Krátce po poledni byli konečně vysraní, umyti a připraveni vyrazit. Medvěd Krill zabezpečil a zamaskoval vchod do jeskyně a zahladil venkovní stopy. Naposledy se rozhlédl a pomalu vyrazil do kopce vstříc vrcholu cesty. Blázen s Pongem a Kokotem šli pár kroků za ním.
Krok za krokem, kámen za kamenem, nádech po výdechu a úder po úderu srdce postupovali k okamžiku, kdy se měla jejich cesta změnit.

„A ty vole,“ zamručel Pong, když zastavil vedle čekajícího Medvěda.
„Tak to není dobrý,“ zapálil Blázen brko.
„Můj vůdce, máme před sebou velkou záhadu,“ promluvil Kokot.
„To teda máme,“ souhlasil Kapitán a pozoroval zelené moře stromů pokrývajících údolí. Skrz krajinu vedla skoro neviditelná cesta, kterou příroda pomalu pohlcovala a končila na obzoru v oranžovém oparu pokrývající trosky staveb. Ticho se stalo ještě krutějším, až z něj mrazilo v kostech.
S Pongem v čele začali sestupovat cestou k zelenému údolí.
Jediný zvuk, který občas zaslechli bylo ševelení listů a praskání větví. Z lesa zmizel veškerý hmyz a čím víc se nořili do hlubin, tím víc bylo vše divnější. Nakonec živé stromy zmizely a nahradily je mrtvé dřevěné stožáry oholených kmenů, které nad sebou držely nataženou gigantickou maskovací síť.
„Co to kurva má bejt?“ nechápal Blázen a raději motal další brko.
„Můj vůdce, velká záhada,“ odpověděl suše Kokot a veškeré jeho vnitřní senzory jely maximálním výkonem. K tomu ještě ze zavazadla vytáhl několik další citlivých přístrojů.
„Detekuješ něco?“ zeptal se Medvěd.
„Nic moc, kromě běžné kosmické radiace jenom jakousi zvláštní energii.“
„Už sem říkal, že je to démonská energie, cejtim ji až v morku kostí a brní mě z ní polovina mozku. Tam v tý oranžový záři je démon jako prase,“ řekl zcela vážně Pong.
„Pongu, ty děláš, jakobysme se z nějakýho starýho démona posrali. Už sme jich pár poslali na onen svět určený pro zabitý šílený běsy,“ promluvil Blázen.
„Šéfe, tenhle zmrd není jako ti předchozí, tohle je něco jinýho.“
„Jak něco jinýho?“ nechápal Blázen.
„Šéfe, tohle je zasraně silný. Mistr povídal, že démonská síla pokrývající širou krajinu byla naposledy viděna před mnoha tisíci lety a pomohl ji tenkrát zastavit neohrožený zabiják démonů s motorovou pilou místo ruky.“
„Ty vole, Pongu, to sou ty vaše šaolinský ezosračky. Bůhví jakej má tahle pohádka skutečnej výklad.“
„Šéfe…?“
„Promiň Pongu, ale víš, že sem vždycky z těhlech ezosraček celej nesvůj.“
„Šéfe, vždyť víte, že tenkrát Mistři ještě neznali pravý původ těchto šílených bytostí.“
„Nebo znali a tobě akorát hovno řekli,“ odsekl Blázen a rychle domotával nový brko.
„Šéfe…?“
„Nechte toho a nehádejte se,“ vstoupil do vyhrocenější diskuse Kokot.
„Se nehádáme,“ řekl Blázen a odpálil joint.
„Jen drobná výměna názorů ohledně bezpečnosti Šéfa,“ usmál se Pong a otevřel lahváče.

Cesta tichým mrtvým lesem ubíhala normálním chodeckým tempem a večer již byli na dohled prvních staveb.
„Můj vůdce, energie zesílila, měli bychom být ostražití.“
„Kokote, jsem připraven a cítím to. Musíme se dostat někam do bezpečí, protože až se setmí, budeme pěkně v prdeli,“ řekl Pong a vyndal z obleku jakési staré obřadní předměty a hromadu vonných tyčinek.

„Musej proběhnout tyhle šamanský nesmysly?“ promluvil Medvěd.
„Mlč a musej. Pong ví, co dělá,“ řekl Blázen, vytáhl dalšího lahváče a nepřestával pozorovat svého ochránce, který prováděl jeden ze šaolinských rituálů. Mručel, vydával podivné zvuky neznámou řečí a chvílemi levitoval.
Obřad probíhal asi čtvrthodinu, během které Pong nepromluvil slova jazykem, kterému by Oogle překladač rozuměl. Mrtvým lesem se vznášel kouř vonící santalovým dřevem a zvuky vydávané obřadními nástroji.

„Šéfe,“ promluvil konečně Pong.
„Si hotovej?“ řekl Blázen.
„Šéfe jo a bude to hustý. V centru tý mlhy je čistý zlo, démon z paralelního vesmíru.“
„Jak to víš?“
„Šéfe, mluvil sem s mrtvými prastarými Mistry Šaolinu a povídali, že prostě čas od času podobný tvor projde do našeho vesmíru. Většinou se jim to stane v oblastech vysoké gravitace u obřích hvězd, takže jsou okamžitě zničeni, ale někdy se trefí do obydlenýho místa. Pak je problém.“
„Jako jakej problém?“ nechápal Blázen.
„Šéfe,“ řekl Pong a začal rýsovat čáry pika, „jediná možnost jak je zničit, je odpálit nejbližší hvězdu.“
„To nejde, vždyť mi zničíte domov,“ vykřikl Medvěd.
„Ještě uvidíme, teď musíme pokračovat dál. Už o nás vědí a návrat zpět nemá pražádného smyslu,“ konstatoval Pong a natáhl dvě velký lochny.
„Ste se posrali, nikdy sem vás sem neměl vodit,“ šílel Medvěd Krill, držel se za hlavu a propadal panice.
„Ale přivedl si nás sem, protože tvoje zvědavost byla větší než strach. Teď se ty vole uklidni nebo tě zabiju, protože to je to poslední, co právě potřebuju, aby nějakej debil propadl totální panice. Aby bylo jasno, od nynějžka velím kurva já. Rozumíš?“ zvedl Pong hlas a nahodil přísnej výraz.

Medvěd Krill mručel a běhal po všech čtyřech dokolečka jako zvíře v kleci jaté.
„Bože, to je debil,“ otevřel Blázen lahváče a napil se.
„Můj vůdce, měli bychom urychleně pokračovat, brzo začne stmívání a záření energie už teď přesáhlo veškeré doposud naměřené hodnoty,“ vstoupil do rozhovoru Kokot.
„Pongu, ty vole, buď ho uklidni nebo rychle zabij. Na tohle fakt nemáme čas,“ řekl důrazně Blázen. Nabuzený Číňan se podíval po Mědvedovi a zakřičel.
„Teď okamžitě zastav magoření nebo seš mrtvej!!!“
Na Medvěda Krilla perníkový řev zapůsobil jako rohypnol a okamžitě prudce zastavil. Zhluboka oddychoval a velmi tupým výrazem pozoroval okolí.
„Už vnímáš?“ zeptal se Pong. Medvěd Krill na něj přesunul pohled.
„Už jo, trochu mě rozhodila představa, že bych přišel o svůj domov.“
„Fajn, taky bys mohl přijít o život. Teď konečně můžeme pokračovat,“ odpověděl Pong a škvírou mezi přivřenýma očima pozoroval Krilla.

Světlo pomalu ubývalo a noc začala přicházet. Pong vedl skupinu starou cestou směrem ke stavbám, jejichž první ruiny míjeli. Rozpadající domky s propadlými střechami, staré haly a trosky z nichž se nedal určit jejich původní účel.
„Šéfe, musíme rychle někam zmizet.“
„Můj vůdce, můžu navrhnout řešení, které by se mohlo Pongovi líbit,“ promluvil Kokot.
„No, povídej.“
„Mohli bychom se schovat v budově, odkud vychází démonská energie.“
„Kokote, to si vážně myslíš, že je chytrej nápad?“ nechápal Blázen.
„Šéfe, možná má pravdu kluk plechová. Pod svící bývá tma, takže to pojďme zkusit, čas nám rychle ubíhá a tma přichází.“
„Vy ste šílenci, ale věřím vám,“ řekl Kapitán a odpálil dalšího špeka.
Přidali do kroku a Pong je vedl k centru všech událostí - velké šedivé budově pokryté plazivými rostlinami a zářící do okolí oranžovým světlem.