Vesmírní dýleři 2 - 13. Vyhlazení Zakázané říše šílencem Pongem
Vysráno dne: 1970-01-01Kapitán Blázen byl rád, že mohl odejít na záchod. Naprosto vůbec nesnášel, když musel být centrem mediální pozornosti. Zavřel se v ubikaci, shodil ze sebe hadry a běžel na hajzl. Střeva měl docela natlakovaný, takže s dlouhým hlubokým prdem upustil páru.
„Pičo, to je smrad,“ proběhlo mu hlavou a zapálil brko.
Snažil se využít celých dvacet minut o samotě, které měl k dispozici. Vypálil pět jointů, aby přehulil nervozitu, třikrát se ještě nervozitou vychcal, vyndal z malý ledničky lahváče a teprve pak vyrazil zpět na můstek.
Tam se nálada nijak nezměnila, ve vzduchu byl odér tabáku, marihuany, alkoholu a poctivé chemie. Pong byl oblečen ve svém nejlepším bojovém kung-fu kimonu, předváděl všelijaké triky a testoval funkčnost kamer, které měl umístěné po těle a zbraních.
„Kapitáne, připojení diváci jsou zatraceně nervózní a očekávají akci,“ přivítala Blázna Urgha.
„Vidím, že Pong je připraven, tak na co čekáme? Dopřejme jim teda zasranou krvavou zábavu, kolik je dole lidí, Kokote?“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, kolem sedmi milionů kastrátů,“ odpověděl robot.
„Pongu, to je chceš pozabíjet všechny sám?“ vytřeštil oči Kapitán a cosi se mu nezdálo.
„Šéfe, to je trochu moc, počítám, že bych si nechal pro sebe jen obránce Zakázanýho města. Těch je kolem sedmi tisíc a to bych mohl dát.“
„Pongu…?“ ozvalo se několik hlasů a FakeBookový profil prudce ožil.
„Šéfe, sedm mega je moc, zlikvidujem je ze vzduchu starým dobrým bombardováním konvenčními bombami termobarického typu.“
„Něco takovýho máme?“ podivil se Karlos.
„Samozřejmě, našel jsem v tajném skladě několik tisíc miniaturizovaných verzí, tak sem je vzal sebou,“ odpověděl suše Kokot.
„A to jako budeme lítat Kapkou nad povrchem a házet bomby dolů? Jakej mají dosah vůbec?“ promluvil Jack.
„Šéfe, použijeme drony,“ řekl Pong, který chtěl zdůraznit, že stále ještě velí tomuto vyhlazování.
„Můj vůdce, přesně tak, půjdeme na to systematicky a vypustíme pár stovek dronů. Všechno uvidíme pěkně zezhora,“ dodal Kokot.
„No, tak se do toho dáme, já mezitím ubalím brko,“ řekl Blázen a posadil prdel do velitelského křesla.
Kokot s Pongem připravili drony a poté provedli Kapku vrchní vrstvou atmosféry. Zamířili k největší koncentraci kastrovaného obyvatelstva, které se pokusilo bránit zbraněmi země-vzduch. Shodou okolností to bylo v okolí Zakázaného města, takže zastavili přímo nad palácem Zakázanýho císaře. Kokot rozšířil silové pole tak, aby pokryl město a uchránil pro Ponga dočasně před smrtí sedm tisíc nejlepších císařských kastrátů, kteří tvořili Zakázanou gardu. Z Kapky vylétly stovky malý dronů vyzbrojených vakuovými bombami a kamerami, které se vydaly po předem naprogramovaných trasách.
Každý dron našel své místo na virtuální mapě a očekával příkazů Ponga. Sledující diváci začali odpočítávat k nule a Pong spustil největší bombardování drony od čtvrté světové války na konci dvacátého prvního století.
Automatické letouny synchronně vypustily po jedné bombě a poté se přemístily na následující naprogramovanou pozici, na které vyslaly další. Termobarické exploze nekompromisně trhaly plíce, rvaly oční bulvy z hlav, způsobovaly krvácení z uší, nafukovaly jazyky a vnitřnosti. Před smrtící hořící tlakovou vlnou nebylo úniku. Krví omámený dav followerů jásal. V tento okamžik byl připojený naprosto každý.
(Poznámka autora: Zde je potřeba si představit několik střihů na různá místa od apokalyptických zákopů jaderné války až po luxusní planety ovládané Musky a všichni jsou očima přilepení k obrazovkám.)
Bombardování vakuovými bombami trvalo asi hodinu a následujících několik dalších bylo nutné vyčkat, dokud neuhasl požár. Poté se vybraní VIP hosté mohli připojit k Kapitánovi Bláznovi přímo na planetě, kde dostali jedinečnou šanci zblízka sledovat Pongův závěrečný akt vyhlazení Zakázané říše.
Urgha s Karlosem a Jackem stavěla pro návštěvníky bar s velkým projekčním plátnem, na němž naskočil obraz z Pongovy čelovky a starý známý číselný bodycount. Tentokrát nedojde k přetečení, nýbrž se musí Pong prokousat od čísla 7000 k čisté nule, než dostane příležitost vyjebat se závěrečným padouchem.
Číslo začalo pomalu klesat, jednak pro potěchu připojených diváků, aby neutekli a jednak kvůli zabezpečení perimetru, položení pastí a instalací mobilního ochranného pole. Do cesty se Pongovi připletlo několik desítek ozbrojenců, z nichž některé zabil meči a shurikeny, zbytek dokonaly laserové pasti. Efektně rozřezaná těla byla oceněna mnoha nadšenými komentáři plných smajlíků.
Pong obešel piknikové tábořiště, na barovém pultu narýsoval několik lajn, jednu natáhl, popadl lahváče a zbytek nechal nadrženým protekčním čumilům, kteří prostě zaplatili, aby u toho všeho byli. Zastavil u mikrofonu, poklepal do něj a zakřičel.
„Hej, zmrdi, přestaňte na chvíli žvanit a poslouchejte mě!“
Chvilku počkal, než dav utichl a pokračoval.
„Já sem Pong, ale myslím, že mě všichni znáte. Teď řeknu jednu důležitou věc, kterou nesmíte zapomenout, jinak ste pravděpodobně mrtvý. Tam ven půjdu jenom já a maximálně se přidá někdo z mé posádky, pokud si bude chtít zastřílet. Nikdo z vás platících zmrdů nevyleze ven za silový pole, protože tam čeká hromada dalších zmrdů, který vás budou chtít na místě zabít. Je vám to kurva jasný?“ burácel.
Nastalo kratší ticho, které bylo přerušeno souhlasným mručením.
„No, já jen, aby pojišťovna neřekla, že sem to neřek, až vaše příbuzný pošle s vyplacením pojistky do prdele,“ Pong vypnul mikrofon a šel hodit kratší řeč s Kapitánem Bláznem.
„Šéfe, tohle nebude prdel, císařský kleštěnci jsou trénovaný k boji už od dětství, to nebude žádnejch 0xFFFF počítačem vygenerovaných nepřátel. Kdybyste si chtěli jít zastřílet, vemte sebou Kokota a buďte kurevsky opatrní, zmrdi budou nebezpečný.“
„Pongu, ty vole, víš, že já se pouštím jenom do rizika, který sem schopnej unýst a tohle je hlavně tvoje show. Pořádně je rozjebej,“ odpověděl Blázen, zapálil brko a vyprázdnil lahváč.
„Šéfe, nebojte se, všechno dobře dopadne,“ řekl Pong a otočil se, protože ucítil pronikavý pohled Urghy.
„Moje zlatá, ty se o mě taky neboj, vrátím se a budu kurevsky nadrženej, tak se kotě začni chystat,“ pověděl, šel k ní a narýsoval dvě pořádný lochny.
„Pojď, dáme rychlovku?“ zasmál se Pong a natáhl lajnu.
„A byla by kurevsky rychlá,“ dodal, políbil všechny tři kozy a vyrazil k přechodovému oknu.
„Kokote, otevři mi,“ zakřičel a Urgha zhasla, aby byl vidět pořádně obraz z projektoru.
Zapnutá elektrika rozsvítila venkovní barevná světla, spustil ohňostroj a před Kokot otevřel průchod do bitevního pole, kterým Pong za zvuků fanfár prošel. Opodál už stála netrpělivá jednotka seřazených bojovníků, kteří vyčkávali Pongova příchodu. Světla zhasla.
V posledních zbytcích zapadajícího světla Pong nasadil noční vidění a zmizel z dohledu. Jen účastníci párty v bezpečí silového pole viděli, že se plazí travou a hbitě přibližuje k vojákům.
Pong měl rád noční boj, protože ve tmě měl silného spojence. Navíc je lepší začít svěží v noci, než se unavit přes den a do noci nastoupit oslabený. Světlo bojovníka posiluje. Hvězda zapadla a Kokot aktivoval v dronech čipy nočního snímájí. Bojiště bylo ponořené do tmy a zemřelo mnoho hlídek, než vyšel první hrdelní výkřik umírajícího eunucha.
