Schoval se do výtahu, zavřel dveře a tiše čekal. Jeho sluch mu říkal, že se z doku blíží dvě postavy.
„Viděl si ten přístav? Čínská ponorka a malý člun. Zajímalo by mě, jak dopadli ostatní. Je tady klid, ale trošku bordel. Nemyslíš?“
„Nahoře měli mejdan, asi nestihli uklidit. Chlast, ale mají dobrej, jen co je pravda. Jdeme za velitelem.“
Mozeček stál tiše, nedýchal a vychutnával si svůj proteinový nápoj. Muži se pomalu přibližovali a necítili bezpečí. Když došli na roveň výtahu, Mozeček srkl schválně hlasitěji a čekal, jestli se muži půjdou podívat za zvukem. Chlápci zastavili a podívali se po sobě.
„Neslyšel si něco?“
„Ne,“ udělali krok. Mozeček opět srkl, tentokrát o něco hlasitěji, aby si byli muži jistí, že skutečně něco slyší. Zastavili, opět k sobě vzhlédli a opatrným krokem se přibližovali k výtahovým dveřím.
Mozeček vytáhl brčko z hlavy, odhodil ji za sebe a připravil se v rohu vedle dveří k útoku na kořist. Ve výtahových dveří se nejdříve objevila hlaveň zbraně a pak se pomalu začala vynořovat postava. Čas zpomalil a v něm se napřažená ruka zombie pomalu přibližovala k hlavě vstupujícího muže. Pronikla s hlasitým křupnutím lebeční kostí. Mozeček zatlačil a rozdrtil temeno. Pak prudce strčil do umírajícího lovce, jenž narazil do druhého, který začal zběsile střílet a chůzí vzad se přibližoval k vstupu do velínu.
„Veliteli, veliteli,“ řval, když otvíral dveře. Bezhlavě střílel před sebe a jakmile se dveře dostatečně otevřely, vpadl do místnosti.

Velitel výsadku černých mužů seděl u terminálu a procházel databáze. Na panelu měl položený přenosný počítač, který byl kabelem, vedoucím kamsi dolů, připojený k počítači základny. Chtěl zkopírovat veškerá data, jenž se mu podaří zpřístupnit. Ráno během porady dostal podrobné informace o této stavbě, včetně popisu datové struktury počítače. S něčím tak starým a pomalým ještě nikdy nepracoval. Uznal však, že počítač byl postaven bytelně, samodiagnostika nehlásila závady laserových kvantových procesorů a paměťová matrice byla stále stabilní. Poctivou vojenskou technologii poznal okamžitě.
Našel, co hledal. Jeho prsty se zastavily a monitor zobrazoval hexadecimální výpis šifrované části paměti. Nejdřív dal kopírovat zašifrovanou část do notebooku a posléze zkusil dešifrovat data. Vyndal z batohu desky s nějakými poznámkami a začal zadávat jedno heslo za druhým. Chvíli to trvalo, ale nakonec systém jeden z kódů přijal. Databáze se otevřela a zpřístupnila svá tajemství. Procházel jednu položkou za druhou a kroutil údivem hlavou. Bylo toho víc, než si dokázal kdokoliv představit.

Najednou uslyšel za dveřmi hluk. V okamžiku, kdy otočil hlavu, se otevřely dveře a dovnitř vpadl střílející člen výsadku. Instinktivně zvedl zbraň a ukryl za křeslo. Dveře se zavřely a muž unaveně sklopil zbraň.
„Co se děje?“
„Veliteli, nějakej divnej zmrd se schovával ve vejtahu.“
„Vždyť by tady nikdo neměl bejt.“
„Veliteli, ale je. Co budeme dělat?“
„Zabijeme ho.“
Muži zkontrolovali své zbraně a očekávali další dění. Nedělo se ale nic. Uběhla jedna minuta, druhá minuta, třetí, čtvrtá, až uteklo minut patnáct.
„Co budeme dělat, veliteli?“
„Půjdeme se podívat ven, nic jinýho nám nezbejvá. Sbal se a vyrazíme.“

Muži se připravili a opatrně otevřeli dveře. Ten s nižší šarží vystrčil hlavu do chodby a když se ujistil, že je prázdná, vstoupil. Hned za ním vyšel velitel a spolu prohlédli celou halu. Podívali se do výtahu, kde leželo tělo bez hlavy a od něj vedla po zemi podivná krvavá stopa člověka, který má problémy s chůzí.
Vydali se po stopě, která je dovedla do skladiště. Oba podvědomě tušili, že je to místo zrozené pro perfektní přepad. Velitel rukou naznačil, že každý půjde po jedné straně regálů a budou společně kontrolovat jednu část za druhou. Zapnuli čelovky, aby líp viděli a vešli do temných zákoutí mezi regály. Systematicky procházeli jednu řadu za druhou, protože krvavá skvrna zmizela u jedné z polic. Bylo jim jasný, že někdo tělo vytáhl nahoru.
U křížení ulic mezi policemi zastavili a podívali se po sobě. Mlčeli a jejich mlčení přerušil hluk. Rozhlédli se a v tu chvíli mezi ně dopadla hlava mrtvého kolegy z výtahu. Oba dva se lekli a odskočili. Velitelův poslední podřízený se opřel zády o regál a jak to udělal, objevily se dvě dlouhé studené ruce a urvaly mu hlavu. Bezhlavé tělo, s krví stříkající z krku, udělalo dva kroky a spadlo na zem tím nenadálým šokem. Velitel, zborcený proudem krve a nyní už poslední muž, nevěřícně zíral a černá kukla byla mokrá potem. Pomalu ustupoval vzad, očekávaje nenadálý útok.

Před sebou uviděl rychlý pohyb a začal střílet. Když si uvědomil, že pálil naslepo do tmy, sklonil zbraň a stále ustupoval. Najednou ucítil poklepání na rameno, prudce se otočil, vystřelil několik ran, ale nikdo tam nebyl. Přestal střílet a otočil se zpět.
Stál před ním. Mozeček, který se díval svýma mrtvýma očima přímo na muže v černém. Velitel zmáčkl kohoutek, vyšlo několik ran a pak došel zásobník. Postava se lehce zakymácela, nepadla však na zem, ale nýbrž se začala přibližovati k poslednímu žijícímu členovi jednotky, který ještě několikrát zmáčkl naprázdno spoušť zbraně, pak ji odhodil a vytáhl nůž. Nechtěl se vzdát snadno a bez boje.
Udělal rychlý výpad vpřed, ale Mozeček, na to že byl mrtvola, hbitě ruku chytil v zápěstí, zlomil ji a utrhl i s nožem. Chlap zařval bolestí, chytil pahýl druhou rukou a padl na kolena.
Mozeček si chvíli prohlížel ruku a ochutnal krev. Hned ji odhodil a znovu zaměřil svoji jedinou mozkovou buňku směrem ke zraněné kořisti, která se snažila odplazit někam do úkrytu. Zombie provedla rychlý výpad, chytla muže za nohu a zvedla do vzduchu. Máchal rukama, cákal krví na všechny strany, ale nic mu to nebylo platné, protože Mozeček chytl druhou nohu a prudce roztáhl ruce tak, až se ozval zvuk vykloubených kyčlí. Chlap zařval smrtelnou bolestí a začal prosit o milost. Jeho pohled byl pohledem umírajícího.
Blbý akorát bylo, že prosil toho nepravého. Nevěděl, netušil a nechápal, co je Mozeček zač a kde se vůbec vzal. Ale byl tu, aby ukončil jeho život a on si zapomněl vzít granáty.
„Prý snadná akce,“ poslední myšlenka, která proběhla trpícímu hlavou, než mu cosi tenkého prošlo okem a ozvala se příšerná bolest v hlavě. Mozeček začal mixovat svůj koktejl, tělo opustily křeče a do skladu se vrátilo ticho přerušované zvuky, které vydávala krmící se zombie.

Zhruba v době, kdy na základnu pronikla skupina ozbrojenců, seděl Blázen a zbytek posádky u Rozverných tanečnic v privátní sekci nad tanečním parketem, kde se poprvé setkal s Martenem a čekali na zprávu, že obchod je připraven. Byznys jel celkem v klidu, posledních pár obchodů proběhlo přesně podle plánu a tak nebyl důvod proč nepředpokládat, že stejně budou probíhat i obchody následující. Stihl se seznámit s většinou místních společníků a několika týpky z planet, o kterých nikdy předtím neslyšel.
Blázen kouřil velkého jointa a přemýšlel. Dneska vzal všechny sebou, aby se po dlouhý době vyvenčili. Problém byl trošku s Doktorem, protože s jeho halucinacemi se komunikuje velmi těžce, ale naštěstí pochopil situaci a teďka někde řádil s nějakými mimozemskými děvkami, který měly tři vagíny, dvě hlavy a jednoho čůráka nebo jinou podobnou kokotinu.
Sraz se zákazníkem mají v jednom ze skladů na okraji kolonie a nyní se jen čeká, až přijde potvrzení, že klient dorazil. Tři tuny hulení byly připraveny k prodeji. Z dumání ho vyrušil Marten.
„Klient dorazil, můžeš vyrazit na místo předání, zásilka je již připravena.“
„Dobře, Martene,“ řekl suše Blázen a otočil se k Pongovi, který si to rozdával s nějakou zaměstnankyní podniku.
„Pongu, jdeme. Kokote, vypni tu kameru a pojď s námi.“
„Jasně šéfe,“ odpověděl Pong a shodil ze sebe děvku, srovnal své čínské kimono, šňupl pořádnou lajnu a zvedl z pohovky. Kokot uložil kameru do tašky, dopil ze sklenice zbytek oleje, srovnal přehazovačku a postavil se.
„Urgho, ty tady dohlídni na zbytek, ať se nestane nějakej průser. Hlavně hlídej Doktora a Franka, ti dva dementi se snadno zapletou do průserů,“ obrátil se Blázen před odchodem ještě k Urghze.
„Kapitáne, jasný,“ odpověděla a ucucávala svůj lehce alkoholický koktejl.
„Jdeme,“ řekl Blázen Pongovi a Kokotovi. Šli známou cestou ven, kde na ně již čekal nenápadný vůz s řidičem.