V čase před těmito událostmi v jedné tmavé místnosti, kdesi mimo Sluneční soustavu, hovořilo ve stínu sochy nechutně tlusté osobnosti připomínající vajíčko několik postav v kápích, kterým nebylo vidět do ksichtu.
„Martene, seš si jistej, že přišli z druhý strany?“
„Neříkej mi Martene, mezi námi jenom 'Velký démone', pořád zapomínáš.“
„Dobře, Velký démone, seš si jistej, že přišli z druhý strany?“
„Jsem. Naše radary nikdy nezaznamenaly přílet jejich kosmickýho vraku. Jediný logický vysvětlení je, že parta těhlech sfetovanejch negramotů našla základnu na Zemi. Navíc moji specialisté objevili v logách retranslačního satelitu několik příkazů, kterými testovali dostupnost stanice na Titanu. Pár sekvencí, žádný informace o souřadnicích zdroje.“
„To je pěkný, ale podporujeme tvé pátrání už velmi dlouho a pořád nevidíme výsledky. Hodláš nám vůbec někdy ukázat svý zdroje, které tak často rád připomínáš?“ optala se jedna z postav.
„Ukázal jsem vám vše, co bylo potřeba ukázat. Zbytek je má pojistka a hlavně know-how. K čemu bych vám byl, kdybych se rozdělil o všechny informace? Já mám informace, vy peníze a moc. Čeho se bojíte?“
„Bojíme se, že naše investice byla zbytečná. Mezihvězdný dálkový transportér, vždyť je to blbost. Za tisíce let znalosti transportního systému se nikomu nepodařilo provést přenos mimo sluneční soustavu. Veškeré pokusy skončily těžkým poškozením přenášeného objektu. Stačí silnější hvězdná erupce v trase přenosu a dojde k nezvratným škodám. Ty vole, mám věřit, že tento problém se podařilo vyřešit už před nějakejma třema tisícema let?“

Marten se nadechl a pokračoval.
„Ano. Vždyť historii už znáte. V období restrukturalizací univerzitního systému došlo ke značným škrtům a odpisům majetků. Tehdejší hospodářsko-ekonomické oddělení udělalo chybu, celý projekt ukončilo, protože ze systému vypadla poznámka, že se jedná o vojenský projekt zadaný tehdejším generálním štábem Velký rady. Tím pádem byla zakonzervována základna na Zemi a stanice na Titanu uzavřena. Kolikrát jsem vám to už vyprávěl.“
„Vyprávěl jsi nám tuhle historku tolikrát, kolikrát bylo potřeba, ale klidně ji znovu dopověz. Třeba tě konečně nachytáme při lži,“ temným smíchem se zasmála jedna z postav.
„Ale, no ták. Chlapi. Data přeci šla do archivu, ten se v průběhu let přesouval, mazal, optimalizoval a revidoval, až se na něj zapomnělo a zůstal v těch místech datového úložiště, kam už se nikdo nevrací.“
„A po těch letech si jednoho dne nakráčel Velký démon osobně a data stáhl, protože věděl, co hledá,“ ozval se zase temný smích.
„Ne úplně, já kdysi koupil, upozorňuju legálně, několik kontejnerů vyřazeného hardware, kterej sem chtěl původně recyklovat. Jenže jeden z mých zaměstnanců, absolvent univerzity, poznal univerzitní logo na paměťovejch boxech, který jely po lince, tak je poctivě vytřídil a řádně ohlásil svému nadřízenému, tedy mě. Ha ha ha,“ pokusil se o démonický smích Velký démon.
„Moc se nesměj a pokračuj,“ reagoval temný hlas.
„Jasně, mocné Temné kolegium. Jelikož každému musí bejt jasný, že univerzitní disky můžou skrývat lecjaká tajemství, stáhli jsme data ze všech boxů a podrobili je hloubkový analýze. Stoprocentní zbytečnosti, tabulky a ekonomický data, až na jeden skrytý adresář, zapadlý hluboko ve struktuře filesystému. K našemu překvapení se jednalo o tajný válečný výzkum generálního štábu Velký rady v oblasti transportů na mezihvězdný vzdálenosti. Experimenty s červími dírami. Velká věc. Jenže jsme velmi rychle zjistili, že chybí technická dokumentace, která by se měla nacházet v počítači základny. Taky chyběly informace o tom, kde přesně se základna na Zemi nachází, což je zasraně velkej problém. Jediné, co se nám podařilo získat, byly šifrovací privátní klíče k databázím v počítači základny a souřadnice místa, kde je kontrolní stanice. Což byl nakonec důvod, proč jsem zakotvil na Titanu a strávil několik let výzkumem stanice a snahami zjistit souřadnice na Zemi. Bohužel, odkódovat zabezpečovačku, abych mohl spustit transportní zařízení, šlo jen ze Země.“
„Pořád ta samá historie,“ řekla jedna z postav. „Opět si mluvil stejně. Jestli lžeš, seš dobrej. A ten Kapitán Blázen je kdo?“
„Ti se jednoho dne z ničeho nic objevili. Podařilo se jim zapnout počítače, takže náš katastrální úřad zareagoval a okamžitě vyslal svý zaměstnance, zapsat po dlouhý době nový kolonisty. Jednoduchý jak facka, navíc sme malá kolonie a všechno se rychle rozkřikne. Celkem rychle mi došlo, že jedinej způsob jak se dostali na Titan byl transportem ze Země. Náhoda mi přihrála partu sfetovanců, kteří se bůhvíjak dostali ke klíči k bohatství,“ skončil vyprávění Marten.
„Logicky vystavěná konstrukce. Co bys chtěl po nás?“ zeptala se jedna z postav.
„Spřátelím se s nimi, vylákám ze základny a vyšlu průzkumnou jednotku. Nechci domácí.“
„To je všechno?“
„Ještě jednu drobnost bych potřeboval. Zabít pár svých partnerů. Zmrdi mě okrádají.“

Ozvalo se ševelení temných hlasů a pak se z pod jedné kápě ozval hlas.
„Dostaneš co potřebuješ. Až přijde čas tvých plánů, pošli zprávu. Nyní jdi Velký démone, čeká nás další jednání.“
Ze stínu se vynořila černá postava s dlouhými dredy. Velký démon alias Marten se uklonil a zmizel ve tmě druhých dveří.
„Negře, jsme rádi, žes přijel. Máme pro tebe práci. Ubožáky z Titanu znáš?“ ozval se zase temný hlas.
„Znám, občas spolu obchodujeme,“ odpověděl dredatej.
„Dobře, bude na čase obchody ukončit. Máme pro tebe práci. Když ji odvedeš dobře, bohatá odměna tě nemine a přijde další práce za ještě větší odměnu.“
„Lákavá nabídka. O co se jedná?“
„Až přijde čas, odjedeš na Titan, zabiješ pár šmejdů a dohlídneš všechno proběhlo podle plánu. Jo, a bude tam jistý člověk jménem Kapitán Blázen. Chceme, abys mu nabídl spolupráci a když odmítne, zabiješ ho. Prostě, slyšel si toho debila, kterej právě odešel. Nějaký otázky?“
„Ne, akorát proč toho Blázna nemám zabít rovnou?“ zeptal se Negr.
„Protože idiot Marten netuší, kdo je Blázen a jeho posádka. Hlavně s nim nehul trávu.“
„Já nehulím,“ oponoval černoch.
„Hulíš, víme to. A teď zmiz,“ odpověděly společným temným hlasem postavy a otočily se k návštěvníkovi zády.

„Přistáváme,“ řekl Kokot a citlivě usadil Kapku v hangáru. Osazenstvo zatleskalo a vstalo z křesel.„Otevřu vám nákladní prostor, ať nemusíme pořád lézt po žebříku,“ pokračoval Kokot.
„To si děláš legraci. Ty jsi nás schválně nechal drápat se sem a tam po žebříku, když můžeme pohodlně nastoupit nákladním vstupem?“ zamračila se Urgha a Karlos přitakal.
„Já a legraci? Nikdy!“ naznačil úsměv Kokot.
„Jasně, robote,“ rýpl si Jack.

„Kapitáne, hlásím narušení perimetru,“ vracel se od dveří do stanice Karlos.
„Jak narušení perimetru?“ zeptal se Blázen.
„Někdo se sem vloupal. Ochranný silový pole bylo narušeno, zbraně jsou deaktivovány a někdo použil teleport.“
„To si děláš prdel,“ nasraně řekl Blázen, „musíme rychle na Zem.“

Stáli u transportéru a řešili rychlý plán. Slova se ujal Pong a navrhl jednu ze svých čínských kungfu strategií.
„Šéfe, půjdu první a vyčistím transportní místnost. Pak pošlu zprávu a půjde za mnou Urgha, pak Kokot, nasledovat ho budete vy a nakonec zbytek. Nějaký otázky?“
„Pongu, to je geniální plán,“ zasmál se Jack a mocně upil z placatky.
„Že jo. Plecháči, zapni transport, šou začíná,“ pronesl Pong, vlezl do transportéru a připravil meče. Dveře se zavřely, zablesklo se a Číňan byl pryč.