Vesmírní dýleři - 24. Konec počátku konce

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

„Matkopíchači, musím vám podruhé nabídnout možnost dobrovolné kapitulace,“ začal Jednooký znovu opakovat nabídku. Kolegium se jenom uchechtlo a Matkopíchač promluvil.
„Ste se posrali, nikdy se nevzdáme a mozky si vymazat nenecháme. Co by to bylo kurva život?“
Jednooký se zamyslel a odpověděl.
„Nudnej, maloměšťáckej, ale neměli byste problémy. Ani do práce byste nemuseli chodit, dostali byste doživotní rentu.“
„V jiným čase, v jiný situaci a s jinejma účastníkama zájezdu by to byla velmi férová nabídka, ale my ji musíme odmítnout. My sme Temné kolegium a nikdy se nevzdáme,“ zvedl Matkopíchač svůj temný hlas, povstal a spolu s ním i ostatní. Temně se smáli jako šílení a několikrát oběhli stůl.
„Pomatení temní debilové přesvědčení o svý výjimečnosti. Dohulíme a vyrazíme, náš čas a trpělivost vypršela,“ konstatoval Blázen a pomalu dokuřoval joint.
Jednooký se zamyslel a pak mlčky souhlasil, protože sám uznal, že vyčerpal veškeré možnosti. Navíc, čas neúprosně ubíhal.

Temné kolegium se po pár tanečcích v hale uklidnilo a znovu posadilo ke stolu. V tu samou chvíli se zvedl Kapitán Blázen s Jednookým, který řekl několik závěrečných slov.
„Svoji příležitost jste dostali, možná jste dosáhli vyšší úrovně, ale ne dostačující k tomu, abyste chápali velikost a komplexnost vesmíru. Jednoho dne tma rozerve váš vesmír na cucky. Ten den přijde dřív, než byste čekali.“

Nečekali na odpověď, protože věděli jaká bude. Další temných smích, který rozezněl kamennou halu a v ozvěnách se vracel zpět. Znělo to, jakoby se celé peklo smálo, ale Blázen s Jednookým příliš nevnímali a rychlými kroky odcházeli od stolu.

Kapitán Blázen po opuštění haly temných zhluboka oddechl.
„Ty vole, beznadějný případové.“
„Souhlasím,“ odpověděl Jednooký a rychle ubalil brko, protože se potřeboval uklidnit.
„Co s nima bude dál?“ zeptal se Blázen, který už měl ubaleno a právě brko zapaloval.
„Nic, dál už s nima nebude nic, svoji příležitost a poslední šanci dostali.“
„Že ty víš něco, co já nevím?“ podíval se s lehkou výčitkou ve tváři Blázen.
„Něco málo vím a pokud už neřvou detektory v lodi, tak určitě brzo budou,“ odpověděl mu Jednooký, konečně zapálil a zbytek cesty na nádvoří nepromluvil.

„Šéfe, odvedl jsem dobrou práci, žejo?“ vítal Pong Kapitána, když ho viděl přicházet.
„Pongu, slušná práce, všude čisto, klid a mír.“
„Šéfe a co s nima?“ ukázal Pong rukou k paláci.
„Nic, musíme odletět,“ odpověděl Jednooký a nastoupil do Kapky, která se za pár minut zvedla ze země a zamířila ke hvězdám.

„Mám z týhle mise takovej poněkud rozpačitej dojem,“ ozval se Karlos od řídícího pultu, kde zrovna drtil bílou hroudu kamení.
„Kapitáne, přidávám se s pochybnostmi, protože jsme ničeho nedosáhli,“ přidala se Urgha.
„Šéfe, s tímhle přístupem se do análů nikdy nezapíšeme. Jako čůráci se honíme po celým vesmíru, válčíme, ničíme, podstupujeme rizika, abysme ty šašky našli a když je kurva najdem? Sednete si s nima k jednomu stolu, chlastáte, žerete a žvaníte o hovnech? Kam se poděla slušnost a úcta k plánům?“ rozhořčil se Pong a šňupl methafetamin.
Blázen dobalil joint, rozhlédl se po posádce a v jejich očích viděl velké zklamání.
„Přátelé, myslím, že je pravý čas, aby nám pan Jednooký vysvětlil, proč jsme je nezabili. I já jsem doufal, že Pong smočí meč v jejich temném těle, aby z nich vypustil temnou duši.“

Jednooký se zhluboka nadechl, podíval se po Pongovi a začal mluvit.
„Asi musím s pravdou ven. Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Pongu, zkus mi useknout hlavu.“
„Cože, ty vole?“ vyděšeně vyjekl Pong.
„Vytáhni meč a usekni mi hlavu,“ zopakoval Jednooký požadavek.
„Neblázni, nemusíš páchat sebevraždu,“ křičela Urgha, kterou podivné přání velmi rozhodilo.
„Nechci se nechat zabít, ale musíte něco pochopit. Tak neváhej a zkus mi oddělit hlavu od těla,“ odpověděl Jednooký a díval se Pongovi do očí. Ten zkušeně poznal pohled, který věřil tomu co říká, tak tedy vytáhl meč a elegantním výpadem se pokusil setnout Jednookému hlavu z krku. Krve by se v nikom nedořezal, když ostří zasvištělo vzduchem a prošlo krkem, který jakoby vůbec neexistoval.

Hrobové ticho bylo přerušováno praskáním hořícího Bláznova jointu a pěkných pár minut trvalo, než se šok a překvapení přeměnili v mohutný údiv.
„Ty vole, ty seš jako nesmrtelnej?“ zeptal se Pong.
„Ne tak úplně, ale běžné zbraně mi neublíží.“
„Fakt jo?“ zamručel Pong, vytáhl paprskomet a párkrát do Jednookého vystřelil. Jeho tělo pohltilo výstřel a vůbec nic se nestalo, tedy kromě toho, že si Jednooký říhl.
„To mě mrdej,“ odplivl si Karlos a Kokotova tvář po dlouhé době velmi znatelně změnila výraz.
„Mrdat tě nebudu, ale musíš přijmout fakta taková jaká jsou.“
„Jednooký, mám tomu rozumět tak, že Temný kolegium jsou stejní šmejdi jako ty?“
„Ne úplně jako já, ale velmi se přibližují mé úrovni bytí. Vy máte před sebou ještě pár tisíc let, než se pohnete dál. To je odpověď na tvoji otázku, Kapitáne Blázne,“ řekl Jednooký a potáhl z brka.
„Hm, je fajn mít tě na naší straně, ale co bude dál s kolegiem?“ zeptal se Blázen a mocně dýmil.
„Poradí si nimi zákony vesmíru, své dvě šance dostali a odmítli je. Tyhle zákony platí pro všechny a platí i pro nás, kteří jsme překročili práh vědění a oni ho překročili dříve než měli. Není důležité jak to udělali, důležité je, že to udělali a čeká je proto osud, který si vybrali.“
„Do prdele, zase ezokecy. Jednookej, nemůžeš to říct nějak jednoduše a srozumitelně?“ zamručel Blázen.
„Na každou svini se vaří voda a každá svině má svýho řezníka,“ odpověděl Jednooký a napil se absinthu, který mu podal Karlos.
„Ale to mě teda fakt sere. Celý to bylo zbytečný, zasraně zbytečný,“ nadával Pong a křečovitě drtil krystaly perníku.
„Pongu, nebylo to zbytečný, Temné kolegium zůstalo tam, kde mělo zůstat a jejich čas se krátí,“ uklidňoval ho Jednooký.
„Kecy, zase jenom kecy,“ mručel Pong a sázel jednu lajnu za druhou, aby zapomněl na krutou realitu.

Nemastný a neslaný mejdan, který spíše připomínal pohřební sešlost, přerušil Kokot.
„Tak já nevím, ale pan Jednooký měl asi pravdu.“
„Jak jako pravdu?“ zeptal se Jack a všichni zpozorněli.
„Můj vůdce, dálkové senzory právě zachytily, že hluboko ve vesmíru explodovala hvězda a právě teď dosáhl gamma záblesk solárního systému, který zrovna úplnou náhodou opouštíme.“
Znovu nastalo krátké ticho, které bylo potřeba, aby všem došlo, co to znamená a čemu právě unikli.
„Ty šmejde, tys to věděl?“ obořil se Pong na Jednookého a v tónu hlasu byla cítit spokojenost.
Jednooký mlčel a krčil rameny.
„Ne všechno, ale potřeboval jsem vás, abyste mi pomohli udržet Temné kolegium ve správný čas na správném místě.“
„Kapitáne, můžu vám vstoupit do rozhovoru?“ ozval se z reproduktoru Doktorův hlas.
„Co se děje, Doktore?“ zeptal se Kokot.
„Nic, ale jestli vám jde o tu hvězdu, která vybuchla, tak já o ní věděl už delší dobu. Mě se v mapě ukazují všechny významné události a před nějakou dobou se mi mapy aktualizovaly.“
„A to si nás nemohl informovat?“ řekl Blázen.
„Kapitáne, mě nenapadla souvislost, ale příště vám můžu všechny změny v mapách hlásit.“
„Doktore, říkej to příště spíš Kokotovi, mě tyhle informace vůbec nezajímají, spíš mě zajímá, co bude teďka dál.“
„Můj vůdce, teď odsud musíme co nejrychleji zmizet, protože zanedlouho záření spálí vše, čemu přijde do cesty. Nechceme tu být, až se tak začne dít,“ ozval se Kokot od ovládacích panelů.
„Ty vole, ty seš poeta,“ zasmál se Pong.
„Kokote, nezdržuj se kecama, nastartuj motory a ať sme odsud pryč. Jednookej už snad žádný další překvapení v rukávu neschovává,“ rozhodl Blázen, uvelebil se v křesle a zapálil další joint.
Pan Jednooký nic neřekl, zakroutil hlavou a vypadal celkem spokojeně.

1 2 3 4 5 6 7 8