráčeli po kamenné podlaze k cíli svého putování. Pong ani neschoval meče, protože čekal, že bude pokračovat v zabíjení. Ale všechno nabralo poněkud jiný směr než plánoval.

1 2 3 4 5 6 7 8