1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Pong naposledy strčil ruce do hrudníku a vytrhl bijící srdce. Zvedl jej nad hlavu a vítězoslavně všem ukázal poslední stahy orgánu. Seňor Morales omdlel.
„Pongu, seš hroznej úchyl, nikdy si na to úplně nezvyknu,“ promluvil Blázen a začal motat uklidňovací brko.
„Ukonči to rychle, myslím, že by tohle mohlo stačit,“ dodal.
„Šéfe, jak myslíte,“ odpověděl Pong a přesunul svoji pozornost k ochrnutému v křesle.
Zvedl ho za límec a odsunul nohou křeslo. Chvíli držel chlápka ve vzduchu a pak jej pustil. Dopadl přímo na zadek, opět se ozval zvuk lámajících kostí, jak hůlka ještě popojela tělem, muž začal sebou škubat, přetočil se na břicho a vydechl naposledy. V oblasti řitního otvoru se na kalhotách zvětšovala červená skvrna.
„Pongu, zabít chlapa vražením jídelní hůlky do prdele, to chce teda nervy a velkou fantazii, s tím ses musel narodit, ty magore. Sem rád, že si tady.“
„Šéfe já taky, tady máš Urgho perník, vypadáš unaveně,“ řekl Pong a hodil Urghze pytlík s matrošem.
„Dík Pongu,“ poděkovala a hned vysypala krystaly pro pořádnou lajnu.

„Kokote, myslím, že už můžeš přijít. Vzduch je čistej,“ pronesl Blázen do hodinek.
„Kapitáne vidím, že si Pong užil zábavy, hned jsem u vás,“ odpověděl Kokotův hlas.
„Pongu, smyj si tu krev z ksichtu a probuď toho sráče,“ řekl ještě Blázen a ukázal na seňora Moralese.

„Kapitáne, vepředu jsou nějací slepí, které vede chromý vidící,“ přivítal společnost Kokot.
„Asi Pongova práce, vidíš ten bordel tady, ne?“ pozdravil ho Blázen.
„Nebyl v bordelu, tak byl nadržený jako býk,“ dodal Kokot.
„Něco na tom bude, Šéfe,“ zamumlal pod vousy spokojený Pong, „ale už sem dobrej, našli sme vás, všichni sme živí, zdraví a seňor Posrales nám dluží slušnej balík. Vezmeme ho do města k právníkovi, sepíšeme smlouvy a mizíme z týhle podělaný díry.“
„Pongu, ještě musíme vyřídit Urghu. Hosté brzo dorazí, že seňor Morales?“ otočil se Blázen k zelenobílému poblitému obchodníkovi s drogami, kterému nevyšel podstatný kus plánu.
„Chrm, chrrrm, hrrm,“ pokusil se promluvit seňor, ale nepodařilo se mu vydat z krku hlásku.
„To přesně myslím. Vy dva se posaďte a ty Pongu spláchni prach z cesty pivkem, počkáme,“ rozhodl Blázen a pokračoval pohodlně opřený v pokuřování jointa.

Uběhlo pár brk, než se ve dveřích objevila trojice Hungů, z nichž dva Kokot okamžitě poznal.
„Co se to tady dělo? Venku jsou nějací slepí magoři, táhnoucí vidícím chromým, kterej jim říkal kam mají jít,“ promluvil první Hung. Seňor Morales se pokusil něco říci, ale stále měl hlas ochromený, takže vydal jen několik skřeků.
„Co se mu stalo?“ zeptal Hung.
„Nevydejchal prohru v sázce,“ odpověděl Blázen.
„To se stává. Neštěstí ve hře, štěstí v lásce,“ řekl Hung a prohlížel si zakrvácenou místnost.
„O co jste se vsadili?“ zeptal se znovu.
„Nevěřil, že mě najdou a zachrání,“ vysvětlil mu Kapitán.
„Vidím, že vás zachránili, jak že se jmenujete?“
„Blázen, Kapitán Blázen, obchodník,“ odpověděl Blázen.
„Mě říkaj Požírač jater, tohle je Požírač ledvin a tomuhle říkáme Požírač hoven,“ představil skupinu Požírač jater.
„Pong, Kokot a Urgha,“ představil zbytek skupiny Blázen.
„Urghu známe, kvůli ní jsme tady, ale musím přiznat, že to tady na mě udělalo dojem. Tamtoho chlapa zabila jídelní hůlka v prdeli?“ zeptal se Požírač Jater a ukázal k ležícímu chlapovi na břiše.
„Dobrá práce, žejo?“ musel se pochlubit Pong.
„Obdivuhodná. Ostatně stejně jako jídelní hůlka v krkavici. Mohl být ještě naživu, že?“
„To mohl,“ zasmál se Pong.
„Fajn, přejdeme teda k věci, kvůli který tady sme. Jak tak ale vidím situaci, myslím, že nejsme úplně v nejlepší pozici pro vyjednávání,“ dostal se k jádru věci Požírač jater.
„To nejste, ale mám zájem uzavřít konečně férovej obchod, abychom tento problém uzavřeli a obě strany se mohly jít věnovat svým záležitostem,“ odpověděl Blázen.

Požírač jater, ledvin a hoven se usadili na pohovku naproti Bláznovi. Odložili své zbraně, vytáhli injekční aplikátory a dali si dávku perníku. Urgha už byla najetá a Pong rozdělával nádobíčko. Blázen motal joint a Kokot mlčel.
„Seňore, že byste nám přinesl nějaký pivka?“ otočil se Blázen k Moralesovi, který se krčil vedle Požírače hoven.
„Kapitáne milerád,“ vyskočil seňor Morales a odběhl k ledničce, ze které vyndal basu lahváčů piva značky „Pablo“. Postavil na stůl před každého jednu flašku a sám zůstal stát.
„Pročpak se neposadíš?“ zeptal se Požírač jater.
„Já postojím,“ odpověděl Morales.
„Ale no ták, posaď se šmejde, kvůli tobě tady sedíme,“ zvedl hlavu od svých lajn Pong.
Seňor Morales se usadil se šklebem v obličeji do svého původního místa.
„Copak se ti nezdá?“ rýpl ještě Pong do očividného faktu.
„Smrděj tady hovna,“ na půl huby řekl seňor Morales.
„Chceš tím něco naznačit?“ promluvil poprvé Požírač hoven, jehož síla dechu ohromila seňora Moralese.
„Naprosto nic,“ odpověděl Morales a začala mu bělat tvář.
„Sem si myslel,“ zamručel Požírač hoven a vytáhl z kapsy svého kabátu papír, rozbalil jej a položil na stůl. V papíru bylo zabalené luxusní libové hovno perfektního tvaru. Požírač hoven se rozhlédl po ostatních a jak viděl, že nikdo nic nenamítá, vytáhl z druhé kapsy rohlík, nabral kus hovna a s rozkoší pozřel.
„Slušnej zmrd, s ním bych si to rád rozdal,“ promnul Pong vous a zasmál se.
„Ne dnes,“ vydal náznak smíchu Požírač jater, „ale abychom se vrátili k původní věci. Na Urghu je vypsaná odměna, seňor Morales o ní věděl a Urghu poznal na Havaji při svý návštěvě. Mě zajímá, kde je kurva náš náklad iluminia.“
„Požírači jater, Urghu sme vytáhli z moře a měla dost na mále,“ promluvil Kapitán Blázen a kouřil brko.
„Víme, u Tasmánie jsme ji málem měli.“
„Akce s Killerem, pamatuji si,“ zavzpomínal Blázen a šlukoval.
„Přesně tak, Tasmánie byla cílovou destinací nákladu, když zmizela z radarů.“
„Požírači jater, některý kontejnery měly uvolněný uzávěry a došlo k úniku. Nedalo se nijak zabránit výbuchu. Byla jsem ráda, že jsem doběhla k záchrannému modulu,“ vstoupila do řeči Urgha.
„Takže si zdrhla, protože si věděla, že si náklad nezajistila?“
„Požírači jater, nedělej si prdel, já jsem byla jen najatý pilot, loď a zásilka byla vaše. Sám jste mě přijímal a prověřoval.“
„To máš pravdu Urgho, ale pak nechápu, proč si se schovávala a neozvala.“
„No a co bysme si jako řekli? Vždyť byste mě zabili,“ natvrdo řekla Urgha.
Požírač jater se zamyslel, podíval po svých partnerech, rozhlédl po místnosti a zamířil zrak na sedícího Ponga, který opřen v poklidu sledoval trojici Požíračů a leštil jeden ze svých mečů.
„Urgho, nejspíš máš pravdu, ale nemůžeme to nechat být.“
„A co kdybysme vás zabili? Vyřešilo by to problém?“ zeptal se zvědavě Pong.
„Číňane, já vím, že bys z nás nakonec nadělal stejnou sekanou jako z těhlech nebožáků, ale problém by to pouze odsunulo na pozdější méně vhodnější dobu. I my někomu dlužíme.“
„Vážení Požírači, co takhle pět set tun kokainu?“ skočil do rozhovoru Blázen. Hungové se zarazili zmlkli.
„Kapitáne…?“ pokusila se cosi říci Urgha, ale Blázen ji rukou zarazil.

Požírač jater promluvil.
„Neměl bych problém.“
Přidal se Požírač ledvin.
„Já taky ne.“
Požírač hoven ještě chvíli mlčel, prohlížel dlouze Ponga a seňora Moralese, ale nakonec taky napůl nesrozumitelně odsouhlasil obchod.
„Jsme domluvený, Kapitáne Blázne. Přišel jste o zisk, ale Urgha je vaše. Dělejte si s ní, co chcete,“ řekl Požírač jater.
„Urgha je svobodná. Myslím, že sme udělali dobrej obchod pro všechny strany. Seňor Morales může být rád, že žije a příště jistě nebude vymýšlet hry, na který mentálně nemá,“ řekl Blázen.
„To už je váš problém, skončili jsme a tady náš obchodní partner má jeden měsíc, aby připravil zásilku o hmotnosti pěti set tun. Bylo nám potěšením Kapitáne Blázne, někdy příště. Odcházíme, tady sme skončili,“ ukončil rozhovor Požírač Jater a zvedl se. Požírač ledvin a Požírač hoven ho následovali a beze slova odešli.

„Kapitáne, to jste nemusel,“ vyhrkla Urgha.
„Neřeš to, peníze sice znamenaj hodně, ale tyhle si vyděláme někde jinde. Už takhle sme v galaktickým průseru a nerad bych nám přidělával další,“ vysvětlil Blázen a zapálil nový joint.
„Kapitáne, toho si cením a dlužná nezůstanu,“ řekla očividně překvapená Urgha.
„Šéfe a než půjdeme zpátky do civilizace, vysvětlete mi poslední věc, kterou úplně nechápu,“ vstoupil do rozhovoru Pong.
„Pongu, holčičku sem potkal v hospodě, protože byla jediná, koho nesledovali. Projevila se jako velmi inteligentní dívenka, tak sem ji požádal, aby vás vyzvedla na letišti, až přijedete. Jenže sis její přítomnost nějak špatně vysvětlil. Kokot mi celou historku už vysvětlil.“
„Dobře Šéfe, a proč sem ji viděl i ve svých halucinacích a proč mi babička vyprávěla o Temným kolegiu?“
„Pongu nevím, asi nějaký halucinace z tý břečky, co si vypil, byl si přepracovanej a poslední dny stály dost za hovno. Navíc si nestihnul kolumbijskej bordel a to tě žere. Hele Pongu, aby ti to nebylo líto, tak snad tě potěší, když se cestou zpět zastavíme na pár dní v Manausu a ty si projdeš pár vykřičenejch domů, kde posbíráš suvenýry do tý svý sbírečky trofejí z bordelů?“
„Šéfe, vy ste zlatej,“ Pongovy oči zazářily.
„Můj vůdce, myslím, že uzrál čas odejít,“ promluvil opatrně Kokot.
„Pravdu díš, můj umělý příteli. Morales nám jistě půjčí jeden ze svých vozů, abychom nemuseli do města veřejnou dopravou, že?“ otočil se Blázen k seňorovi, který do sebe na stojáka u baru klopil jednoho panáka za druhým.
„Vemte si co chcete, ale hlavně už běžte do prdele,“ odpověděl opile Morales a bylo na něm vidět, že za posledních pár hodin toho na něj bylo moc a plány nevyšly tak, jak si představoval.
„Fajn,“ zasmál se Pong, vyndal odněkud papírovej pytlík a přesypal do něj hromadu koksu, která ležela na stole.
„Šéfe, pro Karlose, malej dárek z výletu,“ podíval se Pong po Bláznovi.
„Seňor Morales určitě nebude mít problém,“ zasmál se Blázen.

V garáži si vybrali nejluxusnější model vozu, který byl k dispozici. Pěkná limuzína s velkým prostorem a pohovkami proti sobě, barem, televizí a hromadou koksu ve stříbrný krabici. Blázen, Pong a Urgha usedli do zadních pohovek a Kokot se ujal řízení.

Cestou zastavili v Ashuaru, protože se Kapitán Blázen rozhodl domluvit poslední obchod.
Zašel do krčmy, kde již čekal otec blonďaté holčičky a Blázen zamířil rovnou k němu.
„Chtěl bych se vám odvděčit za službu, kterou pro mě vaše dcerka udělala. Nechtěl byste auto?“
„To venku? Patří seňoru Moralesovi, to se mu nebude příliš líbit.“
„Nebude naštvaný, dostal jsem ho jako omluvu a vám dlužím. S jedinou podmínkou, musíte nás odvést do města a pak se i s autem vrátíte. Můžete sem tahat prachatý turisty, kteří si potrpěj na luxus,“ mrkl Blázen.
„Zajímavá nabídka, která by se asi neměla odmítnout,“ dostalo se mu odpovědi na otázku a do města Manaus je odvezl řidič autobusu.

Než se vrátili zpět na pobřeží, prožili několik krásných dnů, kdy nebyl Pong k sehnání, Urgha s Bláznem a Kokotem obdivovali moderní architekturu a poznávali krásy tamějších barů, restaurací a klubů všeho druhu. Manaus bylo skutečně bezpečné město, kde se každý kriminálník musel cítit v bezpečí.

Po nějaké době v jiné části vesmíru při prohlížení pornostránek Klaun náhodou narazil na něco, co velmi zaujalo jeho pozornost. Objevil fotky uložené na nějakém japonském serveru a mezi dovolenkovými vzpomínkami z návštěvu planety Země narazil na tvář, kterou znal. Fotka zobrazovala místnost plnou rozsekaných kousků lidských těl, krvavé cákance po stěnách a ve dveřích stojící Pong, hledící přímo do objektivu fotoaparátu.
Klaun pustil svůj úd, volnou rukou hmátl po telefonu a vytočil číslo.
„Haló,“ ozval se temný hlas na druhé straně bezdrátu.
„To seš ty, Ničiteli?“ zeptal se Klaun opatrně.
„Ano, co chceš Šašku,“ odpověděl temný hlas.
„Já sem Klaun, ale to je jedno, našel jsem na internetu fotku, která mě zaujala.“
„Zase si sjížděl porno?“
„To taky, ale objevil sem fotku toho Číňana, kterej byl s Muskem a Bláznem, když jsme bombardovali Muskům planetu atomovkama.“
„A co já s tím? Internet je plnej fotek z dovolenejch,“ odpověděl temný hlas.
„Je to fotka ze Země.“
„Co má bejt? Víme, že jsou ze Země.“
„Je to první stopa a vím, kde můžu začít pátrat.“
„No tak dobře, zjisti co můžeš a do tý doby mě neotravuj, rozumíš?“ řekl temný hlas.
„Rozumím,“ odpověděl pokorně Klaun a hovor ukončil.
Klaun se začal úchylně smát.

Po dalších pár dnech zastavil v Ashuaru vůz s tmavými skly, ze kterého vystoupil Klaun, chvíli se rozhlížel a zamířil do hostince.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10