Vešli do velkého kamenného sklepa plného sudů a všemožného jídla různých tvarů, barev a původu. „Fajn pánové, plán je následující. Já půjdu s Wilmou k vězeňským celám a zachráním Šéfa. Vy se rozdělíte a vyčistíte všechno od těch děvek patro po patru, místnost po místnosti. Nenecháte živou ani jednu esesačku, tedy kromě těch, které se budou chtít vzdát a plně vám oddat. Každopádně, nevěřte jim. Rozumíte?“ promluvil Pong přísným tónem.
„Rozumíme, ale...“ odpověděl velitel.
„Co ale?“ nechápal Pong otázku.
„Budeme drsný, hodně drsný.“
„Nevadí, s tím se počítá,“ řekl Pong a naznačil Wilhelmině, že vyrážejí.
„Vyčistím kuchyni a její okolí, vy půjdete až uslyšíte znamení,“ řekl ještě a zmizel s průvodkyní v chodbě.
Byl opatrný, aby nevydal ani zvuk a všech patnáct těžce ozbrojených kuchařů zneškodnil naprosto v tichosti. Létající otrávené šipky, hvězdice a ocelová jídelní hůlka vykonaly představení rychlé smrti.
„Sem dobrej, co?“ pochválil sám sebe Pong, když vedl Wilhelminu za ruku mezi mrtvolami.
Vyšli z kuchyně a šli chodbou ke schodišti, kde potkali první esesmanky v sexy kožených uniformách vyzbrojených obušky, mačetami a teleskopickými holemi.
„Konečně, kundy jedny,“ zastavil Pong a pozoroval vojačky.
“Holky, můžeme jít na to,“ zasmál se, sebral ze zdi tyč s nějakým nacistickým praporem, který strhl a vyběhl.

Jeho ďábelskou rychlost nebylo možné překonat a velice rychle pozabíjel všechny útočnice. Stačilo několik přeletů, podletů a úletů bokem, aby vyhrál a sprovodil je ze světa.
„Nemám čas se zdržováním, chci za Šéfem. Pojď,“ řekl a po schodech běžel do dalšího patra, kde narazil na další esesačky, které zrovna upravovaly nástěnku k výročí Vůdcových narozenin. Zcela překvapené nestihly zareagovat a Pong je několika přesnými údery do spánků povolal do služby ve věčných koncentračních táborech.
„Ještě pořád máme štěstí, ale nemyslím, že by nám dlouho vydrželo,“ pověděl Wilhelmině a vybíhali další schodiště do následujícího patra.
Tam už byl větší ruch. Čtyři strážkyně ještě stihl zabít potichu, ale to už se rozeřvala siréna poplachu a Pong věděl, že je prozrazen.

V kuchyňském skladišti čtyřicítka černých židovských partyzánů netrpělivě čekala na znamení. Nikdo z nich ani nedutal, protože nechtěli o nic přijít.
„Čekáme už dlouho, nepůjdeme se podívat?“ promluvil někdo z nich.
„Ani hovno, budeme čekat, dokud nepřijde signál,“ důrazně řekl velitel a měl velmi přísný výraz.
„Dobře, veliteli,“ zašuměla odpověď.
Dočkali se, signál poznali podle řevu sirény a z toho bystře usoudili, že jejich čas právě nastal.
„Nesmíme zmařit naši jedinou šanci po tolika letech odboje. Tak podle toho bojujte a zabíjejte je hlava nehlava,“ promluvil naposledy velitel a vyrazil do kuchyně. Spatřil mrtvoly a věděl, že nebudou jediný.

Zhruba v tu samou chvíli přestaly nacistické mučitelky mučit, protože si musely trochu oddechnout. Odvalily se na stranu postele a Kapitán Blázen mohl jít konečně vypít vodu a pořádně vyprázdnit močák. Už ho od toho mučení docela bolely koule a v duchu si říkal, že kdyby tyhle holky dělaly kdekoliv v bordelu, tak už jsou zasraně v balíku.
Zrovna, když spokojeně močil do pozlacené mísy, uslyšel sirénu.
„A ty vole, Pong dorazil,“ proběhla hlavou myšlenka, jenž mu ve tvářila vykreslila úsměv.
Rozhodně siréna probudila strážkyně, které se rychle oblékly a zmizely. Samozřejmě ještě stihly Blázna zamknout, tak mu nezbývalo nic jiného, než jednoduše čekat.

Čekal dlouhý čas, který si nemohl zkrátit naprosto ničím, ale nakonec zámek ve dveřích zarachotil a kdosi otevřel.
„Šéfe, ty vole, ste v pořádku? Nejste zraněnej?“ vpadl do cely zkrvavený Pong. Ihned však spatřil vybavení a došlo mu, o jaký způsob mučení se jednalo.
„Pongu, sem v pořádku, ale strašně unavenej, ty ženský mi příšerně dávaly. Úplný nymfomanky,“ s úlevou v hlasu odpověděl Blázen.
„Šéfe, já vím, jedna z nich mě sem dovedla. Teď musím najít zbytek a podívat se na Urghu. Bude asi hotová.“
„Jasně, běž,“ řekl Blázen a nechal Ponga odběhnout. V klidu se oblékl a vyšel do chodby. Hned zaregistroval mrtvá rozsekaná těla a k tomu slyšel zvuky končícího boje.
„Kapitáne, rád vás vidím,“ přišel Karlos a objal svého zaměstnavatele.
„Pongu, von je tady někdo s tebou?“ zakřičel Blázen do chodby k Pongovi, který otevíral další dveře.
„Jo, místní partyzáni, odvedou většinu práce. Já sem jim jenom trochu pomohl a voni mi na oplátku dali něco málo perníku. Zesranej bože, Urgho ty vypadáš,“ zakřičel Pong a vběhl do kobky.
„Ty máš perník…?“ zarazil se Blázen.
„Na dlouhý povídání, později,“ zazněl Pongův hlas a hned po něm hlasitý vzdech Urghy.
„Můj vůdce, tak to bylo na poslední chvíli,“ přišel odněkud Kokot, „ale Doktor nám odchází, teď se odsud musíme co nejrychleji dostat.“
„Ale jak, když furt nevíme, kde sme. Pongu, víš kde kurva sme?“ řekl nervózní Blázen a začal zase myslet na brko.
„Šéfe, furt nevím, někde v prdeli,“ odpověděl Pong, který vyšel s Urghou ze dveří.
„Tak to sme v prdeli,“ konstatoval Blázen a hlavou mu proběhla čirá bezradnost. V tu chvíli všechno zmodralo.
„Zase nějakej zkurvenej zvrat,“ pomyslel si, ještě než upadl do bezvědomí.

Kapitán Blázen měl strach otevřít oči, protože trpěl obavou, aby zase nebyl v nějaký kobce nebo uvázanej k operačnímu stolu.
„Šéfe, nemusíte se ničeho bát. Klidně můžete otevřít oči, sme v bezpečí Kapky,“ slyšel známý hlas.
„Pongu, relativně v bezpečí, řekl bych, že se nacházíme v nějakém hangáru,“ promluvil Kokot.
Blázen otevřel oči a skutečně viděl, že je stále na můstku ve svém kapitánském křesle.
„Co to kurva mělo bejt? Jak je na tom Doktor?“ hmátl Kapitán po hulení a začal balit brko.
„Já sem v pořádku, strašnej sen,“ uslyšel odpověď.
„Můj vůdce ještě nevím,“ řekl Kokot a v tu chvíli začal kdosi bušit do nákladových vrat.
„Tak může někdo otevřít?“ zakřičel neznámý hlas.
„Kdo to kurva je?“ mručel Blázen a s chutí zapálil špek.
„Můj vůdce, nevím. Stojí tam nějaký chlap, tak mu asi půjdeme otevřít.“

Nákladové dveře s rachotem otevíraly chřtán a odkryly výhled do ohromného volného prostoru.
„Vítám vás na Moye a jmenuji se John Crichton. Taky se omlouvám za to přepadení, ale chtěl jsem vědět, s kým že se seznamuju,“ přivítal je celkem sympatický chlapík.
„Jo, tak tohle byl teda opravdu divnej pokus o rande,“ lakonicky Pong pochválil Johna.
„Musel sem vám proskenovat mozky a zjistit něco o vašich vztazích.“
„A kde si kurva vzal zrovna simulátor nacistický ženský věznice?“ divil se Blázen.
„Z hlavy tady toho plecháče,“ zasmál se John a ukázal na Kokota.
„Ty vole, ty si úchyl,“ zakroutil hlavou Pong a usmíval se.
„No a co si o nás zjistil?“ promluvila Urgha.
„Že ste úplně v pohodě.“
„Fajn a sme kde?“ zeptal se Pong.
„Říkám, na Moye, to je moje loď a sme pořád na stejným místě.“
„A vzal ses tady jak?“ položil další otázku Blázen.
„Přiletěl sem červí dírou ze svý dimenze, abych si odpočinul a zapařil. Myslím, že sem našel ty nejlepší parťáky na paření. Není-liž pravda?“ odpověděl John a významně mrkl.
„Něco by na tom mohlo být,“ řekl potichu Blázen a zhluboka potáhl.
„Co si o nás teda zjistil?“
„Kapitáne Blázne, byl jsem docela překvapenej jak spolupracujete a myslíte jeden na druhýho. Perfektní tým pro vesmírný dobrodružství,“ pochvalně řekl John.
„To je pěkný,“ zasmál se Pong a natáhl lajnu.
„Poletíme teda k nám domů?“ zeptal se Karlos.
„Poletíme, ale až Moya doplní palivo. Bere si tady z tý mlhoviny nějaký prvky, který potřebuje k životu,“ odpověděl John.
„Jak potřebuje k životu?“ nechápal Blázen.
„Moya je biomechanická loď. Živej organismus,“ řekl John a bylo vidět, že je hrdý.
„Cože je?“
„Můj vůdce, skočím pro chlaďák s lahváčema, protože rozhovor bude nejspíš delší,“ řekl Kokot a odešel do Kapky.

Trvalo několik dní, než se Moya nakrmila a tyto dny byly vyplněny seznamovací kalbou. John byl rád, že potkal takové slušné parťáky a když spatřil Titan, jak svítí do okolního vesmíru barevnými reklamami na hazard všeho druhu, byl v němém úžasu.
„Tak to je náš domov. Za posledních pár měsíců sme do něj vrazili hromadu peněz a postavili největší kasino široko daleko. Hazard a drogy z nás udělaly zasraný boháče,“ řekl Blázen Johnovi při příletu.
„Paráda, narazil sem na skutečný velký zvířata,“ byl John velmi rád.
„To máš teda pravdu,“ zasmál se Pong a nepřestával sledovat Kokotův přistávací manévr.