1 2 3 4 5 6 7

Když konečně srovnal stav, vyklepal z vlasů zvratky a koukl na Lolu. Byla úplně bílá a těžce se převalovala v posteli.
„Zmrd,“ promluvil kdosi ve skříni. Nosál nejdříve zaregistroval čtyři svítící oči a potom příšernou bolest nad kotníky, která ho srazila k zemi. Začal řvát a pohlédl na své nohy. Měl šlachy přeříznuté nějakým tupým zubatým předmětem. Pozvedl hlavu na svítící tečky a ty začaly vydávat takový divný smích. V místnosti neviditelná ruka rozžala svíčky po poličkách, v regálech a různých jiných nečekaných místech, ze kterých by protipožární stráž vyloženě zvracela. Mihotavé světlo hořících knotů odhalilo dva odporné ksichty malých odrbaných děcek s malými tupými ručními pilkami, z jejichž hrotů odkapávala krev.
„Nene, to se mi snad zdá! Lolo, kurva, prober se, doprdele!“ křičel zoufale Nosál a nevěřil svým zfetovaným očím.
„Zmrd. Zmrd. Zmrd. Zmrd. Zmrd,“ opakovala děcka a přibližovala se s napřaženými pilkami k Nosálovi, který se pomalu sunul ke zdi a nepřestával křičet směrem k Lole.

Holčička vytáhla dlouhou prskavku, kterou zapálila o svíčku. Chlapeček se pochlubil kladívkem a tlustými rezavými hřebíky, které odněkud vytáhl a Nosál začal zvracet.
Ucítil prudkou bolest, když mu vrškem dlaně projel hřebík, který skončil zatlučený hluboko v podlaze. Přestal zvracet, zakřičel a hlavou mu proběhla myšlenka, jaktože ten malej hajzl má takovou zasranou sílu. Spatřil letící kladívko a za ním hřebík, jenž holčička hbitě zarazila do druhé ruky. Nosál zrovna chtěl tu samou ruku zvednou k obraně, ale moc si nepomohl, protože další úder kladívkem mířil přímo na prsty.

Jeho řev probudil Lolu. Měla prázdný žaludek, její hlava se ještě motala a před očima viděla fakt zvláštní věci. Ostatně mozek těžce zpracovával informaci, že má před očima skutečné reálné věci, které se skutečně odehrávají. Viděla dvě malé děti, které právě započaly odřezávaní Nosálových údů v kloubech. Vyzvracela kapičku žaludečních šťáv a znovu omdlela.

Netušila jak dlouho byla mimo, ale když otevřela oči, uviděla poslední záblesk v očích Nosálových. Už měl veškeré údy odřezané a zůstala jenom škubající hlava na krvavém hrudníku. Ošklivá holčička se stařeckým obličejem držela ruční vrtačku s tupým vrtákem, již přibližovala pomalu k hlavě.
Hoch ji svými krvavými rukami pevně chytil a dívenka začala vrtat. To vše naprosto beze slov, doplněné démonickými halucinacemi, které Lole běžely v zorném poli.
Když děvčátko dokončilo svoji práci, vzala novou prskavku, kterou zapálila o svíčku a vrazila do vyvrtaného otvoru. Nosál zachrčel, vyplivl krev a zemřel. Lola začala křičet.

„Lolo, kde si?“ uslyšela za dveřmi hlasitý křik, které hned poté kdosi rozrazil a do místnosti vtrhl Kuchař s mačetou.
„Zkurvenci zasraný,“ zamířil ihned k dětem, které nečekaly vpád a než stihly jakkoliv zaútočit, mačeta je rozsekala na malý krvavý kousíčky.
„Lolo, si doprdele v pořádku?“ promluvil ke kamarádce, která slézala z poblité postele a naprosto nechápala, co se kolem ní právě děje.
„Ty vole, Lolo, dostali sme nějakej sajrajt a všude sou samý pošahaný burani. Marko s Pepém sou mrtví a mě zachránil Mariňák.“
„Já ti vůbec nerozumím, já nevím kde vlastně jsem, já chci domů,“ opakovala několikrát po sobě Lola a vůbec nevnímala, že Kuchař něco povídá.

„Já jsem Mariňák a musíme se zabarikádovat,“ vstoupil do místnosti fakt starej chlápek ve vojenský uniformě, vojenským sestřihu na hranáče a zcela holou vrásčitou tváří pokrytou jizvami.
„Lolo, to je Mariňák,“ řekl Kuchař, ale Lola furt opakovala nějaká nesmyslná slova.
„Ta je úplně vyřízená a neví, která bije. Zamkni ji tady a jdeme se zabarikádovat. K autům se teďka nedostaneme. Je jejich všude kolem zasraně moc, tady snad maj sraz burani z celýho státu,“ řekl Mariňák a pokračoval.
„Kdybych věděl, že to bude takhle náročný, domluvím se přes Internet s pár kámošema, abychom si kryli záda. Teď mám kurva jenom tebe,“ podíval se po Kuchařovi, který jen mlčky pozvedl mačetu.

Mariňák otevřel dvě mohutné černé tašky, ze kterých vyndal hromadu zbraní, střeliva, granátů, pastí a jiných různých vojenských zabijáckých předmětů včetně granátometu a protitankové pušky.
„Ty vole, ty seš vybavenej,“ podivil se Kuchař a potěžkával znalecky některé zbraně. „Držel si to někdy v ruce?“ zeptal se Mariňák.
„Jo, párkrát jo,“ zasmál se Kuchař.
„Fajn, teď vem do ruky kladívko, zamkni kamarádku a pojď mi pomoct zatlouct dveře a zakrýt okna. Za chvíli všem těm idiotům dojde, kde jsme.“

Kuchař s Mariňákem zatloukli dveře, zakryli okna skříněmi, stoly a židle se také hodily. Nezapomněli ani na zadní vchod, sklep a první patro včetně komína. Prostě byla to profesionální čistá vojenská práce, během které položili pasti, miny a několik narychlo vyrobených bomb ze žárovek a benzínu.
Skončili právě včas, protože když zabezpečili komín, ozval se před vchodem řev.
„To ste se posrali, zabrat nám barák, okamžitě vylezte ven!“
„Proč bychom měli vylejzat ven?“ zařval Mariňák.
„No abysme vás zabili, ne? Proč se ptáš jako debil, kreténe!“ přišla odpověď.
„Jen abych se ujistil, že jsem vám předem řekl, že všichni zdechnete. To ste se posrali, dělat buranský srazy v našem krásným okrese. To nemůžete jít dělat bordel někam jinam a tam si ukájet ty svý zabijácký choutky?“
„Už nás nikde nechtěj. Sme nevítaný v celým státě, ty vole. Tak co máme kurva jako dělat?“ zazněl hlas venku za dveřmi.
„Já nevím, třeba zdechnout, ale hlavně ste se měli vyhnout mýmu rajónu. To vás nikdo na Internetu předem nevaroval, že se máte místním lidem vyhnout?“ pokračoval Mariňák.
„No varoval,“ promluvil hlas s jistou váhavostí, „do našeho auditka vlezl nějaký troll a měl fakt blbý kecy, že se máme tomuhle místu vyhnout. Nějakej debil, kterej si říkal Mariňák.“
„Ano, tak to jsem já osobně,“ rozesmál se opravdu hlasitě Mariňák, „a ty seš kurva jaký idéčko?“
Na druhé straně proběhlo krátké mlčení, pak hlas špitl.
„Buran88.“
Zase nastalo ticho.

„Tak co budeme dělat? Jen tak stát a mlčet? Já vás přišel všechny pozabíjet, abyste si navždy uvědomili, že u nás v okrese se buranský akce dělat nikdy nebudou. Je vám to jasný? Ti z vás, kteří se chtějí nechat zabít dobrovolně nebo se rozhodnout spáchat sebevraždu, nechť laskavě postoupí támhle k té svítící lebce se svíčkami. Zbytek přejde kamkoliv jinam, kde se začne připravovat na smrt,“ oznámil rozhodným hlasem Mariňák a periskopem sledoval dění před dveřmi, kde zavládla nejistota.

Několik buranů se váhavě rozhodlo jít k lebce.
„Tak hoši, pěkně. Nebojte se přidat další, budu milosrdný a nic neucítíte,“ bez známky emocí komentoval Mariňák situaci.
Vlasatý starý prodavač z čerpačky se probral z šoku a hlasitě zařval.
„Zmrdi posraný, to ste se posrali? Kam to kurva jdete, zbabělci zasraný!!!“
Šourající burani zaraženě zastavili.
„Proč zastavujete? Postupujte zmrdi k lebce smrti,“ nasraně zakřičel Mariňák do mluvítka a amplion na střeše zesílil jeho hlas tak, že půlka buranů padla rázovou vlnou k zemi. Jejich vůdce, čerpadlář s přezdívkou Buran88, nasraně zvedl kámen ze země a jednou přesnou ranou reproduktor umlčel.
„S náma si nikdo nebude kurva hrát! My sme buráááníííí!!!“ zakřičel a postupně se k němu přidávali ostatní nadrženci, až nakonec všichni mlátili do svých ručních pil šroubováky, kamením nebo lidskými kostmi.

„Kuchaři, buď připraven, teď konečně začne správná zábava,“ zasmál se Mariňák, otevřel střílnu vytvořenou v okně a vytáhl opravdu velký kvér s krabicí plnou nábojového pásu.
„Protitankový kulomet, budeš chladit, běž pro hadr a kýbl s vodou,“ přikázal, umístil zbraň na stojan, vystrčil hlaveň ze střílny a nasadil pás s náboji.
Kuchař odněkud přišel s vodou, namočil ručník a plácl jej přes hlaveň. Mariňák stiskl spoušť a zbraň spustila. Během chvíle se z hlavně začala vypařovat voda a venku nastalo peklo.

1 2 3 4 5 6 7