1 2 3 4 5 6 7 8

„Kurva, co to bylo?“ serval Chan komunikační rozhraní z hlavy.
„Drahá, jsi v pořádku?“ běžela Kapitánka k Lin, která těžce dýchala.
„Zlato, jsem, ale tohle musím vydejchat,“ odpověděla a zvedla se z podlahy, „ten člověk je naprostý šílenec. Nenechal po sobě ani bajt stopy.“
„Co ten jeho blábol o sovách, smějícím pytli a cestě měnící svět?“ balil Chan velké brko.
„Já nevím, musím si to nechat projít hlavou,“ odpověděla Lin a začala rýsovat dlouhé lajny.

Stůl byl plný lahváčů a místnost řádně zahulena.
„Chane, do tohodle tě tahat nebudeme a ani nechceme. Jak zcela zřetelně vidíš, plaveme v pěkných sračkách a je zbytečný v nich utopit někoho dalšího,“ povídala Lin.
„Ale já už v těch sračkách plavu s váma,“ oponoval Chan.
„Zatím si na hladině, nejlíp uděláš, když se svejma lidma na nějakej čas zmizíš a zůstaneš zmizelej,“ řekla Kapitánka a dýmila z brka.
„Dobře, ale dám Lin všechny svý nástroje, můžou se vám hodit,“ odpověděl Chan a popravdě řečeno, byl v duchu rád, že nemusí s holkama pokračovat.
„My půjdeme do našeho tajnýho bytu a odtamtud začneme znovu pátrání. Ještě pořád jsme nenašly manželku a dvě dcery našeho klienta,“ řekla Lin a natáhla lajnu.

Tajný byt byla malá špeluňka nacpaná počítači a dostat se do ní musely v noci kanály. Než se pustily do práce, proběhlo několik sexuálních her nahých dívek plných velmi erotických pozic a kvant hraček.

„Zlato, čím začneme?“ zeptala se Kapitánka, když byly úplně hotové a vyšťavené.
„Starou dobrou pátrací akcí. Převlékneme se za šlapky a půjdeme do ulic, abychom vyzpovídaly holky a porozhlédly po okolí. Dostala jsem od Chana sadu nanokomárů, kteří se dají naprogramovat na pátrání po konkrétní DNA,“ řekla Lin.
„Cože?“
„Zlato, vypustíme hejno umělých komárů a ti zkontrolují všechna děvčata, na který narazí. Prostě jim odeberou malý vzorek krve a zanalyzují ho.“
„Miláčku, to zní velmi sexy, doufám, že budeme mít něco v šatníku,“ zasmála se Kapitánka, kouřila joint a vrhla pohledem po Lin.

V ulici červených luceren se rozsvěcelo pouliční plynové osvětlení a první návštěvníci pomalu přicházeli. Čtvrť, ve které pracovaly stovky prostitutek, svůj život začínala s počínajícím soumrakem. Všichni čekali na milosrdnou tmu, která skryla lidskou špínu. Světla vývěsních štítů s reklamními cedulemi dodávaly místu tak akorát dostatek fotonů, aby mohly probíhat temné obchody lidským masem.

V suterénu jednoho levného podniku seděly v malém špinavém boxu dvě ženy prodejného vzhledu.
„Drahá, to se ti fakt povedlo, vypadáme jako skutečný děvky. Já sem tak vzrušená,“ povídala jedna.
„Lin, vždycky jsem chtěla vědět, jaké je to být šlapkou,“ odpověděla druhá, když tu přišli dva špinavci.
„Čau holky, vás dvě chci,“ řekl jeden.
„Teď nejsme v práci,“ odpověděla Kapitánka a vyfoukla konopný dým týpkovi do obličeje.
„Koho to kurva zajimá, chci vás dvě, tady sou peníze,“ odsekl muž a hodil na stůl balík bankovek.
„Kurva, neslyšel si zmrde, že nejsme v práci,“ chytla ho Lin velmi rychle za krk a přirazila obličejem k desce stolu. Přiblížila obličej k překvapený hlavě a pohlédla špinavci do očí.
„Zmrde, mohla bych tě zabít.“
„Děje se něco?“ objevil se za jejich zády barman s brokovnicí v ruce.
„Tyhle kurvy nechtěj vydělávat,“ odpověděl druhý špinavec.
„Tyhle kurvy nejsou v práci a velmi dobře mi zaplatily, aby měly chvíli klid,“ řekl suše a zapumpoval zbraní. Lin pustila krk prvního šmejda.
„Dobře, dobře, už se pakujem,“ chytil stojící špinavec svého kamaráda za ramena a táhl ho pryč. Ještě zkusil hrábnout po svazku bankovek, ale barman mu zastavil ruku těsně nad stolem.
„Ty jsou moje, venku u vstupu je jasně napsáno, že kdo bude dělat problémy, přijde o všechny svý prachy,“ sebral pakl a pozoroval odcházející prudiče, dokud nezmizeli v davu ulice.

„Díky a udělejte nám prosím něco k jídlu,“ poděkovala Kapitánka a ponořila se znovu do rozhovoru s Lin.
„Komáři jsou vypuštěni a nyní musíme čekat, dokud něco neobjevíme,“ řekla a na tácku udělala několik lajn.
Podniková obsluha mezitím přinesla hromadu výborného jídla, skládajícího se z dušené zeleniny a malých pečených hlodavců, do kterého se děvčata s chutí pustila.
Během vybírání krysích mozečků zapípal přenosný počítač a na jednom místě mapy blikaly blízko sebe tři červené tečky.
„Máme je,“ řekla Lin a odložila příbor. Obě dvě se zvedly a s rozloučením odešly z podniku.

Zobrazovací kontaktní čočky je navigovaly k místu, kde nanokomáři našli hledané subjekty. Zastavily před velmi laciným bordelem, jehož vchod okupovali fakt ohyzdní lidé. Co jedinec to úchyl od pohledu. Tlustý plešatý vrátný v propoceném tílku vybíral vstupné.
„Doupě perverzáků, dostat se tam bude malej oříšek, ale zvládneme to. Pojď, nic neříkej a tvař se jako můj otrok,“ řekla Lin a uvázala Kapitánce kolem krku obojek s vodítkem.
Předběhly celou frontu, která začala mručet a protestovat. Plešatý úchylák u vstupu zamrkal svýma očima zapadlýma v sádle obličeje a kroutil hlavou. Lin vyndala svazek bankovek a šáhla tlusťochovi mezi nohy. Když měla pocit, že nahmátla koule a ne sádlo, tvrdě stiskla prsty. Perverzák v propoceném tričku nedal ani náznakem cokoliv najevo, sebral peníze a pustil Lin dovnitř. Řada čekajících začala křičet vulgární nadávky.

„Teda zlato, to byl humus,“ řekla Kapitánka a zapálila brko.
„Ale jsme vevnitř a nezpůsobily jsme rozruch. Pojďme si pro naše hledaný ženský,“ odsekla Lin a rychla šla ve směru přicházejícího signálu.
Na chodbách potkávaly směs návštěvníků a šlapek a Lin s Kapitánkou ještě nevěděly, že je jeden vohnout poznal a běžel zavolat ochráncům veřejného pořádku.
To bylo v době, kdy obě otevřely dveře a vstoupily do pokoje, ve kterém byly dvě uvázané mladé dívky, jedna omámená žena a dvě chlupaté obludy s gigantickými penisy, jenž právě ukájely své obludné chutě. Ty nebohé domnělé prostitutky byly rozmrdaný úplně na sračky.
Lin neváhala a oba násilníky na místě zabila. Kapitánka zavřela dveře a šla pomoci.
„Jsou polomrtvý, dám jim koktejl, kterej je postaví na nohy a dojdou s námi do bezpečí,“ řekla Lin a každé ženě vpíchla dávku roztoku.
Netrvalo dlouho a tři hledané ženy otevřely oči.
„Bude to těžký, ale musíte mi věřit. Teď půjdete s námi a nebudete se vůbec na nic ptát,“ pověděla Lin a zkoušela je s Kapitánkou postavit na nohy.
„Tohle bude fakt problém,“ povídala a chodbou začal znít hlasitý křik.
„Už jsou tady zase orgáni, někdo nás nejspíš poznal. Budeme se muset rozdělit, já je odvedu a ty nám získáš nějakej čas. Zlato, bude to dobrý,“ políbila Lin Kapitánku na obličej, otevřela dveře a nahlédla do chodby.
„Lásko, běž ke schodišti a dělej co bude v tvých silách,“ pověděla a počkala, dokud Kapitánka nestála s nachystanou poloautomatickou pistolí u zábradlí. Pak nasadila svým chráněnkyním obojky a spojila řetízkem.
„Abyste se mi neztratily,“ řekla a vedla je na opačnou stranu domu k místu, kde tušila vchod na půdu.

1 2 3 4 5 6 7 8