Souřadnice a doprovodný vůz dovedl Johnův průzkumný modul k velké kamenné kopuli pokryté neznámým čirým materiálem, za kterým byl vidět čilý ruch.
„My necháme káru venku, sejdeme se uvnitř. Vy teď zamíříte do přechodový komory,“ řekl hlas a vypnul spojení.
Kokot pokračoval ve směru signalizačních šipek, až zastavil před ohromnými vraty z materiálu, který také připomínal kámen a ty se začaly pomalu otevírat. Jakmile byly dokořán, Kokot opatrně navedl loď a zůstal stát. Přechodová komora se uzavřela a syčení vzduchu prozrazovalo tlakování atmosféry.
Vnitřní dveře otevřely vstup do velkého hangáru plného všelijakých postav, které dýchaly kyslík, pily pivo a mluvily srozumitelnými řečmi, jimž překladač vládl.
„Šéfe, mám tomu rozumět tak, že na Neptunu je kolonie, vo který sme doteď nevěděli?“ nechápal Pong.
„Můj vůdce, vypadá to tak,“ konstatoval Kokot a snažil se připojit k místní datové síti.
„Přesuňte se k parkovacímu doku číslo 42,“ promluvil jiný kamenný hlas z reproduktoru.
„Rozumíme,“ odpověděl Kokot.

Přistávací místo bylo úplně na konci haly a už tam netrpělivě čekaly dvě kamenné postavy v průhledných skafandrech a dýchací maskou v místě kamenného obličeje.
„Ty vole, to sem zvědavej, co nás čeká,“ řekl Blázen a zapálil uvítací megabrko.
„Můj vůdce, uvidíme, mají blokované připojení k celogalaktické datové síti,“ pověděl Kokot.
„Velmi zvláštní, u nás žádná taková síť není,“ vložil se John, kterému velmi zachutnaly lahváče.
„Jdeme ven,“ zvedl se Kapitán, odklepl brko a pohlédl na Ponga.
„Buď ve střehu, ale v hlavně v klidu.“
„Šéfe, já sem v klidu úplně vždycky,“ zasmál se Pong a schoval meče pod oblečení.

„Tak vás tady vítám, teď už je úplně jasný, že jste nekecali a opravdu před náma stojí slavný Kapitán Blázen. Říkejte mi třeba Minerál, protože mý pravý jméno byste stejně nevyslovili. A tenhle se menuje Malý Vápno a bude váš průvodce.“
„Kde to sme a kdo ste?“ potáhl mocně Blázen.
„No ste na Neptunu a my tu žijem asi tři miliony let. Je tu prima klima, nikdo nás neruší. Až teda teď zatracený Číňani.“
„Jaktože sme o vás ještě neslyšeli?“ zeptal se Blázen.
„No, jednoduše, žijeme záměrně v izolaci a jen málo životních forem vašeho typu ví kde,“ vysvětlil Minerál.
„Čím se tady vůbec živíte?“ promluvil Kokot.
„Jak to jako myslíte? My máme trochu jinej životní cyklus než vy a jestli ste si nevšimli, máme skafandry, protože tohle prostředí nás zabíjí. Jinak se zabejváme vývojem kvantových procesorů. Umíme jedny z nejlepších a máme dost zákazníků z řad různých armád a civilizací. Každopádně tahle loď není z naší dimenze,“ řekl Minerál.
„To teda není,“ halasně se zasmál John.
„Fajn, že si rozumíme. Teď vás dovedeme do hotelu, kde budete ubytováni a později se sejdem v bordelu.“
„Vy tady máte bordely?“ podivil se Pong.
„No jasně, klienti je chtěj, k tomu chlast, drogy a kvalitní jídlo. Nejsme neandrtálci, ty vole,“ vydal ze sebe Minerál kamenný smích.
„A co vás se vůbec přivedlo?“ zeptal se Malý Vápno.
„Tak různě,“ odpověděl krátce Blázen a mocně potáhl.

Hotel byl velmi luxusní, v pozemském stylu říznutém různými přejatými znaky jiných civilizací. Přepážku obsluhovala umělá recepční.
„Náš nejnovější model, s tímhle chceme prorazit na trh,“ řekl Malý Vápno.
„Jaký má mentální výkon?“ zeptal se Kokot.
„Desetinu tvého. Neděláme běžné komerční modely příliš výkonné. Výkon poskytujeme jen speciálním klientům. Galaktická rada má ráda umělou inteligenci pod kontrolou. Už takhle se po vesmíru potuluje příliš mnoho umělých inteligentů. Žejo?“ mrkl s úsměvem Vápno na Kokota.
„Docela cynickej smysl pro humor,“ konstatoval Pong, který si všiml, že se poznámka robota dotkla.
„Se nediv, vzhledem ke stáří naší civilizace a vzhledem k tomu, že nejmladšímu místnímu osadníkovi je asi sto tisíc let, sme toho viděli a zažili hodně. Nás nic jen tak nerozhodí, ale teď je čas obhlídnout pokoje. Pokecáme později,“ zakončil Malý Vápno rozhovor a vyřídil s umělou recepční ubytování.

„Můj vůdce, to je kyselina sírová,“ naklonil se Kokot k Bláznovi.
„Mi neříkej, že si tu sračku fakt pouštěj do žil nebo co to maj v rukou,“ nechápal.
„Kapitáne, fakt je to čistej vitriol a dělá nám hrozně dobře. Nejenže vyčistí trubky od různýho organickýho bordelu, kterej se v nich může usazovat, ale navíc vyvolává neuvěřitelně libový pocity,“ vysvětlil Malý Vápno, protože viděl výraz v očích Bláznových, jenž vyděšeně pozoroval podnik plnej kamenných Neptuňanů, který si buchnama stříleli kyselinu.
„Šéfe, helejte koho sem potkal,“ přišel od baru Pong a vedl dva tuleně.
„Ale hovno, Předseda a Mamut,“ zvedl Blázen hlavu a pozdravil známé.
„Co tady děláte?“ zeptal se.
„Kapitán Blázen. Neuvěřitelný, jak se vždycky dokážete objevit na opravdu nečekaných místech. Kdo je váš společník?“ promluvil Předseda.
„To je John, byli sme na cestě za Madam Kawasaki a tady sme náhodou zastavili, když sme letěli kolem,“ odpověděl Kapitán.
„Náhody neexistujou,“ řekl Mamut a podíval se po Pongovi.
„No jo, mám nějakej matroš,“ řekl a začal rýsovat čáry.
„Hm, vy se znáte?“ divil se Vápno.
„Jo známe, Kapitána Blázna a jeho posádku zná skoro každej. To ste neviděli vyhlazení Zakázaný říše šílencem Pongem v přímým přenosu?“ kroutil hlavou Předseda a nechápal, že tohodle člověka někdo nemůže znát.
„Ne neviděli,“ řekl překvapeně Malý Vápno.
„To si děláš prdel? Tady máš záznam,“ vytáhl Předseda datovou flashku, „to fakt nechápu, taková vyspělá civilizace kameňáků a neviděli největší vyhlazovací akci v dějinách vesmíru,“ kroutil hlavou.
„Ach jo, Kapitáne, nic s nima nenaděláte, žijou hrozně izolovaně od okolního světa,“ pověděl Předseda a ohnul hřbet k připraveným lochnám.
„Co tady teda vlastně děláte? Můžeme vám nějak pomoct?“ zeptal se ještě jednou Mamut.
„Já nevím, když sme letěli kolem, tak sme zaregistrovali rychle letící modul, který měl přistát někde v těhlech místech. Vůbec nás nenapadlo, že by tady mohl někdo žít. Takhle blízko Země, ty vole,“ vysvětlil mu Blázen a přitom motal brko.
„Myslim, že už na vás žádný další velký překvapení ve Sluneční soustavě nečeká,“ zasmál se Mamut a vyjel lajny, který nechal Předseda.
„To já doufám a důvod vaší přítomnosti?“
„Blázne, my sem jezdíme nakupovat čpavek nejvyšší kvality a občas berem kapalnej vodík s heliem. Nejlepší možná potrava pro naše laboratoře,“ řekl Mamut.
„Jo ták, snad se ještě zdržíte, tyhle kamenný lidi mě trochu děsej,“ řekl Blázen a nabídl tuleňům lahváče.
„Sou v pohodě. Až je poznáš blíž, tak uvidíš, že jsou to celkem zábavný kusy šutrů a dej mi to brko,“ smál se Mamut a natáhl ruku.