1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

„Máš nasráno v kalhotách, ale vytahuješ nůž. Toho si cením. Nechám tě žít, ale budeš mrzák. Každopádně můžeš zkusit zachránit život tady svýmu kolegovi, když mu stihneš podvázat rány.“
Muž s nožem v ruce se začal potit ještě víc. Pong před ním předvedl malý taneček s meči, ukázal pár triků a v nejméně očekávaném okamžiku vrazil meče do stehen potícího se chlápka, lehce s nimi zakroutil a vytáhl je. Chlap se svalil na podlahu, pustil nůž a vyděšeně zíral.
„Speciální kung-fu trik pro nesmrtící zmrzačení nepřítele. Přeťal jsem ti několik důležitejch nervů, který už nikdo nikdy dohromady nedá, takže nepočítej, že by ses na svý hnáty ještě někdy postavil. Ale ber pozitivně, že nevykrvácíš. Teď bych ti kamaráde doporučil věnovat se kolegovi, začíná nějak chrčet, asi přišel o spoustu krve.“

Pong zvedl zaseklou střelnou zbraň, prohlížel ji a pak se podíval k plazícímu se chlápkovi, který se pokoušel dostat k zraněnýmu.
„Víš ty vole, že sem měl dneska kurevský štěstí?“ zasmál se opět čínským ďábelským smíchem a vypálil několik ran.
Chlap na podlaze se posral a pochcal.
„Kolik jich tam ještě je?“ zeptal se Pong a odhodil zbraň z niž vyndal úderník.
„Patnáct,“ odpověděl chlapík na podlaze.
„Díky. Jo a už nemusíš spěchat, tvůj kolega přestal chrčet,“ dodal Pong a šel k dalším dveřím.

Najednou se otevřely dveře z chodby a do místnosti se nahrnula skupina japonských turistů.
„Vy ste kurva kdo?“ zeptal se Pong.
„Hledáme pokladnu, chceme zaplatit vstupné,“ řekla drobná průvodkyně.
„To musíte ven, pak doprava a pořád rovně. Pokladnu nemůžete přehlédnout,“ odpověděl klidným hlasem Pong.
„Arigatou!“ poděkovala průvodkyně a začala vracet turisty, jenž si právě začali fotit scénu, ve které se náhodou ocitli.
Pong usoudil, že je zbytečné být dále v záři fotoblesků a vypařil se dřív, než si někdo stačil čehokoliv všimnout.

Pongovo srdce bylo vycvičené a nikdy nepropadalo panice. Když otevřel další dveře na konci chodby, radostí mu zaplesalo. V místnosti na něj čekalo deset chlápků vyzbrojených loveckými noži, sekerami, střelnými zbraněmi a určitě i dalšími smrtícími nástroji, které neviděl. Objevil se nejspíš v čekárně.
V krátkém dramatickém tichu Pong něco čínsky poznamenal, promnul vous, vytáhl z rukávu hořící kung-fu kouřovou bombu a hodil ji mezi ozbrojence. Zablesklo jasné bílé světlo, ozvala se hlučná rána a místnost se zavalila šedivým kouřem, který nedráždil dýchací ústrojí. Bylo ale hovno vidět.
V nastalém zmatku vlnění mlhy, způsobené pohybem lidí, se občas ozval nasraný výkřik, když kdosi narazil do stolku, křesel či jiného objektu v místnosti.
„Co se to kurva děje?“ někdo zařval.
„Všichni pryč, kryjeme si…,“ ozval se hlas, ale myšlenku nedořekl, protože se věta změnila v řev smrtelně zraněného zvířete, který přešel v chrčení a než umlkl, hodně mrazilo v zádech. Čas se na několik vteřin zastavil.
Oblak ztěžklého dýmu se opět zavlnil a v malém nezaplněném prostoru u stropu se zableskly dvě čepele. A neobjevily se naposled. Ozvalo se několik dutých úderů, jako když něco spadne na podlahu a čísi hlas se opatrně zeptal, „Amadeo? Kde jsi?“
Nikdo neodpověděl a mlha se dala zase do pohybu. Po chvíli začal křičet jeden mužský hlas, po chvíli se ozval druhý a nakonec se přidal třetí.
„Chlapci, rozsvítíme a podíváme se, kdo přežil hru 'Na vokouna' a kdo má na vidličkách nejvíc očí,“ promluvil spokojeně Pong.

Místností se ozvalo syčení a kouř se začal pohlcovat do jednoho bodu, ve kterém se objevila Pongova ruka držící kung-fu pohlcovač všech plynů. Zase bylo vidět.
Na podlaze mezi rozházenými sedačkami leželo sedm podřezaných těl s hlavami bez očí. Zbylí tři odzbrojení ozbrojenci klečeli, obličej měli zakrytý dlaněmi a skučeli.
Nad tím vším stál Pong v jedné ruce pohlcovač, v druhé ruce dvě čínské jídelní hůlky, na kterých bylo napícháno jako špíz po deseti očích.
„Vyhrál sem, já sem 'Vokoun'!“ smál se jako blázen.
„Zmrde, cos nám to udělal?“ vykřikl jeden z mužů.
„Šéf vás nevaroval?“ naoko se smíchem v obličeji se podivil Pong.
„Náš šéf nic neříkal,“ odpověděl muž.
„Ne váš šéf, můj Šéf, debile.“
„Jo tenhle Šéf, ten něco říkal, že přijde malý muž a všechny nás zabije.“
„No a co se ste mu na to řekli?“
„Že je to kravina, kdo by se odvážil jít proti seňoru Moralesovi.“
„Tak jsem tedy tady a Šéf by asi nechtěl, abyste všichni zdechli, protože míval s tím vaším seňorem docela dobrý vztahy.“
„Takže nás nezabiješ?“
„Ne, stejně byste to neviděli, ale když půjdete k východu, leží tam váš kolega, nemůže se hejbat, ale aspoň vidí. Máme dohodu?“
„Máme,“ odpověděl chlap postavil se a pomohl i druhým dvěma.
„Cestu si najdete sami, žejo,“ řekl ještě Pong a šel k vstupu do hlavní kanceláře. Postavil se stranou, vyndal z vázy suchou ozdobnou větev a zmáčkl kliku. Jakmile pootevřel, ozvala se střelba a dveře provrtalo několik desítek kulek.
Pong odložil větev a připravil meč. Věděl, že přijde vhod.

Nemýlil se. Ve dveřích se nejdřív objevila hlaveň zbraně, pak ruce a nakonec celej chlap. Pong zapískal, chlap se otočil a meč zableskl. Úder mířil přímo na hlavu, kterou rozťal ve dvě půli a zastavil se až uprostřed hrudníku. Zbraň vypadla z rukou mrtvoly, jež se pomalu sesunula k zemi a sjela z meče Pongova.

„Pongu, seš to ty, žejo?“ ozval se Bláznův hlas.
„Šéfe, sem to já. Všechno v pořádku? Co Urgha?“
„Pongu, jsem v pohodě, Urgha je tady se mnou. Čekali sme, že přijdeš dřív, Kokot říkal, že si nadrženej zabíjet?“
„Kokot s váma mluvil, Šéfe?“
„Jo, dneska v noci,“
„Aha. Šéfe a co dál?“
„Jo dál, tady poslední čtyři maníci říkaj, že s tebou půjdou na férovku.“
„Na férovku jo?“
„Na férovou férovku. Máš sebou nějakej perník?“
„Mám. Tak na férovku. Dobře na férovku,“ zamručel Pong, svým dlouhým čínským nehtem na levém malíčku nabral trošku perníku z dýleráku, šňupl si a oklepal.
„Jim tak budu věřit férovku,“ proběhlo mu hlavou a vytáhl malé zrcátko na dlouhé teleskopické tyčce, kterým se opatrně podíval do místnosti.

Spatřil jointa kouřícího Blázna a Urghu sedící v rohu místnosti v pohodlné pohovce u stolku s popelníkem, několika lahváči a hromadou kokainu. Seňor Morales seděl naproti Kapitánovi a cosi vykládal. Čtyři ranaři stále stáli v pozoru se zbraněmi v rukou a vypadali připravení na ‚férovku‘. Pong sklidil nástroj a zamyslel se. Připravil vrhací nože, poodstoupil od stěny, udělal pár kroků zpět a připravil k rozběhu. Nadechl se, rozeběhl a v pěti krocích získal rychlost, v které zhruba v úhlu 45 stupňů vskočil do dveří. Než stihli první dva nejbližší strážci zareagovat, vyházel nože a šel do kotoulu. To už nad jeho hlavou prolétly první kulky zbylých strážců.

Pong se schoval za pracovní stůl a byl hodně šťastný. Opatrně se podíval škvírou a viděl, že jeho nože přesně zasáhly své cíle. Hlava, krk a koule. Dvakrát.
„Šéfe, bylo to dost fér?“
„Já myslím, že jo. Vyhrál sem sázku, protože tady seňor nevěřil, že zmákneš tyhle čtyři debily.“
„Co ste vyhrál, Šéfe?“
„Pět set tun kokainu.“
„Šéfe a co kdybyste prohrál?“
„To by bylo špatný Pongu, Kokot by změnil zaměstnavatele.“
„Šéfe, vy ste vsadil Plecháče?“
„Koho jinýho? Nikdo jinej by k seňorovi dělat nešel a já stejně věděl, že vyhraješ.“
„Šéfe, to ste celej vy,“ zasmál se Pong.
„Kapitáne, ještě nikdo nevyhrál. Vašimi slovy řečeno, 'dva debilové stále ještě žijou',“ vstoupil do rozhovoru seňor Morales.
„Já vím šmejde, ale nepřerušuj mě, když mluvím s Šéfem,“ odsekl Pong.
„Šéfe, chápu to tak, že mám nechat seňora naživu, když vám bude teda dlužit pět set tun uhlí?“
„Chápeš to dobře, Pongu. Navíc ještě čekáme hosty, přijedou nějaký zmrdi kvůli Urghze. Takže dodělej ty dva kokoty a můžeš udělat i nějakou show, trošku krve, orgány, střeva a tak. Myslím, že to na očekávané příchozí zapůsobí,“ odpověděl Blázen a potáhl z jointu.
„Šéfe, to ste mi udělal velkou radost,“ s nadšením v hlase řekl Blázen a promluvil k posledním strážcům.
„Na férovku, chladný zbraně?“
„Chcípneš žluťásku, beru nůž,“ odpověděl jeden z mužů a druhý souhlasil. Pong se opatrně zvedl, odložil meče a vytáhl své ocelové jídelní hůlky.
„Tyčkama?“ zasmáli se chlápci.
„Čemu se smějete, do deseti minut ste mrtvý a posledních devět minut života se budete dívat jak z vás vyndavám vnitřnosti,“ zasmál se zase Pong.
Frajeři přidali na hlasitosti svých hlubokých smíchů a Pong je nechal vysmát.

„Šlo by operaci protáhnout až na pět hodin, ale myslím, že tolik času nemáme,“ řekl Pong, vyskočil , udělal ve vzduchu dvě salta a dopadl na obě nohy nedaleko strážců.
„Pěkný divadlo,“ zasmál se první strážce a vyběhl proti Pongovi s nožem v ruce. Číňan udělal jeden ze svých rychlých tanečků, obkroužil překvapeného chlápka a zarazil mu jednu hůlku hluboko doprdele.
„Co to kurva do prdele, do prdele…!,“ vykřikl borec a začal si šátrat rukama po prdeli. Hůlka, ale byla hluboko a tak šikovně, že se její konec zasekl do páteřního obratle.
„Hlavně si nesedej, jinak přijdeš o nohy,“ stihl s jistým potěšením komentovat Pong, než si strážce sedl do křesla a cosi křuplo. Nohy se mu uvolnily a byly bez vůle.
„Já ti říkal, nesedej si,“ dodal Pong a otočil se k přibližujícímu poslednímu skautovi.
„To si ještě neviděl, že jo?“ zasmál se a dal mu pěstí do nosu. Protivník se zakymácel, čehož Pong využil a vrazil mu do krku druhou hůlku tak šikovně, že projela krkavicí, ale nepřetrhla ji, pouze omezila průtok krve do mozku.
„Speciální trik, debile. Jestli se pokusíš tu hůlku vytáhnout zemřeš a neuvidíš, jak tě pitvám zaživa.“
„Ses posral, kreténe! Takový zkurvený dilema!“ křičel zraněný strážce.

Seňor Morales vypadal velmi šokovaně a vypadal, že nepředpokládal stav věcí, který nastal.
„Tak vám zbejvá asi osum a půl minuty života, vážení,“ pronesl suše Pong a vytáhl dlouhý vyvrhávací nůž.
„Ty mi neutečeš,“ řekl sedícímu a zaměřil svoji pozornost na chlápka s hůlkou v krku, který se stihl uklidnit nebo upadl do šoku, každopádně mlčel, zíral a držel jeden konec hůlky rukou.
„Vytáhnout či nevytáhnout, to je to, oč tu běží!“ zasmál se Pong a udeřil dvěma prsty chlápka do jistého bodu za krkem. Chlap se pomalu svalil na zem a Pong ho vyrovnal pěkně do přímky, roztáhl ruce a vypodložil hlavu, aby měla výhled na břicho. Poklekl, rozřízl oblečení, odhalil břicho a hruď. Na malou chvilku se zamyslel a nožem otevřel dutinu břišní.
Postupně vyndaval orgány podle důležitosti, ke každému dal krátkou anatomickou přednášku a změřil přesnou délku střev. Seňor Morales se dvakrát pozvracel.
„Čas utíká a nejsi tu jediný. Podíváme se na plíce a když budeš mít štěstí, uvidíš i srdíčko,“ zasmál se Pong, prorazil pohrudnici, způsobil pneumotorax a rychle vytáhl scvrklé plíce, nafoukl je a přehodil přes opěradlo. Seňor Morales zvracel potřetí a oči umírajícího těkaly po místnosti.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10