1 2 3 4 5 6 7

„Je divný, že sme ještě nikoho nepotkali,“ opatrně špitl Análník.
„Divný to je, ale jsme venku a samota právě skončila,“ promluvil Klaun, když vylezli do rozhlehlého rudého prostoru, který vypadal jako Mars před kolonizací s přidanými ohni a draky létajícími po krvavém nebi.
„Kde to sme?“ vynořila se skupina trpaslíků z tunelu a s vyděšeným výrazem v očích pozorovali místo, kde se ocitli.
„Je jedno kde sme, ale támhle někdo je, jde k nám a není sám,“ ukázal rukou Klaun.

Když neznámá trojice přišla blíž, bylo rozpoznatelné, že se jedná o asiata doprovázeného dvěma okřídlenými démony. Ti jakmile spatřili uprchlíky zařvali, odlepili od země a letěli směrem k nim.
„Nechte je bejt, mě musíte poslouchat, k noze!“ zakřičel asiat a zrůdy sebou na místě trhly.
„No táák, ke mně zmrdi,“ zopakoval příkaz, dokud se okřídlenci nevrátili.
„Já sem Hong a nebojte se jich, dokud sem s váma, nemůžou nic dělat. Podle toho jak vypadáte, bych řek, že nejste zdejší a právě ste utekli z nějaký cely.“
„Já jsem Ničitel a máš pravdu. Co chceš dělat, zabiješ nás?“
„Proč bych vás zabíjel, já sem tady právem za všechny zvrhlosti, který sem v životě spáchal. Akorát ti idioti na mě nemůžou, protože sem se obětoval a dobrovolně umřel za přítele. Maj tu nějakej divnej zákon, že výjimky jako sem já, prostě musej poslouchat. Prej sem první asi po pěti tisících letech.“
„Nergal bude nasranej,“ temně řekl jeden démon.
„Nergal mi může políbit prdel. Musí poslouchat jako každej jinej z vás. Jedinej způsob, jak se mě zbavit, je poslat mě zpátky mezi živý.“
„Ale to my nemůžeme,“ řekl temně druhý démon.
„Já vím, vrátit mě může jenom Hydra, to už dávno vím,“ pověděl Hong.
„Víš, jak se odsud dostat a můžeme jít s tebou?“ skočil do děje bystře Matkopíchač.
„Jo, vím jak se odsud dostat, to u nás ví každý malý dítě, kastrát, nekastrát. Jestli chcete jít se mnou, tak pojďte.“
„Nergal bude fakt nasranej,“ řekl zase první démon.
„Sem říkal, že mi může políbit prdel, von to ví. Klidně zmizte kam chcete, už vás nepotřebuju. Mám lepší společnost,“ odpověděl Hong a obě zrůdy odletěly.
„Tak můžeme pokračovat, ještě máme před sebou pěknou štreku. Chlast asi náhodou nemáte?“ zeptal se Hong, ale předem už tušil, jaká bude odpověď.

Eunuch Ho byl zrovna na cestě do jeskyně z obhlídky kamenného okolí, když se císař probral z mrákot.
„Jak vám je Vaše velectěné veličenstvo?“ zeptal se.
„Bolí mě hlava. Kde to sem?“ odpověděl Zakázaný císař.
„Veličenstvo, v pekle. Musíme najít Hydru, jestli se chceme vrátit zpět.“
„Ho, to mě taháš za koule. Chceš říct, že staré pověsti nelhaly a peklo fakt existuje?“ nechápal císař.
„Veličenstvo, nelhaly. Ten, kdo je sepsal, tu musel být. Až vám bude líp, vyrazíme na cestu podle stop ze starých bájí.“
„A Ho? Co kouzla? Já si žádný ze školy už nepomatuju, nikdy jsem těm báchorkám nevěřil,“ řekl vyděšeně císař.
„Císaři, ničeho se nebojte, několik jsem jich oprášil a naštěstí fungují. Pokud nás nenapadne někdo příliš silný, tak máme nějaký šance Hydru najít.“
„Ty můj věrnej eunuchu, co já bych si bez tebe počal. Dám se do kupy a zkusíme štěstí,“ vzdychl císař a byl až podezřele upřímný.
Hong si toho povšiml a nic neříkal, protože by to ničemu nepomohlo.

Po nějaké době Zakázaný císař usoudil, že je připraven vyrazit na pouť za Hydrou.
„Můj císaři, než vyrazíme, tak vám připomenu, že tady už zemřít nemůžeme. Každopádně můžeme pořád skončit v jednom z kotlů s vařícím olejem a to nechceme oba dva.“
„Můj milý Ho, takhle v prdeli sem ještě nikdy v životě nebyl,“ sklesle řekl bývalý vládce nyní již vyhlazené říše.
„Veličenstvo, jsme mrtví, víc v hajzlu už být fakt nemůžeme. Pojďme hledat tu zatracenou Hydru,“ uzavřel Ho diskusi a otevřel malou knížku kouzel.
„Hmmmlm hmllllllmmmhml hlmhlhmmmmhlm hmhm hmmmmmlllmmmmmm mlhm hmhmlmhm hmmmmmmlmmm,“ mumlal nesrozumitelnou řečí a v blízkém okolí začala stoupat vzhůru barevná clona.
Zakázaný císař mlčel a usilovně vzpomínal na léta za školními škamny, kdy mu soukromý učitel vyprávěl o starých bájích a předváděl základní obranná kouzla proti démonům. Jenže jedinou vzpomínkou, kterou dokázal vyhrabat z hlubin paměti, byl krátký obraz, kterak nasraně mlátí svého učitele koňským bičíkem, protože se nudil a kantor ho sral.

Eunuch Ho dokončil čarování a požádal císaře, aby k němu vstoupil pod ochranný magický štít.
„Létající kamení to asi nezastaví, ale místní obyvatelstvo by mohlo,“ řekl Ho, vzal císaře za ruku a vedl ho ven.
Vylezli z jeskyně a rozhlíželi po rudo-oranžové mrtvé krajině s hořícími ohni, démonickými stavbami a okřídlenými zrůdami na obloze.
„Musíme jít rychle, dokud o nás nevědí. Teď přijde vhod tréning ve vytrvalostním běhu,“ otočil se Ho k císaři, který nahodil takový prazvláštní výraz.
„Aha, je mi to jasný, vy jste běh šidil a někam se zašíval,“ došlo eunuchovi rychle, „půjdem tedy, jak nejrychleji budem schopný.“

Jejich putování bylo nudné, císař si jej krátil počítám ušlých kroků a eunuch listoval knihou s kouzly, aby osvěžil magická zaříkadla. Ušli takhle několik kilometrů, než jejich přítomnost neušla pozornosti poletujících démonů. Nastal čas vyzkoušet zaklínadla.
„Hmlllhmmmm hmmmmlmhm,“ zvedl Ho ruce a vypustil světelnou kouli, která srazila z nebe dvě útočící kreatury, jenž hořící pekelným plamenem padly k zemi.
„Pěknej zásah,“ pochválil ho císař a byl rád, že je zatím v bezpečí.
„Žejo, veličenstvo. Tohle jednoduchý kouzlo byste mohl zvládnout sám. Zvedněte schválně ruce a opakujte po mě. Hmlllhmmmm hmmmmlmhm.“
„Ho, to nedám.“
„Můj pane, zkuste to. Hmlllhmmmm hmmmmlmhm.“
„Humlllhuuuhmmmm hmmlmmhmhuuum,“ opakoval císař a z rukou mu vyletělo hovno.
„Pro začátek to docela ušlo,“ usmál se Ho, protože pochopil, že tudy cesta vzdělání fakt nepovede a veškerá obrana tudíž zůstane na jeho bedrech.

Klid netrval dlouho, než byl přerušen dalším útokem. Peklem se informace o eunuchově a císařově přítomnosti šířila rychlostí blesku a kdekdo je chtěl dostat do kotle. Démoni útočili z nebe, ze země i z podzemí.
Ho vydával mnoho energie, aby zůstali v bezpečí a čím víc vynaložil magie, tím víc démonů přibývalo. V takovém napětí došel s císařem až k nějakým stavbám, před kterými bylo celkem rušno.
„Můj pane, támhle je nějaká skupina trpaslíků a lidí a vidím jednu známou postavu. Ne, to není možný…,“ zakroutil hlavou Ho.
„Kdo to je?“ nechápal císař a snažil se zaostřit zrak.
„To není možný,“ kroutil hlavou a přidal do kroku.

1 2 3 4 5 6 7