1 2 3 4 5 6 7

„Musíme se připravit a pořádně ozbrojit, na Lolu dohlídneš sám. Protože až tam přijdem, tak krátce pokecáme, pak je přepočítáme a nakonec všechny povraždíme. Do jednoho. Musíme bejt rychlejší než voni, chápeš?“ mluvil Mariňák ke Kuchařovi a přitom chystal zásobníky, granáty a jiné vražedné náčiní. Do nákupní části Dědkova vozíku umístili několik tašek a pak byli připraveni vyrazit ven.
„Lolo, prosímtě pojď,“ vzal Kuchař dívku za ruku a přitáhl ji ke dveřím. Stále nebyla při normálních smyslech.
„Připraven?“ zeptal se Mariňák.
„Připraven,“ odpověděl Kuchař.

Mariňák otevřel dveře, vyšel na zápraží a rozhlédl se. Viděl burany směřující za stodolu, udělal pár kroků a sešel po schodech z verandy. Kuchař za ním tlačil vozík a měl řetízkem uvázanou Lolu, aby někde nezmizela.
Postupovali pomalu po cestě k slavnostně vyzdobené pile. Diodová světla, reflexní obrazy a UV mapping, doplněný pomalou uklidňující hudbou, podkresloval dojem příjemného chilloutu.
Před vchodem stál Buran88 a držel velkou dvouruční pilu.
„Tak vás pěkně vítám a jsem rád, že se konečně setkáváme. Dědku jsi v pořádku?“
Dědek pokýval a Buran88 rukou naznačil, že mají vstoupit.

Stará parní pila byla zapnutá a zrovna řezala dubový kmen na fošny. Psychedelická výzdoba v podobě barevných plachet s geometrickými obrazy podsvícenými RGB diodami a ozvučená meditační hudbou, do které pravidelně odfrkoval parní stroj, by kdekoliv jinde byla fantastická. V tomto případě však všude stáli hnusní, odporní a neudržovaní vidláci, kteří byli ozbrojeni vidlemi, pilami či kosami nebo nabroušenými srpy.
Kuchař s Mariňákem dotlačili vozík s Dědkem k ovládání pily.
„Co teď?“ zeptal se Mariňák.
„No, teď nám vydáš Dědka, otočíte se a půjdete domů,“ odpověděl Buran88 a hleděl po ostatních křupanech, kteří se slizce uchechtávali.
„Třicet devět,“ řekl Kuchař.
„Fajn, je čas ukončit celou tuhle podělanou sračku. Kvůli tomu tady sem,“ zasmál se Mariňák a současně s Kuchařem vytáhli pod bundami ukryté zbraně a okamžitě spustili střelbu. Teď by bylo ideální, kdyby se režisér ve čtenářově hlavě vyřádil a digitálně vytvořil mocnou přestřelku třeba ve stylu Matrixu. Zpomalený záběry všeho možnýho, ničené stěny, sloupy a různé pilíře obložené žulou. Vzduchem létající a rotující hrdinové střílející ze svých zbraní 360 stupňů kolem sebe. Prostě obyčejný masakr, ve kterém se sem tam mihne letící vidle či záběr na pilu. Hlavně je kolem spousta krve, zásahů do všemožných částí těl, sem tam do oka nebo mezi nohy. A uprostřed toho všeho stojí Mariňák s Kuchařem a střílí a střílí a hromada prázdných nábojnic kolem nich roste do výše. Jo, zpomalený záběr na patrony vyskakující z M16 by téže byl efektní.

Nakonec střelba ustala a vše pomalu utichalo, až zůstal jenom zvuk parního stroje a běžící pily.
„Ty vole, tak sme to asi zvládli. Myslíš, že sme dostali všechny?“ uznale Kuchař prohlížel vnitřek budovy.
„To nevím, musíme to tady pořádně zkontrolovat,“ odpověděl Mariňák a těžce oddychoval.
Zničehonic se ozvalo skřípání kovu.
„To ste posrali, takhle nechutně nás podrazit. Až se tohle rozkřikne na Internetu, tak si nikde neškrtnete. Všichni po vás půjdou,“ promluvil hlas Burana88.
„On žije, tajně jsem doufal, že přežil,“ zasmál se Mariňák a otočil za hlasem, „podívej, jestli po mě půjdete všichni, tak o to líp, protože aspoň za váma nebudu muset běhat jak honicí pes.“
Buran88 se zamyslel, protože plán mu nevycházel úplně podle představ a pak mu něco došlo.
„Dědku, kurva sundejte mu izolepu z držky, Dědků…!!!“

S Dědkem byl problém, který si všichni uvědomili v okamžiku, kdy se na něj podívali. Z hrudi mu trčela kovová trubka a nevypadal příliš čile.
„Dědku, ty vole Dědku!“ třásl Buran88 mrtvolou a celý se třásl. „Vy ste ho zabili, zdechněte svině zasraný!!!“
Křičel jako pominutý, Mariňák s Kuchařem ho pozorovali a ani si nevšimli, že se ze sutin zvedlo několik od prachu špinavých postav buranů a každý v ruce držel pilu.
Lola začala škubat řetězem a přinutila tak Kuchaře, aby se otočil.
„Doprdele!“ vykřikl a zmáčkl spoušť. Zbraň spustila a kulky zasáhly dvě hlavy. Mariňák se vzpamatoval a začal střílet na druhou stranu.

Najednou střelba utichla.
„Ty vole, mě došly náboje,“ zasmál se Kuchař.
„Mě taky,“ konstatoval Mariňák.
„Konečně čas na férovku,“ ozval se Buran88, který záhadně přežil a spolu s ním pět zarostlých vágusů.
„Tak to asi nebudem zdržovat,“ řekl Mariňák a vytáhl dva velké Rambo nože, kterými před sebou velmi rychle zašermoval.
„Ty vole, to sou rybičky,“ zasmál se zase Kuchař a vytáhl Bowieho nůž.
„Ale…,“ ocenil Mariňák kudličku, ale nebylo moc času obdivovat velikost loveckého nože. Buran88 vydal rukou příkaz svým mužům, aby s nima konečně skoncovali. Ve vzduchu zasvištěly listy pil smíchané s bojovým vidláckým rykem.

Jenže to bylo tak všechno, protože pět maníků se proti nim rozeběhlo s komicky máchajícíma rukama. Mariňák s Kuchařem bystře pochopili, že jde o klasické internetové kecaly, jejichž jedinou výhodou bývá početní převaha. Bowieho nůž svižně vykonal svoji práci a dva burani spatřili obsahy břišní dutiny. Mariňák nemusel udělal ani krok, protože zubaté ostří Rambo nožů potrápilo krky zbylých tří zoufalců a vytrhalo svaly se šlachami, přetrhalo tepny a odhalilo páteře. Bylo to tak nechutný, že Buran88 začal zvracet, ale houby mu to pomohlo, protože pro něj život za chvíli taky skončí.

Lola stála, kývala se a nic neříkala.
„Hele, to bylo nečekaně snadný,“ suše řekl Kuchař a vytáhl placatici s kořalkou, upil a nabídl Mariňákovi.
„To bylo jasný, už od začátku sem věděl, že se jedná o dementy a kdybyste se mi nepřipletli do práce, o ničem byste nevěděli. Co uděláme s tímhle posledním?“ řekl Mariňák a koukal na Burana88.
„Hele, ty vole, já nevim. Ale když už sme se rozhodli vynechat některý pravidla slušnýho boje, co kdybychom ho položili na pojezd, pustili pilu a udělali malý videjko do toho jejich internetovýho auditka?“ přemýšlel nahlas Kuchař.
„Pěkně úchylnej nápad, ale proč ne,“ zasmál se Mariňák, přistoupil k zbývajícímu buranovi a udeřil ho pěstí do hlavy.

1 2 3 4 5 6 7