1 2 3 4 5 6 7 8

Kapitánka s jointem v ústech očekávala příchod policejních orgánů. Měli očividně rozkaz nejdřív střílet a potom se ptát, takže ve chvíli, kdy se objevila první neprůstřelná helma spustila v krátkých dávkách palbu. Protipancéřové kulky plnily svoji roli perfektně a dělaly z hlav policistů krvavou mozkovou kaši.
Přestřelka byla mohutná, ale po krátké době Kapitánce došly zásobníky a slzný plyn způsobil, že se musela stáhnout. Bohužel pozdě, protože od půdy se již blížily další jednotky, kterým defakto vpadla do náruče. Dostala pořádnou nakládačku, než byla odvedena do antonu.

Lin všechno pozorovala ze vzdálené střechy dalekohledem a byla hodně naštvaná. Podívala se po zachráněných ženách a byla nasraná ještě víc.
„Tenhle případ se pěkně podělává, doufám, že něco víte,“ pověděla s přísným výrazem, vzala lano a vedla přes střechy úlovek do bezpečí. Nevěděla kam jít, tak zamířila do bytu po prarodičích, který byl její malé tajemství, o němž nevěděla ani Kapitánka.

Byt v předposledním patře byl ze střech přístupný v případě, že návštěvník znal cestu. Lin si nebyla akorát jistá, jestli ve světlíku zůstal připravený žebřík, protože obydlí dlouho nenavštívila a nevěděla, jestli ho správce nenechal odstranit.
Museli se protáhnout úzkými mezerami mezi komínovými tělesy, přejít několik velmi zrezavělých střešních lávek a proběhnout pár střešních zahrad, kde Lin ukradla pro jistotu prádelní šňůru. Její tušení ji nezklamalo, žebřík někdo dávno zlikvidoval. Uvázala ženy u komína a spustila do šachty provaz. Opatrně sešplhala do správného patra a vykopla světlíkové okénko ze záchoda.
Podle prachové vrstvy se ujistila, že byt dlouho nikdo nenavštívil. Vyzkoušela lampičku, jestli nebyla odpojena elektrika, vzala klíče od půdy a šla vyzvednout ženy, protože je rozhodně nechtěla spouštět lanem.

Naštěstí celá akce proběhla bez vzbuzení pozornosti a bezpečně doprovodila dívčí skupinu do bytu. Vlastně se nechtěla nijak zdržovat, protože musela pomoci přítelkyni Kapitánce. Vyndala ze skříní z prachuvzdorných krabic vybavení a začala připravovat svoji prastarou technologii pro připojení k virtuální realitě.
„Tohle vás bude hodně bolet,“ řekla ženám sedícím v křeslech a připojených starými sondami k blikající a vzduch funící krabici. Lin zabolelo v hlavě a procitla ve světě svého mládí.
Byla v prosté místnosti v nízkém rozlišení a seděla u stolu s třemi hadrovými panenkami.
„Tak se se podíváme, co ve vás vlastně je,“ pomyslela si a začala se prohrabávat hromadou cizích vzpomínek.

Prošla mnoho nechutných obrazů plných brutálního sexu a tvrdých drog, poznala několik tváří, na které je vypsaná vysoká odměna, ale nic, co by ji někam dovedlo. Až úplně v hlubinách nevědomí její stará technologie, ignorující mnoho moderních protokolů, zjistila několik vložených zámků, které blokovaly část mozku.
„To sou mi věci, s tím budu muset opatrně, abych je nezabila,“ pomyslela si a rozhodla, že zatím ponechá ženy tak jak jsou. Ale porozhlédla se v blízkosti, jestli nenarazí na drobečky obrazů z doby únosu.
Skutečně objevila několik černobílých sekvencí, ve kterých byla fakt divná postava s pytlem přes hlavu. Na tom pytli byl v místě obličeje nakreslen smajlík a když se ruka postavy dotkla pravého horního rohu, pytel se začal chechtat.
„A do prdele,“ proběhly Lin v hlavě všechny informace, který doposud nasbírala a hlavně si vzpomněla na divnou tvář. Odpojila se a nechala klientky odpočívat.

Začala pátrat po původu chechtacího pytle. Strávila několik hodin u globální sítě, než zjistila, že vynálezce je naprosto neznámý a firma, jenž tento výrobek určený pro zábavní trh vyrábí, má vlastníky skryté za holdingem.
„Fakt divný,“ když si uvědomila, že ten samý holding vlastní několik firem, o kterých vědí, že patří panu X.
„Myslím, že bych se měla vrátit úplně na začátek. Ale nejdřív udělám malou odbočku,“ řekla, vpíchla ženám sedativum a odešla.

Kapitánka seděla v cele předběžného zadržení a kouřila jointy. Místní orgáni se k ní začali chovat konečně slušně, protože pochopili, že pokud s ní chtějí mluvit, tak nesmí zkoušet jakékoliv násilí. Rozbila obličeje několika policistům, než ochráncům pořádku doteklo, že po dobrém to bude lepší než po zlém.
Popravdě řečeno, na všechny otázky beztak odpovídala, že stejně nic neví a s ničím nikomu nepomůže.

Zrovna když sexy vystajlovaná detektivka vyprávěla o setkáních s Loutkovodičem a k tomu zkoušela primitivní erotické fígle, Kapitánka zaregistrovala na monitorech ve výslechové místnosti rozruch ve vrátnici. Jakmile poznala svoji přítelkyni, nasadila arogantní výraz a velmi lascivně rozkouřila brko.

Lin netrvalo dlouho zjistit, kde Kapitánku drží. Protože byla ze všeho poněkud rozčílená, šla rovnou k jádru věci a požádala o propuštění zadržované osoby.
„Vy ste dámo blázen,“ rozesmál se sloužící orgán.
„Nejsem,“ odpověděla Lin.
„Víte co dámo, vypadněte, tady nejste v holubníku,“ odsekl policista a nepřestával se smát.
„Chtěla jsem to zkusit nejdřív po dobrém. Já se vrátím,“ řekla a odešla.

Neuběhlo ani pět minut, když do vrátnice vjelo auto, ze kterého vystoupila Lin vyzbrojená dvěma meči. Chvíli přemýšlela, jestli má nechat zbraně v pochvách, aby proti sobě nepoštvala všechny fízly ve městě, ale když usoudila, že je stejně nasere, vytáhla nabroušené lesknoucí ostří.
Začala zabíjet jednoho policistu za druhým a takhle se probíjela kancelář od kanceláře. Někteří sice zkoušeli drobný odpor formou střelby z palných zbraní, ale ty Lin likvidovala šipkami napuštěných prudkým jedem.

Kapitánka poslouchala přicházející hluk a čím víc byl blíž, tím byla vysmátější. Sexy detektivka už dávno přestala skrývat děs a hrůzu v očích.
„Máš poslední příležitost utéct a přežít. Řekla bych, že má drahá polovička je pěkně nasraná,“ řekla Kapitánka a měla v obličeji úsměv od ucha k uchu.
„Já ji…,“ začala cosi detektivka říkat, ale větu přerušilo vyražení dveří a zasvištění oceli.
„Lásko, ty přicházíš v opravdu velkým stylu,“ zvedla se a odhodila vajgl.
„Drahoušku, chtěla jsem udělat opravdu mocný divadlo,“ vrhla se Lin po Kapitánce a začala asi desetiminutová líbačka na výslechovém stole.

1 2 3 4 5 6 7 8