„Tak mi ho teda vyndej stará!“ zařval Pong a stiskl červené tlačítko. Nastalo tradiční ticho před bouří.
Jeskyně se otřásla a obrazovky ukázaly mohutný kouř stoupající z jedné okolní hory. Zanedlouho vylétla ohromná kamenná koule rychlostí, která dostačovala k překonání gravitace Neptunu.
„A co to kurva…?“ lekl se Pong.
„Náš kanón, máme jich tady dostatek, takže jsme schopni pokrýt střelbou kompletní okolí planety,“ řekl pyšně Malý Vápno.
„To zní docela hustě,“ pochválil obranu Blázen.
„Můj vůdce, podívejte,“ ukázal Kokot prstem na obrazovky.

Kamenná koule zrychlovala a nekompromisně přibližovala k rozpadající těžební stanici.
„No hustě teda,“ pokyvoval Blázen hlavou a kouřil brko.
Venku byl slyšet jásot a dav začal odpočítávat čas do srážky. Ta nastala zanedlouho a byla doprovázená mohutným výbuchem jádra pohonu. Do atmosféry exploze vyvrhla velký množství drobných trosek, které pomalu začaly padat k zemi.
„Pár hodin bude trvat, než se všechno pořádně usadí. Půjdeme pařit, protože to je všechno, co teďka zmůžeme,“ řekl Malý Vápno, vypnul terminály a zvedl se.

Běžela parádní pařba, během které poznali hromadu dalších nových lidí. Velmi příjemný rozhovor například proběhl se dvěma starými asiaty, ze kterých vypadlo, že jsou prvními průzkumníky, kteří provedli pokus o přistání na Neptunu.
„Jo, tak vaši loď sme viděli,“ řekl Blázen a nabídl starcům jointa. Ti neváhali a lačně ho vysáli.
„Tady je to hrozně vzácný zboží a viděl sem i perník u pana kolegy,“ řekl jeden z nich.
„S tím vám můžeme pomoct, to by neviděl jako problém. Proč ste tady vůbec zůstali?“ zeptal se Kapitán.
„Z jednoduchýho důvodu. Naše loď by nepřežila návrat a hlavně, když sme to tady viděli, tak nám došlo, že fakt nesnášíme komunisty. Tady normálně lidi cestujou, nikdo neřeší jestli ste postavenej z uhlíku nebo nějakýho kamení. Takže sme tady zůstali a provozujeme kino. Mimochodem, Kanibalové z bažin jsou tu hrozně populární,“ vysvětlil druhý.
„Cože…?“ nasadil Kokot udivený výraz.
„Je tady velká komunita fanouškou hororových filmů, ti se poserou, až se dozvědí, že jste tady,“ smál se asiat a úplně se rozkašlal.
„Panečku,“ nechápavě kroutil hlavou Blázen.

Rozkřiklo se mezi místními rychle, že přijeli tvůrci Kanibalů z bažin. Znamenalo to jediné, další nekonečnou pařbu, ze které je vytrhl po několika dnech Minerál, který zastoupil vitriolem zcela sjetého Malé Vápno. Stručně jim oznámil, že trosky přestaly dopadat a venku probíhá úklid, takže je možný bezpečný přesun zpět na povrch Neptunu.
Vyjeli tedy výtahem zpět k obloze, ochranná kupole pro humanoidy byla opravena a natlakována atmosférou.
„Tady je solidní bordel,“ řekl Blázen, když zase spatřil pošmournou oblohu Neptunu.
„Bude brzo uklizeno, nechcete jít na procházku po okolí? Prohlédnout trosky, třeba najdeme něco zajímavýho, co bysme mohli dobře prodat,“ pověděl Malý Vápno, když viděl své soukmenovce pobíhat po povrchu s detektory kovů, radioaktivních materiálů a jiných dalších cenných materiálů.
Blázen se zamyslel, podíval po Pongovi a Kokotovi.
„Kde je John?“
„Můj vůdce, pořád ještě paří s holkama.“
„Jasně, půjdem teda na procházku bez něj, ne?“
„Šéfe, mohli bysme, beztak…,“ začal přemýšlet Pong.
„Přesně tak, mohla by to být zábava,“ doplnil myšlenku Blázen a pořádně potáhl z jointu.

Oblékli skafandry, Malý Vápno zase svůj sundal a čekali v přechodové komoře, než budou moci vyjít ven.
„K čemu ten velkej kufr na kolečkách?“ pohlédl Vápno na Kokota.
„To je zavazadlo, vozím v něm lahváče pro Mého vůdce a různorodé věci, které se můžou hodit.“
„Aha,“ řekl Vápno a zmáčkl ovládání vnějších dveří. Zbytky vzduchu se syčením utekly ven a do přechodové komory vánek navál prach a krystaly vody.
Šedivý povrch pokrývaly kameny různých velikostí a mezitím ležely trosky čínské stanice. Malý Vápno zapnul detektor a vrhl se do pátrání.
„Postaráte se doufám o sebe sami, já tu budu mít teď pár hodin práci,“ řekl Vápno a přesunul pozornost k displeji zařízení.
„Samozřejmě, jestli najdem něco zajimavýho, můžeme si to nechat? Nemáte tu nějaký debilní zákony?“ odpověděl Blázen a měl hroznou chuť na špeka.
„Nemáme, jenom postačí, když nález řádně ohlásíte,“ odsekl Vápno.
„Výborně, tak ti pěkně děkuju,“ usmál se Blázen a pozoroval odcházejícího hledače.

„Hele Kokote, máme nejlepší příležitost zapátrat po tom objektu. Máš pořád jeho signál?“
„Můj vůdce, nepřestal jsem ho sledovat a mám přibližně triangulovanou pozici.“
„Výborně, tak jdeme zabrat náš claim. Veď nás,“ nadšeně řekl Blázen a vytáhl ze zavazadla detektor.

Procházeli troskami a nenacházeli nic zajímavého. Hromady pokroucených kovů, ohořelých drátů a sem tam nějaký zbytek lidského těla.
„Šéfe, tohle bude hledání jehly v kupce sena.“
„Pongu, máme čas, nikam nespěcháme. Zkusíme udělat to nejlepší, co bude možný. Beztak věřím Kokotovi, že půjde za signálem,“ odpověděl Blázen a prohraboval tyčí hromadu zčernalého harampádí.
Procházeli systematicky zabrané území a Kokot se sluchátky na uších a anténou v ruce pátral po místě dopadu předmětu.

„Můj vůdce, myslím, že jsem na stopě,“ vykřikl nadšeně Kokot.
„Neřvi, ty vole,“ odsekl Pong a nervózně se rozhlédl. Nikdo jim však nevěnoval pozornost.
„Výborně,“ zajásal Blázen a koukal Kokotovi přes rameno.
Signál je vedl úplně ke konci dopadového pole k velkým starým železným meteoritům, které naštěstí rušily většinu detektorů Neptuňanů.
Zastavili u paty jednoho z nich a odložili přístroje. Kokot vytáhl ze zavazadla lopatu a začal odhazovat bordel a kamení. Vykopal asi půl metru, když narazil na kov.
„Můj vůdce, něco tam je,“ řekl a opatrně odstraňoval sutiny.

Vykopali očouzený box velikosti krabice od bot.
„Mám takový déja vu, snad z toho nevyskočí miniaturizovaná Urgha,“ zakroutil hlavou Kapitán.
„Mám to bezpečně otevřít nebo to odnesem do atmosféry?“ zeptal se Pong.
„Hm…, já nevím,“ začal přemýšlet Blázen.
„Můj vůdce, můžeme použít lokální podporu života,“ zamyslel se Kokot a šáhl hodně hluboko do zavazadla. Vytáhl malý válec, který položil několik metrů nedaleko a zmáčkl tlačítko. Předmět začal zvětšovat svůj objem, až z něj vyrostla pěkná unimo buňka poskytující základní životní podmínky.
„Mám kyslík na dvě hodiny pro jednoho člověka. Pongu bude to na tobě,“ řekl Kokot.
„Nemám problém,“ zasmál se Pong, popadl vykopávku a vstoupil do malé přechodové místnosti.
Kokot ještě vytáhl displej, aby viděli dění uvnitř.