1 2 3 4 5 6 7

Našli místo pod stromem, kde zaparkovali a rozbili malý tábor. Proběhlo několik jointů, oběhla láhev s kořalkou a tác s lajnama.
„Kde sou vůbec lidi?“ zeptala se Lola, která si povšimla, že okolo zaparkovaných aut není ruch.
„Asi všichni pařej, slyšíš jak hlasitě to hraje,“ odpověděl Marko.
„Se asi půjdeme podívat k bednám, ne?“ řekl Kuchař, kterému začínaly cukat nohy.
„Nám nic jinýho nezbejvá,“ konstatoval Pepé.

Přešli opuštěné parkoviště a zamířili po světélkující cestě za zvukem. Prošli květinovou zahradou kolem několika stromů, až před nimi vyrostla ze země mohutná osvětlená stěna z reproduktorů. Byla vyzdobená ve stylu texaské stodoly, před kterou líně tancovalo do rytmu větší množství lidí a podupávalo, světe div se, do psajtrencovýho rytmu.
„Ach jo,“ vzdychl Nosál a zamířil k osvětlenému stanu, který díky nápisu „Bar“ vypadal jako bar.

U barového pultu nikdo nestál, pivka byla roztočená a láhve s rumem vypadaly nedotčeně.
„Copak tady nikdo nechlastá? Kde je kurva někdo? Halóóó!!!“ křičel Marko.
Obsluhu bylo nevidět, tak začali motat brko, dělat lajny a sami si nalili pár panáků. Pak se rozhrnul zadní závěs a vstoupila žena v masce dredaté stařeny.
„Vidím, že jste se již obsloužili samoobslužně,“ řekla a začala roztáčet nová piva.
„To je nějaký maškarní?“ zeptal se Kuchař a upíjel pivo.
„Proč myslíte?“ opáčila stařena.
„Že máš na sobě masku důchodkyně,“ rýpal Nosál.
„To není maska, tenhle pozemek je můj,“ nahodila uražený výraz stařena.
„Ty vole, tak se hrozně omlouvám,“ s udiveným výrazem Kuchař vypustil omluvu.
„Nevadí, dáte tripa?“
„Ehm….,“ Lola zkusila něco říct.
„Rozumím,“ usmála se stará paní, rozložila na barový pult několik kostek cukru a na každou kapátkem kápla kapku roztoku z lahvičky.

Každý vzal jednu kostku, položil na jazyk a nechal rozpustit. Dopili pivka a zamířili k davu tancující návštěvníků.
Chvíli podupávali a netrvalo ani nijak dlouho, než jim došlo, že v roztoku rozhodně nebylo LSD, ale nějaký syntetický sráč s nepředvídatelnými účinky. Všechno potemnělo a zrudlo. Na Lolu se otočil jeden z tanečníků a ona spatřila burana, kterého nedávno viděla na benzínce.

Nevěděli, že po cestě přijíždí kolona aut a zastavuje na parkovišti. Neviděli, jak z aut vyskákaly skupinky mládeže, které se radostně připravovaly na mejdan. Vlastně ani neviděli, kterak přijel starý autobus, ze kterého vyskákaly staré postavy v ďábelským maskách, s berlemi a mačetami v rukou. Ze tmy vyšel prodavač z benzínky s velkou dvouruční pilou a uvítal muže v masce úchylného klauna, který vyšel z autobusu jako poslední. Vystoupali po cestě lemované lidskými kostmi ke starému dřevěnému domu, který z vyvýšeného místa dominoval celému areálu.

Pepé se zmateně motal mezi démony, kteří ho děsili rudýma očima a svítícími ústy bez zubů. Potřeboval na chvíli někam zmizet, aby uklidnil mysl a přežil ten šílenej trip, který právě prožíval. Ani nevěděl, jak se ocitl v boudě s nářadím, ale s velkou úlevou za sebou zavřel dveře a nasadil petlici.
Smetl ze stolu pavouky a brouky, které viděl vlastním zrakem a usadil se na židli. Přestal brát na vědomí netopýry, jenž mu létali nad hlavou a pařátky zkoušeli vytrhávat vlasy. Neustále si v duchu opakoval, že tohle peklo musí jednou skončit.
Najednou ho vyrušil nějaký podivný zvuk, proto otočil hlavu a skrz hejno much se zářícíma očima zahlédl v rohu u stěny starou matraci, na které souložily dvě staré zrůdy.
„Mario, někdo se na nás dívá,“ řekla stařena.
„Já vím ségra, taky tě to vzrušuje?“ odpověděl stařec.
„Brácha hrozně, dodělej mě a pak si s nim užijem.“

Pepé nechápal. Nějak mu do mozku nešla scéna, kterou právě viděl a slyšel. Než mu však došlo, že by se měl zvednou a rychle vypařit, dvojice vydala úchylné skřeky, které daly zřetelně najevo, že dílo bylo dokonáno. Žena se s křupáním kostí zvedla na nohy a v jedné ruce držela ruční pilku.
„Každý chvilku tahá pilku,“ ukázala bezzubou čelist stařena. Nebohý sjetý Pepé zkusil poručit pohybovému ústrojí, ale místo toho začal zvracet.
„Chtěl bys, abych ti vykouřila?“ promluvila ujetá stará ženská a Pepé zvracel podruhé.
„Už je konečně vyprázdněnej, můžeme ho dodělat,“ smál se stařec.
Pepé uvolnil anální svěrače a zkusil běh ke dveřím. Jenže nohy vypověděly službu.

Když otevřel oči, byl uvázaný na stole a stařena zrovna provedla první řez pilkou přesně pod levým kolenem. Pepé strašlivě zařval a omdlel.
Probrala ho šílená bolest a rychle si uvědomil, že má pod klouby uřezané všechny údy a rány jsou pečlivě podvázané, aby krvácel pomalu.
„To mě poser, co to kurva má bejt?“ projelo mu hlavou a než znovu omdlel, spatřil opět souložící dvojici starců.

Uběhl jistý čas a několik mezičas vyplňujících záběrů na mejdan šílených penzistů, kteří pomalovaní krví zabíjejí šokované návštěvníky. Ohně, kosti, stříkající krev a nechutné sexuální scény v podobě brutálního znásilňování instalatérským nářadím, gynekologickými pomůckami, ale hlavně ručními rezavými pilami. S lahvemi v rukou tančící důchodci a zapření do berlí, předvádějí neuvěřitelné kreace s řeznými nástroji a lidskými těly, ve kterých byla vidět letitá zkušenost a praxe.
Pepé otevřel oči a nad krkem spatřil tupé ostří ruční pily. Pocítil prvních pár řezů, ale pak ho vysvobodila milosrdná smrt.
Stařec potřísněný krví dokončil svoji práci. Tupé ocelové zuby přežvýkaly páteř, aby hlavu nakonec oddělil a vítězoslavně zvedl do výšky. Jeho ségra dostala orgasmus a znásilnila bezhlavou mrtvolu.

V tu chvíli někdo zaklepal na kůlnu.
„Pepé, si tam?“ ozval se Marko.
Chvíli bylo ticho, ale pak se ozvalo odsunutí závory a dveře pootevřely. Marko je opatrně odsunul a vstoupil. Než se stačil rozkoukat, jeho zrak zaregistroval letící ostří a uši uslyšely svištění oceli, která prořezávala krví a smrtí nasáklý vzduch. Tohle bylo rychlý. Jakmile pila prošla krční tepnou, konec byl neodvratný.
Nadržení staří sourozenci začali kopulovat a když dokončili okamžiky slasti, vyšli s oběma hlavami ven. Mejdan byl v nejlepším a s nadšením v očích pozorovali neuvěřitelnou vražednou honičku, která probíhala všude okolo.

„Ty vole, Nosále, co se to se mnou děje?“ chytla Nosála Lola za ramena a poblila mu břicho.
„Nevim Lolo, asi sme dostali nějakej zkurvenej sajrat,“ zamával Nosál rukama, aby odehnal dotěrné masařky s velkými tesáky.
„Nosále, zachraň mě!“ křičela Lola a strašně se bála. Obličeje buranů vynořující ze tmy a smějící se svými bezzubými ústními otvory, v odrbaných šatech a pomazaní krví, v ní vzbuzovaly ohromný strach.
„Musíme se někam zašít a celý to přežít,“ pomyslel si Nosál a začal táhnout kamarádku k domu na výšině s rozsvícenými okny, protože ho napadla prasárna.

Otevřel dveře a vstoupil. Dům byl prostě vybavený v obyčejném buranském agrostylu. Společenská hala s dřevěnými stoly a zemědělskou výzdobou byla prázdná, tak začal procházet stavbu místnost po místnosti, ale na nikoho nenarazil. V kuchyni na plotně bublalo v hrncích nějaké voňavé maso, tak nabral do misky, vzal kus chleba, zalil omáčkou a táhl Lolu do ložnice, kterou spatřil na konci chodby.
Zabouchl za sebou, položil jídlo na stůl a Lolu do postele. Začala znovu zvracet, takže vytáhl zpod lůžka velký nočník a umístil k ní. Posadil se ke stolu a začal vychutnávat skvělé jídlo, které i přes jeho celkem nepříjemný mentální stav chutnalo výborně. Respektive chutnalo výborně do té doby, než na lžíci vytáhl kus prstu i s nehtem. Navíc mu došlo, že ta výborná masová koule, která tak lahodně chutnala, asi nebyla jen tak obyčejná masová koule. Navalilo se mu a halucinace zvýšily svoje obrátky. Zvedl se, ale hlava nezvládla rychlý pohyb a přikázala žaludku vyvrhnout veškerou večeři. Zapřel ruce o zeď a nevšiml si, že dveře skříně jsou pootevřené a zírají na něj čtyři oči.

1 2 3 4 5 6 7