1 2 3 4 5 6 7 8

„Ty vole, tys ho našel,“ vrhl se Pong k zavazadlu, když zadýchaný Ash překročil ezoterickou hranici bezpečí. Okamžitě vytáhl dva lahváče, otevřel je a oba naráz vyexoval.
„Ty vole, to sem potřeboval, vytáhni si taky,“ řekl Pomg s blaženým výrazem v obličeji.
„Teď sem konečně připraven vyjebat s těma démonskejma zmrdama. Budem je řezat hlava nehlava a pak z kruhu vylezem, najdem hlavního démona a pořádně s ním vyjebem,“ dodal a začal okamžitě zabíjet oranžové zrůdy.

Mezitím Blázen s Kokotem seděli v laboratoři a počítali hodiny.
„Hele Kokote, jestli to venku Pong s tím bezrukým typem nevyřeší, tak mi dojde hulení.“
„Můj vůdce, nyní už nám nezbývá nic jiného, než trpělivě čekat.“
„Já vím, ale dal bych si pivo.“
„Můj vůdce, dokud se nevrátí Pong, nezkoušel bych pátrat po pivu.“
„Kokote, já vím. Máš sebou aspoň nějakou stolní hru?“
„Můj vůdce, můžu vyrobit ‚Člověče nezlob se‘.“
„Tak ho vyrob, ať nějak zabijem čas.“

Venku nastalo ráno a s ním přišel jeden poznatek.
„Pongu, ty vole, je normální, že démoni ráno nezmizí?“
„Ashi, teď už asi jo,“ odpověděl Pong a uvědomil si, že měli dost příležitostí zdrhnout. Hlavou mu proběhlo, že o tomhle raději asi pomlčí.
„Co budeme dělat?“ zeptal se Ash, protože si všiml, že démonů moc neubylo.
„Musíme najít jejich hnízdo a zničit ho,“ odpověděl Pong.
„Máme nějakou šanci?“
„Ashi, malou, nachystám nám magický krytí a pak půjdeme přímo ve směru, ze kterýho všichni ti zmrdi přicházejí,“ nadhodil Pong svůj plán.

Ze záhybu oblečení vytáhl pytlík s tím samým materiálem, kterým pokryl meče a posypal jím hlavy.
„Pokusme si vzájemně krejt záda,“ řekl a natáhl dvě pořádný lajny perníku. Ash zapálil nový brko a společně překročili bezpečí krvavého kruhu.
Oranžová mlha zaječela bolestí, když do ní vstoupili, ale prozatím jim nemohla ublížit.
Začali se prosekávat proti proudu démonů a byla to skutečně tvrdá šichta. Nestříkala krev, nelétaly useknuté údy, nohy se jim nezamotávali do vyvržených střev a vnitřností, nikdo neřval bolestí a nevolal matky.

Několik dlouhých hodin tvrdého boje s démonským nepřítelem přivedlo oba dva hrdiny na velké prostranství, uprostřed něhož byl oranžový kruh.
„Tak odtud lezou zmrdi jedni,“ zamručel Pong.
„Čím to zacpem?“
„Ashi, netuším, asi nějakou magií,“ odpověděl Pong a vytáhl jiný pytlík. Z něj vyndal malý kamínek, pořádně si ho prohlédl a promluvil.
„Tohle zkusíme hodit do tý díry a pak uvidíme.“
„Pongu, co to je?“
„Zkamenělý vývar z démonský kosti, šaolinský tajemství. Jinak je to strašný afrodiziakum.“
„Si myslíš, že to pomůže?“
„Nevím, podle informací od Mistrů by to mělo zavřít díru. Nezbejvá nám nic jinýho, než jim věřit.“
„Tak dem,“ řekl Ash a znovu zařízl pilu do dotěrných démonů.

Za chvíli stáli nad oranžovou propastí, do které Pong vhodil uzavírač démonských děr.
„Něco se děje,“ ukázal pilou Ash a opravdu. Oranžový kruh se změnil v obrovský démonský anál a okolní půda začala s vlněním.
„Hm, to není dobrý,“ konstatoval Pong.
„Právě teď si myslím, že je to výborný. Pongu, došlo na slova Mistrů, se kterými mě vyprovázeli.“
„A co ti, ty vole, řekli?“
„Že prej mám jít do prdele,“ odpověděl Ash a potáhl mocně z brka.
„To sou celý voni. Bereš je vážně?“ zasmál se Pong.
„Naprosto,“ odpověděl Ash a po hlavě skočil do prdele.

Ozval se šílený temný a krutý řev, jenž rozehnal oranžovou mlhu a pozabíjel veškeré démony v ní.
„A to bychom měli,“ konstatoval Pong a odsypal na meče půl géčka peří. V tu chvíli se zem otřásla a byl odhozen několik metrů daleko.
V místě, kde kdysi byla jenom obyčejná démonská řiť, začala vylézat opravdu odporná bytost s křídly, pařáty a dlouhými chapadly kolem zuby pokryté huby.
„Cthulhu,“ pomyslel si Pong a bytost znovu zařvala.
„Já vím, máš to v prdeli a si pořádně nasranej,“ řekl Pong.
Kreatura opět vydala smrtelný ryk, až se molekuly vzduchu zachvěly strachem.
„Chceš si to se mnou rozdat, rozumím. Taky jsem pro,“ povstal hrdě Pong a věděl, že přišla jeho příležitost.
Ukázal, že umí taky ječet a s vysokofrekvenčním Kung-fu křikem letěl s napřaženými meči vstříc hrůzostrašný zrůdě.

Pong s ničím takovým dosud nebojoval. Věděl, že vyhlazení Zakázané říše nebylo snadné, ale toto bylo přímo nemožné. Zkoncentroval veškeré své schopnosti a zkoušel najít jakékoliv zranitelné místo. Jeho jedinou výhodou však byla výška, protože v porovnání s démonem byl jenom komár a bylo těžké ho zaplácnout.

Z poskakování kolem příšery ho vyrušil známý hlas.
„Pongu, ty vole, co to je za zmrda?“
„Šéfe, co tady děláte?“
„Měl sem fakt příšernou chuť na lahváče, tak sem ukecal Kokota, aby otevřel dveře. No a vidím, mlha pryč a vocáď jde hroznej řev. Kde máš Ashe?“
„Šéfe, ten je v prdeli a láhváče sou támhle někde v tom bordelu.“
„Pongu jasný, ale co ten zmrd?“
„Šéfe, ten je trochu problém,“ odpověděl Pong a neustával v létaní kolem démona, „ještě nevím jak ho zabít.“
„Tak to máme problém.“
„Šéfe, já vím,“ zakřičel Pong a uťal jedno z chapadel. Démon zařval.
„A hele, nic se neděje, nový mu nenarostlo, to ten zmrd nečekal,“ pomyslel si Pong a obratně uťal další.
Démon chytil oběma pařáty břicho a nepřestával příšerně řvát. Za chvíli se kroutil bolestí a zkoušel drápy otevřít vlastní hruď.

Pong seskočil a šel ke Kapitánovi, který nechápavě s Kokotem sledoval celou scénu.
„Co blbneš, sundal sem ti kus toho kníru, tak proč se držíš za břicho?“ zakřičel směrem k démonovi.
Ten pozvedl hlavu a pohlédl na něj.
„Je to v prdeli!“ zařval hrůzostrašně, až se zvedl vítr, který počechral vlasy a Kokotův knírek.
„Hele, to je zvuk motorový pily?“ naklonil se Blázen k Pongovi.
„Šéfe, mohlo by být,“ potvrdil Číňan, když chvíli poslouchal.
„Můj vůdce, to je zcela jasně zvuk motorové pily,“ souhlasil Kokot.

V tu chvíli se to stalo. Démon znovu zařval a z podbřišku mu vyjel list pily, který pokračoval až úplně nahoru ke krku. Rána otevřela chřtán a ven vypadla hromada vnitřností, ze kterých se vyplazil Ash Williams.
„Úkol splněn, dejte mi rychle lahváče.“
„Tak tohle sem ještě v životě neviděl. Budu si muset s Mistrama pořádně promluvit,“ podal mu Pong pivo.
„Promluv si s nima, ale prej nemáš otravovat příliš brzo. Nemaj na tebe furt náladu. Blázne, ubal mi pořadný brko, ať si ještě zahulím, než zmizím.“
„Kam bys mizel?“ zeptal se Kapitán a začal motat jointa.
„Čeká mě hromada dalších démonů, tohle byla taková bokovka, kterou sem udělal pro Mistry z letitý známosti, ty vole,“ rozesmál se Ash a zapálil brko, který mu Blázen připravil.
Jak ho zapálil a začal kouřit, fyzické tělo se pomalu rozpouštělo v marihuanovém kouři.

„Šéfe, tak tohle bylo hodně ujetý. Co teď uděláme?“
„Pongu, já nevím, ale rozhodně jedem domů. Madam Kawasaki za tenhle dárek poděkujeme později. Kokote, ty sepiš zprávu pro Velkou radu a nějak jim popiš, co sme tady všechno viděli, zažili a provedli. A deme rychle do prdele.“
„Můj vůdce, rozkaz!“ zasalutoval Kokot a vyndal ze zavazadla dva lahváče.

1 2 3 4 5 6 7 8