Vesmírní dýleři 2 - 13. Vyhlazení Zakázané říše šílencem Pongem

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8 9

Pong se začal prosekávat k Zakázanému městu, protože cítil, že je potřeba postoupit o úroveň výš. Nechal Mozečka s Mazlíčkem, aby vyčistili okolí a sám se věnoval boji na cestě k hradbám.
Den se překulil do své odpolední části a veškerý prostor před branami města byl životaprostý. Nikde nehlesl ani hlásek, sem tam zakrákali létající požírači mršin nebo přeběhla přežraná krysa, následovaná houfem přežraných mláďátek. Čítač živých se zastavil u čísla 3138.

„Šéfe, můžete se podívat dronama, jak to tam uvnitř vypadá? Stmívá se a já přemejšlím, že počkám do rána,“ ohlásil Pong do mikrofonu.
„Pongu, si děláš prdel, že seš unavenej. Vždyť tě sledujou miliardy lidí i nelidí,“ promluvil Blázen ze sluchátka.
„Šéfe, no bude tma a zase by to měli v nočním vidění,“ řekl Pong.
„Hm, něco na tom bude, opakovaná prdel už není prdel a znovu prožít noční bitku…,“ přemýšlel Kapitán.
„Víš co Pongu, hoď přes hradby Mozečka s Mazlíčkem, chvíli počkej, nebudou mít kam zdrhnout a pak tam vrazíš sám. To bude takový pěkný intro před finálem.“
„Šéfe, to by šlo. Mozečku, Mazlíčku, k noze, vy volové.“
„Úplně nevím, jestli se vám to bude hoši teďka líbit, ale čekaj vás na druhý straně mozky,“ řekl Pong a rychle přehodil přes hradbu Mazlíčka následovaného Mozečkem. Chvíli byl klid, ale pak se rozeřval až skoro nelidský řev, který prozradil, že zombíci jsou opět v práci.
Pong vypil lahváče, dal si několik lajn a když podle křiku usoudil, že už jsou všichni zbývající Zakázaní gardisté na nohou, hodil přes vrchol hradby lano se speciálním kung-fu hákem, který se vždycky na druhé straně čehokoliv zcela bezpečně uchytí a vyšplhal vzhůru. Zvedl hlavu a do zaostřeného oka dronu předvedl několik kung-fu triků.

Seskočil do zahrady a šel za nejbližším zvukem smrti. Jeho meče znovu spustily symfonii umění umírání a svými ostří oddělovaly kusy z živých těl. Jak byl úplně zabraný do boje, kolikrát se zamotal nohama do vyvržených vnitřností, až upadl a musel znovu vstávat. Schytal několik dalších zásahů, které mu prozradily, že ho očekávají jen ti nejlepší z nejlepších.
Mozečkovi a Mazlíčkovi bylo úplně jedno, jak moc je kdo dobrej, protože nemilosrdně nerozlišovali a brali svými zuby jednu hlavu za druhou.

Kolem zbývajících 2000 obránců Zakázaného císaře začalo být naprosto jasné, že vítězství je Pongovo, akorát mu teda zabere ještě pár hodin ho dosáhnout. Protože nastala tma, vyslal Kokot nad Zakázané město drony se světlomety, kterými ozářil celou plochu a Pong měl k dispozici světlo jako za dne.
Nad bojištěm se nesl křik raněných, zvuky lámaných kostí ,ařev umírajících, kteří volali své matky. Mozeček s Mazlíčkem nepřestávali drtit mozkovny. Pong čaroval meči a šířil poselství smrti. Hromady mrtvých a potůčky krve podtržené světlem reflektorů vykreslovaly hororovou scénu, za kterou by se nestyděl žádný áčkový velkofilm.

Všichni připojení byli v naprostý extázi. Prakticky veškerý inteligentní a polointeligentní život sledoval dění v Zakázaný říši, která se hustě naplnila novými loděmi. Matka a její holky vydělaly ohromný balík, který se rozhodly věnovat dalšímu rozvoji jejich malého národa. Byla sice trochu zklamaná, když jí Kokot vysvětlil, že název ‚Amazonky‘ už je zabraný, ale rozhodla se právní aspekty copyrightu ignorovat a pojmenovat svůj nový národ ‚Amazonky ze Zakázané říše‘.

Mozeček s Mazlíčkem prožívali nebetyčný amok a vlastně byli tak hustý, že Pong zpomalil a sledoval jejich zabijácký pud, kterým nevládl žádný živý tvor. Počet císařských vojáků klesl pod tisíc a ti nejodvážnější z hostů se odvážili silně ozbrojení vstoupit do prostor bojiště. Tedy až po Bláznovi, Urghze a Kokotovi, kteří tento krok učinili jako první. Současně začaly přistávat neschválené lodě a okolo Zakázaného města začalo růst velké tábořiště, kde svítily velkoplošné obrazovky, běžely bary se vším možným a nemožných chlastem, drogama a sem tam někdo zkoušel prodat i trochu jídla.
Nad bitevním polem mihotal rudý opar, ze kterého vystupovaly hlavy bojovníků, Ponga a Mozečka. Mazlíček byl ke spatření jenom, když vyskočil do výše hlavy, aby se zakousl do čerstvého mozku. Každý jeho výskok byl oslaven mocným jásotem u obrazovek, protože Mazlíček byl roztomile dokonalý. Ten jeho výskok, otevírající čelisti a rychlý stisk drtící lebku i s obličejovou částí byl prostě fascinující. Jedna z těch smrtí, které byste se raději zdaleka vyhnuli.

„Šéfe, to je paráda, co?“ pozdravil Pong Blázna, kterému se konečně podařilo v doprovodu Kokota a Urghy přebrodit potoky krve a přelézt hromady mrtvých.
„To je teda strašlivej masakr, ty vole,“ odpověděl Kapitán a pořádně potáhl z jointu.
„Pongu, ještě není konec,“ odpověděla Urgha, která odrážela mečem dotěrné vojáky.
Kokot mlčel, rozhlížel se a dával pozor.

V družném rozhovoru došli až k bráně do vlastního Zakázaného císařského paláce a čítač živých se snížil na krásných dvě stě kousků. Pong vytáhl jakousi kuličku plastelíny, požmoulal ji v ruce a nacpal do klíčové díry.
„Šéfe, všichni pár kroků zpět,“ řekl a poodstoupil.
„Co to kurva…?“ zeptal se Blázen, ale poslechl.
Asi za třicet sekund se ozval výbuch, který palácové dveře rozerval a sebou vzal aspoň desítku připravených vojáků, kteří čekali na druhé straně. Létající kusy dřeva a kovů je rozsekaly úplně na cucky.

„Kokote, nepouštěj za mnou ty dva mrtvý zabijáky, nech jim jenom ty, který se pokusej utýct a dávej pozor, ať nezabijou v tom svým nadšení víc našich platících hostů. Nerozlišují úplně přesně mezi zákazníkem a zmrdem. Šéfe, všechny pozabíjím, kromě císaře, abyste si mohli v klidu popovídat. Vyhlazení Zakázané říše se blíží ke svému krvavému konci! Yeah!“ zakončil křikem Pong svůj proslov, pozdravil diváky přes kamery dronů, natáhl z meče tři dlouhý lajny a s kung-fu křikem se vrhl do útrob Zakázaného císařského paláce.

Vysoký křik kung-fu mástra se mísil s řevem masakrovaných, až z toho trnulo u srdce. Někteří diváci z toho dostávali záchvaty a hrůzou zvraceli, jiní začali trpět nočními můrami v podobě těžkých snů o vraždění a umírání. Jen tak mimochodem je dobré poznamenat, že o pár let později byl záznam z vyhlazování v některých částech vesmíru a paralelních realit zakázán a jeho držení trestáno krutou smrtí. Ale tohle všechno Pong nevěděl, protože měl v hlavě jenom jednu jedinou věc. Zabíjení a orgie šaolinských vražedných triků. Odpočet živých stále klesal a množství mrtvol v císařské zahradě rostlo.

Poslední živí bojovníci Zakázané gardy obklopili okolí trůnního paláce, ve kterém byl schovaný Zakázaný císař se svým kastrovaným sluhou. Pongovi se podařilo rozsekat a vyvrhnout gardisty do západu místního slunce. Stojící ve vnitřnostech a obklopen částmi lidských těl pozvedl meče v rukou vzhůru k okům kamer a zakřičel.
„Dílo jest dokonáno, přineste lahváče!“

1 2 3 4 5 6 7 8 9