Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 6. Zmrtvýchvstání

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7

„Hele támhle zase někdo je. Dneska je tady pěkně živo,“ ukázal Matkopíchač rukou ke dvěma postavám v mlžném barevném oparu.
„Kdo to je?“ zeptal se nějaký trpasličí hlas.
„To se mi snad zdá,“ potichu řekl Hong a zalezl do pozadí za Ničitele světů a Klauna.

„Mé jméno jest Ho a jsem vrchním správcem Zakázané říše a sloužím Zakázanému císaři,“ představil se Ho, když stáli několik metrů od sebe.
„Já jsem Matkopíchač a tohle je mý Temný kolegium. Kde jste se tu vzali?“
„Jsme stejně jako vy mrtvi a musíme odsud zdrhnout, protože nechceme skončit v kotli s vařícím olejem nebo někde démonům leštit koule. Ale támhleten, kterej se schovává vzadu, je mi nějakej povědomej,“ řekl Ho a kouzlem rovnou sundal dalšího dotěrně dolézajícího démona.
„Hongu vylez, tihle dva vypadaj, jakože jsou z tvýho kraje,“ řekl Matkopíchač a naznačil Ničiteli, že má poodstoupit.
„Zrádce Hong, já tě zabiju!“ vykřikl císař a skočil Hongovi po krku. Ten rychle poodstoupil a nahodil hodně překvapený výraz.
„Pojď zpátky, nechci, aby nás ti létající bastardi zabili!“ křičel Matkopíchač a s děsem v očích pozoroval nalétávající démony.
„Můj pane, pojďte ke mně,“ křičel Ho a měl co dělat, aby kouzly zabíjel útočníky a ještě ochránil trpaslíky.
„Vy se kurva znáte?“ vylezl Matkopíchač Ničiteli na rameno, aby se mohl Hoovi podívat do očí.
„Jasně že jo, ten zrádce nás zradil a prodal tomu zasranýmu Kapitánovi Bláznovi,“ rozčíleně řekl císař.
„Moment?! Slyšel sem dobře jméno Kapitána Blázna?“ zvedl Matkopíchač trpasličí obočí a v kolegiu to zašumělo.
„Jo, musíme se vrátit a zabít ho. Mám s ním hromadu nevyřízenejch účtů a hlavně mi vyhladil stovky let piplanou říši,“ šermoval císař nasraně rukama.
„Táák moment!! Vy máte nevyřízenej účet s tím vyhuleným zasrancem Bláznem??? Von a Jednookej nám pěkně zatopil a kvůli nim sme chcípli,“ vyjekl trpasličím hlasem Matkopíchač a v duchu byl velmi nadšený z náhody, kterou mu život, nebo život jak se to vezme, přihrál do cesty.
„Jo máme,“ souhlasil císař, „a támhleten zmrd mu pomohl. Hongu, ty svině, nezdrhej!“

Hongovi rychle došlo, že tahle parta není jeho parta. Doteklo mu, že jestli se těmhle šmejdům podaří dostat ven, tak je Kapitán Blázen v nebezpečí a nastal tedy nejlepší okamžik, kdy může dokázat stoprocentní věrnost.
„Co může být větší důkaz věrnosti, než návrat ze světa mrtvých?“ s upřímnou myšlenkou opustil císaře i kolegium a zmizel v prachu.
„Tak moment. Tohle je posraná situace, protože ten týpek nás chránil před pekelnejma mukama,“ prohodil opatrně Vohnout.
„Musíme ho pronásledovat, jinak nám uteče,“ nasraně řekl Matkopíchač.
„Nechápu proč na něj neútočí. My to budem mít těžší, ale vím kam jde,“ odpověděl Ho a všema možnýma silama se snažil ochránit celou skupinu.
„Prej se ten debil obětoval pro přítele,“ špitl Análník.
„To by mohl bejt ten důvod. Ani peklo není zvědavý na vrahy, kteří nakonec zcela nezištně položí život kvůli nějaký dobrotivý hovadině. Teď se zkuste držet pokud možno pohromadě, protože nemám moc velkej magicko-ochrannej dosah,“ přísně řekl Ho a v duchu doufal, že tuhle situaci zvládne.

Mezitím Nergal a jeho ujetá partnerka v rudé ložnici týrali sexuální otroky.
„Ty můj božský čumáčku, co uděláme s těma dementama, kteří nám tu zdivočele pobíhají?“ zeptala se Ereškigal.
„Milášku, Honga necháme jít, protože tomu debilovi fakt sloužit nechci a ten zbytek,“ zamyslel se Nergal, „zbytek trochu potrápíme, ale necháme je taky nakonec odejít, protože tenhle příběh má před sebou ještě několik kapitol a nakonec se beztak všichni vrátí. Trpaslíci budou pěkně nasraný, hodím je do našeho největšího kotle, aby si pořádně zaplavali,“ zachechtal se Nergal a vrazil pařát do oka jednoho otroka.
„Broučku, ty si tak božsky geniální,“ podráždila mu ego Ereškigal a zlomila dalšímu otrokovi několik kostí.
„Já vím, proto jsem taky s tebou,“ zalichotil Nergal partnerce a pyšně ukázal připravený tvrdý rudý úd se zpětnými háčky.

Hong běžel maratónským stylem a před očima viděl starodávnou mapu ze školní učebnice. Démoni mu dávali pokoj, takže měl čas se konečně i pokochat pekelnými krásami. Občas zalitoval, že nemá kameru nebo aspoň fotografický aparát, protože fotky by mohl úspěšně prodat. Obzor pokrytý gigantickými kotli, pod kterými hořely celé stromy přikládané démony, z nichž vycházel kouř a příšerný řev byl opravdu fascinující. Trochu zalitoval, že s ním nemůže Kapitán Blázen být a tu nádheru taky vidět, ale pak si uvědomil, že by byl v pekle v nebezpečí.
Pokračoval ohnivou krajinou, prošel spáleným parkem, minul hořící jezera s uvězněnými dušemi náboženských pomatenců, až došel k velkému kamennému valu s železnými vraty.
„Tak jsem tady,“ zaklepal mohutným klepadlem, kterému mu pohladilo prsty a otevřel.
Vstoupil do zahrady mrtvých.

Šel po chodníku z lidských kostí, míjel kostěné stromy, kostěné keře či kostěné lavičky. V této zahradě bylo vše zhotovené z lidských kostí a sám Hong byl udivený, kolik různých využití mohou mít obyčejná žebra.
Cesta dlážděná páteřními obratli ho dovedla ke kostěnému domu s kostěným nápisem „Hydra“.
Zatáhl za zvonek, ozvalo se rachocení kostí a kdosi otevřel dveře. Vykoukla dračí hlava a promluvila.
„Konečně jsi dorazil, očekávala jsem tě a vím, že nebudeš dnes jediný.“
„Zdravím vás krásná paní, myslíte, že byste mi mohla věnovat několik vteřin svého života?“
„Hongu, skutečně myslíš, že jsem krásná?“ zeptala se dračí hlava.
„Rozhodně, velectěná dámo,“ odpověděl s úsměvem Hong.
„Něco takového jsem už dlouho neslyšela. Pojď tedy dál, zrovna jsem udělala odpolední čaj,“ řekla Hydra a otevřela dveře. Stála před Hongem v celé své kráse hadího těla a sedmi dračích hlav.
„Legendy nelhaly, ba dokonce část pravdy zatajily. Jste úžasná,“ řekl Hong bez mrknutí oka a nepřestával s úsměvem.

Hydra dovedla Honga do čajového salonku a ukázala na pohodlné sofa, do kterého se mohl uvelebit. Nachystala čajové šálky a přinesla vonící čaj.
„Je ti jasný, že ke mně nemusíš být slušný? Stejně jako ostatní bych tě musela na slovo poslouchat,“ řekla jen tak mimoděk.
„Já vím, ale znám vás ze starých bájí a od malička sem věděl, že kdybych měl příležitost, tak bych se s vámi hrozně rád setkal,“ řekl Hong a ochutnal čaj.
„Je výborný mimochodem.“
„Někoho, jako jsi ty, jsem ještě nepotkala,“ pověděla Hydra a usadila se do druhého sofa. Hong nalil čaj a pozoroval sedm hlav.
„Se mezi sebou nehádají?“ promluvil.
„Někdy jo,“ odpověděla jedna z hlav, ale smály se všechny.

1 2 3 4 5 6 7