1 2 3 4 5 6 7

Kapitán Blázen byl v předklonu a zvracel do záhonu.
„Kapitáne, je vám dobře?“ zeptala se přímo mateřsky Urgha.
„Vidíš snad,“ vyplivl Blázen z huby kyselou slinu, „fakt myslím, že týden mohl stačit, sežeň Kokota, Karlose a Ponga a jedem domů.“
„Tenhle rozkaz ráda splním,“ pousmála se Urgha a odběhla, zanechajíc Blázna svému osudu.

„Kapitáne Blázne, je mi líto, že odjíždíte, oslava poběží minimálně ještě 14 dní. Vlastně možná i déle, vzhledem k tomu promo matroši, který nám tu nechal ctěný Mistr Pong,“ loučil se Předseda a měl velkou slzu ve velmi rudém oku.
„Fakt se omlouvám, ale asi o nás budou mít přátelé na Základně obavu, neozvali jsme se dýl než týden a to by si mohli špatně vysvětlit,“ odpověděl Blázen, kterému se do obličeje pomalu vracela relativně zdravá barva.
„Mohli sme odvysílat zprávu, třeba by ji váš operátor zachytil, ale když nechcete, nechcete,“ řekl Předseda.
„Ne, že bych nechtěl pokračovat, minimálně Pong je sedmdesátým nebi, ale musíme se vrátit,“ ukončil Blázen rozhovor a podal Předsedovi ruku. Potřásli si a vešel do ponorky.
„Až poplujeme kolem vaší jeskyně, tak se zastavíme na brko a pivko,“ slyšeli ještě Předsedův hlas, ale ponorka se rychle odlepila od země a vzlétla k umělému nebi.

„Šéfe, můžu se blbě na něco zeptat?“ promluvil Pong, když prolétali silovým polem ve stropu jeskyně a ponořili se vodní hlubiny.
„Klidně se ptej,“ řekl Blázen, balil brko a pozoroval vrstvy různých materiálů. Kokot zapnul ochranné pole, protože radiace opět zvyšovala hodnoty.
„Šéfe, budeme nějak řešit toho eunucha Ho?“
„Ty vole, Pongu, co chceš teďka řešit? Vždyť ani pořádně nevíme co chce a k tomu máme ve skladu hromadu krámů, vo kterejch nevíme k čemu kurva sloužej. Takže vyčkáme, protože věřím, že se brzo potkáme a pak bude jasný, o co tomu zmetkovi jde. Dobrej plán, ne?“ řekl Blázen a mocně potáhl.
„Šéfe, vy ste nad tím už přemýšlel, žejo?“
„Pongu, proto sem asi Kapitán, ne?“ zasmál se Blázen, podal Pongovi studenýho lahváče a přiťukli hrdly na zdraví.

„Můj vůdce, za chvíli budeme u hranice příkopu,“ promluvil Kokot a rukou rozvířil marihuanový dým, který zaplnil prostory ponorky.
„Fajn, pusť klimatizaci a vyvětrej, hospody sme užili dost. Zkusil si navázat spojení se Základnou?“
„Zkusil, ale nikdo mi zatím neodpovídá,“ řekl Kokot.
„Není to divný?“ zeptala se Urgha.
„Myslíš, že bysme měli propadnou panice, protože se nás někdo pokusil zase vykrást?“ zvedl Blázen obočí.
„Já nevím, ale vzhledem k událostem posledních dnů…,“ začala černě malovat.
„Takový věci se nám stávaj pravidelně, to už bys měla vědět. Hale to neznamená, že by si někdo opakovaně dovolil napadnout naši chaloupku a zvlášť, když máme Mozečka s Mazlíčkem. Frank konečně usnul a nebo se šel vysrat, brzo se ozve,“ odpověděl Blázen a skutečně neměl obavy.

Cesta ubíhala v poklidu v přiměřené hloubce, mimo dosah všech běžných radarů. Protože nikterak nespěchali, automatickým robotem prohledali několik vraků, na které během plavby narazili. Z nich vybrali vše, jenž jim přišlo cenné a vešlo se do omezeného nákladního prostoru. Pár kilo zlata, nějaký sochy a pár mořských krabů do polívky.
„Kokote, furt nikdo neodpovídá?“ zeptal se Blázen.
„Můj vůdce, stále se nikdo neozval,“ odpověděl Kokot.
„Šéfe, to je nějaký divný,“ dodal Pong.
„To je,“ konstatoval Blázen a sledoval, jak se Kokot chystá před jeskyní k přistávacímu manévru. Propluli tunelem a vynořili na obvyklém místě u mola.

První na břeh vystoupil Pong a pečlivě zkontroloval okolí. Všude svítila světla a jeskyní se neslo zlověstné ticho.
„Jackůůů, Frankůůů, Mozečkůůů…!!!“ zakřičel, jak nejvíc mu jeho hlasivky umožnily. Nikdo neodpověděl, tak šel zpět k ponorce, kde již čekal kouřící Blázen a Karlos za odjištěným kulometem.
„Budu hlídat,“ řekl, upil absinthu a zanořil nos do hromady kokainu na stříbrném tácu.
„Šéfe, vypadá to tady bezpečný, jdeme na prohlídku. Urgha může jít taky a Kokot musí.“
„Dobrá, dobrá,“ odhodil Blázen vajgl do vody a po můstku přešel na břeh.

Stáli v hale a Pong rozdával úkoly.
„Šéf zkontroluje kuchyň a ubikace, Urgha velín s pozorovatelnou, Kokot a já spodní patro. Skladiště projdeme společně, je zasraně velký. Všechno jasný?“
„Pongu, ty mě pustíš samotnýho? Nemáš o mě strach?“ zeptal se Blázen.
„Šéfe nemám, protože moje instinkty říkají, že vzduch je čistý a prohlídka je jenom symbolická, abychom našli případně nějaký důkazy, co se tady kurva vlastně stalo,“ odpověděl klidně Pong.
„Dobře Pongu, ty jsi tady přes strategii, tak hlavně abys nepřivolal nějakou tragédii,“ řekl Blázen a zamířil do kuchyně.

Pong měl pravdu. Všechno vypadalo tak, jakoby místo posádka opustila znenadání a všechno nechali přesně na místech, kde zrovna byli nebo stáli. Na sporáku smrděla připálená večeře a na stole stála otevřená láhev s rozpitou sklenicí tvrdýho. Velín vypadal, jakoby se šel Frank umejt a vysrat, ale nikde nebyl k nalezení.
„Kapitáne, to je divný, fakt mi nejde na rozum, co se tady stalo,“ povídala Urgha, když se konečně setkali na místě rozchodu.
„Šéfe, má pravdu, je to divný, nikdo nikde, všichni zmizeli jako pára nad hrncem.“
„Můj vůdce, senzory v energetické místnosti zaznamenaly podivné výrony energie v prostoru skladiště. Musíme ho jít prozkoumat,“ řekl Kokot.
„Šéfe souhlasím,“ odpověděl Pong a vyrazil směrem ke skladišti.

„Rozdělíme se a projdeme to tady rojnicí, kdyby se cokoliv dělo, tak začnete hlasitě řvát a přijdu vás zachránit,“ řekl Pong a každému ukázal kudy má jít.
Všechno bylo na svém místě a skladištěm se nesly jenom zvuky kroků, dýchání a vůně marihuany, kterou za sebou zanechával Kapitán Blázen.

Popravdě řečeno, teďka je vhodný čas pro táhlou filmovou scénu, ve které hrdinové procházejí skladištěm, sem tam zabliká žárovka a občas cosi se žuchnutím spadne na zem. Lehký vánek se prohání policemi a každá postava jde určenou cestou mezi regály a tváří se zadumaně, jakože nad něčím důležitým přemýšlí a neskrývají obavy o své přátele. Možná by se mohlo oko Urghy vlhce zablesknout pro rozbrečení dívek a žen. Prostě tak, aby si užil i mladý pár během romantické schůzky v levném kinematografu promítající přes den levnou brakovou tvorbu a v noci tvrdou pornografii. Vlastně by mohla kamera pro dokreslení scény zabrat zaschlé skvrny spermatu na opěradlech rukou, zad a tak.

Čas nutný k posunutí děje uplynul a odněkud z útrob skladiště zazněl Karlosův hlas.
„Kurva pojďte sem, tohle musíte všichni vidět.“

Stáli vedle Karlose a nechápavě se po sobě dívali.
„Tohle má bejt jako kurva co?“ ptal se Blázen, když nechápavě prohlížel podivný artefakt, který ležel na podlaze a zcela jasně byl rozbitý.
„Ne, tohle nemyslím,“ řekl Karlos, „ale támhleto stojí za pozornost,“ ukázal rukou do vedlejší chodby. Všichni se otočili a spatřili oranžový ohnivý kruh.
„Co to kurva je?“ neskrýval Blázen svůj údiv.
„Šéfe, vůbec netuším, ale určitě to má souvislost s tím, co se tady děje.“
„Pongu, si bystrej a ty, Kokote, můžeš o tom něco zjistit?“ řekl Blázen, který svižně balil nové brko.

„Můj vůdce, zaběhnu pro přístroje,“ řekl Kokot, otočil se a rychle odešel.
„Vem nějaký lahváče, asi se tady zdržíme,“ zakřičel za ním Pong.
„Co to může být?“ přemýšlela Urgha a zkoumala na zemi ležící nádobu.
„Nešahej na to, dokud Kokot neprovede ty svý kouzla, kdoví co je to za sračku,“ varoval ji Blázen a rozevřel rybářský stolek s židličkami, které byly nedaleko opřené o jeden z regálů.
„Šéfe, tohle je nějaký posraný. Cítím z toho fakt divnou energii,“ povídal Pong, když obcházel kolem dokola ohnivý kruh.

„Můj vůdce, už jsem tady,“ přišel po krátké chvilce Kokot a položil na stolek chlaďák s lahváči, na které se všichni humanoidi nadšeně vrhli.
Kokot byl celkem rád, že je zaměstnal pivem, protože měl konečně čas pro svoji práci. Rozbalil přístroje, pozapínal je a vzal několik z nich do ruky.
Byl velmi pečlivý a prohlídka trvala skutečně dlouho. Urgha musela během doby třikrát odběhnout s prázdným boxem pro další piva, Blázen celkem poctivě zaplnil popelník a pomalu začínal být zvědavostí nerudný.
„Kokote, tak máš něco?“

Kokot, který viděl Kapitánovu počínají nervozitu, klidně odpověděl.
„Můj vůdce mám.“
„No a co máš?“ zeptal se Blázen.
„Můj vůdce, já úplně nevím jak bych to vysvětlil, protože si to neumím sám vysvětlit,“ odpovídal Kokot opatrně.
„Co si neumíš vysvětlit, co to podle tebe jako má bejt?“ málem vykřikl Blázen, který už začínal být dost vytočený.
„Můj vůdce, je to portál do jiné dimenze.“
„Cože to kurva je?“ nechápal už vůbec Blázen.
„Můj vůdce, portál do jiné dimenze.“
„To něco takovýho může existovat? Kdo ho kurva otevřel?“ křičel Kapitán.
„Nic takového by existovat nemělo, ale přeci to před námi je a otevřel ho jakýsi zlý démon,“ řekl opatrně Kokot.
„Cože…?“ posadil se Blázen prudce do rybářské židle a na ex dopil pivo.
„Šéfe, to bude práce pro mě. V klášteře nás učili o zlých démonech z jiných dimenzí, kterým se občas podaří proniknout do naší reality. Unášejí lidi a dělají s nima opravdu vošklivý věci.“
„Jak moc vošklivý?“ zeptal se Blázen s obavou v hlase.
„Tak vošklivý, že o nich nemohl nikdo vyprávět, protože se nikdy nikdo nevrátil,“ odpověděl přísně Pong.
„Tak to je hodně zlý, připravte se všichni k záchranný výpravě, za hodinu sraz tady a jdeme osvobodit naše přátele. Kurva, co se tady přesně mohlo stát,“ mručel Blázen a bez dalších slov se zvedl a odešel do své ubikace.

1 2 3 4 5 6 7