Automatický domovní systém roztáhl velký závěs a místnost zaplnilo světlo, jenž dopadlo do velkého letiště, ve kterém se převalovaly dvě postavy přikryté dekou. Jedna z nich odhodila cíp a ukázala fakt pěkný kozy. Natáhla ruku k nočnímu stolku, kde z popelníku vyndala rozkouřený brko a zapálila ho.
Na druhé straně pelesti se ukázala roztomilá asiatečka s kozičkami jako broskvičkami. Natáhla hlavu k stolku a zlatým šňupátkem nasála čáru.
„Kapitánko, bezva noc,“ promluvila, když mohla zase dýchat. Přetočila se a políbila ženu na čelo.
„No jo, lásko, sme spolu dlouho a pořád je to dobrý,“ odpověděla Kapitánka a vyfoukla dým.
„Lin, musíme vstávat. Máme domluvenou schůzku a zákazník vypadá, že peníze nebude vůbec řešit,“ řekla a slezla z postele.
„Ach jo, drahá, co se dá dělat,“ odpověděla Lin a zamířila do koupelny, kde již domácí počítač připravil příjemnou koupel.

Znovu se potkaly ve velké šatně, kde právě Kapitánka přemýšlela jakou koženici dnes oblékne, protože si nebyla úplně jistá, který letošní model nejlépe ladí k vlasům. Lin na tom nebyla o nic lépe a nervózně hrabala mezi desítkami různě luxusních kimon.
„Lásko, já nevím, co si mám dnes obléct,“ řekla polozoufalá Lin.
„Drahoušku, musíš na sebe být hodně přísná a nemluv na mě, když si dělám nehty,“ odsekla Kapitánka.
„Musíš být vždycky takhle po ránu nepříjemná?“ nahodila Lin smutný obličejík.
„Ale prosím tě, neber si to tak osobně. Víš, že jsem vždycky před schůzkou zatraceně nevrlá. Hlavně, když musím vstávat brzo,“ odpověděla ledabyle Kapitánka a očima urychlovala vysychání nehtového laku.
„A s kým se dnes vůbec setkáme?“ zeptala se Lin, aby dívčí řeč nestála.
„Nevím, chtěl zůstat v anonymitě, ale už jen za schůzku docela bohatě zaplatil. Budeme po někom pátrat.“
„Kapitánko, to by mohly být snadno vydělaný peníze,“ snila Lin a už viděla nové kimono.
„Lin, teoreticky ano, ale nezapomeň, že s pracháči bývají problémy. S tímhle byl problém už od začátku, protože souhlasil s mojí velice nadstřelenou cenou a vůbec se nehádal,“ pověděla Kapitánka a prohlížela sama sebe ve velkém zrcadle. Byla celkem spokojená a s jointem v ruce vypadala velmi sexy. Asijské přítelkyni se líbila a došlo na delší scénu s mnoha francouzáky a rukama rejdícíma po kozičkách a prdelkách. Kůže a kimono, co víc si může divák přát.

Když děvčata skončila, Lin se ještě zastavila ve zbrojnici pro meče a několik menších zákeřnějších zbraní a společně sjeli výtahem před dům. Kapitánka požádala slušně obslužný počítač o zabezpečení domácnosti.
V garáži chvíli přemýšlely, který vozem jet a nakonec vyhrál antigravitační sporťák s automatickým řidičem. Nasedly, vyndaly z chladícího boxu dva lahváče a přiťukly si.
„Do kanceláře bychom prosily,“ poručila Lin vozu, garážové dveře se otevřely a automobil je vyvezl ven do prosluněné zahrady. Vůz projel příjezdovou cestou, potom skrz otevřená vrata a bezpečně zařadil do silničního provozu.
Podél silnice bylo vzrostlé stromořadí, které stínilo okna stojících domů a přinášelo úlevu chodcům. Kavárny měly vyndané stolky a v ulicích bylo živo. Čisté nádherné město budoucnosti, s lesknoucími mrakodrapy a jako pavučinou proplétající nadzemní drahou hromadné dopravy.
A toho života všude. Ptáci, motýli, domácí mazlíčci a mnoho koní.
„Nejkrásnější místo ve vesmíru, které mě nepřestalo dodneška fascinovat,“ kochala se Kapitánka výhledem a kouřila joint.
„Mě zase nepřestaneš fascinovat ty, zlatíčko,“ řekla Lin a nadrženě skočila po své partnerce. Opět mohutná líbačka, ruce hladící kůži a laskající pohlavní orgány. Žádná tvrdá pornografie, nýbrž lehounké asijské softporno s digitálními kostičkami přes intimní místa.

Automobil zastavil a děvčatům chvíli trvalo, než znovu oblékly oděvy a daly do pořádku makeupy.
„Lin, ty seš pořád neuvěřitelně nadržená děvka,“ zakroutila Kapitánka hlavou, usadila nové brko do luxusní kuřácké špičky a otevřela dveře. Do tváře ji udeřilo slunce a vylezla ven.
Ebenově tmavý polonahý dveřník, oblečený jen do malé roušky zakrývající mohutný úd, přiskočil a pomáhal jim udržet rovnováhu. Poté doprovodil dívčí pár do haly, kde již čekal kolega podobného vzezření. Přivolal výtah, otevřel mříž a předal je obsluze výtahu trpasličího vzrůstu v komické opičí uniformě. Lin se sladce usmála a dala malému bílému muži drobák.

„Dvacáté patro, dámy bylo mi potěšením,“ rozloučil se liftboy a Kapitánka mu dala pytlík s hulením.
„Jako obyčejně, budu pečlivě pozorovat a naslouchat hlasům,“ zasmál se trpaslík a výtah odjel pryč.
„Má občas dobrý informace a nestojí mě moc hulení,“ řekla Kapitánka a odklepla popel na drahý koberec.
Došly ke své kanceláři a otevřely dveře. Sekretářka tradičně pracovala nonstop a přivítala je tradičním pozdravem zvednutou pravačkou.
„Ráda vás vidím, moje milé vůdkyně. Klient vás již netrpělivě očekává, musela jsem mu udělat už dvě kafe a erotickou masáž.“
„Kokotko, jsi převelice laskava,“ řekla Kapitánka a naklonila se k Lin.

Nyní proběhne krátká telepatická vsuvka.
„Pongu, ty vole, tohle muselo bejt?“
„Šéfe, já sem na tom modu pracoval skoro dva měsíce, tak jsem se chtěl pochlubit.“
„Pongu, ty seš kokot.“

„Mohu pro vás ještě něco udělat?“ zeptala se Kokotka, když obě ženy vstupovaly do kanceláře.
„Ozveme se drahoušku, kdybychom cokoliv potřebovaly,“ odpověděla Lin a zavřela za sebou dveře.
V křesle pro hosty seděl muž s kapucí přes hlavu.
„Říkejte mi pan X a potřebuju, abyste vyšetřili zmizení mé manželky a tří dcer.“
„Jste docela stručnej,“ uznale promluvila Kapitánka a posadila se za mohutný dřevěný stůl. Začala balit brko, Lin odložila meče a udělala několik lajn.
„Tak můžete začít, pane X,“ řekla Kapitánka.

„Jsem hrozně bohatý. Vlastním větší množství patentů a několik úspěšných firem, které se věnují vývoji v oblasti moderních technologií. Víc vědět nemusíte, protože veškeré nutné platby půjdou ze soukromých účtů. Co po vás chci, víte. Kdy můžete začít? Paní Kapitánka už ví, že peníze nejsou problém,“ promluvil pan X.
„Milej pane, dáte nám nějaký fotografie vašich pohřešovaných blízkých?“ zeptala se Lin.
„Tady jsou a měl bych dodat, že jednu z dcer moji lidé našli,“ řekl pan X.
„Takže bysme s ní mohly mluvit?“ poslouchala Kapitánka a balila jointa.
„No, mohly, ale bude to složitější. Mám pronajatý dům, ve kterém mě mimochodem kdykoliv zastihnete a tam ji mám pod dohledem lékařů.“
„To nezní moc složitě,“ pousmála se Lin.
„Složitý je její stav. Někdo se ji pohrabal v mozku a udělal z ní úplně jinou osobu. Byla mými lidmi nalezená na ulici, kde šlapala, aby měla peníze na drogy.“
„Takže měla mozkový implantáty,“ řekl suše Kapitánka.
„Měla,“ potvrdil pan X.
„Ale není to pak spíš práce pro policii? Mají tu nejlepší technologii a docela schopný lidi,“ dodala Lin.
„Ne tak úplně, za prvý jsou některé úpravy experimentální a za druhý nechci docela schopný lidi, ale chci úplně ty nejlepší lidi bez výrazných elektronických úprav a těmi jste právě vy dvě.“
Nastala kratší pauza, během které byl slyšet jenom zvuk hořícího jointu a dvou nasátých čár.
„A ty experimentální úpravy jsou legální?“ řekla Kapitánka.
„Hm, některé jsou diskutabilní, samy uvidíte. Předpokládám, že s ní budete chtít mluvit ještě dnes.“
„Pane X, rozhodně. Nechte nám adresu, přijedeme kolem poledního. Vyzvedneme techniku, protože budeme potřebovat ještě lepší technologii, než je ta nejlepší policejní,“ pověděla Kapitánka a naklonila se ke komunikátoru.
„Kokotko, můžeš nám připravit výjezdový vůz s tím nejlepším co máme?“
„Moje vůdkyně, velmi ráda,“ zazněl hlas.
„Budete chtít zálohu? Zaplatil jsem zatím jenom za tuto schůzku,“ zeptal se pan X.
„Rozhodně, při odchodu vše domluvíte s naší sekretářkou, dá vám číslo jednoho z účtů v daňových rájích a pošlete nám tuhle částku,“ odpověděla Kapitánka a napsala na papír šesticiferné číslo.
Pan X vzal papír do ruky a chvíli ho pozoroval.
„Levné tedy nejste.“
„Jestli víte o někom lepším, tak běžte za ním,“ pousmála se Lin.
„Já vím, příkaz k platbě zadám ještě cestou do domu,“ řekl pan X a odešel.