Vesmírní dýleři 3: Zmrtvýchvstání - 5. Maják na konci vesmíru
V kupoli podniku jménem „Maják na konci vesmíru“ byl mejdan v plném proudu, když představeného vyrušil sekretář s telefonem v ruce.
„Představený, je to hrozně důležité.“
„Dej to sem,“ hmátla hlava místního chrámu po komunikačním zařízení.
„Co se děje?“ zeptal se a chvíli poslouchal.
„Jestli to máte ověřený manuálem, tak jsme právě svědky velké události. Zůstaňte u dohledu, čekají nás zajímavé časy,“ řekl a odložil telefon. Podíval se po Bláznovi, Pongovi, Kokotovi, Urghze a Hongovi.
„Tak to začalo,“ sebral Bláznovi brko a koukl vzhůru. Nebe právě zasvítilo ochranným silovým polem, které spustila planetární ochrana.
Na okraji sluneční soustavy několik satelitů zaznamenalo změny ve vysokofrekvenčních hladinách radiového spektra a v okolí několika trpasličích planetek začalo docházet k změnám na subatomární úrovni. Objevilo se drobné chvění a vesmírné objekty začaly vibrovat. Nejdříve nebylo nic vidět, ale zakrátko vibrace zesílily a planetky se třásly rychleji a rychleji.
Nakonec se v jednom okamžiku rozpadly a místo nich zjevily děsivě vyhlížející kosmické lodě. Hrozivého vzezření jim dodával temně černý nátěr, který odrážel minimum světla a velké množství gigantických ornamentů od kostí, lebek až po umělecky náročná zobrazení všelijakých pekelných scén.
Takovýchto jevů v okolí planetární soustavy proběhlo velké množství a družice vracely do ústředí gigabajty dat, která dokázal hlavní počítač v reálném čase horko těžko zpracovat.
V chrámové hale probíhalo setkání vedoucích jednotlivých vědeckých týmů a náboženských špiček. Do toho kouřil jointy Blázen a Pong šňupal perník. Hong s Kokotem měli na starosti lahváče, aby během porady nikomu nevyschlo.
„Právě nastala situace, která nenastala několik tisíc let a my musíme vymyslet plán, jak odsud dostat hlavně Kapitána Blázna s posádkou,“ řekl jasným hlasem představený. Jeden z vědců vstal.
„Vážení, máme problém a jediný naše štěstí je, že nás Hong informoval o několik hodin dříve, takže Nejvyšší představený pan Jednooký zná naši situaci. Já doufám, že nám pomůže armáda.“
„No jak kurva jinak, znovu je zabijem,“ hlasitě souhlasil Pong.
„To nepůjde tak snadno. Zmrtvýchvstání není ještě důvod znovuoživlé zabít. Pro jejich zabití musí být nějaký důvod,“ nesouhlasil představený.
„Tak si ňákej důvod najdem, to není problém,“ odsekl Pong.
„Nic není tak jednoduché, i stéblo trávy může způsobit velkou vlnu,“ odpověděl moudrem představený, „ale nejdřív si s nima musíme promluvit. Musíme vědět, proč přišli zpět mezi živé.“
„Helejte, s těma zmrdama nebyla řeč už tenkrát, tak teď nebude už tuplem vůbec. S nima není co řešit,“ oponoval nasraně Pong, ale musel se prozatím podřídit.
Postava v temné kápi s temnou dírou místo obličeje kráčela kovovou chodbou zdobenou násilnými výjevy. Došla k velkým kovovým dveřím, dvě kostry v uniformě srazily paty k pozdravu a otevřely. Temný stín vstoupil na můstek kosmické lodi a šel k velkému velitelskému křeslu v podobě pekelného trůnu.
„To je hrozný, snad není celá naše armáda složená s kostlivců,“ temně zamručela postava.
„Mocný Matkopíchači, vždyť jsme se domluvili, že naše osobní garda bude pro větší efekt vypadat jako kostlivci,“ řekla temně jiná postava v kápi, která vyšla ze stínu a za ní další.
„Vohnoute, ty furt musíš mít blbý poznámky. Sme všichni?“ zeptal se temně Matkopíchač.
„Šílený Matkopíchači, tvůj velkolepý geniální plán vyšel a sme tu všichni. Análník, Šoustal, Pičín, Kokot i Sráč,“ odpověděl temně Vohnout.
„Výborně, tak to oslavíme pořádným rituálem. Máme tu někde aspoň chlast?“ pokračoval temným hrdelním hlasem Matkopíchač.
„Strašný vládce temnot, obávám, že ten se nezhmotnil a musíme ho někde sehnat,“ odpověděl opatrně Vohnout.
„Doprdele, sežeň Ničitele světů a někdo kontaktujte toho vykastrovanýho debila Ho, musíme co nejdřív vyplenit nějakej lihovar a bordel.“
„Já sem tady i s Klaunem a jsem připraven ničit a zabíjet,“ zamručel Ničitel světů.
Vrchní eunuch Ho si šáhl mezi nohy, aby se ujistil, že je vše při starým.
„Zakázaný císaři, ste v pořádku?“ promluvil.
„Jsem, ale tahle loď je strašně strašidelná,“ odpověděl Zakázaný císař, který byl oblečen jen ve spodcích.
„Víte pane, že to bylo přání těch pošahanejch trpajzlíků, který si hrajou na temný kretény,“ řekl Ho.
„Já vím a budem s nima muset ještě chvíli spolupracovat, toho zmrda Blázna chci vidět mrtvýho,“ nasraným hlasem odsekl císař. Vrchní eunuch mezitím vyřídil příchozí hovor.
„Mocný císaři, nechci vám skákat do řeči, ale Matkokokot vzkazuje, že nemáme žádnej chlast, drogy ani děvky, tak nutně musíme vyplenit nejbližší planetu.“
„To je debil, budem se držet dál. Zábavu si musí vyřešit sám,“ zakroutil hlavou císař a usadil se do císařského křesla. Eunuch Ho zaujal pozici u řízení.
„Moment, Matkopíchači, na tyhle podmínky fakt nemůžeme přistoupit. Si se normálně posral,“ se smíchem ukončil chrámový představený hovor.
„Ten šašek si myslí, že se vzdáme a dobrovolně vydáme veškerej chlast, drogy a děvky,“ řekl shromážděným a nepřestával se smát. Za chvíli nebyl sám, protože záchvatem smíchu trpěli všichni přítomní.
„Šéfe, se ten debil v tom onom světě úplně pomátl,“ pověděl Pong, který už věděl, že jeho hvězdný čas přichází.
„Možná. Nebo je taky žene touha po krvi a pomstě,“ řekl Blázen a zapálil jointa zrovna ve chvíli, kdy do silového pole narazila atomovka. Barevný ohnivý efekt vyvolal v účastnících párty jásot.
„Už je to tady znovu, to je v prdeli,“ zakroutil hlavou a pořádně potáhl.
„Vy ste už něco podobnýho jednou zažili, že?“ řekl představený a kochal se ohňostrojem.
„Nojo, stejná parta, stejný způsoby,“ povzdechl Blázen.
„Šéfe, co budem dělat?“
„Pongu, to samý co posledně. Pařit, dokud nás to bude bavit,“ odpověděl Blázen a otevřel dalšího z nekonečné řady lahváčů.
„Jo, a řekni to všem,“ dodal.
