Vesmírní dýleři - 6. První krev
Kapitán Blázen poodstoupil, aby se Pongovi nepletl do práce, začal balit joint a díval se po Číňanovi, který zrovna lehce odrazil výpad nožem nejbližšího ochránce, přitom udělal baletní otočku a chlapovi rozpáral mečem břicho, až se vyvalil žaludek a po něm šla ven střeva. Chlap pustil nůž a snažil se rukama chytit vyhřezlé vnitřnosti. Jak bylo všechno od krve a kluzké, propadávaly mu mezi rukama a situace nabírala komický rozměr. Pong se usmíval, očividně si tento vtípek užíval, pak ale udělal rychlý pohyb a zarazil meč okem do hlavy nebožákovy.
Rozjetý Číňan se díval na zbývající čtveřici, vytáhl meč z hlavy mrtvého těla, které se sesunulo na zem. Blázen zapálil brko, podíval se na klečící trojici svých obchodních partnerů, mocně potáhl a vložil jointa do úst Negrových, který klečel s krvácejícíma rukama skříženými na hrudi. Ten si několikrát potáhl, pak mu Blázen brko sebral.
„Blázne, ty seš ale opravdu velkej zmrd. Ale zapletl ses do něčeho většího, debile.“
„Povíš mi k tomu něco?“
„Nepovím.“
„Tak vidíš. Pongu, nečum a doraž ten zbytek dobytek,“ zakončil krátký rozhovor Blázen a pokračoval v pomalém kouření marihuanové cigarety.
Pong se podíval směrem k mužům a lehce se usmál. Vytáhl ze záhybu svého kabátu dva vrhací nože a hodil je směrem k nejvzdálenějším postavám. Ty se ihned zhroutily na zem a z čela každé hlavy trčel jeden nůž.
„Chlapci, Šéf spěchá, takže si dám férovku jen s váma, ať se příliš nezdržujeme. Stejně vypadáte nejschopnější z těhlech kokotů a navíc nemáte střelný zbraně,“ promluvil Pong s čínským ledovým klidem. Zvedl meč, namířil čepel k mužům.
„Tobě uříznu koule, vypíchnu oči a přeříznu stehenní tepny. A z tebe frajere udělám trupíka. Ha ha ha,“ zasmál se Pong smíchem smrti.
Bylo ticho, pouze Blázen šlukoval z jointu a díval se na bitku Pong versus dva zmrdi. Jo a na robota Kokota jsem nezapomněl, stál v rohu za Bláznem a hlídal blízké okolí.
Jeden frajer vytáhl nože, druhý nasadil boxery, což Pong ocenil tím, že odložil meče, protáhl se a předvedl jeden ze svých kung-fu triků. Měl rád poctivou bitku ruce proti nožům. Dlaní naznačil mužům, že mají začít a čekal jejich výpad. Nic se však nestalo a jen na sebe zírali. Chlap s boxery Pongovi naznačil, že začít má on, tak příliš nepřemýšlel a zaútočil. Prosmýkl se mezi postavami jako tančící vítr osedlaný opilým netopýrem a jeho pěsti tvrdě dopadly na určená místa. Muži se zakymáceli, Pong dotančil a otočil se směrem k chlapům, kteří přerývavě dýchali a bylo vidět, že úder na hrudní kost pocítili velmi silně.
Pong vytáhl dva malé nože a čekal. Chlápci si to samozřejmě vzali osobně a nasraně vystartovali. Přesně na to Číňan čekal. Sehnul se a úkrokem oheň chrlícího červeného draka osedlaného opicí podběhl pod rozjetými frajery, roztáhl ruce a nožem v jedné ruce prořízl prvnímu muži stehenní tepnu a druhému zarazil nožík nad kostrč. Zastavil, otočil se a srovnal si oblečení.
Chlápci se na sebe podívali a ten, kterému trčel nůž z kostrče padl k zemi.
„Ty padneš k zemi hned po něm. Trošku jsem lhal, tepna už je proříznutá, teď přijdou na řadu koule a pak oči,“ usmál se Pong. Muž přiložil ruku na vnitřní stranu stehna a podíval se na dlaň pokrytou teplou krví.
„To si děláš prdel, Mongole,“ řekl a padl na kolena.
„Nejsem Mongol, sem Číňan a teď ti uříznu koule. Dívej se,“ řekl Pong stále s úsměvem na líci a vytáhl ze záhybů svého čínského roucha zahnutý kastrační nůž, který se od pradávna používal ve staré Číně ke kastraci eunuchů na dvoře Zakázaného města a zamával jím před obličejem krvácející oběti. Ta se jen vyděšeně podívala a než stačila cokoliv říct, Pong rozřízl kalhoty a provedl kastračním nožem přesný chirurgický zákrok, na jehož závěru ukázal varlata klečícím obchodním partnerům, Negrovi, znehybněnému muži a nakonec i původnímu vlastníkovi orgánu. Ten vytřeštil oči a v tu chvíli Pong tím samým nožem vydloubl nejdřív jedno oko a pak druhý. Do očních důlků vrazil koule.
„To čumíš, co?“ řekl a chlap se příšerně rozeřval.
„Teď, když už je pozdě, řveš o život,“ suše pověděl Pong, podíval se k Bláznovi a ten kývl.
„Jinak skoro nelžu,“ řekl Pong a prudkým trhnutím rukou zlomil muži vaz.
„Teď ty, trupíku. Neboj se, tímhle nožíkem tě řezat nebudu. Ne, že by to nešlo a nebyla opravdu veliká zábava, ale nemáme čas, takže použiji meč. A nemusíš mlčet, řeči tě ten zásah nezbavil. Jen pohybu,“ zase se usmíval Pong.
„Ty zmrde,“ řekl ležící muž.
„Silná slova si nech na potom. Teď se dáme do práce,“ zvedl se Pong a napřáhl meč k prvnímu úderu. Stačily přesně čtyři a chlap byl bez rukou a nohou.
„Ty zvrhlej hajzle, chcípni v pekle,“ byla poslední slova než upadl do kómatu, protože srdce vypumpovalo veškerých pět litrů krve z těla a mozek přišel o přísun kyslíku. I v případě tohoto nebožáka to nebylo jiné. Uvědomění si posledních okamžiků, pak šok, neschopnost křičet a před očima promítající celý život, než se opona definitivně zatáhla.
„Já jsem Pong,“ řekl Pong a díval se po místnosti. Blázen dokouřil, odhodil vajgl a šel ke klečícím, brzy již bývalým, partnerům.
„On je Pong a dva z vás nyní zemřou,“ krátce se vyjádřil Kapitán.
„Pongu, skonči to.“
Číňan se postavil za klečící trojici a začal říkat nějaké dětské čínské rozpočítávadlo. Přitom ukazoval hrotem meče na jednotlivé hlavy. Když básničku dokončil, zvedl meč nad hlavu a rychlým pohybem dekapitoval jednoho z mužů.
„Pánové, aby to bylo zábavnější, hodíte si mincí. Panna život, orel smrt,“ řekl Pong.
Klečící chlápci se podívali sobě do očí a jeden z nich znechuceně odplivl.
„Ty seš hajzl.“
„Já vím, neslyším to dneska poprvý. Fajn, házím za tebe jako za prvního,“ reagoval Pong a hodil minci. Chytil ji, otevřel dlaň a tam byla panna.
„Máš kliku, teď budu házet za tebe,“ řekl Pong druhému a hodil minci do vzduchu. Když otevřel dlaň objevila se opět panna.
„Ty máš taky kliku, tak jedem znova. Máš smůlu chlape, teď to vyjde,“ zasmál se Pong a hodil znova mincí. Chvíli dělal situaci napínavou, kroutil rukou, máchal jí ve vzduchu, ale nakonec ukázal dlaň a v ní byl orel.
„Já to říkal,“ zasmál se Pong a dodělal svoji práci. Hlava se odkutálela doprostřed místnosti, kde zůstala ležet. Dvakrát zamrkala a otevřela ústa, ze kterých žádný zvuk nevyšel. V kanceláři se rozprostřelo ticho, které nakonec přerušil Kapitán Blázen.
„Dám ti ještě jednu šanci. Než si ubalím brko, tak zapřemýšlíš, jestli bys mi přeci jenom nemohl aspoň povědět něco z těch vašich divných příběhů.“
