1 2 3 4 5 6 7 8

Odehráli takhle asi sedm kol, když se otevřely dveře a do místnosti vstoupila sexy vysoká šarže následována menší jednotkou esesmanek v uniformách s otvory na poprsí.
Velitelka obcházela klec kolem dokola a vytaženým ocelovým teleskopickým obuškem narážela do jednotlivých tyčí. Zvuk, který vydávala byl docela strašidelný a nesl se celou kamennou místností.
„Kdo ste?“ promluvil Kapitán.
„Ty tomuhle velíš?“ odpověděla celkem nečekaným ruským přízvukem.
„Ano, jsem Kapitán Blázen,“ řekl Blázen a zcela vědomě zatajil informaci o předání velení.
„Jsem Hauptsturmführer Gertruda von Obersalzberg a velím tady tomu zařízení.“
„Kde vůbec jsme?“
„V ženské věznici pro zrádkyně a jiný odpad Velkonacistické říše,“ odpověděla.
„Tak to sme tady omylem, ne? My nejsme ženský, až tady na tu jednu,“ řekl ironicky Blázen.
„To by nemělo vadit,“ zasmála se Gertruda.
„Co tady vůbec děláme a co s náma chcete dělat?“ promluvil z koutu klece Karlos.
„Co s váma chceme dělat a co tady děláte?“ přivřela Gertruda oči a pokračovala.
„To všechno totiž odvisí od toho, co tady děláme. A co si myslíte, že se dělá v takový nacistický ženský věznici? Co myslíte…?“ rozhlédla se po vězních.
Nastalo kratší ticho, během které proběhlo několik vzájemných pohledů z očí do očí.
„Co můžeme dělat v takový nacistický ženský věznici? Přeci znásilňovat vězeňkyně, mučit, týrat a zabíjet odsouzený a unesený,“ rozesmála se ďábelským smíchem.
„Takže my sme jako unesený?“ potřeboval si ujasnit několik posledních myšlenek Blázen, jemuž začalo cosi docházet.
„Bez fetu vám to docela pomalu myslí,“ nepřestávala se smíchem velitelka věznice.
„Hauptsturmführer Obersalzberg, mohl bych vám něco povědět?“ promluvil opatrně Kokot.
„Copak bys chtěl zvláštní muži s velkým údem?“
„Víte já jsem letitý fanoušek našeho vůdce a tihle lidé už mě serou. Chtěl bych být konečně mezi svými,“ začal vysvětlovat Kokot a spustil dlouhý monolog, během kterého předvedl naprosto dokonalé znalosti životní poutě Adolfa Hitlera a jeho filosofického díla věnovaného čistotě ras a národnímu dělnickému socialismu. Je pravda, že Kokot Gertrudu docela uchvátil. Když skončil, překvapená ředitelka nacistické ženské věznice musela chvíli přemýšlet.
„Máte opravdu hluboké znalosti. Víte co, půjdeme se projít a já vás provedu rájem,“ řekla a naznačila jedné vojandě, že má otevřít dveře. Další vojačky začaly chystat řetězy a vodící tyče pro Ponga.

Zajatci byli vyvedeni jeden po druhém a řetězem spojeni v celek, v jehož čele byl Blázen. Gertruda do oka v obojku zacvakla vodící lanko a několikrát lehce zatáhla. Kapitán pochopil, že se má dát do pohybu a následovat esesmanku s ruským přízvukem.
Provedla je dlouhými kamennými chodbami, míjeli zavřené kobky a z některých vycházely opravdu nechutné skřeky. Kokot byl volný, šel vedle Gertrudy a byli zabraní ve vzájemné hluboké diskusi o historii a směřování Tisícileté říše.
Blázen mlčel a pouze čas od času pohlédl po Urghze, aby se ujistil, že je všechno pod kontrolou. Věděl, že má ještě pár dní, než dostane absťák, kterej bude fakt hodně zlej, úplně smrtelnej.

Došli do velké prosvětlené haly, která hned na první pohled jasně říkala, že toto jest mučírna s velkým M. Lecjaký sadomasochistický salón by byl zahanben vybavením. Mezi tím vším pobíhaly esesmanky v odlehčených letních kožených uniformách a prováděly různé úkony, povětšinou spočívající ve výsleších a mučení zcela nahých civilistek, sem tam civilisty a několik mimozemských ras bylo taky k vidění.
„Centrální místo našeho zařízení. Vidíte, že máme plno a nevypadá to, že by řady zrádců a nepřátel chtěly řídnout. Zde získáváme informace, které potřebujeme získat.“
Nikdo nic neřekl, protože situace byla jasná.
„Kdybyste měl někdo zájem vyzkoušet něco z naší medicíny, nemám problém,“ usmála se Gertruda a zatáhla za vodítko. Svázaná lidská housenka pokračovala v pohybu.
Když míjeli některé sekce, bylo vidět v Pongových očích nadšení. Měl celkem práci, aby se ovládl a neutrhl z řetězu příliš brzo.

„Hauptsturmführer Gertruda von Obersalzberg, to je mi věru paráda,“ řekl Kokot, když vyšli ven a zjistili, že se nachází na úbočí vysoké kamenné hory, v jejímž úbočí jsou vysekány budovy, cesty a tunely.
„Naše Orlí hnízdo, vůdci by se určitě líbilo. Jsme v kompletně soběstačném městě, ve kterém máme k dispozici naprosto všechno a pracují zde nejlepší vědci Říše,“ odpověděla.
„Určitě můžu být užitečný, mám v hlavě mnoho informací, které by mohly posloužil slávě Tisícileté říše. Sieg Heil!“ zvedl Kokot pravačku a sklapl paty. Esesmanky automaticky zvedly ruce a začaly zdravit svého dávno mrtvého vůdce. Pong pochopil, že nastala jeho příležitost.
„Odsud ještě nikdo neutekl, že?“ zeptal se Kokot.
„Nikdy nikdo. Žádný vězeň to ještě nedokázal,“ řekla Gertruda.
„Sieg Heil!“ provedl Kokot znovu nacistický pozdrav. Esesmanky znovu pozvedly pravačky a v tu chvíli se Pong vyprostil z medvěda. Vytáhl z nosu půlku žiletky a rychlým otočením o 360 stupňů podřezal krky všem strážkyním, které držely v ruce řetěz. Pong teatrálně shodil řetězy a začal řádit jako utržený.
„Ty vole,“ okomentoval Blázen situaci, která právě před ním probíhala. Pong zabíjel jednu esesmanku za druhou a naprosto neměl servítek. Krve by se z nich nedořezal, pokud by jim šílený Číňan neotevřel krční a stehenní tepny. Tak byly překvapené, že než stihly jakkoliv zareagovat, více než polovina z nich byla mrtvá a část zrovna umírala prudkým vykrvácením.
„Sem, sem, sem, rychle, rychle, rychle!“ křičela Gertruda, která jediná zůstala v klidu a svolávala okolní stráže. Její hlas skutečně nešel nepřeslechnout. V té samé chvíli přesekával Pong zabavenou požární sekyrou pouta svých přátel.
„Šéfe, musíte se mnou.“
„Pongu, ani hovno, plán je jasnej, zdrhneš sám. Nemůžeme opustit Doktora,“ řekl Blázen.
„Šéfe…?“
„Pongu, padej už, doprdele!“ zakřičel Blázen a Pong poslechl. Zabil ještě sekyrou několik útočících strážkyň a potom se rozeběhl k hradbám.
„Odsud nemůžeš utéct!“ křičela za ním Gertruda, ale Pong na to sral.

Běžel o svůj vlastní život a život Šéfa. Nekompromisně zabíjel všechno, co se mu připletlo do cesty a jako moucha slézal vysoké stěny a stoupal výš k vrcholu hradby. Za ním zůstala jenom mrtvá stopa, po které běžel dav pronásledujících strážkyň vězení. Sirény řvaly na plný koule.
Pong vyšplhal až na vrchol jedné z obraných věží, pozabíjel strážkyně a vyházel jejich těla. Zařval jako šílenec a přeskočil hradbu.
„Ty vole, doufám, že věděl kam skáče,“ pokýval hlavou Karlos.
„Kapitáne, snad se mu podaří zdrhnout,“ řekla Urgha.
„To já taky doufám,“ zamručel Blázen a pozoroval Kokota.

„Ty si o tom šmejde věděl!“ udeřila do něj Gertruda.
„Hauptsturmführer, nevěděl. Přísahám na čest Adolfa Hitlera, kam bychom utíkali?“ odpověděl Kokot a vypnul hruď.
„Poctivá přísaha,“ řekla Gertruda a otočila se k Bláznovi.
„Nemám ráda podrazy, kdo z vás to vymyslel?“
„Nikdo,“ odpověděl Kapitán.
„Jak nikdo?“ nechápala velitelka.
„Ty vole, ženská, Pong má absťák jako kráva. Ten má takovou bramboračku v hlavě, že pomalu neví, kde je. Sem ho sám takhle ještě nikdy neviděl,“ řekl pomalu Blázen.
„Takže ho nikdo nenavedl?“
„Ženská nenavedl, co bych z toho měl?“
„Na mučidlech povíte pravdu. Odveďte je do cel a začněte s výslechy,“ otočila se nasraně Gertruda ke strážím.
„A zatím nezabíjet,“ upřesnila vydaný rozkaz.

1 2 3 4 5 6 7 8