Již nikdo nekladl jakýkoliv odpor a bezpečně dorazili k určenému planetárnímu cíli.
„Zavedeme vás přímo na císařské letiště, ať zbytečně nelítáte kolem dokola. Akorát bude třeba dát pozor na automatickou obranu,“ ozvala se Matka z reproduktoru.
„S tím si v pohodě poradíme,“ odpověděl Pong a Kokot přijal souřadnice.
Proletěli vrstvou oblaků, aby se ocitli nad planetou pokrytou nekonečnou zelenou divočinou a modrou vodní hladinou jezer a moří. Zanedlouho spatřili obrovské bílé město s lesknoucími zlatými střechami a směřovali k přistávací dráze. Oproti očekávání je střelba nepřivítala, takže dosedli a vyšli ven na opuštěnou plochu.
„Nikdo neútočil, není to nějaký divný?“ řekl Pong a rozhlížel se kolem sebe.
„Je,“ odpověděla Matka.
„Ani ženy tu nejsou,“ řekl Karlos.
„Tady je nejspíš dnes ani nenajdeme. Ženy jsou s vámi,“ odpověděla jedna z členek ženského výsadku.
„Takže ti buzeranti bez koulí žijou pohromadě?“ udiveně pronesl Jack.
„Je to tak, jsme pravděpodobně první samice, které kdy položily nohu na povrch této planety,“ odpověděla Matka a k tomu dodala.
„Teď pojďme do hlavního chrámu, aspoň mniši by tam měli být.“
„Kastrovaní, předpokládám,“ zasmál se Pong.

Budovy, chodníky a silnice byly vystavené z luxusního kamene, vše se blyštilo leskem a zdobné ornamenty, sochy a reliéfy s pozlacenými segmenty dávaly najevo bohatství spojené s mocí. Jenže ulice byly úplně prázdné.
„Kurevsky divný,“ kroutil hlavou Blázen a motal velké brko.

Že se přibližují k hlavnímu chrámu bylo poznat dle soch nahých mužů v nadživotních velikostech, jenž měly znázorňovat císařskou linii od prvního až k současnému panovníkovi.
„Solidně úchylný,“ okomentoval sochařské umění Karlos a pil z láhve.
„Můj vůdce, jednoho lahváče?“ zeptal se Kokot a nabídl Bláznovi otevřené pivo, které vyndal ze zavazadla.
„Ty vole, Kokote, já tě žeru,“ zasmál se Pong a hned také hmátl po jednom oroseném.

Zastavili před ohromnou mramorovou pagodou, za kterou se rozprostíraly bělostné chrámy, ohraničené vysokou stříbrnou stěnou. Vstupní vrata byla pootevřená, takže Pong nijak příliš dlouze nepřemýšlel a první vstoupil.
Opět nikdo nezaútočil, což bylo v podstatě dost děsivý a okolní ticho působilo skličujícím dojmem.
„Tady už to neznám z vyprávění. O tomto místě císař vždy mlčel, ale myslím, že chrám bude támhleta dřevěná boudička uprostřed rtuťového jezírka,“ ukázala rukou Matka směrem k lesknoucí ploše tekutého kovu.

Blázen, Pong, Kokot a Matka přešli chatrný visutý můstek a zastavili na trávníku před chatrčí. Dřevěné skřípající dveře se otevřely a vyšel chatrný stařec v odrbaném oblečení.
„Už dlouho vás očekávám, ničitelé civilizací,“ promluvil stařeckým roztřeseným hlasem.
„Nás jo? Vím o tom teprve pár tejdnů, že vás mám vyhubit,“ odpověděl Blázen.
„Staré tulení proroctví dostihlo náš svět. Pongu, ty jsi připraven?“ zamumlal stařec.
„Vy mě znáte?“ podivil se Pong.
„Tvé jméno je vytesané zde v kameni, který generace mnichů opečovávají a chrání.“
„Ty vole, to je ujetý,“ zamručel Pong.
„Ujetý, neujetý, nyní jste zde a já mám pro vás zprávu od našeho císaře,“ řekl starý mnich, narovnal se a podíval všem do očí.
„Tak povídej, starej šmejde,“ suše řekl Blázen a vyfoukl starci do obličeje hustý dým.
„Tím mě neohromíš, vzkaz je krátký: Vyserte si zmrdi, právě s váma vyjebávám.“
„Cože?“ vyjel Pong.
„Neslyšel jsi dobře? Znovu to opakovat nebudu,“ pověděl stařec hrdě.
„Ty mě sereš, starej sráči,“ neovládl se Pong a jedním švihem oddělil mnichovu hlavu od těla. Během pádu několikrát významně zamrkala očima a ústa pokusila cosi povědět, ale nebylo nikomu jasný, co přesně měla na jazyku.
„Pongu, tohle bylo zbytečný, byl to jen starý muž,“ řekl Kokot.
„Ještě ty mě ser, přiletěli sme takovou dálku, abychom vyhladili civilizaci a nikdo tady není, kromě jednoho starýho šmejda,“ mručel rozčileně Pong.
„Jenže kurva Pongu, nevím, co tím vlastně chtěl říct,“ nelíbila se nastalá situace Bláznovi.
„Šéfe, nikdo tady není a to znamená, že s náma vyjebal. Ostatně, vzkaz to tak nějak naznačuje,“ nasraně odpověděl Pong.
„Můj vůdce, ale co budeme dělat?“ zeptal se Kokot.
„Ty vole, Kokote, bolí mě hlava z divný předtuchy. Mám takovej pocit, že bysme se měli vrátit na Titan,“ řekl Blázen a vypadal, že ho něco trápí.
„Mají zkušenosti s vyhlazováním primitivních civilizací. Sice nejsme primitivní, ale chceme jim udělat to samý,“ pokračoval.
„Šéfe, to vypadá, že s náma pěkně vyjebali a vytáhli nás do prdele. Ten zasranej tuleň to musel vědět, když vám dával souřadnice.“
„Pongu, asi jo, teď se musíme vrátit. Matko poletíš s náma?“ otočil se Blázen k mlčící vůdkyni žen.
Ta krátce zapřemýšlela, rozhlédla po svých soudružkách a pohlédla dlouze všem do očí.
„Zůstaneme zde a připravíme se na příchod císařské armády, boj ještě neskončil,“ odpověděla.

Kokot přemluvil Doktora, aby otevřel červí díru na krátkou vzdálenost k Titanu, jemu se sice příliš nechtělo, ale nakonec rozkaz splnil.
Po pár minutách se vynořili nedaleko Titanu a trosky kolem naznačovaly, že horizont událostí zničil několik galaktických křižníků, které ve značném množství obklopovaly Saturn a tvořily docela nepropustný štít, který spolehlivě ničil vše, jenž se k němu přiblížilo.
„Co to kurva je?!“ vykřikl Pong.
„Eunuch Ho a Zakázaný císař osobně,“ řekl Kokot, který rychle zapnul maskování a pustil senzory.
„Těch teda je,“ konstatoval Blázen ze svého kapitánského křesla a odklepl popel na podlahu.
„Celkem 575 a to je ještě odhad, protože odvrácenou stranu nevidím,“ pověděl jen tak mimochodem Kokot.
„Ty nezničíme bez ztrát civilistů a možná i několika Saturnových měsíců,“ kroutil hlavou Blázen.
„Šéfe, serem na civilisty,“ zasmál se Pong.
„Ty vole, znáš to přísloví o sraní do vlastního hnízda?“ uzemnil ho Kapitán a zapálil nové brko.
„Kapitáne, co budeme dělat?“ zeptala se Urgha.
„Naprosto vůbec netuším, ale musíme zkusit nejdřív politický řešení. Budeme potřebovat Franka, aby zkusil navázat spojení nejdřív s čínskejma komančema a potom s tím zasraným císařem. Musíme vědět, co přesně chce a kde stojej bolševici. Nesmíme zapomenout, že sou to svině, který klidně popraví vlastního soudruha,“ povídal Blázen a mocně dýmal.
„Kakapipitáne, rorozkaz,“ ozvalo se z reprodutkoru.
„Kokote, dostaň nás trochu stranou, ať se nejsme tak na ráně,“ rozkázal Blázen a nastalá situace se mu moc nelíbila. Čekají ho dost tvrdá jednání a těžká rozhodnutí.
Kapka se vzdálila od Saturnu a nic neprozrazovalo, že velké činy přicházejí.