Vesmírní dýleři - 20. Hon

Vysráno dne: 1970-01-01

1 2 3 4 5 6 7 8

„Šéfe, mám takový divný podezření, že spíme,“ otočil se Pong k Bláznovi.
„Taky bych řekl, musíme se odsud nějak dostat. Dokážeš ho zabít?“
„Šéfe, ledaže bysme ho vytáhli ze snu, ale k tomu bude potřeba, abych ho uspal, chytil a vy mě v ten samej čas probudil.“
„A jak tě mám, ty vole, probudit, když taky spím?“ zeptal se Blázen.
„Šéfe jednoduše, zhulíte se tak usilovně, až vytuhnete a usnete,“ odpověděl Pong.
„To zní rozumně,“ byl uklidněn Blázen.

„Vidím, že už jste se seznámili,“ ozval se Freddyho hlas.
„Ahoj Freddy, už bylo na čase,“ přivítal ho Jackobův syntetický hlas.
„Měl jsem trochu práce s těma šaškama, kteří pronásledují tyhle dva borce. Krouží okolo našeho domu jako hladoví supi.“
„Furt nás pronásledujou?“ zeptal se Pong.
„Jo, ale dal jsem jim docela zabrat, teďka budou nějakou chvíli chodit v kruzích a postupně nacházet své druhy zbavené tu kůže, tu končetin, tu zase vnitřností. Bavil sem se po letech kurevsky dobře,“ rozchechtal se Freddy.
„Dáme lajnu?“ obrátil se k Pongovi.
„Klidně, ubal brko,“ odpověděl Pong.
„Jointa dáme až po obědě, ještě bych usnul a to bych nerad.“
„Okej,“ zamručel Pong a začal drtit krystal.

Společnost se usadila ke stolu a Betty začala přinášet jídlo. Polévkovou terinu a tácy s poklopy.
„Co budeme mít dnes k obědu, Bettynko?“ zeptal se Jackob.
„Po dlouhý době maso, drahý Jackobe.“
„Maso povídáš? Jelen, daněk, králik a nebo divočák?“ ozval se natěšeně Blázen.
„Divočina, Blázne. V okolí je spousta mrtvejch šašků,“ zasmála se Bettyna a ukázala světu svůj poslední zub.
„Cože?“ ozval se současně s Bláznem Pong.
„Dnes naše kuchyně nabízí vývar z klauna, pečeného šaška a vysmátou svíčkovou,“ zachechtala se opět Bettyna a nadzvedla nejdřív víko teriny, aby ukázala vývar z klaunské kosti, pak sundala poklopy z jednotlivých táců, kde odhalila pečená hýždě a prsíčka a nakonec její majstrštyk, smažené žlázy s morkem a bagetkou z bílého těsta.
„A kurva,“ otočil se Blázen a zvracel.
„Snad nechcete urazit kuchařku?“ zle ho osočil Jackob.
„Kdepak, jen si vyprazdňuju žaludek, aby se mi do něj víc vešlo,“ vyplivl Blázen kyselou slinu a snažil se zapomenout na to, co má před sebou na talíři.
„Já už jsem myslel…,“ výhružně řekl Jackob a sledoval, kterak Bettyna rozděluje hostům jídlo.

Pong se sápal po jídle, ale Jacob ho zastavil.
„Nejdřív se pomodlíme a poděkujeme za tuto krmi.“
„Ach jo.“
„Požehnej, Freddy, tyto dary, které budeme přijímat z tvé štědré ruky. A jako bylo toto maso nejprve živé, než se stalo pokrmem, tak učiň, aby tvoje oběti byly shromážděny ze všech končin lesa v tvém království. Aby nám daly maso, když ho mít nebudeme. Amen.“
„Amen,“ odpověděli hodovníci a vrhli se na jídlo.

„Helejte, ono to není zase až tak špatný,“ hlesl Pong, když obíral žebýrka. „Pongu…,“ zamračil se Kapitán.
„Bettyna je výborná kuchařka, ale u nás se během jídla mlčí,“ ukončil jakékoliv další vyptávání Jackob.

Zbytek oběda proběhl mlčky, pouze Jackobovo a Freddyho nechutné říhání, včetně dávení a vyplivnutí obsahu žaludku, prořízly občas ticho. Pohledy stolovníků se potkaly a vyměnily vynucené pochvalné výrazy. Betty pojedla pouze polévku a dávala si pozor, aby ji nevypadl zub. Ostatní zbylý čas se starala, aby nikdo neměl prázdný talíř. Zelenina nebyla žádná, přílohy jednoduché v podobě těstovin, brambor a velkého kusu lanýže.

Na závěr Betty přinesla džbánek a rozlila do sklenic nažloutlou pěnivou tekutinu.
„To je pivo?“ zeptal se Blázen.
„Ano, Starobahno,“ odpověděla Betty a usmála se od ucha k uchu. Blázen lehce nadzvedl sklenici, zakroužil, přivoněl, ochutnal pěnu a nakonec upil. Pár sekund se tvářil neutrálně, pak jeho obličejem proběhlo několik barev od žluté, bílou až po zelenou. Když konečně polkl a znovu se nadechl, pověděl.
„Chutná jako chcanky.“
„Však to taky sou zkvašený chcanky. Si jako vážně myslíte, že zrovna tady na tom místě seženu chmel, pivovarský kvasnice a měděný kotle?“
„Cože?“ odplivl si Pong, který považoval zmínku o chcankách jenom za takový hospodský kecy.
„Se to vyrábí jednoduše. Pár dní chčijeme do velký zavařovačky od okurek, pak do toho hodím kus chleba, zavíčkuju a položím na parapet, aby sluníčko udělalo svoji práci. No a ‚voilà‘, pivo je hotovo,“ smála se Betty, až se zub viklal dopředu a dozadu.
„Bettyno, přestaň se smát nebo ztratíš svůj poslední zub. Viš dobře, že další náhradní nemáš,“ mírnil její nadšení Freddy, kroutil hlavou a mocně upíjel ze sklenice ‚piva‘.

Bohatá hostina skončila a Pong začal významně drtit jeden ze svých největších krystalů.
„Já bych dal jointa,“ chytil se za nacpaný pupek Freddy a vzdychal. Jackob zapálil cigaretu a kouřil, seč mu dým z krku utíkal. Freddy vzdychl podruhé, strčil ruku do kapsy a vytáhl hulení. Pong významně narýsoval několik velkých lajn a podíval se po Freddym.
„Já zahulím brko na vytrávení, ale Bettyna si ráda dá, stejně je to stará vysmažená píča.“
Bettyna se podívala po Freddym a vrátila úder.
„No ty taky nejsi žádnej krasavec.“
„Jackobe, to si musel spálit zrovna tuhle starou smažku? Nemohl si nacpat do pece nějakou modelku nebo aspoň pořádnou kuchařku?“ obrátil se Freddy k Jackobovi, když připravoval brko.
Pong se ušklíbl a podíval po Betty.
„Ale šňupátko si vem svoje.“
„Mám svoje,“ ukázala zub a vytáhla dětskou lýtkovou kost, ztenčenou a uzpůsobenou ke šňupání.
„Ty vole,“ vydal Pong údiv, raději se sklonil nad lajnami a několik jich natáhl vší silou, kterou mohl.
Betty sundala nosní náhradu a odhalila ohromný nosní otvor.
„Co čumíte, kreténi,“ podívala se zle po hostech, nasadila do nosní díry jeden konec kosti a vysála všechno co Pong zanechal na stole.
„Ty krávo,“ neodpustil si Pong a rychle schoval zbytek matroše.
„No jo, Betty, stará vysmažená kurva, kterou nikdo nepotřeboval a nepostrádal.“
„Víš, že sem měl vždycky takový rád,“ vložil se Jackob svým elektrickým hlasem.
„Jo a pár jich přišili mě, přičemž všichni věděli, že já měl rád jen děti,“ dodal Freddy.
„Tak se přestaňte hádat, co jste si, to jste si, nic už dneska nezměníte,“ zkusil mírnit zjitřenou náladu Kapitán.

Freddy se nadechl, zapálil gigantický joint a zhluboka natáhl kouř. Podržel jej labužnicky v plicích a pomalu vypustil z plic.
„Áááá, to je pohoda, dopolední lov, dobrý oběd, pivo a joint, co víc si přát.“
„Pivko, pivko bych si ještě dal. Betty, kočičko, doliješ mi?“ zeptal se Blázen, který ucítil příležitost.
„Jistě,“ odpověděla Betty a dolila Bláznovi poslední zbytek z džbánku.
„Musím jít do sklepa pro další,“ zamručela Betty a odešla pryč.

1 2 3 4 5 6 7 8