Kokot navedl člun do atmosféry a zanedlouho je obklopila hustá modře světélkující mlha složená z bůhvíčeho.
Letěli po předpokládané trase dopadu záhadného objektu a neviděli naprosto nic. Čím blíže byli ke kamennému a ledem pokrytému povrchu, tím více plyny obklopující planetu blokovaly přicházející signály.
„Můj vůdce, je vám jasné, že jsme teprve druhý výsadek, který se pokusil přiblížit k povrchu Neptunu?“ promluvil Kokot a nepřestával sledovat senzory.
„Fakt? A co zjistil ten první?“ zeptal se Pong.
„To nevíme, nevrátili se,“ odpověděl robot.
„Aha, co to pro nás znamená?“ vyjádřil Blázen jistou obavu.
„Můj vůdce, těžko říct,“ řekl Kokot a svého Kapitána příliš neuklidnil.

Pátrací loď s lehce nakalenou posádkou dosáhla povrchu Neptunu. Mlha zmizela a před sebou viděli studenou krajinu plnou kamení, osvětlenou atmosférickými elektrickými výboji. Z některých trhlin tryskaly proudy jakýchsi plynů, které krátce poté padaly k zemi v podobě sněhových vloček.
„Nádhera,“ okomentoval Blázen přírodní scenérii.
„Můj vůdce, sice souhlasím, ale značně korozivní krása. Letět sem v běžné lodi, tak už jsme mrtvi. A myslím, že i já bych utrpěl nějaké škody,“ doplnil Kokot.
„To nezní moc pozitivně,“ řekl Pong.
„Scorpius by nelítal v něčem, co se hnedka rozpadne. Už toho tahle kocábka vydržela hodně,“ pokusil se je uklidnit John, ale pochyboval o úspěchu.

Letěli nad povrchem a kochali pohledem na krajinu, ve které nechyběly ani jezera a hory pokryté sněhem.
„Můj vůdce,“ skláněl se Kokot nad ovládacími panely.
„Děje se něco?“
„Měli bychom být nad předpokládaným místem dopadu, ale řekl bych, že nic nevidím.“
„Tak to máme dost blbý, co budeme dělat?“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, ještě se zdržíme, zachytil jsem slabý signál.“
„Tak nás veď, když nic nenajdem, vyserem se na to a poletíme k Madam Kawasaki,“ rozhodl Kapitán a zapálil čerstvě ubalený brko.
„Můj vůdce, rozkaz,“ odpověděl Kokot a zamířil směrem, odkud přicházel signál.

Letěli přes kopce, údolí, nad jezery i nad pouští a signál zesiloval jen nepatrně.
„Šéfe, jestli dobře rozumím místní mapě, tak brzo budeme na jižním pólu. Přímo pod Číňanama.“
„Pongu máš pravdu,“ odpověděl Kokot a převedl modul přes kopec.
„A ty pičo,“ vypadl Bláznovi joint z huby.
„To mě poser,“ natáhl Pong lajnu.
„Není možný,“ nechápal John.
„Můj vůdce, asi jsme právě objevili civilizaci na Neptunu.“
„Ty vole, Kokote. Jakože na Neptunu žijou Neptuňani?“ zapálil Kapitán z podlahy zvednuté brko.
„Můj vůdce, to brzy zjistíme,“ odpověděl Kokot a zamířil směrem do údolí, ve kterém bylo velké osvětlené město. Nejzajímavější však bylo, že neviděli žádné ochranné pole nebo či jakoukoliv podporu života pro bytosti z uhlíku dýchající kyslík a dusík.
„Co toto jako…?“ nechápal Pong.
„Vypadá to tam, ale obydleně,“ dumal John a kroutil ovladačem dalekohledu. Nastavil maximální přiblížení a spatřili periferii, která kypěla životem. Ulice plné podivných bytostí, jenž vzdáleně připomínaly lidi.
„Šéfe, vypadaj jak živý sochy z Královský cesty v Praze.“
„Pongu, máš pravdu, dálkový senzory hlásí samý kámen a led,“ řekl Kokot, který sledoval přicházející data.
„Každopádně tam budem muset zaletět, co?“ zeptal se Blázen.
„Můj vůdce, rozhodně, signál přichází z centra města.“
„Co se dá teda dělat, pojďme se představit. Přicházíme přeci v míru,“ řekl Kapitán se smíchem a zapálil brko.

Kokot nasměroval modul z kopce do údolí a současně zapnul vysílač na všech frekvencích, kterým oznamoval příjezd význačných hostí.
Byli asi v půli cesty, když v dáli zaregistrovali zvednutý prach.
„Můj vůdce, kdosi nás volá,“ ukázal Kokot na blikající diodu.
„Tak ten hovor zvedni, ne?“ řekl Blázen.
John stiskl tlačítko a z reproduktoru zazněl fakt divný zvuk, jako když praskal kámen.
„Chrrr, chrrr, krrchh, chrrr rrchhkrch...“
„Co to kurva?“ málem vypadl Bláznovi joint z huby.
„Chrkřchrchr křřřchrrrchk chrrr,“ pokračoval pokus o komunikaci.
„Helejte kokoti, je vám hovno rozumět,“ naklonil se nevrlý Blázen k mikrofonu. Praskání kamenů ustalo.
„Šéfe, něco se děje.“
„Sem si Pongu taky všimnul,“ odsekl Kapitán a z reproduktoru vyšel ruch.
„Posíláme vám aktualizaci pro Oogle překladač a rovnou vás upozorňujeme, že jestli ste nějaký šmejdi, tak s váma pořádně vyjebem. Už takhle nás serou Číňani nad našima hlava,“ promluvil studený hlas, znějící jakoby vycházel z jeskyně.
„Cožeto kurva…?“ chytil se Blázen za hlavu.
„Helejte, my nejsme šmejdi, já sem Pong a je tady se mnou slavnej Kapitán Blázen, takže si dejde voraz nebo s váma vyjebu já. Jestli ste o mě ještě neslyšeli, což bych se kurva divil, tak o mě uslyšíte. Rozumíme si?“ promluvil velmi důrazně Pong.
„Jo, slyšeli ste mýho osobního strážce,“ dodal Blázen a hlasitě vyfoukl dým.
Na druhé straně zavládlo krátce ticho.
„Fakt ste to vy?“ promluvil jeskynní hlas.
„No a kdo jinej bych měl kurva bejt?“ odsekl Kapitán.
„Nevím, někdo kdo se za Blázna vydává?“
„Takovou blbost sem ještě neslyšel, kterej blázen by se za nás chtěl vydávat?“ rozesmál se Pong.
„To my nevíme, každopádně vám posílám souřadnice doku s atmosférou. Tam si vás prohlídnem a rozhodnem, co s váma dál.“
„To je rozumný, ať ste kdo ste, ste vopatrný, to se mi libí,“ řekl do mikrofonu Pong a začal brousit meče.
Mezitím pod loď dojelo vozidlo, které vypadalo jako vytesané z kamene. Ale průzor, pásy a několik zbraní připravených k palbě viditelně prozrazovalo, že se jedná o výtvor inteligentních tvorů.
„Pojedeme za váma a dáme pozor, kdybyste chtěli podniknout něco nečekanýho. Upozorňuju, že tekutý metan je velmi studený, máme ho plnou cisternu a stříkačka dostříkne fakt daleko. Vidíte támhleten vrak čínský průzkumný sondy?“
Blázen se krátce rozhlédl a spatřil havarovanou sondu, kterou poznal.
„Těžební zařízení, ty znám,“ řekl.
„Tak sledujte, co umí speciálně upravenej pomalumrznoucí tekutej metan,“ zazněl studený hlas a z doprovodného vozidla vystříkl proud kapaliny, který s přehledem doletěl až k čínskému objektu. Celý ho pokryla a zmrzla.
„Teď stačí jenom vystřelit,“ pokračoval hlas a zazněl velmi tlumený výstřel. Projektil rozbil zmrzlou sondu na drobné kousíčky.
„Pěkný,“ pochválil předváděčku Blázen a zapálil brko.