Dojeli k podniku, zaparkovali na místě pro invalidy a vešli dovnitř. Prošli okolo skleněného válce, ve kterém zrovna srala děvka a zamířili rovnou do privátních komnat.
Když vešli do místnosti s výhledem na parket, viděli z místa na místo přešlapujícího Martena a zbytek posádky sedící v pohovce. Blázen mávnutím pozdravil Urghu a zamířil přímo k majiteli podniku.
Marten se otočil a obličejem mu prolétlo krátké překvapení.
„Nečekal si nás nebo co, Martene? Vypadáš překvapeně,“ zeptal se Blázen.
„Ne, to ne. Ale nečekal jsem vás tak brzo. Byznys už proběhl?“ řekl Marten.
„Proběhl. Všichni jsou mrtví, Martene.“
„Mrtví?“ podivil se Marten.
„Ano mrtví, proč tak debilní plán? Proč mi měli ti tví pažouti zatajit, že přijde bláznivej černoch?“
„Blázne, to je jednoduchý. Chtěl jsem se jich zbavit. Okrádali mě a nechtěl jsem, aby něco tušili. Jenže mělo se to stát, až po skončení obchodu, kdy už u toho nebudete.“
„Aha, to by dávalo možná smysl. A u koho si najal toho chlapa?“
„U jedné organizace, která poskytuje služby tohoto vražedného typu.“
„Aha, to by taky dávalo smysl. Moje role celém příběhu je jaká?“
„Tvoje role? Žádná, měl si dostat svoji odměnu a svět by se točil dál.“
„No, já jen, že Negr povídal cosi o tom, že mě měl nabídnout spolupráci a kdybych ji nepřijal, že mě taky měl zabít.“
„Tak o tom nic nevím, Blázne.“
„Však taky o tobě nic Negr neříkal, pouze jen to, že sis mohl celou akci objednat.“
„Objednal, ale ne tvoji vraždu. Proč bych tě nechával zabít?“
„To já nevím, ale nabídku sem nepřijal, tak zemřel taky,“ vědomě lhal Blázen, protože Negr mluvil o nějakých technologiích.
„Co dál, Blázne?“
„Dál nic, akorát si na tebe od dnešního dne dávám kurevskýho bacha, využil si mě. Teď se sebereme se a jdeme domů,“ odpověděl Blázen a vydal se směrem k posádce.

„Šéfe, bude zabíjení?“ zeptal se zvědavě Pong.
„Pongu, nikoho už dneska zabíjet nebudeš.“
„Šéfe okej a řek vám, co měl ten černoch znamenat?“
„Prej měl vyřídit ty tři zmrdy, se kterejma spolupracoval, protože ho prej okrádali.“
„A co my? Jakou roli sme měli zahrát?“
„Nevím, rozhodně mi neřekl celou pravdu. Něco tají a musím zjistit co. Navíc, nemůžeme ho jen tak pro nic zabít, protože bysme proti sobě poštvali hodně místních existencí,“ odpověděl Blázen. „Urgho, kde je Frank a Doktor?“
„Doktor si zaplatil nějakou mimozemskou kurvu, která vypadala jako ještěrka a navíc měnila barvy. No a Frank… Kapitáne, já nevim jak to říct...“
„Co se stalo Urgho?“
„Víte jak je u vchodu ten skleněnej válec s otvorem pro hlavu?“ lezlo z Urghy jak z chlupatý deky.
Jak Blázen slyšel o skleněném válci u vchodu, bylo mu hnedle všechno jasný. „Von si nechal nasrat na hlavu?“
„Kapitáno, ano.“
„Že je úchyl, to sem věděl, ale že je až takhle velkej úchyl, sem fakt netušil,“ zasmál se Blázen.
„Fajn Urgho, běž pro Doktora, sejdeme se venku u východu. Pongu, Karlosi, Jacku, Kokote, vy běžte rovnou ven. Já se půjdu rozloučit s Martenem,“ řekl Blázen a zamířil ke skupince, které Marten cosi vykládal.

„Odcházíme živí a doufám, že je ti to líto, Martene,“ zasmál se Kapitán.
„Příšerně líto, Blázne. Ještě se uvidíme a zahulíme,“ odpověděl Marten a podal Bláznovi joint, kterého ve skupince zrovna hulili.
Blázen jej vzal, párkrát si potáhl, rozhlédnul po kuřácích a vrátil joint Martenovi.
„Bude potřeba ve skladišti uklidit, tak tam Martene pošli někoho s foťákem, ať udělá pár fotek do albíčka. Snad oceníš Pongovu práci,“ řekl Blázen na závěr, otočil se a šel za svojí posádkou.

Stáli ve vstupní hale a dívali se na skleněný válec, u jehož dna byla Frankova hlava, na kterou zrovna srala humanoidní mimozemšťanka se dvěma análními otvory a vagínami.
„To je neuvěřitelný,“ vzdychal Pong a bůhví, jaká myšlenka létala jeho zvrhlou hlavou.
„Franku, Franku, vyser se na to, mizíme,“ zaklepal na sklo Blázen.
Hlava v tubě otevřela oči a podívala se odkud přišel hlas.
„Kakapitáne, jeještě chchvíli, uuž bubude,“ zakoktal Frank.
„Franku, vylez ven, budeš smrdět ještě víc než normálně. A neser mě,“ přikázal Blázen.
„Kakapitáne, miminutku,“ odpověděl Frank.
„Děděvko, dědělej,“ zabouchal do dna rukou. Mimozemská prostitutka se hluboce nadechla, zadržela dech a mocně zatlačila, až ji oči lezly z důlků. Z análních otvorů vyklouzla na Frankovu hlavu dvě hnědá lejna, tuhá tak akorát, aby se vytvořila hnědou čepičku s bambulkou. Vydechla a vše zakápla několika kapkami poševních sekretů.

„To je nechutný, počkám venku,“ řekl Karlos, otočil se a šel ven. Jack příliš neváhal a šel za ním taky.
„Kakapitáne, sesem hohotovej,“ vykoktal Frank a byl šťastný jak písečná blecha, která se právě zavrtala pod kůži.
„Tak vylez, jedem domů,“ řekl Blázen.
Skleněný válec se nadzvedl, mimozemšťanka slezla dolů, zmáčkla tlačítko ovládacího panelu a dno, tvořící límec kolem krku klienta, se rozevřelo a propustilo ze zajetí slasti ukojeného Franka.
„Kakapitáne, toto jeje neneskutečný,“ koktal Frank.
„Franku, sundej si to hovno a běž strčit hlavu pod vodu, ať nezasmradíš loď,“ rozkázal Blázen.
„Kakapitáne, toto hohovno nenesrmdí.“
„Každý hovno smrdí.“
„Tatak sisi čičichněte.“
„Nebudu si čichat k žádnýmu hovnu, běž tu sračku sundat,“ důrazně řekl Blázen.
„Pane, skutečně můj produkt lásky nesmrdí. Jíme speciální stravu, která po průchodu trávicím traktem a přeměně v hovínko, nevytváří smrduté plyny. Naše hovínka jsou léčivá, obsahují spoustu užitečných látek a je prokázáno, že když se mažete aspoň dvakrát týdně, omládne vám pokožka. Je to stejné jako s močí, funguje jak zevně tak vnitřně. Nechcete pochcat? Taky tuto službu nabízíme.“
„Ne, ženská, skutečně ne,“ odpověděl znechuceně Blázen.
„Já bych se nechal pochcat,“ zahlásil Pong.
„Příště Pongu, jděte všichni ven,“ rozkázal Blázen a ještě jednou Frankovi řekl, ať se jde kurva umejt, protože takhle do lodi nepůjde. Frank neodmlouval a odešel s prostitutkou do umývárny.
Blázen si oddechl a zapálil zbytek jointa, kterého měl v kapse. Frank nezdržoval, za deset minut byl zpět.

„Můj vůdce, já jsem tak rád, že už jsme na palubě,“ řekl Kokot.
„To já taky, plecháči. Myslím, že jsme šlápli fakt do pěkně řídkýho lejna. Vůbec netuším, o co mělo jít, ale vsadil bych se, že se jedná vo něco, co máme. Myslíš, že můžou vědět kudy sem přicházíme?“ zeptal se Blázen Kokota.
„Je pravděpodobné, že tuší jaký je smysl zařízení ve stanici,“ odpověděl robot.
„Jo, ale slyšel si o čem mluvil mrtvej dredatej a sám sis vzpomněl, že v počítači jsou nějaký šifrovaný data,“ nahlas uvažoval Blázen.
„Vím, musíme co nejrychleji zpět,“ řekl Kokot, přidal plyn a povrch pod nimi se rychlostí rozostřil.