1 2 3 4 5 6 7 8

Velící klauni stáli ve skupině, podávali si láhev s chlastem, upíjeli a vymýšleli další plán.
„Navrhoval bych postavit tábor a počkat do světla, beztak se bude brzo rozednívat,“ navrhl jeden z nich.
„Je fakt, že je kravina pokračovat v pronásledování. Něco se pánové změnilo, ti dva bastardi se odsud prosekávali, takže za sebou zanechali jasnou a čitelnou stopu,“ zasmál se další a mocně upil z láhve.
„Takže rozhodnuto, dneska dopijeme poslední zásoby chlastu a zítra zabijeme ty dva zasraný zmrdy, kteří zabili našeho velitele Klauna.“
„Smrt. Smrt. Smrt. Smrt. Smrt.“
Přidávali se postupně další až nakonec slávu Smrti provolávala celá mýtina křepčící kolem ohně. Ďábelský ryk se nesl k nebi a vítr ho roznášel do okolí.

„Šéfe, vypadají skutečně nadržení zabíjet. Zítra nás čeká rušný den. Co tam vůbec vidíte?“ říkal Pong a sledoval Blázna jak šplhá na vrcholek stromu.
„Pongu, vydrž, ještě se vyškrábu o kus výš,“ zakřičel dolů.
„Šéfe, já sem vám říkal, že nahoru vylezu sám,“ odpovídal Pong.
„Nevysírej a dopřej mi taky trochu vzrušení.“

Jakmile dořekl větu, Bláznovi se sesmekla noha a měl co dělat, aby nespadl dolů.
„Šéfe, dávejte kurva pozor, nesmíte se zabít,“ křičel strachy zelený Pong, který začal šplhat za Kapitánem.
„Pongu, málem sem se posral, ale dobrý,“ smál se Blázen a spokojeně rozhlížel po okolí.

„Slušná vyhlídka, tak co tu máme,“ vystrčil hlavu Pong a přidal se k obhlídce.
„Hele, támhle na obzoru vypadá, že něco svítí,“ ukázal Blázen rukou směrem k slabé oranžové záři.
„Něco tam bude, asi civilizace. “ konstatoval Pong.
„Jo, vypadá to tak.“
„Šéfe, odpočineme si a zítra snad dojdeme někam mezi lidi.“
„Rozumnej nápad,“ souhlasil Blázen a slezl o pár pater níže k silnějším větvím.

„Pongu, co vyvádíš?“ promluvil Blázen, když se probudil a promnul oči.
„Šéfe, byl jsem připravit pár pastí. Šašci se nebezpečně přibližují a potřebujeme je zpomalit. Dneska se zapotíme.“
„Okej, ulovil si něco k snídani a nebo budeme utíkat hladový?“
„Sejmul sem jelena, tak mám něco svíčkový,“ odpověděl Pong a hodil před Kapitána kus masa.
„Paráda, rozdělám oheň a opečeme ji,“ zavýskal radostí Blázen a začal sbírat chrastí pro založení ohně.
„Šéfe, nevadí, že se zdržíme?“
„Nevadí. Mám hlad,“ držel se Blázen svého a nehodlal ustoupit.

Pong povzdechl a šel hledat větší dříví. Po několika desítkách minut se do okolí rozlévala vůně pečené jelení svíčkové.

„Pongu, uznej, že byl dobrej nápad dát si teplý jídlo,“ pomlaskával Blázen, když nožem odřezával plátky masa.
„Šéfe, je to fakt dobrý, ale musíme jít, slyším zvuky a pasti brzo sklapnou.“ „Ty vole a to jako poběžím s plným břichem?“
„Šéfe, já sem říkal, že se zdržíme.“
„Dobrá, dobrá,“ zvedal se Blázen těžce ze země.

„Cítím kouř a vůni pečenýho masa,“ řekl klaun v čele jednotky.
„A cesta se rozšiřuje,“ dodal druhý.
„Jdeme je sejmout, zmrdy zasraný,“ zahulákal třetí a rozeběhl se. Klauni se neudrželi a marně pár velitelů volalo, aby se zastavili a dávali pozor.

Bylo to zbytečný, protože první klaun přetrhl liánu nataženou přes cestu a nic netuše pokračoval v běhu. Najednou se ozvalo praskání ve větvích a přes cestu se přehouplo několik velkých kmenů uvázaných na dlouhých tlustých liánách. Gravitace udělala svoji práci a dřevěná hmota rozmlátila vše, jenž stálo v cestě. Vzduchem létala těla klaunů, údy, hlavy a prostě všechno, co se připletlo do cesty těžkým kmenům.

„No to je masakr,“ mručel jeden z velitelů, když obhlížel škody.
„Seřadit do dvojstupů a vyčkat na rozkazy,“ křičel další.
Zpanikaření klauni pobíhali kolem a pokoušeli se seřadit. Najednou se jeden propadl, pak druhý, třetí a než zjistili, že jsou v poli děr s naostřenými zapíchanými klacky, zařvalo několik dalších šašků.
„Doprdele, zastavte ten chaos,“ běžel dopředu velící a když probíhal okolo poslední jámy, medvědí železa sklapla.
„Do píč…,“ stihl klaun zakřičet, než ho ocelové zuby rozpůlily na dva kusy.
„Všichni odsud pryč,“ zakřičel někdo a panika dosáhla vrcholu.

Klauni běželi po cestě, někteří padali do pastí, jiní byli zasaženi vyletujícími šípy, jiní zemřeli uštknutím nastraženého hada či našlápnutím do pavoučího hnízda.
K místu, kde přespal Blázen s Pongem se jich dostal zase o něco méně, ale pořád jich bylo víc než zdrávo.
Zbylí velitelé stáli nad doutnajícím ohněm a u zbytků masa. Jeden se sehnul, aby ochutnal.
„Není to špatná svíčková,“ podal maso dalšímu.
„Máš pravdu,“ ochutnal jeho soused a podal maso dál.

Pojedli a začali vymýšlet, jaké kroky podniknou dál.
„Navrhl bych vyhlásit odměnu za dopadení těch dvou zmrdů a nechat výsledek osudu. Lidi dokážou hodně, když jsou dobře motivováni.“
„Fajn, co jim slíbíme?“
„Normálka, chlast a děvky zdarma.“

„Šéfe, musíme mít v záloze plán ‚bé‘, protože si nejsem jistej, jestli se do civilizace dostaneme včas,“ přerušil Pong práci mačetou a otočil se k Bláznovi.
„Proč, ty vole?“
„Protože se tímhle sajrajtem nedokážu rychle prosekat.“
„To je blbý,“ dumal Blázen a uhýbal očima.
„Šéfe.“
„Co je?“
„Nemáte v hodinkách laserovou mačetu nebo něco výkonnýho, čím by sme se mohli propálit skrz zelenou stěnu?“
„Pongu, hodinky sem ztratil.“
„Doprdele. Aspoň za sebou rozhazujte tyhle koule, snad šašky zpomalí.“
„Co to je?“ zkoumal Blázen podanou igelitovou tašku.
„Inteligentní našlapný ninja miny s hřebíky. Šlápneš na ni, zakouří, vyskočí zhruba metr vysoko a vybuchne.“
„Jasný,“ odpověděl Blázen a ledabyle odhodil jednu za sebe. Mina dopadla na zem, zakouřilo se z ní, vyskočila a vybuchla.
Kolem hlav jim prosvištěly hřebíky, prolétly listím a zabodly se do větví a kmenů.
„Ty vole,“ odplivl Blázen.
„Šéfe, trochu s citem, jestli chcete přežít.“

Metr za metrem se Pong prosekával zelenou hmotou a zanechávali za sebou úzkou cestičku, kterou Blázen poctivě pokrýval minami. Problém byl, že cesta postupovala pomalu a slušeli výbuchy min, které Kapitán položil jako první.

„Áááá, ty svině zasraný,“ řvala skupina klaunů ležící zkrvavená na zemi s hřebíky v hrudi, obličeji a ve vlasech. Ti, kteří schytali hřebíky do očí, se zoufale váleli po zemi sudy a spouštěli další miny.

Když zmatek mezi klauny ustal, rozhodl jeden z velitelů, že služebně nejmladší půjdou v čele a budou pátrat po dalších pastích. Pravda, klaunský dorost se mírně bránil tomuto nápadu, ale problém vyřešila řada ozbrojených nadřízených, kteří zbraněmi udržovali pořádek.

1 2 3 4 5 6 7 8