1 2 3 4 5 6 7 8

„Kapitáne, měli byste se okamžitě vrátit,“ ozval se Karlos z komunikátoru.
„Co se děje?“ zeptal se Blázen.
„Přilétají lodě.“
„Dobře, okamžitě nás přesuň rovnou na můstek,“ rozkázal Blázen a krátce na to byli všichni přeneseni zpět na palubu Kapky.

Blázen se usadil do křesla, vytáhl hulení a začal balit joint.
„Můj vůdce, z hyperprostoru se vynořilo pět bitevních lodí,“ ohlásil Kokot ze svého místa.
„Co je to za šmejdy?“ zeptal se Kapitán.
„Můj vůdce, nevím, ale podle letového kurzu míří k místu, který jsme před chvílí opustili.“
„Tak to asi nebude náhoda,“ zasmál se Jack a upil z poloplné láhve.
„To asi ne,“ řekla Urgha, která začínala být poněkud nervozní z výjevu, který měla před sebou.
Bitevní lodě obklopily Klaunovu loď a zamířily přídě do jednoho bodu ve vesmíru.

Než se kdokoliv nadál, Kapkou otřásl zásah několika proudů energie.
„Můj vůdce, štíty drží!“ oznámil suše Kokot a plně se věnoval ovládacímu panelu.
„To je dobře, neměl jsem z tý šupy úplně nejlepší pocit,“ řekl Blázen a odklepl popel do popelníku.
„Jak nás vůbec našli?“ ozval se Karlos a Kapkou otřásl další zásah.
„Štíty stále drží a jak nás našli se lze jenom domnívat,“ odpověděl Kokot, „ale předpokládám, že si stáhli data z počítače a zjistili změny v silovém poli. V tuhle chvíli na to sere pes, buďto můžeme utéct a nebo si můžeme zastřílet. Můj vůdce, nechcete si vystřelit paprsky temné antihmoty?“
„Kokote, další experimentální armádní zbraň, kterou jsi jen tak z legrace vytáhl z lodní databáze?“ rýpl si Pong a v očích mu blikla chuť si taky vystřelit.
„Třeba tě Kapitán nechá,“ zasmál se Kokot a přepnul Bláznovi do opěrek ovládání střelby.

Blázen se uvelebil, zapálil nový brko a sledoval Kokota.
„Už můžu?“
„Můj vůdce, můžete,“ odpověděl Kokot a Kapitán ukazováčkem pravé ruky stiskl tlačítko.
Kapka se zachvěla, maskování vypadlo a z přední části vytryskl proud zvláštní hmoty, která nepropouštěla světlo. Zhruba ve třetině vesty se hmota rozdělila do několika paprsků, které zamířily nejen k útočícím lodím.

Na první pohled se zásah temnou antihmotou na lodích neprojevil. Ale po nějaké chvíli se začaly trupy lodí hroutit a hroutily se tak dlouho, až implodovaly do jednoho bodu, který krátce zasvítil a zmizel.
„Kokote, kolik lodí jsme zničili?“ zeptal se Blázen, když s údivem sledoval divadlo před sebou.
„Můj vůdce, jestli jsem to spočítal dobře, rovných 256 kousků. To je dobré skóre na jeden stisk tlačítka.“
„Akorát moc oblíbení tu nebudeme,“ řekl Jack.
„Nebudeme a navrhoval bych zmizet, jak nejrychleji dokážeme,“ řekl Blázen.
„Můj vůdce, rozumný přístup. Vzdálím se a Doktor se mezitím připraví k cestě domů.“

Překročili horizont událostí a Kapka vstoupila do červí díry.
„Máte všichni volno. Tedy kromě Franka, se kterým si chci popovídat o několika posledních uplynulých dnech,“ vyhlásil Blázen volnou zábavu a netrvalo dlouho, než bylo vše ve starých kolejích. Láhve na ovládacích panelech, lajny, hudba, marihuana a parádní výhled do vesmíru.
Blázen vzal Franka stranou ke stolu, posadili se a začal rozhovor.
„Franku, pověz mi, co se stalo v posledních dnech. Víme zatím jediný, že za tebe vyslali klon a jede v tom Temný kolegium.“
„Kakapitáne, toto jeje nana ddlouhý vyvyprávění,“ začal mektat Frank.
„Franku, já vím, že to bude dlouhej příběh, tak nezdržuj a začni koktat,“ řekl mu Blázen a věděl, že vyhulí fakt hrozně moc jointů, než Frank dokončí svůj příběh.

„Ó, mocný Matkopíchači, vládci veškerého temna, ztratili jsme mnoho válečných klonů,“ hrbila se před postavou v kápi hromádka černých hadrů.
„Šoustale, co ste zase posrali?“ zahromoval Matkopíchač temných hlasem.
„Mocný z nejmocnějších, Ničitelův plán nevyšel,“ temně špitl Šoustal.
„Zase ten Ničitel, nikdy neudělá nic pořádně. Co mu nevyšlo?“ povzdechl temně Matkopíchač a podíval se po stole, na kterém služebnictvo rovnalo láhve s alkoholem a tácy s hromadami jídla.
„Veliký Matkopíchači, nevyšel plán s únosem a naklonováním člena Bláznovy posádky. Nevíme jak, ale došlo k prozrazení a odhalení našeho špeha.“
„Šoustale a jak to souvisí se zničením části naší flotily?“ zahromoval Matkopíchač, „kde je vůbec Ničitel?“ dodal temně.
„Temný vládče, Ničitel čínským vlastníkům umělé planety vysvětluje, co se stalo a kdo hlavně uhradí škody, protože bylo zničeno několik desítek lodí návštěvníků a došlo ke značným ztrátám na životech civilistů.“
Matkopíchač zahromoval, zvedl ruce a temně zahučel.
„Škody snad šikmookejm zaplatí pojišťovna, u který sou pojištěný proti škodám, kurva ne?“
„Veliký mocný Matkopíchači, pojišťovna jim nic nezaplatí, protože Blázen tam s tou svojí partou šílenců nadělal slušnou paseku. Navíc Číňani vědí, že hledal člena své posádky, protože si od nich stáhnul veškerý data.“
„Tak ať vymáhaj škodu po Bláznovi a ne po Ničitelovi?“
„Matkopíchači, jim je to úplně u prdele. Ničitel jim padnul do rány a prej naše problémy nejsou jejich problémy, takže chtěj zaplatit po Ničitelovi a zbytek ať si vyřídíme sami mezi sebou.“

Matkopíchač se zhluboka nadechl, zvrátil hlavu vzad, kápě se málem sesunula a zařval, fakt temně zařval, až se obraz na zdi začal chvět.
„Zasraný komunisti, zasraný zkurvený kumunisti, já bych se z nich posral!“ natáhl ruku pro láhev a půlku obsahu vypil na jeden zátah.
„Šoustale, takže od teďka máme na Zemi problém nejen s Bláznem, ale i s Číňanama. To se povedlo. Zavolej do bordelu, ať zbytek debilů okamžitě přijde na meeting.“

Matkopíchač začínal být poněkud nevrlý, protože kolegové z kolegia stále nepřicházeli a kolem křesla se mu hromadily vypité láhve. Byl v poslední době poněkud nervozní, protože letitý plány se hroutily jak domeček z karet a ještě bude muset zaplatit Číňanům škodu, kterou nezpůsobil. Další věc, která mu nedala spát, byla smrt jeho vojáků. Netrpělivě čekal na zprávu z laboratoří, ze který se snad dozví, co se stalo.
„Mocný, můžeme vstoupit?“ ozval se opatrně temný hlásek. Matkopíchač sebou trhl a vyrušil se z myšlenek.
„Už ste konečně zmrdi tady, vstupte a nalejte si sami. Já sem celkem našrot a sluha je pryč.“
Análník, Kokot, Sráč, Pičín, Vohnout a Čůrák strašidelně kymácivými kroky vstoupili do místnosti a rovnou zamířili ke stolu s občerstvením. Každý si vzal do ruky dvě až tři láhve a druhou rukou přisunul křeslo. V polokruhu se posadili okolo Matkopíchače.
„Převeliký a mocný Matkopíchači, co chcete řešit? Zrovna sme byli v nejlepším,“ zamručel temně Análník.
„Obtěžoval jsem vás nějak?“ zahučel Matkopíchač.
„Nikoliv, mocný,“ zamručelo temně společenství a Pičín dodal, „ale odcházet od rozdělaný práce je vždycky špatně.“
„Proto ste tady. Čekám na výsledky z laboratoří, pořád ještě nevíme, jak zemřeli naši vojáci. Druhá nepříjemná věc je, že musíme zaplatit Číňanům škodu.“
„To se posrali!“ vykřikl Vohnout temným opilým hlasem.
„Posrali se, prej je nezajmaj naše problémy s Bláznem a ten náš nezájem řádně pocítí,“ řekl Matkopíchač a pokračoval.
„Rozhodl jsem se vyslat pro Ničitele svůj velitelský křižník a doufám, že najdeme konečné řešení našeho čínského problému.“
„Moudré rozhodnutí, veliký Matkopíchači,“ zamručelo pochvalně Temné kolegium a napilo se z láhví.

Napětí v temném kolektivu opadlo a všichni se uvolnili. Zábava se rozjela v plném proudu, někdo zavolal děvky. Tradičně v nejlepším okamžiku přišel sluha a cosi zašeptal Matkopíchači do ucha.
„Vážení! Vážení temní kolegové, máme výsledky z laboratoře, můžete na chvíli laskavě přerušit zábavu?“ velmi hlasitě Matkopíchač uťal veškerou legraci, nastalo hrobové ticho a černé závěsy se hrůzou zachvěly.

Matkopíchač nahlížel do papírů, ruce se mu klepaly, pozvedl hlavu a pod kápí v temné díře obličeje bíle zasvítily dvě oči. Promluvil svým tradičním temným hlasem.
„Posádka Klaunovy lodi odeslala před zničením několik velice podivných údajů. Došlo k narušení štítu a posádku zabilo nějaké neznámé záření. Lodě, které přiletěly později zachytili to samé záření a při zahájení palby na souřadnice, ze kterých vycházelo, došlo k odhalení přítomnosti Kapitána Blázna. Ten útok opětoval nějakou neznámou zbraní na bázi temný antihmoty a zničil co mohl.“
„Veliký temný Matkopíchači, chcete říct, že část naší pracně budované invazní armády byla zničena nějakou zasranou tajnou zbraní?“ ozval se Análník.
„Ano,“ krátce temně zamručel Matkopíchač.
„Mocný, převeliký Imperátore Matkopíchači. Blázen se posral,“ přidal se Pičín s malou do mlýna.
„Já bych chtěl vidět naše tajný sbírky,“ promluvil Šoustal.
„K čemu by ti to bylo?“ zeptal se ho Matkopíchač.
„Převeliký, musíme mít nějaký tajný sbírky, každej padouch má nějaký eso v rukávu.“

V Temném kolegiu to začalo vřít a kápě se natáčely k sobě. Začala hádka o sbírkách a tajných zbraních.
„To skutečně nemáme nějaký tajný sbírky, vo kterých bych nevěděl?“ zeptal se kdosi.
„Ne, nemáme kurva žádný tajný sbírky a s Bláznem si musíme poradit i bez tajných zbraní z tajných sbírek. Jsme kurva Temný kolegium. My sméééé Kolééégium!!!“ zařval dlouze a temně Matkopíchač.
Ostatní povstali, pozvedli ruce a dali se s temným mručením „Mý sméééé Koléééégium!“ do kruhového tance. Pohybovali se dokola, zvedali ruce, skláněli se a temně opakovali jedno slovo.
„Kolegium, kolegium, kolegium, kolegium!“

Po nějaké chvíli dokončili vzájemné posilování sebevědomí a znaveně se usadili zpět do svých židlí. Chvíli se ozývalo temné oddychování a astmatické sýpání, ozvalo se zasyčení inhalátoru a kdosi zapálil cigaretu.
„Ale mám i jednu dobrou zprávu,“ promluvil Matkopíchač.
„Jakou? Veliký Matkopíchači,“ ozval se temný hlas.
„Velký démon zmizel.“
„A zůstane zmizelej navždy?“ zeptal se kdosi.
„Pravděpodobně ano,“ odpověděl Matkopíchač.
„Tak to je dobře, ten debil mě hrozně sral,“ řekl Kokot, pozvedl láhev a pronesl temnou smuteční řeč.
„Na tebe, zkurvenej Velkej debile a doufám, že se nikdy nevrátíš z toho svýho zmizení.“
„Na Velkýho debila,“ pozvedlo láhve Temné kolegium, povstalo a počalo opět tančit. Služebnictvo nestíhalo doplňovat láhve s chlastem na stůl.

Zpět na základnu. Na molu u moře bylo rozmístěno několik plážových lehátek, slunečníků, palem v květináčích a velkým grilem, u kterého stál Kokot a otáčel stejky. Pípu a chlaďák obsluhoval Jack, který točil jedno pivko za druhým.
„Šéfe, je na čase vymyslet nějakej plán, jak zatočíme s těma šaškama z kolegia. Serou se nám do kšeftu a nemáme klid na práci,“ stál na hraně mola Pong a hovořil s Bláznem.
„Pongu, já vím. Od tý události s Frankem nám nedávají pokoje a serou se do obchodu. Já netuším jestli je skutečně Temný kolegium problém pro celej vesmír, jak nám tvrdí pan Jednooký, ale vím bezpečně, že pro nás problém jsou. A velkej.“
„Šéfe, čeká nás hodně mrtvol a potoky krve, než vyhubíme škodnou.“
„Musíme bejt chytrý, Pongu. Je to silnej nepřítel a musíme začít pěkně popořádku. Od Klauna, přes jeho šéfa Ničitele až nakonec zbudou jenom temní pomatenci.“
„Šéfe, prostý a geniální plán,“ odpověděl s krvavou jiskrou v oku Pong, sledoval vodní hladinu a upíjel pivo.

Kamera se zvedne, udělá průlet nad mejdanem a vzdálí se do nejvzdálenějšího místa od mola. Stmívačka, závěrečný titulky a konec.

1 2 3 4 5 6 7 8