Vesmírní dýleři - 24. Konec počátku konce

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

„Jednooký, nový Nejvyšší představený nás poctil návštěvou i se svými nohsledy,“ pozvedla se jedna postava a promluvila temným hlasem.
„Šéf, není žádnej nohsled,“ pozvedl Pong meč a pozvedl čepel meče směrem k postavě.
„Pongu, chvíli mlč,“ zastavil ho Jednooký a promluvil.
„Jsem to já a ty seš Matkopíchač?“
„Přímo osobně. Tito další veletemní pánové jsou Čůrák, Vohnout, Análník, Šoustal, Pičín, Kokot a Sráč,“ představil Matkopíchač sedící u stolu.
„Přijměte místo, máme si o čem povídat,“ temně dodal.

Kapitán Blázen s Jednookým přijali místo u stolu přetékajícím jídlem a pitím. Kokot, Pong a Urgha zůstali stát a obzvláště Pong se tvářil velmi nepříjemně.
„Šéfe, to je fakt neodděláme? Máme příležitost, jakou už znovu mít nebudeme,“ naklonil se k Bláznovi.
„Ty vole, vždyť se nebrání a pozvali nás ke stolu, nejsme barbaři,“ odsekl Blázen a podíval se po Matkopíchači.
„A ty mi, ty vole temnej, řekni, proč se kurva nebráníte? Vždyť jsme vám zničili a pozabíjeli většinu armády.“
„Z jednoho prostýho důvodu, máte úroveň s nejste barbaři, jak si správně podotkl. Je mi potěšením, že se konečně poznáváme,“ temně se zasmál Matkopíchač a povolal ze stínu sluhu, který rozlil do sklenic přípitek, nakrájel šunku a nachystal do misek kyselé okurky.

Matkopíchač nasál lajnu a pozvedl sklenici.
„Tak na život i po životě,“ temně zamručel a Temné kolegium povstalo, zvedlo sklenice do výše a taky temně zahučelo. Blázen zakroutil hlavou, zapálil joint a čekal až se zase všichni usadí.
Pong netrpělivě přešlapoval a bylo na něm vidět, že je fakt nasranej.

„Musím říct, že jsme velmi potěšeni stylem vašeho příchodu. Kdybyste přiletěli lodí a nebo se sem přímo teleportovali, byli byste dávno mrtví. Ceníme si úcty k našim tradicím,“ temným hlasem začal povídat k hostům.
„Sem to říkal,“ drcl Jednooký do Blázna a napil se.
„Také víme, že jste zabili Ničitele světů a zničili většinu naši armády. To byl mistrovský kousek a ten závěr v podobě skoku do našeho měsíce. To se vám povedlo, brilantní ukázka taktické strategie,“ pokračoval Matkopíchač temných hlasem.

„Šéfe, politický sračky mě nebaví, půjdu s Kokotem a Urhou vyčistit zbytek paláce. Máte s tím nějaký problém?“ zeptal se Pong Blázna.
„Já teda ne, palác jsme dobili, můžete jít loupit a znásilňovat. Temní snad nebudou mít problém,“ pousmál se Jednooký a podíval se po Matkopíchači.
„Právo dobyvatelů, běžte si užít dokud žijete,“ zasmál se Matkopíchač a šňupl další lajnu.
„Nebylo by lepší vydat rozkaz, aby se zbylé jednotky vzdaly? Vždyť budou zbytečný ztráty na životech,“ zeptal se Blázen.
„Šéfe a co já…? Nikdy není zbytečný vzít život nepříteli,“ skočil do řeči Pong.
„Nevadí, naklonujeme si novou armádu, jejich životy jsou pro nás naprosto bezcenný,“ temně se rozesmál Matkopíchač a kolegium přidalo své trošky temnoty.
„Magoři,“ zamručel Pong, promnul vous a s Urghou a Kokotem odešli z haly.

„Vy ste teda veselí týpci,“ řekl Kapitán, když konečně temný smích ustal.
„Někdy je to potřeba k dokreslení atmosféry, ale nyní bychom asi měli přejít k jádru věci, proč tu vlastně všichni sedíme. A vůbec, berte si. Jako doma,“ odpověděl Matkopíchač a zakousl se do okurky.
„Souhlasím,“ suše promluvil Jednooký a přestal si prohlížet sedící temné postavy.
„Co byste teda rádi teďka udělali?“ zeptal se Matkopíchač s drobnou ironií v temném hlasu.
Pan Jednooký se krátce zamyslel, potáhl z jointu a promluvil.
„Víme, že už nepotřebujete stroj, který má Blázen ve skladu. Já vím, že jste skoro dosáhli další úrovně a nemáte úplně čistý úmysly. Stálo nás hodně nervů a času, než jsme se dostali až sem a popravdě řečeno, já bych nejradši nebyl Nejvyšším představeným a tady Kapitán Blázen by se rád věnoval svému obchodu, který je jak vidím velmi úspěšný,“ narážel na dýleráky od perníku povalující se po stole.
„No a co chcete po nás?“ zeptal se znovu ironicky Matkopíchač a naznačil sluhovi, aby rozlil alkohol a nakrájel další maso.
„Hmmm. Mám pro vás férovou nabídku, kterou když přijmete, získáte tím šanci na přežití a relativně normální život,“ pokračoval Jednooký.
„Jakou férovou nabídku? Snad ne to co si myslím?“ rozesmál se Matkopíchač a kolegium se opět přidalo svým temných chórem opileckého smíchu.

Museli počkat, než se dochechtají, během čehož si Blázen s Jednookým ubalili nový jointy a něco málo pojedli.
„Můžeme pokračovat?“ zeptal se jízlivě Jednooký, když smích ustal.
„Ale jo, dokonči myšlenku, ať se ještě jednou pořádně zasmějeme,“ ozval se temný hlas.
„Fajn, vzdejte se, my vám vymažeme kus paměti a necháme vás žít někde na nějaký pěkný prosluněný planetě u moře,“ dokončil nabídku Jednooký a zmlkl, protože zase očekával prudkou reakci.

Dramatické ticho se protahovalo nekonečně dlouho. Temné kolegium vzájemně prohlíželo samo sebe a pak znovu vypuklo v pekelný temný smích. Blázen s Jednookým si povzdychli a pokrčili rameny.
„To nemá cenu,“ řekl Jednooký Bláznovi.
„Nemá, čekal si jinej průběh?“ pousmál se Kapitán.
„Doufal sem, že se vzdají. Měli bychom být na stejný úrovni, ale očividně nejsme, proto mi nemůžou a nechtějí věřit, jelikož prostě nevědí, co vím já,“ tajemně odpověděl Jednooký.
„Víš něco, co já nevím?“ zeptal se blbě Blázen.
„Já vím věcí, drahý Kapitáne, zakalíme a dám jim nabídku ještě jednou, aby vesmír nemohl říci, že sme to nezkusili.“
„Dobře. Jídlo je dobrý a kořalka se dá pít,“ řekl Blázen a zapálil si joint, který mu mezitím zhasl.

Seznamovací večírek běžel v plném proudu, řešili různé problémy a vztahy v okolním vesmíru. Snadno by se dalo zapomenout, že se nejedná o přátelskou obchodní schůzku a nikoliv o vyjednávání podmínek kapitulace. K návratu do reality přispělo i Pongovo hlášení.
„Šéfe, jste tam?“
„Pongu, sem. Co se děje?“ přijal Blázen hovor v komunikátoru.
„Šéfe, řídící obranná místnost je zajištěna a veškerý odpor potlačen. Plecháč usoudil, že je bezpečno, tak zavolal Karlosovi, aby přiletěl s Kapkou.“
„Výborně Pongu, prohlídněte si to tady a sejdeme se u lodi.“
„Šéfe, rozkaz. Jo a zabijeme je nakonec?“
„Pongu, asi ne, nedají se tak jednoduše zabít. Už nejsou lidmi jako jsme my.“ „Šéfe, to mě sere.“
„Pongu, mě taky. Kapitán konec,“ Blázen ukončil hovor a podíval se po Jednookém.
„Přichází čas tohle sezení ukončit.“
„Souhlasím,“ odpověděl Jednooký a zakousl se do uzeného.

1 2 3 4 5 6 7 8