1 2 3 4 5 6 7

Pili čaj a hovořili o obyčejných věcech. I taková Hydra může mít emoce a Honga opravdu zajímalo, co se skrývá po maskou příšery.
„Milá Hydro, skutečně se s tebou dobře povídá, protože potkat někoho s takovými širokými znalostmi prastarých bájí a pověstí je skutečná radost. Pověz mi prosím, co vlastně proti tobě všichni mají, že se tě straní ve světě živých i mrtvých?“ nalil Hong další čaj.
„Drahý příteli, znáš moji neblahou pověst a mnozí si o mě myslí, že jsem pěkně žlučovitá mrcha,“ odpověděla.
„Herkules něco ve svých pamětech vzpomínal,“ řekl Hong a doufal, že nepřestřelil, protože zrovna na tohoto chlapa měla solidní pifku.
„Aahmm,“ zamručely hlavy a tři z nich začaly nepříjemně syčet. Hongovi vyrašilo na čele několik krůpějí potu a ruku s šálkem čaje zastavil v polovině cesty k ústům.
„Já jsem ty jeho cancy četla,“ promluvila prostřední hlava, „ale zrovna tenhle člověk mě sere ještě teď. Sepsal jenom svůj úhel pohledu a naprosto vynechal tři měsíce nádherný romantiky v bažinách u Argoliky. Víš ty, co dokáže sedm nadržených hlav?“
„Ehm, netuším?“ špitl Hong a znásobil počet kapek na svém čele, protože ho napadly jenom samý hustý představy.
„Hahahahaaah,“ rozesmály se hlavy Hydry, „nemusíš se bát, nejseš můj typ a vím, že si užiju s těma po tobě.“
Hongovi se hodně ulevilo a rozklepanou rukou dopravil šálek čaje k ústům.
„Je tady ale jedna otázka, na kterou musím znát odpověď. Ve starých spisech je psáno, že abys mrtvého poutníka pustila do světa živých, musí tě uspokojovat dokud ho nepropustíš,“ řekl opatrně.
Hlavy na něj zaměřily pohled a dlouze ho prohlížely.
„A chtěl bys?“ řekly společně.
„Ehm, nejsi úplně můj typ a vážím si přátelství, které jsme myslím navázali, ale kdyby to bylo nutné...“
„Drahý Hongu, nutné to nebude, pustím tě do světa živých i bez toho. Vlastně to šukání není nutný, ale když už poutníci chtějí projít, tak ať to nemají tak snadný. A v druhý řadě si je takhle otestuju, protože návrat mezi živý není pro citlivky a ne všichni mají tolik vůle, aby na druhé straně přežili delší dobu. Všichni se vrátí a než aby se vrátili brzo a zas tu prudili, tak je lepší slabochy odfiltrovat,“ usmály se hlavy.
„I já se vrátím?“
„Ty ne, ale ještě jednou se uvidíme,“ řekla Hydra a rozlila do šálků poslední čaj z konvičky.

„Musím se přiznat, že takový poklidný večírek bez drog a alkoholu jsem dlouho nezažil.“
„Zde není jiná možnost, tohle peklo dělá skutečným peklem právě nedostatek jakýchkoliv jedů, kromě čaje. Už je to pár stovek let, kdy sem musela krátce mezi živý a měla sem příležitost dát každý hlavě brko do huby,“ přivřela Hydra oči a krátce zavzpomínala.
„Jestli se kotě uvidíme, tak zrovna tohle bude ten poslední problém, kterej by tě trápil. Naplánuj si dlouhou dovolenou,“ rozesmál se Hong a vypil zbytek čaje.
„Beru tě za slovo, brouku,“ dopila svůj nápoj Hydra a oči všech hlav svítily radostí.
„Je čas,“ řekla, odložila šálek a povstala.
„Pojď za mnou.“

Vedla Honga dlouhou chodbou a když míjeli hlavní vchod, byl slyšet křik a bušení do dveří.
„Už se jim nic nestane, ale nechám je ještě chvíli vydusit. Není kam spěchat a mám pocit, že bys byl rád, kdybych je trochu pozdržela,“ řekla s úsměvem jedna z hlav.
„Máš správný pocit, potřeboval bych náskok, abych mohl varovat přítele Kapitána Blázna.“
„Ty ho znáš? Vyvraždění Zakázaný říše nám dodalo do pekla spoustu pracovní síly a přísad do kotlů,“ podivily se hlavy.
„Jasně, že jo,“ řekl nadšeně Hong.
„Zkusím tě poslat co nejblíž Galaxie a slovutnému Bláznovi pověz, že ty šašky za dveřma nechám vstoupit do života u Majáku na konci vesmíru. On bude vědět, co to znamená. A sme tady,“ zastavila Hydra u prostých dřevěných dveří.
„Co bude dál?“ zeptal se Hong.
„Otevřu a vstoupíš,“ odpověděla, otočila klíčem a nechala Honga vzít za kliku. Dveře vedly do černočerné tmy.
„Tak už běž,“ postrčila ho trochu, Hong zavrávoral a padl do temnoty.
„Tak to by bylo, sranda skončila, teď přichází pravá legrace,“ usmály se hlavy a Hydra šla pro další poutníky.

Na verandě z kostí stálo několik trpaslíků a několik lidských postav.
„My jsme Temný kolegium a potřebujem zpátky mezi živý,“ řekl Matkopíchač.
„Já jsem Hydra a to říkají všichni, jenž zastaví u mého kostěného prahu,“ odpověděla Hydra.
„Pomůžeš nám?“
„Můžeme si o tom popovídat u čaje.“
„To bysme mohli, sme všichni strašně unavený,“ pověděl trpaslík s jistou úlevou v hlasu.
„Pojďte dál,“ pozvala je Hydra do svého domu a naprosto přehlížela, že jsou z ní všichni dost vyděšení.
„Máš nějakej chlast?“ zeptal se kdosi z trpaslíků.
„Kdybych měla chlast, tak tohle peklo by nebylo peklem. Mám jenom čaj.“

„Usaďte se do pohovek a křesílek, jdu pro samovar. Je nás hodně a musíme vypít hodně čaje, než se rozhodnu, jaký bude váš další osud,“ řekla hostitelka a odběhla.
„Bude v pohodě, nevypadá příliš, že by historky o její žlučovitosti byly pravdivý,“ pověděl Ho a posadil se do pohodlného sofa.
Ničitel i Klaun zabrali pohodlná křesla a Temné kolegium zabralo pohovku.
„Vy malí šmejdi, ste si mohli aspoň sundat boty,“ řekla jedna z hlav, když se Hydra vrátila.
„Neprožívejt to tak, beztak si ráda, že máš návštěvu,“ řekl jedovatě Análník.
„Dneska už ste druhý a počítám, že se zdržíte,“ suše konstatovala a zapalovala samovar.
„My docela spěcháme,“ ozval se Matkopíchač.
„Není kam spěchat, svět živých vám neuteče a musíme si nejdřív popovídat.“
„A o čem chceš žvanit, ty nádhero?“ odsekl Vohnout.
„O všem možným, o mých citech, láskách a emocích,“ zaměřily hlavy pohled po trpaslíkovi.
„Ses posrala, ne? To nemáš jiný téma?“ zamručel Ničitel, kterému čaj příliš nevoněl.
„Mám, ale právě jste propásli příležitost projít mezi živé civilizovaně jako normální poutníci,“ řekla jedna hlava.
„Na to my ti serem, víš co všechno máme na svědomí?“ pokračoval Ničitel a trpaslíci Temného kolegia přikyvovali hlavami.
„To teda nevím, ale všechno mi můžete povědět pěkně od začátku,“ řekla prostřední hlava Hydry a zbylé vydaly bolestivý řev. Pohovky s křesly změnily tvar v kostěné mučící nástroje, ze kterých vystoupila žebra, jenž zajela hluboko do těl právě zajatých.
„Ty svině, cos nám to provedla?!“ vyjekl bolestí Matkopíchač a skučení znělo ze všech stran.
„Nic nestandardního, nejdříve mi něco řeknete o sobě a potom si užijeme slasti,“ řekla Hydra a ze skříně začala vyndavat rozmanité nástroje a podivné sexuální pomůcky zhotovené z lidských kostí.
„O tomhle nikdo nikdy nepsal! To je nefér!“ křičel Šoustal a snažil se vymanit ze zajetí. Čím víc však sebou škubal, tím hlouběji mu kosti zajížděly do těla.
„Kdo by se chlubil tím, že měl sex s Hydrou. Je to víc než fér,“ odpověděla nevrle a zarazila nějakou tyč do Klaunova análu.
„Týýý…,“ zařval, ale Hydra mu vrazila roubík do úst.
„Buďte zticha a někdo začněte vyprávět, co jste vlastně za partu dementů,“ nalila čaj a spokojeně se usadila do svého křesílka.

1 2 3 4 5 6 7