Poslední paprsky místního slunce mizely z krajiny a z mlhy začaly vycházet velmi nepřátelské skřeky. Medvěd Krill začal zvracet.
„To máš absťák nebo co to jako děláš?“ nechápal Blázen, který nervózně pokuřoval brko.
„Sem úplně v prdeli,“ odpověděl instruktor přežití.
„Tak se se seber nebo chcípni,“ řekl stručně Pong a velmi netrpělivě kontroloval okolí. Vytáhl ze záhybů oblečení jakýsi pytlík, ze kterého vysypal do dlaně světélkující prášek a potřel jím oba své meče.
„Šéfe, tímhle bych měl zabíjet démony.“
„Určitě ‚měl‘ zabíjet??“ nechápal Blázen.
„Šéfe, v posledních několika tisících letech neměl žádný mnich příležitost vyzkoušet funkčnost tohoto prostředku. Takže nevím jestli bude fungovat a jestli ne, tak sme pěkně v hajzlu.“
„Ty vole, Pongu, to je teda prognóza,“ řekl Blázen a vystrašenýma v očima pozoroval mlhu, která čekala až zmizí poslední světlo.
„Můj vůdce, Pongu, Medvěde! Sem pojďte!“ zakřičel Kokot a ukazoval rukou na malé dveře ve velké šedivé budově porostlé zelení. Bylo jasný, že jsou v centru dění.

Kokot rychle otevřel zrezivělé dveře a popoháněl běžící přátele. Pong kryl Blázna a očekával příchod zla. Slunce zapadlo, světlo zmizelo a krajinu osvětlovala oranžová mlha, z níž vylezly dvě oranžové ruce zakončené pařáty, které šáhly po Kapitánovi. Pong na nic nečekal a vyzkoušel meč.
„Pyčo, funguje to,“ s úlevou v duši se hlasitě a krutě zasmál, když pozoroval dvě k zemi padající mlžné ruce. Odpovědí mu byl příšerný řev a Pong byl rád, že jeho Šéf zapadl do dveří. Zastavil, otočil se a pozoroval Medvěda Krilla, jak se snaží zachránit vlastní medvědí kůži.
„Ten je ztracenej,“ řekl Pong a srazil lehce světélkujícím mečem jakousi oranžovou hlavu.
„To si myslíš?“ promluvil šeptem Blázen.
„Šéfe, naprosto jasně, dívejte.“
Kapitán sledoval, kterak smrtící oranžový plyn trhá za šíleného řevu Medvěda Krilla na malinkatý kousíčky.
„Raději zavři nebo skončíme podobně,“ pověděl Pong Kokotovi a udělal mu místo. Za hlasitého skřípotu Kokot dveře uzavřel.

„Šéfe, vypadá to, že sme prozatím v bezpečí,“ promluvil Pong, když ustalo nepříjemné škrábání na druhé straně.
„Jo, ale kde to kurva sme?“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, to musíme zjistit,“ odpověděl Kokot a rozsvítil oči.
Byli v betonové chodbě, jenž klesala do hloubky a na první pohled bylo zřejmé, že toto místo dlouho nikdo nenavštívil.

Chodba je dovedla zatraceně hluboko do velké haly, ve které byly jen dvoje dveře. Kokot vyzkoušel velkou spínací páku, kterou přepnul do polohy ‚Zapnuto‘ a menší elektrický oblouk naznačil, že místo je stále napájeno energií. Rozsvítila se světla a odhalila velkou prázdnou betonovou halu s malým stolkem a dvěma židlemi uprostřed.
Čeho si všimli hned poté bylo, že na židlích sedí dvě kostry a na stole leží videokazeta.
„Šéfe, tohle místo vypadá jako lacinej bunkr, někde tady musí bejt přehrávač,“ zvedl Pong kazetu a sfoukl z ní prach.
„Moc na výběr nemáme, jdeme se podívat za ty dveře,“ řekl Blázen, který dobalil nové brko.
„Můj vůdce, rozumný přístup,“ souhlasil Kokot a šel splnit úkol. Zatlačil a s rachotem otevřel první vstup. Čekalo je tradiční překvapení. Spatřili dlouhou betonovou místnost plnou válců naplněných kapalinou a vše bylo propojené kilometry kabelů.
„Nějaká laboratoř,“ konstatoval Blázen a vyfoukl mocný dým.
„Můj vůdce, parádní postřeh, předpokládám, že za těmi druhými dveřmi bude určitě obslužná místnost.“
„To je dost možný,“ promluvil Pong, který tiše pozoroval halu.

Kokotův zkušený odhad potvrdilo otevření druhých dveří. Vešli do staré zašlé kontrolní místnosti plné počítačů popsaných neznámým písmem. Oogle překladač začal pracovat a po několika zdlouhavých minutách zjistil, že se jedná o deset tisíc let mrtvý jazyk.
„Je čas pustit video, snad na nás nevybafne z díry nějaká pomatená kráva,“ řekl Pong a sfoukl prach z něčeho, co připomínalo videopřehrávač.
„Souhlasím,“ odpověděl Kokot a velkým přepínačem pustil energii do počítačových systémů, které se začaly probouzet.

Kazeta hladově zajela do otvoru přehrávače, jenž začal vydávat zvuky dlouho nepromazaného stroje. Mechanismus převíjení zaskřípal, obrazovka začala zrnit a stará magnetická hlava promáčkla pásku. Tlačítko s nápisem „přehrávání“ ještě fungovalo.
„Panebože zasranej, já se z těhlech videopříběhů poseru,“ zamručel Blázen a odpálil brko.
„Šéfe, tohle bude myslim jiný,“ řekl Pong.
Obraz přeskakující z černobílé do barevné ukázal dvě postavy. Muže a ženu v místnosti s válci, kterou viděli vedle.

„Jmenuji se Dana Scullyová a toto je můj kolega Fox Mulder,“ začala mluvit žena.
„Kdože to je?“ nechápal Pong.
„Moment, projedu databáze,“ odpověděl Kokot.
„Fox měl pravdu, spiknutí existuje a právě jsme v jeho centru. Naše vláda tajně pracuje s mimozemským genetickým materiálem a experimentuje s klonováním.“
„Co to je za magořinu?“ zakroutil hlavou Blázen.
„Pokud se v duchu ptáte, jestli nesledujete hloupost, tak vás mohu ujistit, že nikoliv. Tohle místo není planeta Země, dokonce se ani nenacházíme ve Sluneční soustavě, ale jsme úplně mimo. Portál, který nás sem dostal, se nejspíš porouchal a začala z něj vylézat smrtící oranžová mlha, jenž zabíjí všechno, co pokryje. Toto je poslední bezpečné místo.“
„Jsou to démoni a přicházejí z démonský dimenze,“ skočil ji do řeči Fox a vypadal dost šíleně.
„Mulder se úplně pomátl a všude vidí démony. Pořád něco povídá o muži s motorovou pilou místo ruky,“ pokračovala Dana.
„Šéfe...“
„Pongu, já to sleduju,“ odsekl Blázen, odklepl popel z brka a furt ničemu nerozuměl.
„Můj vůdce, tihle dva jsou postavy z jednoho hodně starého seriálu,“ sklonil se k němu Kokot.
„Ty vole, to musel bejt debilní seriál s mizernou sledovaností,“ ušklíbl se Kapitán.
„Jsou to démoni,“ zakřičel do kamery Mulder a Dana ho odstrčila.
„Nech už toho!“
„Nenechám, musíte vyvolat démonobijce s motorovou pilou místo ruky, jinak celá Galaxie zhyne!“ zařval Mulder a někam utekl.
„Musím jít za ním, úplně se zbláznil. Pokud někdo uvidí tohle video, řekněte doma, že za všechno může president. Dana Scullyová konec.“
Obraz zmizel a objevila se bitva mravenců.
„Co to kurva mělo bejt? Rozuměl ste tomu někdo?“ motal Blázen nový brko.
„Můj vůdce, nedává to úplně smysl, ale jedno pojítko bych viděl,“ přivřel Kokot oči a zavlnil knírkem.
„Nechceš do toho fakt zatáhnout ty Pongovy ezosračky, žene?“
„Šéfe, sice sou to ezosračky, ale víte že ty moje ezosračky občas fungujou,“ odsekl Pong a pokračoval.
„Už je to podruhý, kdy je řeč o zabijákovi démonů s motorovou pilou místo ruky a pro mě je to jasné Mistrovo znamení, že mám začít meditovat. Ale nejdřív si dám lahváče a něco k jídlu.“
„Tak to bude problém,“ promluvil opatrně Kokot.
„Jak problém?“ zeptal se Blázen.
„Zavazadlo zůstalo venku. Nějak jsme na něj v tom zmatku zapomněli,“ odpověděl Kokot.
„A do píče, co budeme jíst?“ vyděšeně vytřeštil Blázen oči.
„Šéfe, pár dnů vydržíme a já zkusím meditování urychlit jak nejvíc to půjde, ale musím se poradit s Mistry, jak zabijáka démonů vyvolat.“
„Pongu a nemůžeš ten zabiják démonů bejt ty?“ opáčil Blázen.
„Šéfe, kdybych to byl já, tak by taky byla o mě řeč,“ pousmál se Pong a zapálil vonné tyčinky. To bylo znamení, že meditace začíná.