1 2 3 4 5 6 7

„Můj císaři, už docela dlouho žerem nějaký divný sračky a pijem recyklovaný chcanky. Měli bysme něco udělat,“ řekl eunuch Ho, když seděli s Ničitelem a Temnými v zasedačce.
„My s ním nepohnem a když to takhle půjde dál, přijdem o všechno střelivo a hovno vypleníme,“ promluvil Análník.
„Pánové, to fakt není můj problém, že si nedokážete zpracovat svýho vůdce, ale já odsud musím brzo vypadnout, jestli nechci zhebnout. Mě je u prdele, co vás drží při životě, ale já mám kurva hlad a chuť na pivo. Jestli si to nevyřešíte do 48 hodin, tak na vás serem a mizíme, rozumíte?“ pověděl zpruzený císař.
„Můj císaři, takhle jsem vás dlouho neviděl,“ šokovaně řekl Ho.
„Jo, protože začínám bejt nasranej. Teď mi nalij ty přečištěný chcanky a vyveď ty dementy. Nechci se na ně dívat,“ zvedl se císař ze židle a ukončil krátkou schůzku.

„Můj pane, dáme jim ještě týden a pak se na ně vyserem,“ řekl Ho, když hosté odešli.
„Jsou to hrozný kokoti, ale zkusíme dodržet dohodu. Kdyžtak vezmeme armádu a někam se zašijem, dokud se situace neuklidní,“ odpověděl císař.
„Můj císaři a budeme mít klid vymyslet plán, jak se pomstít Bláznovi a hlavně Pongovi.“
„Jo Ho, ten zmrd mě fakt sere, ale teď ho fakt z nory nevykouříme. S Temnejma bude jeden zásadní problém. Jsou tak plný sebevědomí, až je to jednou znovu zabije.“
„Císaři, naprosto s vámi souhlasím, je vidět, že máte koule. Nyní mě omluvte, půjdu srovnat armádu, trochu nám divočej a potřebovali by chlapci upustit stres,“ uklonil se Ho a odešel.
Zakázaný císař se podrbal mezi nohama a přešel k velkému výhledu do volného prostoru. Pozoroval flotilu Temného kolegia a několik svých lodí, kterak ostřelují dokonale opevněnou a tudíž zcela nedobytnou planetu.

„Ničiteli, tohle šílenství musíme zastavit. Jsme venku pár tejdnů a nikam sme se nepohnuli. Potřebujem kurevsky plán,“ povídal Klaun, když s Ničitelem pozorovali planetu, na které zrovna promítali videa z vyhlazovaní Zakázané říše, které postahoval Klement z galaktické datové sítě.
„Klaune, to musíme. Už mě začínají tyhle provokace docela srát,“ řekl Ničitel, otočil se a spěšně odešel.

„Helejte, Temní dementi, ste tady všichni?“ vtrhl Ničitel do velínu.
„Co si to…?“ obořil se Šoustal.
„Drž hubu, Mrdale, chci mluvit s Matkopíchačem,“ odstrčil ho.
„Ničiteli, takhle to nejde,“ vstoupil mu do cesty Sráč.
„Ty mě taky neser, Matkopíchač mě musí vyslechnout a vy dementi určitě už máte taky chuť na pivo a pořádnou čáru perníku,“ zakřičel Ničitel, až se Sráč lekl a málem vypadl z hábitu.
„Matkopíchači! Matkopíchači, ty debile, poslouchej mě,“ přišel až k trůnu, kde velmi rozčílený Matkopíchač vydával jeden rozkaz k palbě za druhým. Zbylí členové Temného kolegia byli rozmístěni v bezpečné vzdálenosti od svého vůdce a očekávali zuřivě temný vztek.
„Matkopíchači,“ zatřásl Ničitel sedící černou postavou a na chvíli měl pocit, že v temné hlubině obličeje zahlédl náznak šíleného zoufalství.
„Matkopíchači, musíme odsud vypadnout a sehnat nějakej chlast s drogama. Armáda se bouří a ten posranej kastrát chce i s císařem zmizet. Tohle ostřelování nemá smysl,“ nepřestával Ničitel vůdce kolegia držet za ramena a velmi důrazně hovořil do míst, kde by normálně byl obličej. Hlavou mu běžela myšlenka o tom, jestli přesně tohle neznamená výraz „hučet do černý díry“. Hábit se však pohnul.
„Ničiteli, neřvi kurva na mě. Už mi to taky pomalu dochází, ale já sem na Blázna tak zasraně nasranej a fakt mě sere, že na něj nemůžu,“ pokusil se Matkopíchač o temný hlas, ale zněl poněkud plačtivě.
„Musíme najít nějakej slabší cíl, pořádně se vyřádit a vymyslet solidní plán,“ uklidňoval ho Ničitel.
„Ale nebudem úplně za zbabělce,“ opustil Matkopíchač křeslo a šel šouravým krokem k výhledu ven. Dlouze hleděl na planetu ozářenou výbuchy a nekončícími obrazovými sekvencemi.
„To rozhodně nebudeme, stáhneme se se ctí,“ řekl Ničitel a nepatrným pohybem ostatním členům kolegia naznačil, že je vše v pořádku. Temné kolegium pomalu zužovalo kruh kolem Matkopíchače a Ničitele a z temných obličejových stínů začal vycházet kouř. Za chvíli začal někdo tiše mručet a jak se přidávali další, temné mručení zesilovalo, až dvojici úplně pohltilo a pak se zvedly ruce vzhůru.
„My sméééé Kóóóléééégiúúúm!!!“ zvrátil Matkopíchač hlavu a začal temně řvát.
„A je to tady, starý šmejdi sou zpět,“ proběhlo Ničiteli hlavou a snažil se, aby mu prsty křepčících Temných nevypíchly oči.

Temné rituály probíhaly dlouhé hodiny, které Ničitel s Klaunem využil k tomu, aby vysvětlil eunuchovi Ho a Zakázanému císaři stav věcí současných. Ti dva byli celkem rádi a rovnou prozradili, že jejich armáda je připravená k bezpečnému odletu.
Pak zaměřil pozornost k vlastním bojovníkům, jejichž nadřízení kladli nepříjemné dotazy ohledně doby trvání zbytečného obléhání. Zpráva o jeho ukončení se nesla mezi vojáky rychlostí světla a všichni uvítali konec zbytečné akce. Ostatně sny o alkoholu, drogách a plenění zaostalých civilizací se jim zdály téměř neustále.

„Temní,“ promluvil Ničitel opatrně do klubka temně hučícího kolegia, „armády jsou připravený na váš rozkaz opustit tuto planetu.“
Matkopíchač přestal temně hučet a postupně umlkli i ostatní.
„A nějakej cíl si vybral?“ zeptal se.
„Óóóó, Mocný Matkopíchači, vybral jsem jednu primitivní planetu pár hodin letu odsud. Místo dívkám zaslíbené, mlékem a strdím oplývající,“ pyšně řekl Ničitel.
„Jakým kurva mlíkem?“ vyjekl Análník.
„To se jen tak říká,“ odsekl Ničitel a čekal až konečně Matkopíchač vydá finální rozkaz k odletu.
„Na co teda čekáme?“ zeptal se Matkopíchač a Ničitel v duchu zanaříkal.
„Jeho temnosti, jenom na váš rozkaz,“ špitl Klaun v pozadí.
„Tak palme odsud,“ řekl vůdce temných a Ničitel mohl konečně vyslat rozkaz všem lodím.

Okolí „Majáku na konci vesmíru“ se začalo pomalu vyprazdňovat. Kosmická bitevní plavidla mizela a ohňostroj byl menší a menší. Nakonec zůstala loď s Temným kolegiem a Ničitelův křižník, který nechali během ostřelovaní ještě dozdobit rituálními ornamenty v podobě výjevů z krvavých bájí o podsvětí.
„Zapněte někdo vysílač, chci poslat tomu zmrdovi vzkaz,“ promluvil temně Matkopíchač.
„Mocný temný! Rozkaz!“ zakřičel Vohnout a otevřel kanál směrem k planetě. Obrazovka zazrnila, objevil se zvednutý prostředníček a aktivoval hlasový přenos s podtextem „čum na planetu, debile“.
Matkopíchač nasraně zamručel a otočil pohled ven k tělesu, jehož ochranné pole pokryl obraz velmi vysmátého Kapitána Blázna s jointem v ruce.
„Co chceš? Neměli byste jednodušší, kdybyste se rovnou vzdali?“ smál se.
„Kapitáne Blázne, tentokrát tě dostanu,“ snažil se Matkopíchač zachovat dekorum.
„Cože? Vy pomatení trpajzlíci chcete podruhý zhebnout? Vždyť jste dostali šanci v klidu dožít, ale vy ne. Vy se musíte vrátit a ještě si na pomoc přitáhnete partu kastrovanejch debilů z nějaký Zakázaný horní Lhoty??“ smál se Blázen a do obrazu vlezl Pong, Karlos, Urgha a velmi vyndaný Jack. Všichni se smáli, až se za břicha popadali.
„Vy mě tak serete, neskutečně serete…,“ začal mručet Matkopíchač.
„To je možný, ale kdybyste se chovali trochu civilizovaně, mohli ste si v klidu pochlastávat někde u moře,“ nepřestával se Blázen smát.
Matkopíchač, jakmile uslyšel poznámku o chlastu, okamžitě vypnul spojení a opustil orbitální dráhu.

1 2 3 4 5 6 7