Vesmírní dýleři - 15. Prozření

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

Ho nekecal. Dovedl je fakt k roztomilému malému podniku s několika soukromými kójemi s polopropustnými výhledy ven do ulice a na tanečnice u tyče.
Usadili se, Blázen zapálil brko a Ho objednal jídlo.
„Pan Blázen, já se přiznám k tomu, že jsme si vás trošku prověřili,“ promluvil Ho.
„Jak to jako myslíte, že ste si nás prověřili?“ zeptal se Blázen a Pong zbystřil.
„Normálně, prohnali sme si vaše tváře počítačem a na Zemi máte s čínskou vládou nějaký potíže. Zdá se, že jim dlužíte nějaký peníze za methamfetamin.“
„To už je dávno vyrovnaný,“ podotkl Blázen.
„I to v zápisu bylo, ale nás by zajímal perník. Vidím, že máte hulení, ale co takhle něco ostřejšího? Cokoliv, jakoukoliv náhražku. Tady je všechno zasraně drahý a naše zdroje často odpadávají.“
„Haha,“ zasmál se Blázen a ucítil kšeft, „tak perníku se vám zachtělo.“
„Potřebujeme drogy k životu, stačí nám i suroviny, jsme schopní ledasco vyrobit sami,“ řekl Ho.
„K čemu je můžete potřebovat, vždyť vypadáte spokojeně,“ zeptala se Urgha.
„Spokojeně vypadáme, protože drogy ještě máme, ale jenom tady žije přes pět tisíc lidí a to není jediná podzemní kolonie v týhle hromadě šrotu. To si vážně myslíte, že tady někdo může žít dobrovolně a ještě nadšeně? Ani hovno, tady bez fetu nevydržíte,“ začal se Ho rozčilovat.
„Pongu, udělej mu lajnu, ať se uklidní,“ řekl Blázen a vůbec nečekal, že se Pong chytne. Ale chytl se a narýsoval takový lajny, až se oči protáčely. Ho se nenechal ukecávat a ochutnal.
„Tý krááávo,“ svalil se do pohovky.
„To říkaj vždycky všichni,“ zasmál se Pong a Blázen se musel přidat. Rovnou podal Hoovi brko, aby se trošku uvolnil. Joint však asiata nakopl ještě víc a museli počkat, až se srovná sám se sebou. Volného času využili k ochutnávce jídla a vypití několika láhví alkoholu.

„Krysy a švábi, nepozná se to, co?“ promluvil Ho, když mu konečně dojel počáteční pervitinovej rauš.
„Cože?“ vyplivla žvanec Urgha.
„Ale v pohodě, krmíme je granulema a se špínou přijdou do styku minimálně,“ zasmál se Ho a řádně potahoval z brka. Byl spokojený sám se sebou, protože instinkt ho nezklamal a Blázna odhadl dobře.
„Máte loď?“ zeptal se Blázen.
„Proč?“ odpověděl Ho.
„Nemůžeme se setkávat s předávkou zboží tady všem na očích. Budete si muset zaletět stranou,“ řekl Blázen.
„To se dá zařídit a teďka ta vaše věc. Koho hledáte?“

Blázen Číňanovi vysvětlil, jak se věci mají s Frankem a Klaunem a jediný co potřebují, je dostat se na letiště do lodi a odletět vyzvednout uneseného člena posádky. Ho, ukolébaný alkoholem a kvalitními drogami, nakažený představou skvělého obchodu, neváhal a souhlasil s pomocí. Pod jednou podmínkou.
„Pod jakou kurva zase podmínkou?“ povzdechl si Blázen.
„Nic náročnýho, dneska s náma zapaříte.“
„Už zase chlastačka?“ otráveně poznamenal Karlos.
„Kapitáne, Frank nás potřebuje, kdo ví jak trpí,“ vstoupila Urgha do debaty se svojí troškou.
„Můj vůdce, ...“
„Ticho, nezapomněl jsem na Franka, ale je fakt, že Klaun bude chtít nás a teďka, když ví, že jsme tady, nikam neuteče. Bude se nás snažit najít, ale my budeme rychlejší. Teď zapaříme a ráno, před tím než se tohle šrotiště natočí k dvojhvězdě, nečekaně zaútočíme.“
„Šéfe, ale...“
„Mlč Pongu, najdi nějaký kurvičky a jdi si užít. Ráno tě bude čekat akce a krev, hodně krve. Budu na tebe spoléhat,“ zastavil jakékoliv další dotazy Blázen a znovu potvrdil vyhlášenou volnou zábavu.

Mejdan ještě běžel, když se Ho s přáteli sešel s Bláznovou skupinou v zasedací místnosti.
„Vidím, že vypadáte celkem čerstvě,“ zasmál se Ho.
„My jsme zvyklí. Jakej je plán?“ zeptal se Blázen.
„Jednoduchej, stokama projdete až k letištní ploše a vylezete poklopem přímo pod vaší lodí.“
„Cože?“ ozval se skupinový hlas.
„Něco se vám nezdá?“ podivil se Ho.
„Nějaký kurva jednoduchý?“ podivil se pro změnu Pong.
„Jednoduchý to bude jen v případě, že pod letištěm v kanálech nebudou vojáci. Ale ty si budete muset vyřešit sami, já nechci oficiálně odboj zatáhnout do vašich problémů s čínským aparátem.“
Blázen se zamyslel a uznal, že jsou to celkem rozumný argumenty a požádal Hoa, aby nahrál mapy Kokotovi do paměti. Jakmile se tak stalo, postavil se.
„Tak děkujeme za pohoštění, obchodní plán domluven, setkáme se za měsíc a nyní musíme jít.“
Ho je doprovodil k jednomu ze vstupů do kanalizace, vysvětlil Kokotovi, jak se má v mapách orientovat a zavřel za nimi průlez. Blázen s posádkou osaměli.

„Šéfe, stejně je nejlepší, když sme takhle sami, zodpovědní pouze za sebe a nikoho jinýho.“
„Pongu, souhlasím, ale teďka půjdeš v čele s Kokotem a dovedete nás bezpečně ke Kapce. Máš povolení zabíjet.“
„Šéfe, díky. Kokote pojď,“ zajásal Pong a šel čistit cestu.

Že se pomalu přibližují k letišti, poznali velmi jednoduše podle postupně se zvyšujícího počtu mrtvol v chodbách.
„Můj vůdce, Pong je neuvěřitelný,“ pronesl Kokot, když zrovna přikázal skupině zastavit, než Číňan zabezpečí chodbu.

„Šéfe, pohoda, můžete jít. Kokote, kolik zbejvá ještě chodeb k Kapce?“
„Pongu, druhá v pravo, třetí kanál.“
„Paráda, jdu dodělat práci,“ zasmál se Pong a než stačil Blázen cokoliv říci, zmizel v chodbě.
„Můj vůdce, pojďme. Pong se o vše postará a počká u kanálu.“
Přibyla střelba, jejíž ozvěna se dunivě nesla kovovými stokami. Ozvalo se několik výbuchů ručních granátů a rozštěkala se strojní puška značky Maxim.
„Můj vůdce, vyčkejte prosím chvíli, než Pong zabezpečí poslední chodbu,“ zastavil rukou Kokot kráčející skupinu a opatrně nahlédl za roh.
Vylétlo několik kulek, které ‚lízly‘ Kokotovu hlavu.
„Můj vůdce, ještě není bezpečno. Počkáme až přijde Pong,“ řekl Kokot a rovnal svůj účes. Malá pauza nebyla ku škodě, Blázen si tradičně zapálil a začala opět kolovat flaška.
Střelba a Pongův kungfu jekot „Hejááá, hejááá“ se nesl ozvěnou a trvalo pár koleček láhve, než utichla poslední zbraň a poslední hlas umlkl navěky. To ticho, které nastalo, bylo velmi zvláštní.

Z konce chodby se přibližovaly kroky.
„Šéfe, všude čisto, klid a mír,“ smál se Pong a ve tváři měl skutečný výraz štěstí, z mečů stékala krev a jeho oděv nepatřil mezi nejčistší.
„Pongu, sundej si ten zbytek mozku z ramene a zaveď nás k poklopu. Až tam budeme, Kokot vysune nákladní rampu a sklopí štít u povrchu, abychom mohli projít,“ rozkázal Blázen, který měl dost času promyslet následující kroky.

„Šéfe, kurva chytrý,“ zasmál se Pong.
„Vysuň rampu, Kokote,“ začal Blázen.
„Můj vůdce, rampa se sklápí,“ odpověděl Kokot.
„Štít vypnout.“
„Můj vůdce, vypnuto.“
„Fajn, teď doufám, že jsme u správnýho poklopu. Kokote, zvedni opatrně kus toho podělanýho železa.“

Kokot vylezl po kovovém řebříku, opatrně nadzvedl poklop a podíval se škvírou ven.
„Hlavu mu silový pole neurvalo,“ podotkl jedovatě Karlos a zasmál se.
„Můj vůdce, všechno v pořádku, můžeme ven,“ ozval se Kokot, odsunul celý poklop a vyškrábal se ven.
Byli přesně na pozici, kterou odboj předpokládal. Přímo pod lodí koukali na čínskou ochranku jak bezmocně zírá skrz průhledné silové pole. Pong ukázal fakáče a nastoupil spolu s ostatními do Kapky. Byli rádi, že tuhle část práce mají za sebou.

„Kokote, rychle pryč odtud a zkus se ztratit mezi loděmi na oběžný dráze. Až budeme nahoře, zapneš maskování, Doktor vygeneruje červí díru, aby to vypadalo, že jsme odletěli. Mezitím nás někam uklidíš a pokusíme se podle údajů z letištního počítače najít Klaunovu loď,“ řekl Blázen poté, jakmile se usadil ve svém kapitánském křesle a zapálil brko.
„A teď kurva vpřed,“ dodal a Kokot odlepil Kapku od povrchu.
„Štíty ani nevypínej, kdyby se náhodou o něco ještě pokusili,“ dodal Blázen a sledoval, jak se železná koule turistické planety zmenšuje.

1 2 3 4 5 6 7 8