Než vypálili veškerý kvas, uteklo mnoho opilých dní. Jediný, kdo měl nějaký přesnější přehled o době uplynulé byl Kokot, ale ten se rozhodl zbytečně neprudit nějakým časem, protože ten byl zatím irelevantní.
„Vážení hosté, dnes vyrazíme na cestu,“ řekl odpočatý a střízlivý Medvěd, který přestal předevčírem konzumovat alkohol, „srandy sme užili dost. Čtyři dny pochodu odsud je zóna, kterou navštívíme.“
„Nepoletíme Kapkou?“ zeptal se Blázen.
„Ne, to by byl podvod. Jste na kurzu přežití,“ odpověděl Medvěd a nahodil přísný výraz.
„Šéfe, to dáme, projdeme se a určitě zase dostaneme přednášku o rostlinách, ze kterých lze pálit chlast,“ uklidňoval Blázna Pong.

„To si děláš prdel,“ mručel Blázen, když před sebou viděl vrcholky hor.
„Nedělám, projdeme průsmykem, přespíme v jeskyni a pak dorazíme k zóně.
„Spát v jeskyni?“ vytřeštil Blázen oči.
„Jasně, chcete spát snad venku jako běžný účastníci? Ta jeskyně je normálně jen pro mě. Se do ní uchyluju, když rozdám samostatný úkoly.“
„Medvěde, ty seš blázen,“ zakroutil hlavou Pong a vyrazil zase na cestu po lesní stezce.

Bez zvuků cvrlikání ptactva a řvaní zvěře došli už k úpatí průsmyku.
„To ticho mě deprimuje,“ řekl Pong a zařval jako lev. Ozvěna mu odpověděla, ale to bylo tak všechno.
„Do tmy tam sme,“ pověděl Medvěd a začal stoupat po kamenité stezce.
„A když už sme tady, sledujte ten mech. Jednou za pět let vykvete a je plnej cukru. Je z něj málo mechovice, ale stojí za všechny prachy. Tu sme nepili, protože bysme ji všechnu vypili,“ vykládal během pochodu.
„A co vzácné kovy, zlato, stříbro?“ zeptal se Kokot, který pozoroval minerální žíly ve skalách.
„Všeho je tu dostatek, však v jeskyni uvidíte spoustu zlata,“ odpověděl Medvěd.

Vskutku nekecal a těsně po západu slunce dorazili k zasněžené úžlabině a Medvěd Krill vytáhl malý dálkový ovladač. Zmáčkl tlačítko a skrytý mechanismus začal odsouvat ledopád při stěně.
„Ten led je umělej, nikoho nenapadne, že je za ním docela útulná jeskyně,“ zasmál se, vstoupil do otvoru a rozsvítil světlo.
Uvnitř bylo příjemně vytopeno a stěny zdobily zlaté žíly.
„A ty vole,“ konstatoval Blázen, vytáhl nůž a začal rýpat do vzácného kovu.
„Naprosto nejvyšší ryzost a vzadu je jakuza s termální vodou, takže se můžete umejt, jestli chcete,“ řekl Medvěd a shodil ze sebe batoh a zbraně.
„Můj vůdce, moje vnitřní senzory několik posledních hodin detekují slabý zdroj energie a odsud to není,“ řekl Kokot, který celou cestu skoro nepromluvil, protože se věnoval zkoumání krajiny.
„Co to pro nás znamená?“ zeptal se Blázen.
„Můj vůdce, ten zdroj je slabý a nemohli jsme ho z oběžné dráhy detekovat, ale znamená to, že tam, kde je energie, může být i něco dalšího.“
„Hergot Kokote, ty taky někdy mluvíš v hádankách, jako když Pong začne mlít ty svý šaolinský ezosračky. Prostě tam něco je a strašidla to rozhodně nebudou,“ odpálil Kapitán nervózně brko.

„Hele, je tady zbytek mechovice, pojďte ochutnat,“ svolal všechny Medvěd, když odemkl jeskynní bar.
„A ty vole, zase bude chlastačka,“ zamručel Blázen a šel ochutnat. A byl rád nakonec, že ochutnal, protože pálenku z vysokohorského mechu lze pít málokdy.
Nakonec se nadšeně pár dnů zdrželi, protože Medvěd jim ukázal několik nádherných vyhlídek a jednu propast, která byla plná prastarých kostí.
„Takovejch děr je na planetě víc, tahle je ještě jedna z těch menších,“ řekl Medvěd, když hleděli do propasti smrti.
„Kdo je sem mohl takhle uklidit?“ nechápal Blázen.
„Těžko říct, ale spíš to vypadá, že je něco vcuclo dovnitř. Nějakej vír či co, fakt tomu sám nerozumím. Pojďme zpět, zítra vyrazíme k zóně,“ řekl a záhadně umlkl.

„Ty nám něco tajíš, žejo?“ zeptal se Pong během sestupu k jeskyni.
„Co tím myslíš?“ jakoby nerozuměl Medvěd.
„Ty víš, co myslím. Viděl si divný věci.“
„No, viděl, neviděl. Někdy je vidět v noci na obzoru divný světlo,“ řekl potichu Medvěd.
„Jaký světlo?“ vložil se do rozhovoru Blázen.
„Oranžový světlo, ale nikdy sem k němu nešel. Na to sem neměl koule,“ zamručel Krill.
„Můj vůdce, tady se děje něco divného.“
„Kokote, to sem si taky všiml,“ odpověděl Blázen a odhodil dokouřený vajgl.

V jeskyni nakonec strávili několik pěkných dní, protože termální vířivka a příjemné vysokohorské podnebí přímo lákalo k odpočinku. Medvěd Krill je provedl po okolí a dával okatě najevo své nekonečné znalosti místní flory, ze které šlo vyrábět alkohol.
„Medvěde, ty víš o pálení a chlastu naprosto všechno,“ obdivoval Pong Medvědovo know-how.
„Seš úplnej pan Mistr, protože takovýhle znalosti lze získat jenom dlouholetou praxí. Já o tom něco vím, i když sem z jinýho oboru. Víš, perník je láska na celej život. Než se naučíš vařit piko s duší a dlouhým příběhem, vyjedeš kilogramy matroše a zkazíš desítky varů,“ pochválil průvodcovy znalosti.
„Pongu, ty vole, ty seš úplnej perníkovej básník,“ zasmál se Blázen a zapálil nový brko.
„Šéfe, vždyť mě znáte.“

„A jak to tady účastníci kurzů zvládaj? Vždyť tu nic neroste,“ vyptával se Pong během návratu do jeskyně.
„Proto se tomu taky říká ‚kurz přežití‘, ve kterým musej udělat naprosto všechno, aby prostě přežili a vrátili zpět na základnu. Jak sem říkal na začátku, čas od času to tady někdo nedá a pak mám maso,“ vysvětlil Medvěd.
„Aha, sem vlastně zapomněl,“ zamručel Pong a byl rád, že zrovna žádný maso neměl v chladírenském boxu.

„Můj vůdce, podívejte,“ ukázal Kokot rukou směrem, kterým byla zóna. Nad obzorem světélkovala oranžová záře a bystré oko vidělo, že v záři cosi poletuje.
„Musíme hned do jeskyně, nechceme tady bejt až slunce zapadne úplně,“ zbledl Medvěd, padl na všechny čtyři a utíkal po pěšině do bezpečí.
„Se posral ne? Kokote, nahoď kvalt a utíkej za ním, ať ten zmrd za sebou nezamkne,“ vykřikl Pong a Kokot zmizel rychlostí blesku, až za ním zůstaval jenom zvednutý prach.
„To je zmrd, asi bysme měli přidat do kroku,“ odhodil Blázen brko a začal běžet.
„Šéfe, já ho zabiju.“
„Nikoho ještě zabíjet nebudeš, počkáš až ti řeknu,“ odsekl Kapitán.