1 2 3 4 5 6 7 8

„Copak ste to našli?“ objevil se zničehonic Malý Vápno.
„Netušíme, ale vydávalo to divnej signál. Necháme Ponga, aby zjistil, co je uvnitř,“ odpověděl Blázen a došlo mu, že by si mohl dát jointa, když viděl svýho šílenýho Číňana, jak dává pořádný lajny perníku. Neváhal a vlezl za ním.

Když ukojili pořádně svý potřeby a vypili pár lahváčů u malého okna, rozhodli se konečně podívat, co to vlastně našli.
Pong vytáhl plasmový řezák a začal odřezávat víko připečené během průchodu místní agresívní atmosférou. Když měl hotovo, podíval se na Blázna.
„Šéfe, tak teď nebo nikdy,“ řekl a prudce trhl víkem.
Oba dva pohlédli dovnitř.
„A ty pyčo,“ pronesli současně a koukali jako blázni.
„Co tam je?“ ozval se hlas Malého Vápna.
„To neuvěříte,“ odpověděl šokovaně Blázen a mocně tahal z brka.

„To je dost, že ste mě vytáhli z týhle rakve. Vy ste co za kokoty a kde to sem?“ zazněl digitální hlas.
„Ale hovno, vono to mluví a svítí,“ konsternovaně řekl Pong.
„Proč bych nemluvil a nesvítil? Vypadám snad jako nějakej blázen?“ odpověděl hlas.
„Ne vůbec,“ odpověděl stále šokovaný Blázen.
„Kdo vůbec jste? Zatím se chováte jako hulváti,“ pokračoval hlas.
„Ehm,“ cukl sebou Blázen, „já sem Kapitán Blázen a tohle je Pong, venku stojí Kokot s Malým Vápnem.“
„Si děláte prdel, ne?“
„Vypadám, že se směju?“ zvýšil hlas Pong.
„Nevyšiluj kokote, nesměješ se, takže v klídku, jo?“ odpovídal lehce polekaný hlas.
„Tak to sem rád, že si rozumíme,“ řekl Blázen.
„Výborně, já jsem 790 a pátrám po nějakých bláznech. Nebudete to náhodou vy?“ řekl hlas v krabici.
„Jak to mám vědět? To se fakt jmenuješ 790? Si z nás děláš blázny, ne?“ zasmál se Blázen.
„To že vypadám takhle blbě, ještě neznamená, že si dělám prdel ze svýho jména. A vůbec, nemohli byste mě konečně vyndat?“ řekl napruzeně digitální hlas.
„Sorry, ty vole,“ oklepal se Blázen a šáhl do krabice.

Položil na stůl hlavu robota velmi hrubých tvarů. Jeho obličeji dominovaly tři velké obrazovky, z nichž dvě zobrazovaly oči a třetí ústa.
„A ty vole,“ vytřeštil Pong oči a musel si narýsovat několik lajn. Blázen ostatně nelenil a motal brko jako prase.
„Kokote, tohle budeš muset vidět,“ řekl po chvíli Kapitán.
„Copak sem v ZOO, že se na mě budete chodit dívat?“ řekla robotí hlava.
„Teď je to ještě prd, oproti tomu co tě čeká za přehlídku,“ odpověděl Pong.
„Vás je tady víc?“ zeptal se 790.
„Plná planeta, některý lidi sou dokonce z kamení,“ zasmál se Blázen.
„Si ze mě děláte legraci, čůráci. Kdo to kdy viděl, lidi z kamení. Taková blbost,“ odsekl 790.
„Žádná blbost, je čas jít na procházku do civilizace,“ ukončil rozhovor Blázen a dokouřil brko. Pong natáhl pořádnou lajnu a dopil se Šéfem poslední lahváče.
„Vypadáte jako nějaký feťáci, máte vůbec rozum?“ přivřel digitální oči 790, když všechno sledoval.
„Jo, máme. Pongu vezmeš ho ty, žejo? Já tu hlavu nechci poslouchat,“ pověděl Blázen a začal oblékat skafandr.
„Šéfe, bez problému,“ řekl Pong a uložil protestující 790 zpět do boxu.

„Nějaká primitivní varianta robota,“ prohlížel si Kokot nález.
„Jaká primitivní varianta, ty kokote. Já sem docela chytrej,“ oponovala robotí hlava.
„Pane kolego, to ještě uvidíme. Jakože se Kokot jmenuju,“ naznačil Kokot úsměv a zavlnil knírkem.
„Cože? Já sem se snad ocitnul v nějakým blázinci. Jeden blázen vedle druhýho,“ blikal 790 očima ve svých displejích.
„Co ty seš zač?“ sklonil se nad hlavu Malý Vápno. 790 přestal s pohyby očí, přivřel víčka a škvírou pozoroval kameňáka.
„Já sem v pohodě, ale ty máš nějakej přísně kamenej výraz,“ odpověděl po chvíli.
„Tohle bude případ, připojíme ho k přístrojům a pořádně rozpitváme,“ suše konstatoval Vápno.
„No moment, nejdřív si s ním popovídáme,“ vstoupil do diskuse Blázen.
„Můj vůdce, navrhoval bych přesun do chráněných prostor.“
„Rozumnej nápad, chci si zase zahulit.“

Malý Vápno je zavedl do excelentně vybavené laboratoře, kde pracovalo několik malých kameňáků v bílých skafandrech. Pong vyndal robotí hlavu a položil na pracovní stůl.
„Buď na mě opatrnej, nechci mít v obličeji škrábance,“ pověděl 790 a zamrkal.
„V klidu, v umění mučení sem expert,“ usmál se Pong a začal rýsovat lajny. Vápno mezitím mávl na jednoho z vědců, aby přišel ke stolu. Ten uposlechl a zanechal práce, kterou měl rozdělanou.
Zapnul stůl a několik přístrojů. Nad 790 nastavil skener a spustil aparát, jenž začal nepříjemně bzučet.
„Doufám, že to nebude trvat dlouho, z toho zvuku mě příšerně bolí hlava,“ řekla robotí hlava.

Blázen s Pongem nasadili sluchátka a zabíjeli čas popíjením piva a užíváním drog. Trvalo nějaký čas, než místní vědátor dokončil zkoumání.
„Mám výsledky skenu. Je to velmi primitivní technologie z jiné dimenze. Mám ji vypnout?“ promluvil vítězoslavně.
„To ste se posrali, mě vypínat nebudete,“ zakřičel 790.
„Nikdo tě vypínat nebude, ale pověz proč si tady,“ podíval se po něm Blázen.
„Dobře, dobře. Asi vám budu muset něco říct, abyste mi konečně dali pokoj a mohli sme jít pařit. Já když vidím, jak si tady pěkně chlastáte, mám hned chuť na pořádnej mejdan s hromadou holek,“ zamrkal 790 očima.
„Co bys s nima jako chtěl dělat?“ nechápal Pong.
„No co, jsem sice malej a bez těla, ale to neznamená, že nejsem šikovnej,“ uraženě odpověděla hlava.
„Tak už přestaň s těma blbejma sarkastickejma řečma a něco řekni,“ potáhl Blázen z brka.
„Já už sem takovej,“ odsekl 790, „ale máte pravdu, sem z jiný dimenze a oproti tady panu kolegovi sem primitivní měňavka. Spokojení?“
„Maximálně,“ zachechtal se Pong a hlasitě nasál lajnu.
„Výborně, musel sem přiletět ze svý dimenze, abych varoval nějaký blázny před nadcházející tragédií, která může ovlivnit běh nejen této dimenze, ale i mnoha dalších. V podstatě se to týká všech možných i nemožných realit a proto jsem tady, protože nechci přijít o svoji realitu.“
„Vo co kurva jako jde?“ nechápal Pong.
„Jde o to, že se po našem vesmíru šíří všelijaký drby a postupem času jich docela přibylo. Jako není úplně normální, aby se šířily takový informace. Lidi z toho blázněj a nevěděj, jak se k tomu postavit. Celý města, celý planety propadly do šílených depresí a jejich obyvatelé páchali hromadný sebevraždy. V podstatě většina civilizací v průběhu několika desítek let kompletně zanikla a přežili jenom věřící.“

1 2 3 4 5 6 7 8