1 2 3 4 5 6 7 8

Vzdálili se od umělé planety, provedli trik s červí dírou a několik obletů s fantastickou vyhlídkou na dvojhvězdu. Kokot zamířil k souřadnicím, kde by měl parkovat svoji kocábku Klaun s partou šašků.
„Můj vůdce, myslím, že jsme ho našli,“ zastavil Kokot loď v bezpečné vzdálenosti.
„Můžou nás vidět?“ ozval se Pong.
„Neměli by,“ opáčil Kokot.
„Takže teoreticky by mohli detekovat naše maskování?“ pokračoval Pong.
„Pongu, teoreticky jde všechno, ale protože máme plán, nic takového se nestane,“ uklidňoval Kokot situaci.
„Šéfe, máte plán?“ otočil se Pong k Kapitánovi.
Blázen právě dobalil joint, podíval se po své posádce a zapálil ho.
„Pongu, neříkal jsem, že plán je jednoduchej? Naostříš zbraně, nečekaně vtrhneme na loď, pozabíjíš všechny zmrdy, kteří se nechají zabít, sebereme Franka, vypadneme a zmizíme.“
„Šéfe a jak chcete sebrat Franka, když nevíme, kde ho držej?“ blbě se zeptal Pong.
„Předpokládám, že Kokot umí proskenovat Klaunovu loď a najít Franka,“ otočil se Blázen k Kokotovi.
Nastala jedna z mnoha dramatických pauz, se kterými se v tomto vyprávění setkáváte, protože Kokot zase musel přemýšlet.
„Můj vůdce,“ řekl po chvíli, „vy si vážně myslíte, že každý problém, který se před námi vynoří, vyřeší tajná technologie, kterou vytáhnu z klobouku jako králíka?“
„Kokote,“ podíval se zhuleně Blázen,“ přesně to si myslím.“

Proběhla další pauza, během které Kokot zvedl oči v sloup, Pong se chytil za hlavu a Karlos upil z láhve.
„Můj vůdce,“ povzdechl si Kokot, „vy máte vždycky pravdu. Kapka má instalovaný experimentální vojenský skener, který by si měl umět poradit se silovými poli, tudíž můžeme zůstat během skenování skrytí maskováním.“
„Na co čekáme?“ hlasitě odpověděl Blázen a v jeho hlasu bylo cítit malé vítězství.
„Můj vůdce, potřebujeme DNA subjektu, po kterém budeme pátrat.“
„Aha,“ Blázen se zamyslel a pak podíval po Urghze.
„Urgho, zajdi do Frankovy kajuty a podívej se, jestli nenajdeš nějaký vlasy a nebo nehty.“
„Kapitáne, nemůže jít někdo jinej? Frank je hrozný prase.“
„Urgho...“
„Dobře, Kapitáne…,“ odběhla znechucená Urgha.

„Šéfe, jak dlouho tu ještě budeme čekat?“
„Nebuď netrpělivej, Pongu. Proskenujeme Klaunovu kocábku, najdeme Franka a užiješ si,“ uklidňoval ho Blázen.
„Kapitáne, máme pár nehtů z Frankových nohou, ale nikdo je vidět fakt nechcete,“ vrátila se Urgha z nebezpečné mise a rovnou podala pytlík Kokotovi, který ho převzal a obsah nasypal do otvoru v palubní desce, o které si všichni doposud mysleli, že je to popelník.
„Hele, nemělo se to nejdřív vyčistit? Klepáme do toho cigára,“ podotkl opatrně Karlos. Kokot po něm hodil velmi zlý pohled, nic neřekl a dosypal pytlík. Spustil program, který ještě neviděli a výhled jim překryla černá plocha.
„Můj vůdce, zapínám skenování,“ řekl Kokot a stiskl tlačítko.

Z pohledu vnějšího pozorovatele by se skoro nic nestalo, pokud by se nedíval na jedno konkrétní místo v prostoru. V místě, kde byla Kapka se prostor lehce zavlnil a krátce se objevila světélkující záře. Kdyby pozorovatel přesunul pohled na Klaunovu loď, všiml by si, že jejich silové pole vykazuje v pravidelných pruzích drobné anomálie v podobě distorze prostoru.

V Kapce mezitím sledovala celá posádka výsledek skenování. Kdyby se nejednalo o vážnou akci, dalo by se říci, že s napětím sledují první ligu bleších závodů. Displej však postupně zobrazoval strukturu lodi a červené tečky, které nejspíš znamenaly jednotlivé členy posádky.
Schéma Klaunovy lodi bylo kompletní.
„Ale kde je kurva Frank?“ zeptal se Blázen.
„Můj vůdce, ještě chvíli vydržte, systém dopočítává poslední data,“ odpověděl Kokot.

Nekecal. Na obrazovce se objevilo ještě několik červených teček a jako jedna z posledních se rozsvítila zelená.
„Tady je,“ ukázal na ni rukou Kokot.
„Šéfe, tak teď konečně můžeme vyrazit pro Franka?“ zeptal se Pong dychtivě.
„Já myslím, že asi jo, ale nezdá se mi jedna věc,“ dumal Blázen nad palubní deskou.
„Šéfe, co se vám nezdá?“
„Řekl bych, že mají štíty dole. Kokote, je to v pořádku? Podle mě moc ne,“ řekl Blázen a narovnal se.
Kokot se podíval po senzorech a pokyvoval hlavou.
„Můj vůdce, asi jim ho ten náš skener shodil. Každopádně se můžeme v klidu přenést na palubu.“

Blázen, Kokot a Pong se ocitli v útrobách Klaunovy lodi.
„Šéfe, není divný, že nás nikdo nečeká?“ promluvil Pong, který šel v čele podle Kokotových instrukcí.
„Pongu, trochu je, ale teďka hlavně musíme najít Franka.“

„Tady za těmito dveřmi,“ zastavil se Kokot a ukázal na dveře.
Blázen přiložil ucho a poslouchal. Poté vyklepal melodii a čekal. Netrvalo to ani příliš dlouho, než se dočkal odpovědi v podobě jiné melodie.
„Fajn. Kokote, otevři ty dveře,“ řekl Blázen.
Kokot zapojil své hydraulické paže a vypáčil dveře jediným trhnutím.
„Kakapitáne, rarád vavás vividím,“ nečekaně rychle zamektal Frank na přivítanou.
„Já tebe taky,“ odpověděl Blázen, „ale musíme kurva rychle jít.“

„Šéfe, fakt je divný, že se ještě nikdo neobjevil. Měli bychom se porozhlédnout.“
„Pongu, ty vole, místo abys byl rád, že nás nikdo neobtěžuje, nahráváš mi na zkurvenou zvědavost.“
„Šéfe, taky vám to leží v palici, že jo?“ zasmál se Pong.
„Jo, co ty na to Kokote?“
„Můj vůdce, Karlos nás může kdykoliv přemístit zpět na Kapku, tak nevidím problém se mírně porozhlédnout po blízkém okolí,“ odpověděl Kokot.

Procházeli strohými chodbami vyzdobenými obrázky klaunů v různých pozicích.
„Pěkně úchylný,“ okomentoval to Blázen a zapálil brko.
„Šéfe,“ chtěl něco říct Pong, ale Kapitán mu skočil do řeči.
„Ne, zapálím si, kdyby tady někdo byl, už by po nás vyskočil a ty bys ho zabil.“
„Máte pravdu, důvod leží asi tady,“ odpověděl Pong a ukazoval na podlahu, kde ležel nějaký klaun a nehýbal se.
„Je mrtvý,“ řekl Kokot, když ho prohlédl.
„Tady sou další,“ ozval se Pongův hlas.

Došli až na velitelský můstek a všude nacházeli mrtvá těla.
„Můj vůdce, já nevím co se stalo, ale všechny musela zachvátit panika, čemuž by odpovídaly pozice jednotlivých těl.“
„Kokote, nechci bejt nějakej rejpal, ale nemůže za to ten přístroj, který si použil, abys našel Franka?“ zeptal se Blázen.
„Můj vůdce, myslíte skener?“ tichým hlasem odpověděl Kokot a začal v paměti hledat informace.

„Franku, chovali se k tobě aspoň trochu slušně?“ obrátil Blázen svoji pozornost.
„Kakapitáne, dodobře sese chochovali. Ninic sesem jijim nenepprozradil,“ mektal Frank.
„Já vím Franku, že jsi nic neřekl. Oni by tě stejně až dokonce nevydrželi poslouchat,“ zasmál se Blázen a v duchu ocenil, že Frank je takový jaký je. Pong stále ohledával mrtvoly a hledal cenné předměty.

„Můj vůdce,“ ozval po chvíli odmlčení Kokot. „Měl jste pravdu.“
„V čem jsem měl pravdu?“ zeptal se Blázen.
„Za smrt celé posádky skutečně může náš skener. Já jsem nedočetl celý manuál a proto jsem se nemohl dozvědět o smrtících účincích zařízení. Skener nezabije ty, jejich DNA má v paměti.“
„Ty vole, takže Pong přišel o zábavu a na palubě není ani živáčka. Věru šílená technika, kterou vládneme,“ vážně pokýval Blázen hlavou.
„Šéfe, to teda jo, takovej hromadnej masakr sem dlouho neviděl. Loď převážela několik tisíc ozbrojených klaunů připravených zaútočit na Zem,“ ozval se Pong.
„Co to říkáš Číňane?“ odsekl Blázen a zapálil další brko.
„Šéfe, podíval jsem do počítačů a jen čekali, až se ozve zvěd od ze základny, aby na nás pak zaútočili.“
„Můj vůdce, mluví pravdu,“ potvrdil Kokot Pongova slova, když procházel palubní terminál.
„No ty vole,“ vzdychl Blázen.

1 2 3 4 5 6 7 8