1 2 3 4 5 6 7

Museli se vzdálit od srázu, protože bordel se postupně zužoval do podoby trychtýře a tlakem okolního prostředí přestal být rozpoznatelný.
„Ty vole, tady přeci nemůže nic žít,“ pozoroval Karlos výhled ven a nepřestával kroutit hlavou. Urgha stála za ním a jen sledovala světelný kužel, který prořezával špinavou temnotu.
„Skutečně nevím, ale signál zesílil a ztratil sem spojení s Frankem. Něco nebo někdo nás ruší,“ promluvil Kokot a nepřestával se soustředit na řízení. Pong leštil meče a Blázen kouřil brko.
„Můj vůdce, v chladícím boxu je basička piv,“ dodal jen tak ledabyle Kokot.
„Ale hovno,“ rozesmál se Pong a otevřel chlaďák, „lahváče a studený.“
„Dobrej nápad,“ převzal Blázen orosenou láhev, naznačil přiťuknutí a napil se.

„Sedm a půl kilometru, slušný hluboký hrdlo,“ promluvil Blázen, když klesli o dalších pár stovek metrů.
„Můj vůdce, tlak vody a horních vrstev materiálů odpad změnil v nějaký velmi tvrdý materiál, jehož radioaktivita stoupá solidním tempem. Skoro to vypadá, že jsme narazili na konec 21. století. Po ukončení první nukleární války byl uzavřen vratký mír a veškeré tehdejší zbylé atomové zbraně naházeli do příkopu.“

Ponorka klesla pod devět a půl kilometru.
„Můj vůdce, povrch materiálu se opět změnil a úroveň radiace klesá. To je velmi zvláštní,“ komentoval Kokot nastalou situaci.
„Zvláštní říkáš?“ zvýšil pozornost Pong, protože zvláštní pro něj znamenalo nebezpečný. A nebezpečí, to bylo jeho. Spokojeně se tedy sehnul a natáhl mocnou lajnu.
„Šéfe, to je jízda,“ uvolněně zahlásil a lascivně hodil okem po Urghze, která pro změnu dělala, že o něm vůbec neví a kochala se jedinečným výhledem ven.
„Ty děvko, já bych tě…,“ řekl Pong, ale Urgha ho zastavila. Jenom otočila ruku dozadu a zvedla prostředníček.
„Držte huby, úzké hrdlo končí,“ promluvil Kokot a do ponorky proniklo venkovní světlo.
„Co to kurva…?“ vykřikl Blázen udivením a divil se ještě víc, když si uvědomil, že se ocitli ve velké uměle vytvořené jeskyni krychlového tvaru, z jejíž rohů tryskalo jasné světlo.
„Zase nějaká základna…?“ rozesmál se Karlos.
„Rozhodně ne, tohle nevytvořil nikdo, koho bych měl v databázi,“ odpověděl Kokot a zpomalil klesání.

Zastavili v jedenácti kilometrech nad jakýmsi kulovým otvorem. V reproduktoru zapraskalo.
„Tak vás pěkně vítáme, už vás sledujeme od šestýho kilometru,“ řekl hlas.
„Fakt jo? Pustíte nás dovnitř?“ odpověděl jízlivě Blázen.
„Ne tak zhurta, kdo ste?“ zeptal se hlas.
„Já sem Kapitán Blázen a přivedl nás sem signál.“
„Jo náš signál, budeme ho muset kurva zase přeladit. Žádnej stroj ani nikdo živej se zatím nedostal hlouběj než do sedmýho kilometru, když se ho pokoušeli vystopovat. Jak ste to dokázali?“ zeptal se hlas spíš sám sebe.
„Můj vůdce, právě nás skenují, běžný skener, který koupíte v elektru na kdejaký zapadlý planetě.“
„Co tím chceš říct?“ promluvila Urgha, které to samozřejmě došlo jako první.
„Kokote…?“ podíval se Blázen.
„Můj vůdce, je to zcela běžná technologie, která na Titanu stojí pár Kreditů. Číňani to vyráběj v licenci.“
„To mě poser, takže tady je nějaká mimozemská kolonie a nikdo o ní vůbec nic neví?“ rozhořčil se Pong.
„Nevím,“ pokrčil rameny Kokot.
„Pěkně stará kocábka. Se divim, že vás sem dostala v jednom kuse a ten robot, kolik byste za něj chtěli? Měli bychom pro něj exkluzivní místo v muzeu,“ smál se hlas v reproduktoru.
„Cože…?“ nechápal Blázen.
„V pohodě, račte vstoupit do našeho podzemního města,“ odpověděl hlas a v reproduktoru zašumělo.
Otvor pod nimi se začal otevírat. Blázen si ihned všiml, že jakési silové pole zabraňuje vodě vtéct dovnitř.

Kokot provedl ponorku rozhraním mezi vodou a vzduchem, přepnul ji do módu letadla a vyhnul se nachystaným drapákům připravených převzít stroj.
„Nebude potřeba, přistaneme vlastními silami,“ ohlásil do mikrofonu Kokot.
„Dobrá, dobrá,“ řekl hlas na druhé straně.
„Ty, Kokote, já sem netušil, že tahle věc umí taky lítat,“ řekl Pong a sledoval svět, který se před nimi rozevřel.
„To je kurva velká jeskyně,“ konstatoval Blázen a naprosto nechápal, kde se ocitli. Pod nimi byla ubíhající zelená země a na obloze zářilo laskavým teplem umělé ‚Slunce‘.
„Neuvěřitelná věc, nikdy by mě nenapadlo, že v Zemi může být další Země nebo co to kurva jako je,“ nechápal Karlos.
„Já vás slyším, máte zapnutej mikrofon,“ rozesmál se hlas a dodal, „následujte přistávací signál, zavede vás bezpečně na zem.“

Kokot nasměroval létající ponorku směrem za signálem a bezpečně ji dovedl k přistávací ploše, kde již čekal trojčlenný uvítací výbor s transparentem.
„Čtu to dobře? Píšou tam ‚Vítáme lidi‘?“ zeptal se Pong.
„Jo, co to kurva má znamenat?“ potvrdil Blázen dalekohledem Pongovo tušení.
„Nevim, to zjistíme až po přistání,“ řekla Urgha.

Ponorkoletadlo přistálo bezpečně a pouze s malým zhoupnutím. Kokot vypnul motory, deaktivoval ochranné pole, otevřel výstup a vysunul schůdky.
„Můj vůdce, malá inovace, abyste nemusel seskakovat na zem.“
„Perfektní práce, plechový příteli,“ zasmál se Blázen, zapálil velké slavností brko a vyšel ven.

Venku napjatě čekala prazvláštní trojice tří obtloustlých sudů plných tuku. Stály na malých nožičkách, s krátkými ručičkami, zakončených malou tlustou hlavičkou bez náznaku krku.
„Vítáme vás ve městě Phoca Vitulina I. a jméno mé jest Mamut. Jsem velitel tohoto letiště, toto jsou mí dva podřízení a vy jste první lidé, kteří nás dokázali navštívit. Že vám to idioti ale pěkně dlouho trvalo,“ promluvil prostřední sud.
„Cože kurva?“ zíral s otevřenou hubou Blázen a úplně zapomněl kouřit brko.
„Můj vůdce, Phoca Vitulina znamená ‚Tuleň obecný‘ a tito tři pánové vypadají jako tuleni,“ promluvil Kokot za Kapitánovými zády.
„Má pravdu starý robot,“ řekl Mamut a podíval se po svých podřízených.
„Tak co na ně říkáte? Nejsou úplně všichni lidi, ale hungská samice je solidní kost. Podobnou sme viděli naposledy u madam Kawasaki.“
Odpovědí bylo mlčení a dosti hutný údiv v ovzduší.
„Slyšel sem dobře jméno madam Kawasaki?“ hlasitě se ozval Pong.
„Myslím, že si máme o čem dlouze povídat, pánové vypadají, že mají také Oogle překladač,“ řekl Mamut a v jeho tučné tváři se nic nezračilo.
„Dej mi prda, ty vole, hulení se tady blbě shání,“ řekl jeden z tuleňů. Mamut se otočil a naznačil cosi, jenž by se dalo přeložit, ať jako drží hubu, když tu mají takový vzácný hosty.
„Račte si ubalit,“ pousmál se Blázen. Jako správný byznysmen uchopil situaci oběma rukama a podal postavě pytel s hulením.
„Paráda, díky ty vole.“
„Jmenuju se Kapitán Blázen a kde je tady nejbližší bordel s ubytováním?“ pokračoval Blázen, aby posunul rozhovor a seznamování o pár levelů dál.
„Pojďte, vyřídíme papíry. Zavolám do kanceláře Vrchního předsedy a oznámím tuhle báječnou zprávu. Těšte se na pořádnou a krutou pařbu,“ Mamut zkusil předvést smích, ale začal se dusit, tak raději přestal.

1 2 3 4 5 6 7