„Mozky mozky. Mozky. Mozky mozky mozky, mozky,“ vítal Blázna Mozek s Játrem.
„Kokote, proč jim kurva nerozumim, vždyť Oogle translátor posledně fungoval.“
„Můj vůdce, moment,“ odpověděl Kokot a začal se hrabat v terminálu překladače, „předposlední aktualizace se nějak zasekla, moment...“
„Mozky. Moz… omovka je připravená k testu,“ pokračoval Mozek.
„Už je to lepší. To sem rád, bude mejdan?“ zeptal se Pong.
„Jasně šílenče, odpálíme ji přesně o půlnoci. Pozval sem pár nejlepších zákazníků, abyste se tu necítili osamoceni.“
„Mozku, seš fakt skvělej hostitel. Náš byt je připravenej?“ zeptal se Blázen.
„Jasně, běžte se ubytovat, mejdan začíná v 19:19,“ odpověděl Mozek a vypadal, že se usmívá.

Přesně v 19:20 přišel do vyhlídky Kapitán s kompletní posádkou a mezi domorodci byl nejobletovanější návštěvou Mozeček s Mazlíčkem, protože živý mrtvý jim velmi detailně vyprávěl, kterak s věrným studeným přítelem pomáhali zabíjet čínské vojáky. Jeho velmi živé popisy rozbíjení hlav a sání ještě tepajících mozků vyvolávaly mezi radioaktivními nemrtvými silné brutální emoce.
Kapitán Blázen otevřel lahváče, posadil se ke stolu k nějakým byznysmenům a ubalil brko. Po několika dalších pivech a jointech se rozjela klasická debata o všelijakých vesmírných hovnech.

Pár minut před půlnocí Mozek obešel celou Bláznovu posádku a vyzval je, aby se přesunuli k výhledu pro vzácné hosty. Starý známý výhled do mrtvého údolí obklopeného horami a nad tím vším svítil jeden z měsíců.
„Nene,“ rozesmál se Blázen a podíval po nemrtvých.
„10… 9… 8… 7… 6… 5… 4… 3… 2… 1…,“ odpočítávali hosté.
„Mrd ho!“ ozval se výkřik a na povrchu měsíce se objevil záblesk.
„A ty pičo,“ kdosi zařval.
Záblesk rychle zmizel, ale po něm se objevila mohutná rudo-oranžová ohnivá koule, která pohltila celý měsíc.
„Za krátkou chvíli vyhoří katalyzátor a přijde druhá část našeho nového díla,“ Mozek dmul vyschlou hruď pýchou.
Nelhal, měsíc nejdřív zhasl a pak se rozsvítil mohutnou neutronovou explozí, jenž do okolí vyvrhla mocný proud energie hrající všemi modrými barvami, která přešla v směsku duhových barev a nakonec zmizela. Spolu s ní i nebohý planetární průvodce.
„Ty vole, Mozku, ste kvůli nám odpálili další měsíc,“ plácl zombíka Blázen přes záda, až kosti zachrastily.
„Kapitáne Blázne, jste náš vzácný zákazník a kvůli vám uděláme cokoliv,“ řekl Mozek.
„To nemusí bejt, kolik atomovek pro nás máte?“ zasmál se Kapitán a potáhl z brka.
„Kolik poberete, myslím, že tahle bomba bude naše nová obchodní bomba.“
„To asi bude, minimálně do tý doby, než vymyslíte něco výkonnějšího,“ nepřestával se smát Blázen.

Zbytky měsíce se rozplynuly po obloze, kterou opět pokryl koberec hvězd a různobarevně blikajících objektů.
„To jsou naše družice, některý mají přidělaný různý diskoblikátka, kterýma si občas zpestřujeme večírky,“ řekl Játro Pongovi, který právě sbíral dech k položení dotazu.
„Vy ste ujetý,“ zasmál se a zalitoval, že nemůže tomu zombíkovi narýsovat pořádnou lochnu.

Párty pokračovala několik dalších dnů, dokud Kapitán Blázen Pongovi nepřipomněl, že by měli pokračovat ve svý misi.
„Šéfe, zrovna jsem nad tím přemejšlel,“ zvedl Pong hlavu od perníkový čáry.
„Fajn Pongu, volala mi hlavní účetní z fabriky, že na kase je fronta lidí a chtěj lístky na tu naši vyhlazovací akci. Co to je za debilitu?“
„Šéfe,“ zamyslel se krátce Pong, „mám pocit, že sem něco v tom smyslu vymyslel během mejdanu na Titanu.“
„Si nemohl něco říct, ty vole?“ „To nemohl, protože ste mi to připomněl až teď, že sem asi volal do účtárny, ať připraví prodej lístků,“ styděl se Pong za neschválený nápad.
„Hm, ty vole, co s tím?“ přemýšlel Blázen, „von to vlastně není úplně blbej nápad.“
Pongovi spadl kámen ze srdce a s radostí v duši natáhl lajnu.

Naložili tolik atomovek, kolik byli schopní pojmout, rozloučili se s nemrtvými přáteli a poděkovali Mozkovi za veškerou pomoc. Kokot nastartoval pohon a zvedl Kapku ze země. Udělal oblet kolem místa, kde byl původně měsíc, aby si mohli prohlédnout zbytky tělesa. Prakticky byl planetární průvodce rozmetán úplně na sračky.
„Šéfe, parádní atomovky,“ pochválil výsledek Pong a natáhl směrem k Bláznovi ruku s lahváčem.
„To jo, ale teď Kokote naveď loď k fabrice, zase volali, že fronta nekončí a už třikrát museli dotisknout nový lístky.“
„Kapitáne? Cožeto?“ zeptal se Jack.
„Von ti to Pong vysvětlí,“ odpověděl Blázen, pohodlně se usadil a zapálil brko.

Továrna Pong & Co byla v obležení stovek různorodých kosmických plavidel. Kokot navedl Kapku do doku a Kapitán s Pongem okamžitě běželi za účetními, aby zjistili, jaká je vlastně situace.
Popravdě napsáno, v ekonomickém oddělení vládl chaos. Hlavní účetní byla zavalená papíry a vypadala dost vyčerpaně.
„Kapitáne Blázne, máme prodaných přes 2500 lístků a dalších pár tisíc ještě čeká ve frontě.“
„To je hustý, co s tím Pongu?“
„Šéfe, budem prodávat dokud to pude, ne?“
„Ale máme ještě jeden problém,“ řekla opatrně paní hlavní účetní.
„Jakej?“ ledabyle se zeptal Blázen.
„Nemáme žádnej matroš. Sme úplně vyprodaný, výrobní linky jedou maximálním výkonem, ale nestačíme doplňovat sklady, abychom všechny zájemce uspokojili.“
„Se nám něco takovýho může stát?“ nahodil Pong udivený výraz.
„Vždyť jsem všechno pořádně předimenzoval. By mě nenapadlo, že narazíme tak brzo na výrobní limity,“ kroutil nechápavě hlavou.
„Pongu, co budeme dělat?“
„Šéfe, co se dá,“ odpověděl Pong a v zamyšlení odešel.

Druhý den Kapitán Blázen rozkázal uzavřít pokladny a pořádně Ponga zjebal, protože se zavřel do svý ubikace a připojil k virtuální realitě.
„Pongu, ty vole, co děláš, máš před sebou náročnej úkol,“ klepal na dveře.
Chvíli se nic neozývalo, ale nakonec promluvil hlas.
„Šéfe, musel jsem přemejšlet, protože tohle divadlo nesmím posrat. Ukončete prodej lístků, za chvíli za vámi dorazím.“
„To už sem stejně udělal, přijď na můstek, Pongu,“ odpověděl Blázen a potáhl z jointu.

Velitelský můstek Kapky byl plně obsazen a pouze se čekalo Pongova příchodu.
„Kapitáne, je fakt v pořádku?“ ptala se Urgha.
„Nevím, řekl bych, že je toho na něj trochu moc. Příliš nečekané pozornosti.“