Zbytek posádky stál venku a podivoval se, kolik zeleně je kolem. Ulice, domy, silnice, lampy, vše bylo vyrobené z unifikovaných součástek, ale ať navrhoval planetu kdokoli, myslel na zeleň, na hodně zeleně.
„Můj vůdce, planeta má vlastní oceán, do kterého svezli vodní živočichy z velmi vzdálených končin. Džungle, hory, sníh, pouště, všechno tu je.“
„Plecháči, jak hlídaj počasí?“
„Mají tu generátor podnebí a dokážou ovlivňovat jednotlivé části planety podle potřeb.“
„Přednáška zní zajímavě, ale serem na místní krásy, máme úkol. Kokote, víš kam máme jet?“
„Můj vůdce, myslím, že vím. Potřebujeme, ale nějaké taxi,“ řekl Kokot.
„Ten nejmenší problém, sedíš vedle řidiče,“ odpověděl Blázen a vstoupil do cesty prvnímu volnému taxíku, který spatřil.

„Kam to bude pánové a dámo?“ zeptal se čínský řidič.
„Máš tu poněkud těsno,“ zamručel Pong a měl co dělat, aby jeho zbraně nevypíchly oči Urghze a Jackovi. Karlos poznamenal něco o tom, že asi překonali galaktický rekord v množství lidí, kteří se vešli do čtyřmístného vozu a Blázen byl rád, že joint hoří a má výhled z okénka.

Ocelové prefabrikované město vyšperkované zelení s blankytně modrou oblohou a kýčovitými obláčky v podobě oveček. Jeden hotel, bordel, restaurace, hospoda, narkoshop vedle druhýho. Tady se dala očividně prožít nezapomenutelná dovolená.
„Můj vůdce, škoda, že tu jsme v takovou špatnou chvíli, hodně obchodu bychom mohli udělat,“ promluvil Kokot z předního místa.
„To je možný, Kokote. Kdy konečně zastavíme, blbě se mi kouří,“ zamručel Blázen.
„Za chvíli. Pan řidič další odbočku zatočí vlevo, o dva bloky dále vpravo a zastaví vedle pizzerie,“ řekl Kokot a otočil hlavu zase po směru jízdy.

Jak řekl, tak se stalo. Taxík zastavil vedle pizzerie, posádka se vysoukala ven, Blázen zaplatil a pořádně se protáhl. Vůz odjel.
Ulice nevypadala rušně, ale zábavní podniky byly jeden vedle druhého.
„Hledáme bordel,“ zavelel Blázen a motal nové brko.
„Šéfe, na to sem expert“ zasmál se Pong a rozhlédl se. „Támhle!“ ukázal rukou do ulice.
Blázen se otočil a podíval, kam ukazovala Pongova ruka.
Průčelí budovy se shodovalo s budovou, před kterou spatřil falešný Frank Klauna.
„Jdeme,“ zavelel Pong, aniž by vyčkal Bláznova rozkazu.
„Pongu, hlavně nikoho nezabíjej, dokud ti nepřikážu!“ vykřikl Blázen a rozeběhl se za Číňanem.

Pong rozkopl dveře, odhodil dva tlusté strážce daleko do stran a čistil cestu směrem k baru, přičemž se snažil nikoho nezabít. Dorazil k barovému pultu a za ním v závěsu doběhl Blázen, snažící se, aby mu nezhaslo brko.
„Šéf má otázky. Někoho hledáme,“ práskl Pong rukou do stolu.
„Já vám moc nepomůžu, jsem jenom obsluha,“ odpověděla klidně barmanka.
„A kdo nám pomůže?“ zeptal se Pong a zabodl do dřeva dýku. Návštěvníci poodstoupili a z davu se vynořily další dvě gorily.
„Pánové, počkejte ještě chvilku, než mi slečna řekne, kdo nám pomůže,“ otočil se Pong k ochrance.
„Asi majitel nebo provozní by vám mohl pomoci,“ odpověděla barmanka.
„Tak ho zavolejte,“ řekl Pong a srazil nohou jednoho strážce, který se k němu přiblížil. Druhý se zastavil uprostřed kroku, protože pochopil Pongovo výrazné nesouhlasné kývání ukazováčkem, jen došlápl a přestal se jakkoliv hýbat.
„Co se to tady kurva děje?“ vyšel ze služebního vchodu Číňan se zářivým zlatým chrupem.
„Někoho hledáme,“ řekl Pong.
„Koho?“ zeptal se Číňan.
„Tady toho chlapa,“ předstoupil Blázen s fotografií na displeji přenosného počítače před Číňana.
„Tohodle jo? Víte vy, kdo já jsem?“ zeptal se Číňan.
„Majitel?“ odpověděl Blázen.
„Ne. Provozní,“ zamručel Číňan.
„V čem je problém?“
„Co z toho budu mít, když ho budu znát?“
„Obchod? Zisk?“ zeptal se Blázen s takovým zvláštním tónem v hlase.
„Jak velkej?“
„Podle toho jak moc náročný si bude vzpomenout, kde bych toho šaška našel,“ zapálil Blázen joint a s rozkoší potáhl.
„Hm, no viděl sem ho tady asi před týdnem, s partou podobně vypadajících týpků a něco slavili.“
„Jsou tady ještě?“ zeptal se Blázen.
„To nevím, říkali něco o tom, že dokud nebudou na Zemi hotoví, neodletí. Ale kde mají svoji loď, skutečně netuším,“ práskal s vidinou snadného zisku provozní všechno co věděl.
„Takže by tu ještě mohli být. Fajn. Kolik chceš za ty informace?“
„No já bych prosil ...“ začal provozní opatrně a Blázen jako zkušený obchodník začal licitovat o cenu. Věděl, že panáček bude z laciného kosmického kraje.

Objednali několik panáků, aby podnik nebyl úplně škodný za drobné vyrušení, lidé se uklidnili a ochranka zmizela.
„Šéfe, co teď?“ zamyslel se Pong.
„Jo, a mluvili vo nějakým koktavým debilovi, že je hrozně otravnej a strašně dlouho trvá, než se vymáčkne. Toho možná budete hledat,“ skočil do rozhovoru provozní a než stačil kdokoliv zareagovat, byl pryč.
„Kurva, budou o nás brzo vědět. Musíme na letiště připojit se k počítači a najít Klaunovu loď. Kde je Klaun a jeho loď, tam bude i Frank,“ hodil do sebe Blázen na ex panáka a vyrazil směrem ven, chytit zase nějakou dročku. Chvílemi si připadal jak ve velmi špatném seriálu, furt se za něčím a někam honí, samý stres a žádný klid. Svůj život si nevybral, to ten naprosto šílený a neschopný spisovatel.
Blázen tentokrát zastavil větší vozidlo taxi služby.

Chvátali zpět k místu svého přistání. Jako divoká voda vtrhl Pong do kanceláře Číňana, kterému se ještě před chvílí omlouval Blázen za zničené satelity. Přiložil mu nůž ke krku a řádně přitlačil.
„Pongu, toho taky NEZABÍJEJ!“ křičel Blázen, když vpadl do otevřených dveří.
„Šéfe,…?“
„Pongu, potřebujeme informace a tenhle v žádným spiknutí proti nám nejede. Dej pryč ten podělanej nůž z jeho krku.“
„Šéfe, když už budu moci zabíjet?“
„Pongu, až kurva řeknu,“ odsekl Blázen a posadil se na židli, ve které už jednou seděl.
„Já se hrozně omlouvám, ale potřebujeme nějaký informace o lodích, které sem přiletěli v posledních několika týdnech.
„Pane, ale já vás nemůžu pustit k terminálu,“ opáčil Číňan.
„To já vím, ale máš na výběr? To ti mám zaplatit?“ zasmál se Blázen a vyfoukl oblak dýmu.
„Kdyby to šlo…,“ hlesl.
„Svatý hovno,“ ulevil si Blázen a vytáhl kartu.

Po provedení transakce se Číňan zvedl ze židle. Se slovy, „musím se jít vysrat. Chvíli tu nebudu,“ zamířil ke dveřím. Karlos s Jackem uvolnili průchod a Blázen si neodpustil ještě jednu poznámku.
„Ty, Číňane, ste tady všichni hrozně levní.“
„Vážený pane, to je od tý doby, kdy Čína koupila tenhle posranej kus kovovýho šrotu. Snížila náklady a výplaty na minimum, takže si musíme každej přivydělávat jak jen můžeme. Tohle místo má do ráje zasraně hodně daleko. Jo a ještě jedna věc...“
„Jaká?“ řekl Blázen.
„Ptali se tu po vás tajní. Touhle dobou si nejspíš prohlížejí vaši pěknou loď a pokoušejí dostat dovnitř,“ dodal Číňan a definitivně zmizel v chodbě.
„Kokote, máš pár minut, abys vytáhl informace, který potřebujeme,“ otočil se Blázen ke Kokotovi, který stejně už seděl u klávesnice a zuřivě do ní bušil.

„Můj vůdce, našel jsem Klaunovu loď,“ oznámil zanedlouho Kokot.
„To si byl celkem rychlej,“ ocenil Karlos práci a upil obsah láhve.
„Nic těžkého, pane kolego,“ odpověděl Kokot a podíval se po Bláznovi.
„Kokote, mám tě pochválit? Kde drží Franka?“
„Můj vůdce, orbitální dráha.“
„Na co ještě čekáme?“ vykřikl Pong a připravil se k odchodu.
„Jo, na co ještě čekáme?“ zeptala se Urgha a netrpělivě podupávala.

Vyšli do chodby, kde u dveří toalet potkali Číňana se spokojeným výrazem v obličeji a pokračovali v cestě k letištní ploše. Zastavili u dveří, Blázen vzal za kliku a otevřel. Udělal dva kroky v očekávání krátké procházky k lodi, ale třetí krok už neudělal, protože ho zastavil pohled na vojenskou jednotku a rozmístěnou vojenskou techniku okolo Kapky.
„Co to kurva…?“ zarazil se Pong v půlce věty a automaticky hmátl po svých zbraních. Zbytek skupiny se vyvalil ze dveří a zastavil hned za Pongem.