Vesmírní dýleři 2 - 5. Hlubina
„Kapitáne, to bych fakt nečekala, že mě na konci týhle cesty čeká mejdan hluboko pod zemí. A nikde žádnej Číňan,“ pověděla Urgha, když zábava jela na plný koule a svlečené tulení děvky tančily po stolech. Blázen se věnoval neklonovaným holkám a zkoušel tester pravosti na jedné za druhou, aby nakonec zjistil, že Blažena nekecala a všechny jsou fakt pravý. Už dlouho nezažil pocit štěstí, který mu přinesla možnost výběru holky podle obličeje a ne podle pravosti.
„Sem Číňani nesmí,“ slyšela poznámku Blažena.
„Vůbec žádnej?“ zeptal se Blázen.
„Žádnej, protože jakmile by se ti šmejdi dozvěděli, že tu sme, tak sem vtrhnou a vrhnou se po veškerých zdrojích, který máme díky týhle hloubce k dispozici,“ odpověděla.
„Velmi logické, vůbec nikdy se nezkoušeli dostat na dno příkopu?“
„Pár pokusů uskutečnili, ale nikdy se nic nevrátilo zpět k hladině. Ani automaty, ani lidské posádky, radiace všechno zničí. Aspoň na oko, protože se nikdy nesmí dozvědět, že hluboko pod zemí je dvanáct velkých měst a třináctý se staví,“ vysvětlila Blažena.
„Cože? To je vás tolik?“ divil se Blázen a zapálil brko.
Půlnoc dávno odbila, když kdosi otevřel dveře a všechno utichlo.
„Tak sem kurva tady,“ řekla široká postava velkého tuleně, jenž právě vstoupila.
„Předsedo, konečně si dorazil,“ vyrazila postavě vstříc Blažena.
„Měl jsem kurva zasranou byrokracii. Tak kde ho mám toho slavnýho Kapitána Blázna?“
Blažena ustoupila a ukázala rukou směrem k Bláznovi, který byl obklopen holkami a dělal, že vůbec nikdo nevstoupil. Předseda pomalu přistoupil a opatrně promluvil.
„Můžu vyrušit?“
„Ale jistě,“ nechal se vyrušit Blázen a hrál hrozně překvapenýho.
„Já jsem Předseda a chtěl bych se jen seznámit, protože jsem o vás slyšel neuvěřitelný historky, který očividně nelhaly,“ řekl Předseda a začal balit brko.
„To pěstujeme tady, poctivý lampový skéro,“ zapálil výrobek, potáhl a nabídl Kapitánovi, který samozřejmě přijal, aby neurazil. Párkrát si potáhl a vrátil jointa Předsedovi.
„Není to špatný, solidní matroš na prodej turistům,“ ohodnotil kvalitu Kapitán a doufal, že příliš neurazil.
„Je to tak, máme to hlavně pro turisty, kvalita se k nám dostane málokdy,“ souhlasil Předseda a rovnou se musel zeptat.
„Co se takhle domluvit na malým byznysu? Nějaká kvalita pro náročný a bohatý klienty by se mi hodila.“
Blázen začal přemýšlet a nabídl Předsedovi svý brko.
Umělé slunce vysvitlo a párty jela ve stejně statečném duchu jako celou noc. Nevypadala, že by chtěla skončit, ale bude muset být přerušena.
V budově na druhé straně města se otevřela červí díra a do místnosti vpadl granát, který zabil ochranku z řad tulení armády. Začal řvát alarm a horizontem událostí prošla skupina lidí vybavených vojenským příslušenstvím.
„Poručík Wong potvrzuje obsazení vstupní místnosti, pokračujeme podle plánu,“ řekl čínský hlas.
„Co to kurva je?“ probral se Blázen z opojení, když alarm nepřestával dělat bordel a oranžové světlo nepřestávalo blikat.
„Mamute, máme problém. Číňani nám sem pronikli z druhý strany,“ řekl Předseda Mamutovi hned poté, jakmile odložil vysílačku.
„No tak moment, jsem tady já a problém rozhodně nemáte. Žádná kurva mi nebude kazit pařbu,“ rozhořčeně vstal Pong ze sedačky a srovnal na sobě oblečení.
„Šéfe, můžu odejít?“
„Běž ty vole,“ odpověděl Blázen a otočil se k Předsedovi, „máte bezpečnostní kamery? Teď totiž něco uvidíte.“
„Samozřejmě, Mamute, odkryj dohledovej panel,“ řekl.
Mamut přešel ke zdi částečně kryté skříní a několika obrazy. Odsunul knížku a zmáčkl skryté tlačítko. Celá stěna se otočila o 180 stupňů, aby odhalila moderní sledovací centrum s řadami monitorů a ovládacími panely.
„Vážený Kapitáne, račte se usadit, popelník máte výsuvný v levém opěradle,“ ukázal Předseda na jedno ze dvou křesel pro operátory. Sám se usadil do druhého a zapnul displeje.
„Tak kolik těch zmrdů máme?“ zeptal se Předseda polohlasně sám sebe a přepnul pohled do místnosti s portálem.
„Těch tam je jak much. ...devět, deset, jedenáct, dvanáct,“ začal počítat maskované útočníky a přepnul na venkovní kamery. Spatřili dům, park a tulení armádu, která obklíčila celé okolí a zuřivě pálila směrem k budově, ze které létaly výbušné granáty a laserové paprsky, které ničily vše v okolí.
„Ty vole. … dvacet šest, dvacet sedm, dvacet osm zmrdů a solidně vyzbrojenejch a vycvičenejch. Ty svině věděli, kdy mají přijít,“ mručel Předseda.
„Jak věděli?“ zeptal se Blázen.
„Mám tu jen zálohy, pár amatérů, hlavní část malé armády odjela na cvičení,“ řekl Předseda.
„To nevadí. Dívej, támhle je Pong,“ ukázal Blázen na jednu krajní obrazovku. Právě včas, protože tulení obrana ztrácela na početnosti a její bojový výkon značně klesal.
Pong se rozhlédl a podél stěny došel až k okraji parku, kde viděl slábnoucí sílu obránců. Rychle zhodnotil situaci a zmizel v keřích, aniž by si předem spočítal počet nepřátel.
Plazil se spadaným listím, dokud nenarazil na první hnízdo útočníků. Napočítal čtyři zmrdy a jelikož nechtěl být ještě spatřen, vytáhl šipky s foukačkou, kterými vojáky zneškodnil, aniž by si stihli cokoliv uvědomit. Byl kurevsky rychlej a nic mu zatím v ničem nebránilo. Pokračoval v plazení dál a brzo málem vrazil do další skupiny. Tentokrát pět ostrostřelců, kteří s sebou měli granátomety a bazooky. Hned si všiml beden se střelivem a napadla ho velmi škodolibá věc. Sice ho to nejspíš prozradí, ale pro ten efekt.
Vytáhl z jednoho záhybu krabičku, kterou otevřel a vytáhl ocelového ježka s ostrými hroty.
„Jeden by mohl stačit,“ pomyslel si, zvedl se a zakřičel.
„Šéfe, doufám, že se díváte!“ hodil ježka po nejbližší bedně. Okamžitě ulehl k zemi a s lehce zvednutou hlavou sledoval následující scénu.
Jeden ze střelců se otočil a naprosto vůbec nic nepochopil. Zaduněla mohutná exploze a vzduchem létaly střepiny, zapálené rakety a lidské orgány.
„Pičo, Mistr Pong se s tím nesere,“ zakroutil hlavou předseda, když zhasla půlka venkovním kamer a zbylé ukazovaly mohutný ohňostroj. Mamut a přítomní tuleni nevěřícně zírali.
„Jestli vám vaděj menší škody, tak to ste měli říct dřív. Pong se chce jenom předvýst v nejlepším světle,“ zasmál se Kapitán a podal Předsedovi brko pro uklidnění.
Exploze konečně ustaly a prostor, jenž kdysi býval parkem, na krátký čas ovládlo ticho, které přerušil smrtelný ryk umírajících. Za zbytky křoviska v malém důlku se pohnuly větve, listí a drobné trosky. Ano, byl to Pong, který se pomalu zvedal a setřásal ze sebe prach a nepořádek.
„Ty vole, to byla mrda,“ zasmál se, rozhlédl po okolí a zamával do jedné z kamer.
Když procházel s mečem v ruce bojištěm, očekávaně zjistil, že exploze naprosto nerozlišovala mezi svými oběťmi. Takže bylo na něm, aby ušetřil přeživší tuleně, tedy kromě těch, kteří požádali o ránu z milosti a dorazil ty, kteří patřili mezi utočníky.
Myslel, že zabil všechny, ale pak si povšiml, že poslední živý útočník úspěšně zvládl plazení k domu s portálem a zabušil na dveře. Ty se otevřely, vylezly dvě hlavně samopalů a tři ruce vtáhli zraněného dovnitř.
